Biblická Apologetika

Střípky z dějin severoamerického evangelikalismu (1910 – 2022)

Tento článek volně navazuje na sérii článků Od puritánů k letničním, které mapují americký evangelikalismus od osídlení USA puritány až po současnost.

Vznik fundamentalismu

Počátkem 20. století se v  USA začíná projevovat liberální teologie, která sem pronikala z Německa, což vedlo k odmítavé reakci v doposud konzervativních denominacích. Zatímco pentekostalismus byl probuzeneckou reakcí na sekularizaci, evangelikálové reagovali věroučně. V liberalismu viděli ohrožení ortodoxie a v letech 1910-1915 vydali sérii spisů „The Fundamentals“, které v počtu tří milionů výtisků rozdali církvím a institucím. Autory bylo 64 učenců z řad britských a amerických arminiánů i kalvinistů. Kromě obhajoby neomylnosti Bible, stvoření, narození z panny a božství Krista, vykoupení a druhého příchodu, zde byla obsažena i kritika socialismu. Pro tyto křesťany se vžil název „fundamentalisté“, což se poprvé objevilo v časopise The Watchman Examiner v roce 1920, kde se psalo o fundamentalistech jako o těch, kdo jdou za své zásady do „bitvy králů“. Nejednalo se zatím o pejorativní označení[1]. Následoval souboj protestantských teologů, resp. institucí, o svoji orientaci. Liberální teologové se snažili o „aktualizaci“ křesťanství interpretací evangelia podle poznatků vědy, kam patřila evoluční teorie, zveřejněná vydáním knihy Charlese Darwina „O původu druhů“ z roku 1859. Je zajímavé, že Darwin nebyl přírodovědcem, ale pouhým bakalářem teologie, který se původně dokonce nadchl spisy Williama Paleyho Přírodní teologie[2].

Na protest proti přijímání evoluce byl z Princetonského semináře vyloučen John Scopes, protagonista evoluce, který se stal aktérem tzv. „opičího procesu“, resp. sporu o výuku evoluční teorie na školách, který sice prohrál, ale který evoluci v podstatě posílil. Princetonský seminář se přesto, podle samotných fundamentalistů, nakonec posunul, a paradoxně jej opustili i fundamentalisté a založili seminář Westminsterský, který navazoval na jejich původní víru. V roce 1919 se zformovalo i „Světové sdružení fundamentalistů“ a k nim se přidala „Niagarská konference“ (založená v roce 1878), vydávající aktuální kréda[3]. Časem fundamentalismu došel dech a jeho nejpopulárnější evangelista 20. let, Billy Sunday (1862-1935), již nedokázal oslovit městského člověka. Fundamentalisté byli stále méně vítáni, začali se od liberálů oddělovat, a byli chápáni jako separatisté a antiintelektuálové. V reakci na tuto kritiku a s vědomím nutnosti vlastního vzdělávání, v roce 1927 otevřeli Bob Jones College (BJC), založenou evangelistou Robertem Reynoldsem Jonesem (1883 – 1968), která měla zamezit pronikání evoluce a odvrátit sekularizaci. S původně 88 studenty se nakonec BJC stala respektovanou univerzitou s akreditací (BJU), kde studoval snad neslavnější evangelista všech dob, Billy Graham (1918-2018), rádce a přítel prezidentů od Trumana po Obamu[4].

Politická stránka liberální teologie

Nástup levice a myšlenky socialismu obvykle vycházely z marxismu, který chtěl proměnit svět. V tom byl podobný evangelikalismu. Vždyť Marx byl, stejně jako Darwin, v mládí křesťanem a své ideály, které později přetavil do své nauky, čerpal z Bible. Společné vlastnictví mohl nalézt v apoštolské církvi v Jeruzalémě, kde křesťani měli vše společné. V Bibli nalézáme i Kristova slova, „kdo není se mnou, je proti mně“, Kristus „poroučí větru“ a namísto mesiáše, prolévajícího svoji krev za národy, nalézáme v marxismu proletariát, který prolévá v revoluci svoji krev za spravedlivý svět. Rozdílem však je pojetí člověka, který je v Písmu nalezen jako hříšný, zatímco v marxismu byl člověk ve své podstatě dobrý, pouze pokažený kapitalismem. Marxismus taktéž nepočítal se Stvořitelem a převzal od Darwina teorii o vývoji druhů. Není proto divu, že když psal Marx svůj Kapitál, nabídl Darwinovi dedikaci, který to však odmítl[5].

Marxismus byl ovšem Američanům cizí. Snad proto, že se USA nacházely v blahobytu, který byl i teologicky ospravedlňován jako projev Božího požehnání a důsledek správné víry. Zaujal spíše zajištěné intelektuály než dělníky. Stejně tak liberalismem, jdoucím s marxismem ruku v ruce, byly nejvíce zasaženy církve hromadící majetek[6]. Avšak po krizi ve 30. letech, způsobené krachem na newyorské burze v roce 1929, nabídl dezorientované a frustrované veřejnosti marxismus vysvětlení. Krizi nezpůsobil člověk svojí prostopášností a nezodpovědností. Na vině je systém, utlačující kapitalismus, od kterého je třeba se osvobodit. Toto vysvětlení již oslovilo proletariát, který se objevil prakticky přes noc. V USA pak našla odezvu Frankfurtská škola, což byl institut kritické teorie při Ústavu pro aplikovaný sociální výzkum,která učila rozpoznávat formy kulturního útlaku, jež vytváří vládnoucí elita kapitalistického systému. Její stoupenci, ač materialisté, neodmítali náboženství apriori, ale využívali ho k dosažení svých cílů[7]. Jelikož kapitalismus stojí na principu svobodných voleb, rovnosti před zákonem a svobodě projevu, musí levice vysvětlit, že právě tyto svobody jsou počátkem vykořisťování a proletariát musí před rovností, která vede k diskriminaci slabých, chráněn privilegováním. Do té doby vycházely hodnoty americké společnosti z Bible. V ní jsou si lidé před Bohem rovni na základě původu v jediném rodičovském páru a mohou si volit své zástupce na základě požadavků zákona a spravovat zemi jim svěřenou Bohem. Z toho vycházela i Mayflowerská smlouva[8]. Proto byl levicový útok cílen na Bibli, resp. její doslovný výklad. Stvoření nahradila evoluce, v rovnosti před zákonem byl shledán útlak slabých, svobodné volby dávaly stejnou šanci jak správným, tak nesprávným názorům, a soukromé vlastnictví zakládalo právo bohatých vykořisťovat chudé.

USA po druhé světové válce

Nicméně marxismus neposkytl východisko a nenadchl celou společnost. Ta byla navíc „promořena“ výtisky „The Fundamentals“ a lidé se v krizích obraceli ke „staré dobré víře“ (old time religion). Marxismus nakonec zůstal na okraji a spolu s liberální teologií se stal zálibou intelektuálů. Z Evropy se do USA, jako protireakce liberalismu i fundamentalismu, začala šířit i Barthova dialektická neoortodoxie, která se navracela k Bibli, nicméně již ne jako verbálně inspirovanému, neomylnému Božímu slovu, ale spíše jako k textu, který se jím po iluminaci Duchem Božím stává. Evangelikální konsenzus 19. století zmizel. Vedle fundamentalistů, kteří se nadále hlásili k odkazu Finneyho, Moodyho nebo Sundayho, vznikl i „nový evangelikál“. Ten, poučen averzí vůči fundamentalismu, se snažil aplikovat moderní vědecké poznatky do své teologie a být tak relevantním a společensky přijatelným. Noví evangelikálové nyní nazývají konzervativce „fundamentalisty“, což je již míněno pejorativně, a definují je jako „rozhněvané evangelikály“, útočící na všechno cizí. Fundamentalisté je zase chápou jako křesťany, kteří přijali řadu kompromisů. Archetypem nového evangelikála se stává Billy Graham, který vedle excentrických letničních kazatelů, jako Oral Roberts (1918 – 2009), pořádal velká evangelizační shromáždění. Ačkoliv původně studoval na BJU, s fundamentalismem se rozešel a v roce 1956 spolu s Haroldem Okengou (1905-1985) a Carlem Henrym (1913 – 2003) založil časopis Christianity Today, v němž představili světu relevantní evangelikalismus[9].

USA opět křesťanskou velmocí

Fundamentalismus ale neřekl své poslední slovo. Za jeden z jeho proudů je považován dispenzacionalismus, který se do USA dostal skrze skotského kazatele Nelsona Darbyho (1800 - 1882), představitele Plymouthských bratří. Jeho učení se v USA rozvinulo na Niagarských konferencích, které se zabývaly i interpretací biblických proroctví. Dispenzacialismus ve zkratce učí, že období církve je pouhou „vsuvkou“ mezi starověkým Izraelem a jeho budoucí obnovou. K té dojde po tzv. „vytržení církve“ (rapture) na sedm let do nebe a Bůh opět začne jednat s Izraelem. Ten se má nejprve vrátit do Palestiny, zatímco svět pro své odpadlictví (great apostasy) dospěje k soudu. Po vytržení se zjeví Antikrist, uzavře s Izraelem mírovou smlouvu, po tři a půl letech ji vypoví a s vojsky celého světa na Izrael zaútočí, přičemž Izrael se posléze obrátí ke Kristu. Antikristova vojska budou poražena navracejícím se Kristem se vzkříšenou církví a nastane milénium. Ačkoliv hlavní církve zůstávaly k dispenzacionalismu chladné, mezi křesťany se rozšířil díky výkladovým poznámkám Scofieldovy Bible, od roku 1917 v USA široce čtené. Založení Izraele v roce 1948 pak bylo chápáno jako potvrzení této nauky. Vzhledem k eskalaci studené války a existenci nukleárních zbraní, mnozí přestali věřit v pokrok a očekávali vytržení. Zároveň si zachovali optimismus, že uniknou Božím soudům. Od této doby vyvíjejí USA, pod tlakem konzervativních evangelikálů, politiku ve prospěch Izraele, jehož obnova urychluje Kristův příchod[10].

Vítězství ve 2. světové válce, která minula území USA, dalo zemi ekonomickou výhodu. Církev mohla financovat misii a evangelikální hnutí v Evropě získalo americké kontury. Také Grahamovy kampaně způsobily, že se USA znovu stávají křesťanskou velmocí s celosvětovým vlivem. Zatímco členství v církvi činilo v roce 1880 15 % populace, v roce 1900 36 %, v roce 1920 43 %, v roce 1940 49 %, v roce 1950 je to již 55% a v roce 1960 dokonce 62%. Chození do kostela se stalo i výsadou intelektuálů. Jednalo se však jen o statistiky. Nový evangelikalismus se nicméně stal cestou spokojeného života. Kázání starých evangelikálů o hříchu a milosti nahradila rétorika teleevangelistů s důrazem na rozvoj lidských schopností, hymny nahradila komerční gospelová hudba táhnoucí davy, a pastoraci nahradila psychoterapie. Kongresmani sponzorovali biblické snídaně a vlivný reformovaný kazatel Norman Vincent Peale (1898 – 1993) založil školu sebezdokonalení a náboženské svépomoci. Prezident Eisenhower, populární válečný veterán, ač stěží „new born“ křesťan, v podstatě učinil z evangelikalismu státní náboženství, stabilizující společnost[11].

Hippies a charismatické hnutí

Americká mládež ovšem formalismus odmítla, a když navíc roku 1964 vstoupily USA na základě příslibu pomoci do Vietnamské války, viděla v tom agresi. Vzniká mírové hnutí Hippies, experimentující s marxismem a nalézající osvobození v mystice, volné lásce, drogách (zejména LSD) a rocku. Za zmínku stojí, že volný sex byl i komunistickým experimentem, který v Sovětském svazu vedl k vzestupu pohlavních chorob a byl zavržen. Hippies žijí v komunitách s antikřesťanskou kulturou. Znakem je Neronův kříž, symbolizující zabíjení křesťanů císařem Neronem, rockové texty útočí proti Kristu, a muži nosí ze vzdoru dlouhé vlasy, které Bible nazývá hanbou. Životní styl nese záhy ovoce. Krom drogové závislosti a psychických poruch dochází k růstu kriminality a mnozí se nachází na pokraji zhroucení[12].

Stejně jako v dřívějších dobách úpadku přichází vlna probuzení, která jako za Finneyho nebo letničních kazatelů, existuje mimo rámec církví. Z kampaní Billyho Grahama a okolo kazatelů Chucka Smitha (1927 – 2013) a Davida Wilkersona (1931 – 2011) se formuje hnutí mládeže nazvané „Jesus People“, z něhož vznikají kongregace Calvary Chappel a Vinice. Vlna se stává součástí charismatického hnutí, kam vnáší liturgii ovlivněnou bigbítem s vlněním těla s kroužícíma rukama nad hlavou. Je zde i karikující obraz Ježíše jako rebela vůči establishmentu, s dlouhými vlasy v sandálech, který se účastnící pohodových párty s hříšníky, které nekárá, ale bezpodmínečně miluje.

V roce 1970 vychází kniha Hala Lyndseyho „The Late, Great Planet Earth“, popisující na základě dispenzacionalismu eschatologické pozadí politického rozložení sil. Biblickým nepřítelem ze Severu, napadajícího obnovený Izrael, je Sovětský svaz, s Magógem jako městem Moskvou, čímž se stává apokalyptickou „říší zla“, ovládnutou Antikristem. A to necelých deset let po Karibské krizi, hrozící nukleárním holokaustem. Protože nepomine pokolení, jehož délka čítá 40 let, a které uvidí pučet fíkovník (obnovený Izrael), mnozí chápou, že do roku 1988 nastane vytržení. Kniha se stala nejprodávanější publikací „literatury faktu“ (sic!) v USA. Eschatologii absorbovalo hnutí Jesus People, jehož členové se již nezajímají o budoucnost. Vždyť světu zbývá maximálně dvacet let. Chiliastickému kvasu se otevřeli fundamentalisté i noví evangelikálové[13]. Někteří tvrdili, že letecké společnosti v USA dosazovaly do kokpitů nevěřící piloty, aby při vytržení nebyl z letounu neřízený stroj. Podobné scény se staly námětem filmových zpracování[14].

Levicové probuzení

Hnutí hippies nakonec vedlo k resuscitaci levice. Objevuje se ekologismus, zájem o zdravou výživu, vegetariánství, alternativní léčbu apod. Do popředí vstupuje starost o práva sexuálních menšin, jejichž orientace byla donedávna chápána jako aberace. Sílí feminismus a zájem o marxismus. Na některé komunistické země se hledí s respektem. Dědici Frankfurtské školy chápou, že se socialismus v řadě zemí stal diktaturou, a nahrazují proletariát sexuálními či etnickými menšinami nebo ženami, které jsou utlačovány většinovou kulturou bílých heterosexuálních mužů (cancel culture). Podobně jako v zemích latinské Ameriky vzniká teologie osvobození od politického kapitalismu, v USA je třeba osvobodit utlačované od tohoto „kulturního útlaku“. Neomarxismus nyní nehlásá revoluci, ale věří, že je třeba evolučně obsadit klíčové instituce a proměnit společnost. Vzniká tzv. „pochod institucemi“[15].

Hnutí Jesus People mělo i duchovní dopad a vneslo kulturu hippie mezi další charismatické evangelikály. Již nebylo možné kritizovat rock, a liturgie byla v duchu rockových koncertů vláčná a uvolněná. Zmizel důraz na abstinenci a byl překonán konfesionalismus. Denominace byly znovu chápány jako hřích rozdělení (někdy i znamení Šelmy), od jejichž dogmat a struktur je třeba osvobodit. Skrze hnutí Vinice a jeho hippie evangelistu Lonnie Frisbeeho (1949 – 1993) začíná charismatismus pronikat do novoevangelikálních církví a díky Johnu Wimberovi (1934-1997), vedoucímu Vinice, zejména do Anglikánské církve v Londýně. Církev se má dle charismatiků sjednotit pod úřadem nevolených vyvolených nedenominačních apoštolů, převzít zotročený svět od satana, kterému jej v Ráji předal Adam, proměnit společnost a zahájit celosvětové probuzení[16].

Konzervativní obnova

Pronikání marxistických myšlenek do institucí a proměna společnosti vedla k aktivizaci fundamentalisty. V roce 1979 založil Jerry Falwell (1933 – 2007) občanskou iniciativu „Morální většina“,kritizující kulturní trendy, jako byly legalizované potraty, feminismus a hnutí za práva homosexuálů. Loboval za modlitby ve školách, výdaje na obranu, zahraniční politiku čelící expanzi komunismu, a podporu státu Izrael. K hnutí se připojili i charismatici, jako baptista Pat Robertson[17].

Na tuto rétoriku slyšel i guvernér státu Kalifornie Ronald Wilson Reagan, který se postavil úřadujícímu prezidentovi Jimmu Carterovi. Ten, ač sám evangelikál, vyznával politiku uvolňování napětí (détente), v níž USA poskytovaly Sovětům finanční prostředky, za které tito budovali zbrojní arzenál pro porážku kapitalismu. Reaganova předvolební orientace v roce 1980 byla v souladu s požadavky Morální většiny. Opřel se o její hlasy a přesvědčivě zvítězil. Díky své rétorické schopnosti, byl rozhlasovým hlasatelem, dokázal jednoduše komunikovat svůj program. Zastával rodinou politiku, vystupoval proti feminismu a striktně obhajoval soukromé vlastnictví. Vůči levicovým ideologiím byl nesmlouvavý. Když na shromáždění Národní asociace evangelikálů v Ohiu v březnu 1983  prohlásil Sovětský svaz „říší zla“, mnozí si jistě vybavili nepřítele ze Severu. Nezdráhal se navštívit ani baštu fundamentalistů, BJU, a mít zde projev, sklízející ovace (standing ovation). Liberalizace ekonomiky spolu s konzervativními hodnotami se začala nazývat reaganomikou a zjevně přispěly k porážce komunismu[18].

Od Reagana k Obamovi

Dobu následujících prezidentů někteří charakterizují jako postupný úpadek křesťanství. Je schválen liberální zákon o legalizaci potratů a boj za práva homosexuálů rozdělil zemi. Byl negován i zákon pro potírání pornografie. Rozpadem „říše zla“ a pádem komunismu je oslaben Lindseyho dispenzacionalismus, jedna z bašt odporu vůči liberalismu. V roce 1995 dochází v letničním sboru v Pensacole k probuzení, které se lavinově šíří a hlásá nový obrat USA k Bohu. Jednalo se o derivát tzv. Toronstkého požehnání, řadou teologů shledaného heretickým, a jeho předpovědi o probuzení se ukázaly falešnými. Z Anglie se do USA šíří Kurzy Alfa, vycházející z charismatického Londýnského sboru Svaté Trojice Anglikánské církve, které mají nekonfrontační formu, v níž je rovněž reflektována zkušenost Torontského požehnání. Apologeta Hank Hanegraaff z Christian Research Institute zde nalézá mysticismus, a proti novému probuzení se staví i letniční kazatel David Wilkerson. I přes deklarované probuzení, v USA klesá počet křesťanů. Církev se stává místem, kde se člověk má cítit dobře, kázání je přátelské a nekonfrontační s kulturně relevantní liturgií. Wilkerson uvedl, že se jedná o evangelium „přizpůsobení se“, vycházející z poptávky sekulární společnosti, jejíž potřeby chce naplnit[19].

Sociolog náboženství Alan Wolfe na základě výzkumu mezi evangelikály a katolíky vyslovil tezi, že bez ohledu na rozdíly, v podstatě ve všech náboženských komunitách existují podobné procesy, které je v posledku sbližují. Jde o oslabování „objektivních“ prvků, zejména závaznosti doktríny, a posilování individualizace, subjektivizace a pragmatizace. I ti, kdo hřímají proti „zkaženému“ modernímu světu, v osobní praxi využívají daných vymožeností. Některé evangelikální ženy pěstují biblický feminismus, letniční církve zavádějí programy na hubnutí atd. Lidé, kteří chtějí dobýt Ameriku pro Krista, dávají před „plošnou“ misií přednost nekonfliktním rozhovorům o víře v kruzích svých známých[20].

Do nového tisíciletí vstupují evangelikálové jako slabí, s marginálním vlivem na společnost, a duchovně vyprázdnění. Začínají se však mezi nimi formovat dva tábory. Zážitkoví arminiánští charismatici, kteří prorokují nová a nová data probuzení, a reformovaní novokalvinisté, kteří často odmítají duchovní dary a jediným východiskem shledávají kalvinismus[21]. Tyto skupiny se již nedokážou spojit na základních fundamentech a jako na počátku minulého století stanout v obraně proti liberalismu a socialismu.

Nástup progresivní levice

Vše vrcholí roku 2009 zvolením prvního prezidenta černé pleti (ve skutečnosti mulata) Baracka Husseina Obamy, který se stal oblíbencem médií a záhy, aniž by byl před tím obecně známým,  obdržel Nobelovu cenu míru. Nepřítelem společnosti byla vedle kapitalismu i rodina, z jejíhož stereotypu bylo třeba člověka osvobodit. Již Engels věřil, že „v rodině je muž měšťákem a žena proletářkou“ a že „první třídní protiklad, který se v dějinách vyskytl, je v antagonismu mezi mužem a ženou v monogamním manželství, a první třídní útlak je útlakem ženského pohlaví mužským“[22] Nyní bylo heterosexuální manželství nahlíženo jako „sociální konstrukt“, kde rodiče učí své děti té „staré dobré víře“. Obama ochotně plnil ekologický program, zvýhodňoval sexuální a etnické menšiny, podporoval imigraci a adoroval Korán. Když osvítil Bilý dům v duhových barvách hnutí LGBT+, syn Billyho Grahama Franklin jej vyzval, aby vztyčil i hromosvod kvůli bleskům Božího hněvu. Vysvitlo i podezření, zda Obama není muslimem, který se narodil mimo území USA[23].

Konzervativci poukazovali, že boj s klimatem, resp. s oxidem uhličitým, povede k útlumu průmyslu, z jehož rozvoje kapitalismus čerpal. Tím se prohloubí chudoba, ačkoliv marxistická Čína zůstane ušetřena. Neomarxisté kritiku odmítali jako ignoraci vědeckých poznatků, na kterých ostatně marxismus stavěl i v minulosti. V disputacích se strážcem správného názoru stala „politická korektnost“, která bránila pojmenovat věcí v souladu s biblickou frazeologií, kterou chápala jako nenávistnou mluvu (hate speech). Nebylo již možné nazvat homosexualitu hříchem, potrat vraždou a za nenávist bylo považováno i sdělení, že muž nemůže otěhotnět. Strážci politické korektnosti se staly nadnárodní komunikační firmy, jako Facebook, Twitter, Google, Amazon, které „hate speech“ regulují, resp. blokují[24].

Jakási politická korektnost byla i v souladu s teologií některých nových evangelikálů, vylučujících slova jako hřích, vina, pokání apod. Klasická evangelizace se jim jevila agresivní a mohla odradit ubývající návštěvníky bohoslužeb. Tím se prohloubil příkop mezi fundamentalisty, toužícími být bibličtí, ale obvykle již jen bojujících za svá historická kréda, a novými evangelikály, chtějící být relevantní. Někteří noví evangelikálové, mezi nimiž získávali ústřední místo charismatici, viděli cestu obnovy v získáním vlivu v rodině, politice, církvi, podnikání, umění, vzdělání a médiích tím, že do těchto sfér prosadí vlivné jedince. Mluvilo se o „sedmi vrších“ vlivu[25]. Tím se odlišili od starých evangelikálů, kteří volali k pokání a následování Krista. Tím, že noví evangelikálové zahájili „pochod institucemi“, převzali způsoby práce neomarxistů a zjistili, že v těchto institucích je již obsazeno. Nyní mohly nastat dva scénáře. Buď se neomarxisté a noví evangelikálové shodnou na společné vizi, nebo nastane kulturní válka. V ní by ovšem noví evangelikálové, díky nekonfrontačnímu evangeliu, bránícímu nazvat věci biblickou frazeologií a získat názorové stoupence, prohrávali. Neměli ani šanci proniknout do nadnárodních institucí, kde neprobíhaly volby, a které vlastnily média ovlivňující společnost.

Příchod krále Kýra

Když Obamovi v roce 2016 skončil mandát, evangelikálové se obávali rétoriky kandidátky Hillary Clintonové, hrozící zajít v neomarxistické agendě ještě dále. Vyskytl se ale někdo nezávislý na financích, otevřeně se stavějící politické korektnosti, a kdo měl až reaganovské názory. Diskutována však byla jeho nekřesťanská etika. Byl to Donald Trump. Noví evangelikálové a část fundamentalistů se cítili zahnáni do kouta, odložili své ideály a nabídli Trumpovi podporu, když bude naplňovat jejich kulturní agendu. Trump slíbil USA návrat slávy a prosperity, a jeho heslem bylo „Udělejme Ameriku znovu velikou“, což znělo jako křesťanům známé biblické „Město na hoře ležící“, s nímž přišli vzhledem k USA již puritáni. Ozývaly se však i hlasy o pochybné morálce nového kandidáta. Jako odpověď vznikla teorie o Trumpovi, jako obrazu pohanského krále Kýra, který zachránil Izrael[26]. V Trumpův prospěch nakonec hlasovalo 81 % všech evangelikálů. Nicméně Trumpovu popularitu zcela ignorovala média, která se snažila vytvořit vlastní obraz reality, a  prostřednictvím televizních stanic ABC, CBS a NBC bylo až 91 % mediálních výstupů o Trumpovi negativních a o rok později jen 5 % pozitivních[27].

Trump se hlásil k presbyteriánské církvi a v mládí navštěvoval reformovaný sbor na Manhattanu, kde byl kazatelem Vincent Peale. Uvedl, že čerpá z jeho bestselleru „Síla pozitivního myšlení“, což jej dovedlo až do Bílého domu. Za svoji duchovní mentorku si zvolil excentrickou kazatelku hnutí Víry Paulu White, přítelkyni kazatele Bennyho Hinna. Ta jej následně měla přivést ke Kristu, uvést mezi evangelikály, a pronesla i modlitbu při jeho inaguraci[28]. Trump se pak obklopil dalšími charismatiky, jako je pionýr Torontského požehnání Rodney Howard Brown, zvaný „barman Ducha svatého“, a nechyběl ani Kenneth Copeland, vůdce hnutí Víry v USA, kteří mu vzkládáním rukou žehnali[29]. Po svém zvolení Trump nalezl odvahu k ratifikaci zákona o uznání Jeruzaléma hlavním městem Izraele a přemístění ambasády z Tel Avivu. Omezil potratovou politiku zákazem financování provádějících klinik z federálních zdrojů, odstoupil od Pařížské klimatické dohody, omezil migraci z muslimských zemí a jmenoval konzervativního soudce Nejvyššího soudu Neila Gorsucha. Ozdravil ekonomiku snížením daní a neprováděl zahraniční intervence. Přesto byl v roce 2019 Kongresu navržen impeachment pro zneužívání pravomoci, který nebyl schválen. Evangelikálové byli Trumpem nadšeni a charismatici veřejně prorokovali jeho vítězství i v roce 2021[30].

Zvolen však byl Joe Biden, ale Trump jeho vítězství neuznal. Důvodem bylo tvrzení, že během voleb došlo k nestandardním postupům, kdy lidé přišli k volbám a opakovaně hlasovali za zemřelé, některé volební okrsky do sčítacích místností nevpustily republikánské pozorovatele a jiní uváděli, že došlo k manipulaci s výpočetní technikou. Někteří charismatici dále věřili v Trumpovo vítězství a uspořádali „modlitební pochod“ (Jericho March), kde sedmkrát obcházeli budovu Capitollu s cílem „duchovně zrušit“ volební prohru a „dosadit“ Trumpa na druhé volební období[31]. Trumpovi příznivci pak 6. 1. 2021 obsadili budovu Capitollu, kde měl být potvrzen výsledek voleb. Stráž přitom zastřelila vojenskou veteránku Ashli Babbitt.

Závěr

Budoucnost amerických evangelikálů je nejasná. Smrt černošského recidivisty George Floyda při policejním zákroku spustila až religiózní vlnu adorace, kdy jsou sportovci na jeho památku po celém světě nuceni poklekat proti rasové diskriminaci. Poprvé v historii USA se vlivem pandemie plošně ruší bohoslužby a někteří si stěžují na diskriminaci oproti jiným službám. Pandemie pak dokázala vzít lidem takovou míru občanských svobod, o které se neomarxistům ani nesnilo. Bílá rasa je v USA brána jako utlačující a děti v některých školách jsou vedeny se za ni stydět. Některé ženy bez důkazů obviňují muže za sexuální obtěžování i léta nazpět a je jim automaticky věřeno, přičemž muži jsou společensky postihováni, čímž byl prolomen institut presumpce neviny. Ženy si mění pohlaví na mužské a naopak, a pojmenování podle biologického pohlaví se jeví jako trestuhodná nenávist. Evangelikálové, kteří opustili některá dřívější učení i etické standardy, které doposavad bránily vzestupu neomarxismu, nyní přišli i o svého zachránce Donalda Trumpa, a některé státy USA hrozí vystoupením z unie. V historii USA se jedná o bezprecedentní situaci. Zatímco dříve při obdobných trendech nastalo křesťanské probuzení, evangelikálové jsou uvrženi do zmatku. Zdá se, že zásadní otázkou (nejen) pro USA nyní zní: Ježíš nebo Marx?