Ještě malá úvaha na aktuální téma
Nechci se nyní zamýšlet o tom, o čem se neustále a dokola mluví. John Lennon kdysi rouhavě poznamenal: „již nyní jsme (mínil skupinu Beatles) slavnější než Ježíš“. Totéž by si možná mohla říci jedna z variant betakoronavirů, která vystrašila církev snad více, než třicetiletá válka. Ďábel dobře ví, že strachem ze smrti vždy docílí své, pokud mu v tom Boží svrchovanost ustoupí. Chtěl bych nyní poznamenat, že tato kauza možná více než o nemoci mluví o nás. Dovolím si sem zkopírovat jeden svůj upravený internetový komentář, který nyní nechci rozebírat:
Komentář ze srpna
V podstatě dochází k tomu, že se tvoří dva polarizované tábory, které slyší především to, co slyšet chtějí. Zdá se, že situace je vytvářena reakcemi lidí, spíše než realitou jako takovou. Pokud je člověk o něčem přesvědčen, tak může pominout to, co mu do jeho vidění nesedí. A to zejména tehdy, pokud má strach. Nalézám zde různé skupiny křesťanů, kteří reagují stejně:
• Například mladí křesťané, příznivci KAMu, Kurzů Alfa a obecně hnutí církevního růstu, takřka bez výjimky fandí očkování. Slyší zřejmě na podobně prezentovaná čísla a věří paracírkevním, v tomto případě mimovládním a globálním organizacím. Jsou zvyklí důvěřovat vůdcům a nyní reagují podobně, protože „public relations“ vakcinace mluví jejich jazykem.
• Na druhé straně jsou například tzv. „ultras katolíci“, kteří zde nalézají spiknutí. Jsou zvyklí rozpoznávat vliv tajných lóží, neprávoplatných koncilů a zednářské vlivy. Dokáží si shromáždit velmi zajímavé informace a ty poté zasadit do jejich pohledu na svět. Pro ně je vakcinace nezřídka genocidou.
• Někde mezi nimi jsou například konzervativní evangelikálové, kteří museli čelit různým exaltovaným vlnám učení ve svých církvích a manipulaci autorit, a jsou citliví na moderní metody marketingu a nalézají zde podobné technologie vytváření veřejného mínění. Ti se pak obvykle pídí po nezávislých informacích, které se snaží dát do souvislostí.
• Zajímaví jsou adventisté, kdy jejich konzervativní část zde vidí vliv jezuitů (např. Fauciho) a v duchu jejich teologie rozpoznávají vliv Vatikánu a USA, který vyústí ve vydání "nedělního zákona". Obecně jsou proto skeptičtí ke globálním a nadnárodním institucím. Naproti tomu moderní adventisté, kteří se chtějí zbavit sektářské nálepky, jsou zastánci vládních opatření včetně očkování.
• Pak jsou zde tzv. „relevantní křesťané“, kteří se snaží být respektovaní ve společnosti. Věří, že mají proniknout do vedoucích, intelektuálních a vlivných míst a tuto společnost christianizovat. Jelikož je očkování ve vyšších a intelektuálních kruzích tím jediným správným názorem, jsou i oni jeho stoupenci. Samozřejmě, že tomu pak i věří, protože člověk nemůže žít dlouhodobě v rozporu se svým svědomím nebo odlišným pohledem.
Důležitý je i eschatologický pohled. Pokud je někdo dispenzacionalista, vidí blížící se konec, a těší se na vytržení. Ono znamení, bez kterého není možné kupovat a prodávat, se tomuto velmi podobá a může to být chápáno jako předehra. Minimálně za rok dva proto už dotyční musí být v nebi. Amilénialista pak bude vidět historické paralely a srovnávat s minulostí. Postmilénialista to bude chápat jako příležitost ustanovit království. Nejvíce ostražitý pak bude zřejmě posttribulacionista, který věří, že to nejhorší nás teprve čeká.
Pak je zde i pohled kalvinistů, kteří obvykle věří, že jde o nebezpečnou nemoc, skrze kterou rozhněvaný Bůh soudí svět a vše je dáno předem. Arminián se naopak bude ze všech snažit něco dělat a situaci změnit.
Zajímavý je i pohled pravice a levice. Pravičák věří, že tělo patří jemu, zdraví je soukromým majetkem, ctí proto svobodu a autonomii a obvykle i individuální míru rizika. Levičák naopak věří, že tělo a zdraví patří celku, a proto je třeba obětovat svobodu a individualitu společenským zájmům a kolektivní bezpečnosti. Lidem je třeba říkat, co mají jíst, jak se chovat a jak myslet. První odmítají vakcinační nátlak a druzí ho naopak stupňují.
Zdá se mi, že každý zde vidí především to, co je vlastně naprogramován vidět a že náš postoj spíše vypovídá a našem pozadí. Pandemie se bude vyvíjet především podle toho, jak na ni lidé budou reagovat a co v ní budou vidět. Zda budou stavět detenční tábory pro ty, kteří je svým dechem usmrcují, anebo zda se budou chovat jako v období Španělské chřipky, která byla násobně nebezpečnější (!), a přesto byli schopni vybudovat prosperující republiku. Troufnu si možná říct, že jde o formu Božího soudu, kdy nás Bůh před příchodem Antikrista zachová podle toho, jak milujeme pravdu. Dá se zemřít strachem, na infekci, i při nevhodné vakcinaci. Podstatné ovšem je ctít Boha a tomu vše podřídit.
Dovětek
Nyní si dovolím napsat jeden svůj osobní, těžko říci zda duchovní, prožitek. V září, před příchodem britské mutace, roku 2020, ve kterém do té doby zatím nemocnice byly prázdné a úmrtnost byla na normále, ačkoliv nás média přesvědčovala o pravém opaku, jsem se vracel z konference pro mladé toxikology, kde jsem měl vyžádaný referát o léčivech v Bibli. Prohlížel jsem si krajinu okolo trati v Obřanech, kudy jsem projížděl. Stále jsem přitom myslel, kdy tato věc skončí. Něco mě na trati zaujalo natolik, že druhý den jsem si šel dané místo prohlédnout. Když jsem procházel těmito místy, v duchu jsem si pomyslel (podotýkám, že to nebyla modlitba), „kdy to skončí?“. Náhle se za mnou ozval ženský výkřik: „Skončí to v roce 2022!“. Hrklo ve mně a otočil jsem se. Asi sto metrů za mnou šla nějaká žena a směrem ke mně toto vykřikla. Jak věděla, na co myslím? Pak jsem si všiml jiné ženy, které tuto informaci sdělovala. Zřejmě se vůbec nejednalo o pandemii. Dodnes nevím, co si o tom mám myslet, ale pokud to byla odpověď na mou nevyřčenou otázku, musel mi odpovědět někdo, kdo umí číst myšlenky. Nevydávám tuto zkušenost za proroctví, ale protože se tato událost skutečně stala, mohlo jít snad o náhodu, rozhodl jsem se ji uvést.