Otevřený dopis všem křesťanským odpíračům!

Rád bych zdůraznil, že tento list je historickou fikcí a silnou nadsázkou. Na druhou stranu si dokáži představit, že přesně takto budou, možná v době nedaleké, někteří křesťanští vedoucí ospravedlňovat ctění budoucího Dobrodince lidstva. I v antice se podobná argumentace projevila.
My, starší sboru sboru v Neapoli, spolu s naším biskupem, bychom chtěli apelovat na všechny bratry, kteří se nacházejí v naší provincii, kam sahá naše pravomoc, a nejen zde, aby se nedopouštěli neposlušnosti vůči vládní moci našeho nejsvětějšího císaře. Dozvěděli jsme se totiž, že mnozí bratři odmítají dát císaři, co císaři náleží, a to je čest. Již náš Pán nás napomínal, abychom dali císaři, co mu náleží, a apoštol nás vybízí, že komu část, tomu čest, a že každému náleží, co jeho jest.
Úcta vůči autoritám, jimž máme být poslušni, má hluboké kořeny již v Písmech starého Izraele, kde byli ctěni zbožní králové, stojící v autoritě samotného Hospodina. Není totiž autority, lež od Boha. Tak David přijímal klanění se své osobě, jako Bohu samému. Zbožná Abígdail se poklonila Davidovi až k zemi, když seznala, že ji za manželku pojmout ráčí a jala se umívat nohy jeho služebníkům. Hned se poklonila tváří až k zemi a řekla: "Hle, tvoje otrokyně bude služkou, která umývá nohy služebníkům svého pána." Taktéž Mefíbošét, když jej David poctil svojí přízní kvůli smlouvě s Jónatanem: „Když Mefíbóšet, syn Jónatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl tváří k zemi a klaněl se. David řekl: "Mefíbóšete!" On pravil: "Zde je tvůj otrok." Taktéž Boáz přijal hlubokou poklonu od cizinky, když Ruth „padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: "Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?" Máme ještě pokračovat? Což to vše samo o sobě neznačí, že člověk v moci postavený, představující autoritu samého Hospodina, je hoden přijímat poctu projevenou klaněním se jeho osobě, protože sám představuje autoritu samého Boha? A jak už bylo řečeno, není autority, než od Boha, protože i králové tohoto věku jsou ustanoveni od Boha, jako jeho služebníci, jak nás učí svatý apoštol ve svém listu římským křesťanům. Ne náhodou píše tento list právě do Říma, kde byl kult císaře ctěn. A jak nám dosvědčuje tradice, sám Pavel, když stanul na soudu, se před císařem sklonil a uznal jeho autoritu. Ne nadarmo nese vládní moc meč a je třeba se jí podřizovat ne z donucení, ale dobrovolně, pro své svědomí, a to jako Bohu samotnému.
Jak se tedy opovažujete tvrdit, že klanění se císaři a vzdávání mu božské pocty je rouháním a modloslužbou? Což císař sám nepředstavuje Boží autoritu?
Někteří se pak vymlouvají, že naším jediným Pánem je Kristus. Amen! Ovšem i my jsme poddáni vládám světským. Jsme povolání do světa, ne ze světa vzati, aby skrze nás Boží království prostoupilo tento svět a Boží království tak přišlo do světa, jemuž jsme solí a světlem. Proč tedy máme být kamenem úrazu těm, kteří v nás pak právem vidí odpírače příkazům státní moci? Pakliže činíte dobré a císaře ctíte, nemáte proč se bát. Vždyť úřad císaře je nám dán k našemu dobru. I když nejsme ze světa, jsme ve světě, do něhož máme vnést království Kristovo a Boží. Proto tolik bratří vstupuje do vlivných míst a snaží se skrze politiku vnést řády našeho Pána do světa, aby se tak svět stal prokvašen kvasem evangelia, a Boží království v plnosti vstoupilo a získalo národy pro Krista. Jemu je řečeno, že mu jsou dány národy za dědictví a za podnož jeho nohou. A jeho tělem jsme přece my!
Proto vás snažně, na místě Kristově, prosíme, abyste všude zbožně, jak nás žádá Písmo, vzdávali císaři božskou poctu, poklekali a klaněli se jeho majestátu, který je mu dán Bohem. Straňte se každého sektáře, který tvrdí, že klanět je třeba se jen Bohu, protože právě tím upírají ctít jediného Boha. Tedy, kdo se klaní císaři, klaní se samotnému Bohu.
Někteří ve své vzpouře zacházejí až tak daleko, že tvrdí, že císař je zaslíbený Antikrist a že klanění se jemu je znamením a cejchem Šelmy. Že prý jde o označení čela jako mysli a ruky jako skutku této modloslužby, a že prý bez této bohopocty jim není dovoleno nakupovat ani prodávat. Nic není vzdálenějšího této pomluvě! Měli by snad rouhači mít právo obchodovat v říši toho, jemuž se vzpírají? Což nás císař štědře nezaopatřuje, zatímco Antikrist je vykreslen jako bojovník proti církvi? Vede nás snad císař tím, že se skrze něho máme klanět Bohu k rouhání? Rouhali se snad Boží služebníci, kteří se klaněli Bohu skrze krále Davida. Zajisté ne!
A tak se nedivte tomu, když jste pro svůj vzdor vrchnosti, a tím i samotnému Bohu, předhazování lvům a stínáni mečem. To je vaše pravá odměna! Vždyť tím jen dovršujete hněv proti vám, neboť je psáno, že světská moc má trestat vzpurné a odměňovat dobré. Ne nadarmo tato moc nese meč, popravčí nástroj!
A tak vás bratří, pro milosrdenství boží, naléhavě prosíme, vzdávejte čest tomu, komu patří a důrazně se straňte každého, kdo si sice říká bratr, ale který odmítá vzdát vládní moci božskou poctu. Je to rouhač, a takový je učiněn osidlem vašeho bratrského stolování.
Amen.