Covid - 19 skončí v roce 2022

Prosím čtenáře, aby vzali v potaz rubriku „S nadsázkou“.
V roce 2022 skončí Covid 19. Nemoc, jejíž smrtnost se pohybovala, podle posledních střízlivých odhadů a po přepočtech, mezi 0,15 – 0,23 %, což odpovídá sezónní chřipce, avšak s mnohem vyšší nakažlivostí. Tím dokázala zaplnit infekční oddělení, zatímco kapacita nemocnic zůstala stejná a někde i vyšší. Přesto prakticky nebyla splněna ani základní kritéria chřipkové epidemie, kdy je v populaci 1,6 – 1,8 % nemocných (nikoliv nakažených) a nemoc byla násobně méně nebezpečná než Španělská chřipka, během níž u nás probíhaly oslavy získání státní samostatnosti. Celosvětová úmrtí jsou o něco vyšší než na TBC, přičemž do celkového počtu zemřelých je třeba započítat i další komplikace, jako letální neošetřená onemocnění a zejména mrtvice a infarkty těch, kterým nebyla poskytnuta lékařská pomoc. Je třeba vzít v úvahu, že pokud by na TBC byl vykazován každý, kdo zemřel s bacilem v těle, byla by smrtnost na TBC řádově vyšší, protože podle některých odhadů je infikováno, zvláště v některých regionech, vysoké procento obyvatel planety.
Přesto Covid mnozí prodělali s opravdu těžkými příznaky. Někteří z nich se pak stali exponenty brutální reklamy na vakcíny. Nebyli však povzbuzování, ale systematicky strašeni, jako by prodělávali zhoubný karcinom. Často se ani nesetkali s ošetřujícím lékařem. Je přitom známou věci, že včasné podání inhalačních kortikoidů by, zejména u rizikových skupin, mohlo zamezit hospitalizaci. Některé země EU nicméně za rok 2020 ani 2021 vůbec nezaznamenaly celkové zvýšení úmrtnosti, a to bez ohledu na míru přijatých opatření. Některé však ano a opět s různou mírou opatření. Do října 2020 u nás nebyla zaznamenána zvýšená úmrtnost a z čísel okolo 34 500 od počátku pandemie je třeba odečíst dvě třetiny (zbyde 11385 za necelé dva roky), jak informoval někdejší ministr Blatný. Do toho je třeba vzít v úvahu, že nadlimitně v souvisloti s chřipkou v minulosti zemřelo až 6 000 lidí během jediné sezóny (1995-1996). Počet celkově zemřelých za rok 2020 je například podobný jako v roce 1981, přičemž počet obyvatel je přibližně stejný.
Systematický mediální tlak a denní hrůzostrašné zprávy dokonale proměnily smýšlení lidí, kteří ze strachu byli ochotni vzdát se svých práv a svobod, nechali se zavřít doma, nejezdili k příbuzným a pracovali přes počítač, případně zkrachovali. Vše začalo tím, že v Itálii nemocní, lokalizováni v několika nemocnicích, které obvykle s potížemi zvádaly chřipkové epidemie, evokovali kolabující systémem zdravotnoctví, což bylo opakovaně dramatizováno v médiích. Málokdo ovšem věděl, že italské nemocnice, díky špatné organizaci, čelí nedostatku lůžek již při běžné chřipkové epidemii. V roce 2017 činil rekord nadlimitně zemřelých v souvislosti s chřipkou 10 570 (2. týden) a v roce 2020 15 570 (14. týden) v souvislosti s Cividem.
Lidé v ČR byli neustále stresováni, že na ně nezbyde plicní ventilátor v nemocnici a někteří proto preventivně po pozitivním testu vyhledávali nemocniční léčbu. V medicíně došlo k proměně mnoha paradigmat. Začalo se v mnohem vyšší míře mluvit o „bezpříznakově nemocných“, přičemž za nemocného byl označen každý, komu byl nalezen patogen v těle. Poprvé v historii byly masově nasazeny genové vakcíny, které se pro daný antigen vyvíjely necelý rok. Navázaly sice na dřívější vývoj vakcín proti SARS1 a MERS, které vykazovaly značná rizika a nebyly nikdy schváleny k použití. Bylo prohlášeno, že i bez dlouhodobé klinické bezpečnosti a hodnocení u některých komorbidit jsou vakcíny bezpečné a veřejnost začala brát na vědomí, že občas někdo zemře, protože i na nemoc samotnou se umírá. Článek, který konstatoval, že na každá tři úmrtí na Covid-19, kterým zabránímě díky vakcinaci, musíme akceptovat dvě úmrtí na vakcíny, musel být urychleně stažen z vědeckého časopisu. Důvod byl, že nejde o příčinnou souvislost, ačkoliv ta není prokázána ani u mortality samotné nemoci ani u sledování mortality vakcín obecně.
K dobrovolné vakcinaci začaly být nuceny i děti, přestože u nich není prakticky žádný benefit. Televizní štáby v rozporu s lékařskou etikou natáčí hospitalizované dítě s cílem udělat reklamu vakcínám. Bude zajímavé sledovat, kam až se bude snižovat dětský věk a zda se prolomí i kojenecký věk. Před očkováním dětí genovými vakcínami však zatím umírněně varují i radikální, provakcinační profesoři. Lékařská etika, která chrání údaje o nemoci i léčbě, tak byla překonána. V imunologii se začalo tvrdit, že vakcína působí dlouhodobější imunitu než prodělání nemoci, ačkoliv vakcína obsahuje jediný antigen, zatímco živý virus mnohonásobně více.
Začaly se šířit dezinformace. Nejdříve, že budou zavedeny covidové pasy, bez nichž nebude možné cestovat a účastnit se společenských aktivit. Že každá z vakcín je jinak účinná. Později se tvrdilo, že budou očkovány i děti. Že vakcinace bude povinná nebo že vakcinovat se bude každého čtvrt roku. Ačkoliv se všechny tyto dezinformace ukázaly jako pravdivé, na lidi, kteří toto tvrdili, se stále hledí jako na nebezpečné a pomatené jedince. Argumenty vědců, kteří mají odlišný názor a před kterými je rovněž varováno, je možné si poslecnout zde:
V televizi začali působit stále titíž lidé, často akademičtí pracovníci bez klinických zkušeností, jejichž vyjádření snad kdykoliv a kdekoliv obsahovala rady, jako přitvrdit, vše zavřít, nosit respirátory nejlépe všude a stále a vakcinovat. Někteří prorokovali statisíce mrtvých a mrazáky v ulicích nebo monotónně, v podivném geometrickém útvaru, složeného z ředitelů nemocnic, takřka hypnotizovali národ. Díky této masové a vytrvalé mediální a politické manipulaci ve společnosti začala platit jedna jediná pravda, a to, že nemoc je téměř černý mor a že jedinou cestou je vakcinovat, pokud možno každého a snad čím vícekrát, tím lépe. Lidé se začali vzájemně hlídat a z udávání se učinila ctnost. Jako vždy, lidstvo rázem rádo vyměnilo svobodu za bezpečnost, čímž obvykle ztratilo obojí.
Některé církve si velmi brzy osvojily myšlení i rétoriku kovidismu, a protože byly z dřívějška nastavené líbit se světu a být relevantní, ochotně plnily zaváděná nařízení. Dříve, v souladu s politickou korektnosti, svědomitě rebelovaly proti prezidentovi a premiérovi a pořádaly proti nim demonstrace, ačkoliv tito neporušovali zákony. Vedoucí byli velmi hákliví na to, když jim někdo zacitoval verše poslušnosti vládní moci, jelikož si své protesty duchovně zdůvodnili. Nyní, kdy soudní moc jednoznačně definovala, že autorita politiků porušuje zákony, církevní vůdci se ochotně těmito nezákonnými nařízeními řídili, a ještě k tomu nutili druhé. Náhle verš o poslušnosti vládní moci objevili ve své Bibli, ale zjevně bez kontextu, který předpokládá zákonnost. Ostatně, i v mnohých církvích je autorita vedoucích nadřazena církevním řádům, a tak jim to možná nepřipadalo divné. Bůh to zřejmě chápe, a když vláda nařídí, zákony musí stranou.
V ekonomické sféře začali ještě více profitovat nadnárodní firmy, jako jsou obchodní řetězce, které jediné zavřené nebyly, zatímco soukromníci byli bez výdělku. Tak se ještě více podpořila jejich ekonomická moc a socialisticky se odrovnala konkurence. Nemohou se například konat vánoční trhy, ale je možné být celý den v našlapaném obchodním řetězci.
Zdá se, že nejen medicína, ale i právo a ekonomika přijaly nové paradigma. Autorita vládců je nad zákonem a nerespktuje soudy (což činí konec vlády práva); člověk musí stále prokazovat bezinfekčnost (padá presumpce neviny); občan se ve změti zmatečných nařízení neorientuje a hledá, co je vlastně povoleno (do té doby platilo, že se smí vše, co zákon nezakazuje); nadnárodní organizace jsou důležitější než národní; a zdraví člověka je veřejným majetkem. Vydíraní a nátlaku se začalo říkat motivace k dobrovolnosti. To vše jen díky aplikaci strachu, neboť, jak kdysi řekl satan Bohu, za sebe samého dá člověk všechno, co má.
A nyní to vypadá, že Covid tu bude již navždy, budeme se všichni pravidelně čtyřikrát do roka očkovat, a kdo nebude chtít, bude nenáviděný odpírač, byť měl k jiným vakcínám kladný vztah a nemoc sám prodělal. Soukromé vlastnictví pomalu zanikne a vše bude řízeno nadnárodními organizacemi.
Ovšem, nestane se tak! V roce 2022 covidová hysterie skončí. Jedna země za druhou začnou hlásit ústup nakažených a nemocnice budou hlásit menší příliv pacientů. Náhle začne převládat optimismus. Možná budou ještě mediálně podpořeny dvě nebo tři vlny nákaz, ale vše rázem skončí. Koronahororoví profesoři, kteří tak rádi prorokovali statisíce mrtvých, jako první začnou kritizovat již zbytečná opatření. Mezinárodní organizace počnou země vyzývat k dodržování lidských práv a nakonec, během chvilky, vše utichne. Odpíračům bude vyhlášeno milostivé léto. Někteří kovidisté, které kampaň vynesla do záře reflektorů, budou sice zděšeni, ale buď se připojí k náhlé změně, nebo se stanou anachronickými figurkami. Vše bude samozřejmě výsledkem velkého úspěchu medicíny a disciplinovanosti obyvatel, jenž vzorně plnili všechna opatření.
Přesto bude vztyčen varovný prst, že vše se může vrátit a že je třeba mít se na pozoru před dalšími smrtelnými infekčními chorobami. Všem lidem bude zprvu nabídnut QR kód, který mají již vakcinovaní a prodělavší s tím, že vše bude všem otevřeno. Ve všech obchodech a na veřejných místech s nutností regulovaného vstupu budou namontovány snímače, které budou monitorovat pohyb obyvatelstva. Podobně funguje v omezené podobě EET, u které se zpočátku pochybovalo o funkčnosti, jenže tentokrát půjde i o monitorování kupujících. Lidem bude sděleno, že v případě, že se objeví další závažná mutace nebo infekce, bude možné díky tomuto systému velmi rychle vytrasovat nemocné. Snímače budou v autobusech, ve vlacích, u holiče, ve školách a v zaměstnání. Lidé budou nadšeně oslavovat nabytou svobodu a těšit se, že vše bude jako dřív. Jen pár kovidistů bude tuze smutných. Zavládne heslo „kdo nemá co skrývat, nemusí se bát“. A co myslíte, že bude dále následovat?