Odborné a etické aspekty opakované vakcinace v prevenci Covid-19
Nesplněná očekávání
Na veřejnosti začíná být otevřeně diskutována nutnost třetí dávky vakcíny v prevenci Covid-19. Ostatně, kdo sleduje vývoj dlouhodobě, není překvapen, protože pokračující očkování avizovali politici již před časem. Je to logické, jelikož vytvořit trvalejší imunitu vůči mutujícím virům očkováním může být problematické. I proti chřipce z tohoto důvodu probíhá očkování každý rok. Otázkou však zůstává bezpečnost. Zdá se, že politici přehlíží skutečnost, že všechny vakcíny k prevenci Covid-19 byly registrovány pouze podmínečně, na základě neúplných údajů, bez průkazu dlouhodobé klinické bezpečnosti. Například bezpečnost a účinnost vakcín u dětí ve věku do 12 let nebyly dosud stanoveny a údaje o podávání těhotným ženám jsou omezené.
Rizika genových vakcín
Zároveň je potřeba se vypořádat i se zcela novými riziky, které se s těmito vakcínami pojí. Nejde totiž o klasické vakcíny, které jsou založeny na vpravení oslabeného nebo usmrceného viru či jeho částí do organismu, což vyvolává imunitu. Vakcíny v prevenci Covid-19 jsou tzv. genovými vakcínami. Ty vnášejí do lidských buněk geny ve formě nukleových kyselin. Je to buď část DNA, vnášená do buněk prostřednictvím adenoviru (tzv. virová vektorová DNA vakcína), nebo mRNA, která je do buněk vnášena prostřednictvím lipidické nanočástice (tzv. mRNA vakcína). S oběma typy genových vakcín jsou zatím omezené zkušenosti na lidech, a mRNA vakcíny byly vůbec poprvé podmínečně registrovány v prevenci Covid-19 až v loňském roce. Jejich mechanismus spočívá v tom, že lidská buňka, kam nukleová kyselina pronikne, následně vytváří cizorodou koronavirovou bílkovinu (tzv. S-spike glykoprotein), kterou buňka dopraví na svůj povrch, a jejíž přítomnost pak podnítí imunitní systém k tvorbě protilátek a vzniku lymfocytů, které usmrtí buňky označené danou bílkovou. K tomu dochází jak po infekci koronavirem, tak i po vakcinaci.
Je třeba si přitom uvědomit, že lipidické nanočástice, ve kterých je mRNA zapouzdřena, mají schopnost pronikat i do jiných tělesných tkání a prostupují i hematoencefalickou bariérou. Někteří se pak obávají, že se buňky těchto tkání mohou podobně stát cílem imunitního systému.
U vektorových virových DNA vakcín některé práce upozorňují na případnou možnost rizika zabudování cizorodé DNA do genomu hostitele, jako je tomu u některých typů virů. Přestože existují publikace, které marginalizují možnost adenovirů ovlivnit hostitelský genom, někteří na tuto možnost poukazují právě v souvislosti s vakcínami v prevenci Covid-19. Tato skutečnost se může opět projevit až v dlouhodobém hodnocení klinické bezpečnosti.
Rizika mutací v souvislosti vakcínami
S otázkou účinnosti souvisí i možnost vzniku rezistentních mutací vlivem očkování. Mutace se hojně vyskytují zejména u RNA virů, kam koronaviry patří. Evoluční tlak obvykle parazitující systémy vede k tomu, že svoji škodlivost pro hostitele snižují, aby v nich mohly dlouhodobě přežívat. Nicméně existují i zkušenosti, že virus vyvolávající Covid-19 může zmutovat do dalších forem, o čemž nás prakticky denně informují média. Jenže genové vakcíny vedou pouze k tvorbě jediného epitopu (antigenu, proti němuž se tvoří imunita), zatímco přirozený virus jich obsahuje 27, což se uplatní po prodělání nemoci. Pokud vakcína vytváří pouze jediný epitop, může být případný vznik mutací snazší. Někteří odborníci dále naznačují, že plošná vakcinace může viry k mutacím dotlačit rychleji. Činit závěry je nyní předčasné, neboť skutečný výsledek prokáže až budoucí výzkum, porovnávající výsledky vakcinace a prodělané infekce. Proto se zatím diskutuje, zda očkování genovými vakcínami poskytuje lepší ochranu než prodělání infekce, a jakou míru ochrany proti mutacím tyto vakcíny poskytují. Doposavad platila teze, že prodělání nemoci zajišťuje nejlepší imunitu a účinek vakcín se s ní srovnával. S tím souvisí i otázka účelnosti opakované vakcinace. Podání další dávky stejné vakcíny podle některých vakcinologů nemůže mít výrazný efekt, jelikož vakcína byla vyvinuta vůči originálnímu viru, jenž se mutacemi mění.
Možné zesílení infekce v souvislosti s vakcinací
S očkováním jsou spojeny i další případné nežádoucí účinky, které lze zjistit pouze při dlouhodobém klinickém hodnocení. Jde například o tzv. ADE syndrom, kdy očkování paradoxně zvýší vnímavost k infekci. Zde mohou vakcinací vzniklé protilátky obalit jiné sérotypy viru, které vzniknou mutací, a umožní tak jejich pohlcení imunitními buňkami, ve kterých se virus rozmnoží. Tento jev byl prokázán u vývoje vakcín v prevenci onemocnění SARS a MERS, kde byl příčinou obav ohledně úspěšnosti vývoje vakcín proti viru vyvolávajícímu Covid-19. Ačkoliv tento jev zatím nebyl potvrzen u viru SARS-CoV-2, někteří autoři jej v budoucnu nevylučují. Registrační dokumentace proto nevylučuje případnou možnost vzniku závažného rizika posílení nemoci vyvolané vakcínou - vaccine-associated enhanced disease – VAED, případně respiračního onemocnění vyvolaného v souvislosti s podáním vakcíny - vaccine associated enhanced respiratory disease - VAERD. I v tomto případě je proto s definitivním hodnocením nutné vyčkat delší dobu.
Nedávno potvrzené nežádoucí účinky
Že se nemusí vždy jednat jen o teoretická rizika, ukazuje nedávná zkušenost, kdy se doplňují rizika myokarditidy a perikarditidy u mladých lidí u mRNA vakcín, případně tromboembolie u vektorových virových DNA vakcín, kde riziko nepatrně stoupá, pokud jsou očkováni lidé s již se existující imunitou. I když se zatím jedná o velmi nízká rizika, přesto vedla některé země k tomu, že přestaly používat některé virové vektorové DNA vakcíny. Je zde třeba vzít v potaz, že vakcinace v prevenci Covid-19 je vynucována plošně, prakticky pro všechny věkové skupiny, nyní i včetně školních dětí. Navíc je znám případ z roku 2009, kdy byly likvidovány miliony balení vakcíny Pandemrix proti pandemické chřipce v souvislosti s rizikem narkolepsie.
Etické aspekty podání léčiv bez dlouhodobé bezpečnosti
Je známo, že vývoj většiny vakcín je z nejrůznějších důvodů ukončen v průběhu klinických hodnocení a vyvíjená vakcína se na trh nikdy nedostane. To je zcela logický důsledek standardně prováděného výzkumu, zejména s ohledem na dlouhodobou bezpečnost. I když formálně je po právní stránce situace odlišná, z absence důležitých údajů, zejména o dlouhodobé bezpečnosti medikace vyplývá, že ti, jimž se nyní vakcíny v prevenci Covid-19 aplikují, jsou v podobné situaci jako účastníci klinického hodnocení. Jelikož jde o situaci ze své podstaty rizikovou, je každé klinické hodnocení podrobeno řadě etických standardů, na jejichž plnění dohlíží etická komise. Podstatnou zásadou je, že člověk nesmí být k účasti nijak nucen a už vůbec ne diskriminován, pokud účast odmítne.
Závěr
Při posouzení veškerých rizik a skutečnosti, že k těmto vakcínám chybějí údaje o dlouhodobé klinické bezpečnosti, je třeba vyslovit podiv, k jakému nátlaku politici sahají, a to i ve vztahu k dětem, jejichž úmrtnost se za poslední rok a půl nikterak nezvýšila. Lze navíc předpokládat, že při opakované vakcinaci se některá výše uvedená rizika mohou pravděpodobně zvýšit.