Neboť kdežkoli bude tělo, tuť se sletí i orlice
V roce 2020 se mluvčí z řad českých charismatiků obrátili na české křesťany s výzvou „Iniciativa smíření“ ve které se mimo jiné uvádí:
„Chceme vyzvat vás, duchovní – kněze, biskupy, kazatele a pastory z různých denominací – ale také vás, laiky, křesťany, kteří máte na srdci smíření, abyste se za tuto iniciativu modlili a aktivně se do ní zapojili. Věříme, že smíření je možné, pokud Smiřitelem bude Kristus, jak řekl Jan Amos Komenský. Pojďme v roce čtyřstého výročí bitvy na Bílé hoře ukončit nepřátelství, které stále ještě někde přetrvává, a v pokání si odpusťme. Smíření otvírá cestu k uvolnění českého národa, aby mohl poznat Spasitele a Pána Ježíše Krista“.
Pokud nás někdo takto otevřeně nabádá ke spolupráci na jeho vizi a otevřeně se uchází o naši účast, jistě také předpokládá, že jeho výzvu důkladněji a rovněž otevřeně prozkoumáme. O celé iniciativě je pak možné se dočíst na odkazovaných stránkách nebo na následujícím videu.
O jaké smíření se jedná?
Pro některé charismatické křesťany, stejně jako pro římské katolíky, představuje různorodost církve ve formě existence denominací překážku v jednotě. Z tohoto pohledu se obě strany snaží tuto „neúplnou jednotu“ překonat. Je zajímavé sledovat, proč je po řadě iniciativ zaměřených na „usmíření“ stále potřeba usilovat o další a dokonce plánovat další akce s tímto cílem. Otázkou zůstává, z čeho pramení předpoklad, že dva křesťané, kteří se neshodnou na historických a jiných pohledech, jsou ve stavu nejednoty. V tomto uvažování se zdá, že odlišnost může být vnímána jako projev neúplného odpuštění. Pro katolickou stranu hrají samozřejmě klíčovou roli učení jako papežství, apoštolská posloupnost a eucharistie. Za sjednoceného s katolickou církví je považován ten, kdo tato učení přijme. Co je však cílem v charismatickém hnutí? Sami iniciátoři celé akce uvádějí (viz video), že pro ně rozdílnost učení není podstatná a nemají zájem o institucionální sjednocení. Abychom tuto iniciativu pochopili, je potřeba se krátce podívat do novodobé historie.
Kdo jsou to Orlové?
Pokud se podíváme na jména mluvčích, pak kromě KMS, zastoupené jejím tajemníkem Lubomírem Ondráčkem, je zde i prezident společnosti České studny David Loula, který je zároveň představitelem prorockého hnutí Orlů. Soukromě si ovšem odvážím tvrdit, že hnutí Orlů je ideově této Iniciativě smíření mnohem blíže než České studny, čemuž nasvědčuje i to, že další z účastníků, Petr Kácha, který na dané iniciativě zastupoval české protestanty, tak učinil skrze přímé oslovení Bohem.
Prorocké hnutí je takřka mediálně neviditelné, přesto ho není třeba čtenářům zvlášť představovat. Jedná se o charismatickou aktivitu, která bývá spojována s Prorockým hnutím v USA, které silně ovlivnilo české charismatiky. Hnutí je známé původně jako tzv. Kansaští proroci, jejímž představitelem je například Rick Joyner, jehož časopis The Morning Star začal vycházet v české edici vydavatelství Železná berla, kde publikují i čeští autoři. Toto hnutí bylo v minulosti často terčem kritiky pro etickou a věroučnou orientaci svých představitelů. Konkrétně Joyner je kritizován pro praxi nekromantie. Nicméně hnutí to nijak neoslabilo a jeho aktivity se uskutečňují například skrze IHOP v Praze. Prorocké hnutí zastává nauky Nové apoštolské reformace, jehož součástí je i zástupné vyznávání hříchů, kam lze ideově zařadit i Iniciativu smíření.
Úloha charismatického hnutí
Charismatičtí křesťané jsou někdy přesvědčeni, že mají poznání, podle kterého by měly jednat i ostatní církve. Například již dříve KMS žádala Radu ČSCH, aby se omluvila za husitské války. KMS, jejíž představitel je mluvčím dané Iniciativy smíření, v 90. letech získávala a směřovala duchovní a členy jiných církví skrze své iniciativy. Po rozkolu v Jednotě bratrské a následném rozchodu mezi představiteli JB a KS se hlavní aktivity, jako jsou charismatické konference nebo církev sjednocující Kurzy Alfa, posunuly pod hlavičku ČEA. V církvích pak existovalo úsilí o to, aby ČEA pod závazkem regulace kritik mohla mluvit za evangelikální církve.
Charismatici a katolíci
Charismatické hnutí v ČR i po celém světě obvykle buduje jednotu s římskokatolickou církví, na což poukazovali například letniční křesťané. Konference českých charismatiků se původně konaly společné s římskými katolíky a historicky první předseda KMS, nyní duchovní Církve bratrské, obhajujoval řadu římskokatolických nauk. Po věroučné stránce se charismatické učení podobá římskému katolicismu v oblasti soteriologie, pneumatologie, liturgie a eklesiologie. Postupný příklon ke katolickému učení lze sledovat i u jednotlivých představitelů charismatického hnutí. Svědčí o tom i sami bývalí potestanští charismatici, kteří se stávají katolíky a nijak se netají svojí vizí otevřít cestu i dalším charismatikům.
Římští katolící hrají i důležitou úlohu v charismatických vizích, jelikož ty potřebují participaci všech církví nebo alespoň jejich zástupců, kteří pak - podle charismatiků - zástupně před Bohem reprezentují celou církev v daném národě. Proto se již KMS snažila sbližovat s římskými katolíky, aby získala před Bohem mandát jednat za celou církev v ČR.
Nicméně, když měla katolická církev pomocí protestantů získat zpět své majetky, Orlové prorocky protestovali. Zde je ovšem nutné vzít v úvahu, že restitucím i ostatní charismatici, až na výjimky, nepřáli. Katolický nárok na miliardy ovšem chápali jako oprávněný. Orlové (resp. David Loula) se pak stavěl i proti stavbě Mariánského sloupu, chápaného jako porážka reformace.
Charismatici a otázka německé menšiny
Čeští charismatici, podobně jako římští katolíci, se zabývají otázkami odsunu Němců po 2. světové válce. Tuto orientaci lze vystopovat od dob, kdy je český emigrant v Německu Pavel Neústupný učil doktrínám hnutí Víry a napomohl jim ve formování praxe zástupného vyznávání hříchů, uplatňujícího se na tzv. Konferencích smíření, jejichž cílem bylo smiřovat národy, zejména Čechy a Němce. Když někteří podporovali prezidentského kandidáta, příslušníka bývalého šlechtického rodu římskokatolického vyznání (který považoval prezidenta Beneše za jeho vztah k Němcům za válečného zločince), David Loula preferoval prezidenta s národními zájmy a ostatními preferovaného kandidáta kritizoval. Později se ukázalo, že jeho kritika vzešla zřejmě i z výkladu proroctví kansaského proroka Jamese Golla, který varoval před zavedením monarchie v ČR skrze staré šlechtické rody. Čeští charismatici, proroctví Golla věřili, nicméně konkretizovat jeho výklad na jimi preferovaného kandidáta briskně odmítli.
Důležitost jednoty
Zhruba do konce 90. let zavládlo mezi charismatiky přesvědčení, že po dosažení jednoty církví přijde velké probuzení. Jako výsledek bylo nahlíženo Torontské požehnání, ovšem jeho projevy nevzbudily mezi evangelikály v ČR velké nadšení. .
Popularitu získaly až Kurzů Alfa, které některé praktiky a manifestace, zejména zpočátku, odoptovaly. V nultých letech byl důraz na probuzení nahrazen proklamací „ovlivňovat společnosti“. Řada křesťanů se proto začala orientovat na sekulárním politiku. Významného úspěchu v tom dosáhli křesťané na Slovensku.
Idea dominionismu
V USA se na pozadí probuzení a ovlivnění společnosti rýsuje ide tzv. dominionismu. Základní ideou je zde Adam, vládnoucí nad Zemí, který předal toto dominium satanu. Následně přichází Kristus, který duchovně umírá a v pekle poráží satana a předává ztracené dominium církvi. Satan se však nevzdává a pevně drží Adamovo dominium skrze různé teritoriální duchy, a to zejména skrze nevyznané hříchy, které již nikdo nemůže vyznat. Proto mají křesťané vstoupit do zástupného vyznávání hříchů. Zde se účastníci neváhají ztotožnit s hříchy předků, především okultního a náboženského charakteru, které skrze prokletí zadržují probuzení a následné osvojení si dominia církví. Proto se snaží vstoupit do duchovního zákulisí a skrze zástupné vyznávání prokletí rozvázat a odblokovat Boží moc, která se pak uvolní a přinese probuzení, které vyústí v dominium. Za tímto účelem je pak ideální, když se církev modlí pod vedením novodobých apoštolů a proroků, což je i předobrazem jejího budoucího vyjití z denominací a sjednocení. Je mnoho českých stoupenců charismatického hnutí, kteží dominionismus odmítají, ačkoliv je součástí nauky Prorockého hnutí, k němuž se někteří hlásí.
Konzervativní evangelikálové často tyto nauky nesdílejí. K jisté kontroverzi došli počátkem 90. let ohledně tzv. Pochodů pro Ježíše, které vedle evangelizace sloužily k duchovnímu boji s teritoriálními duchy skrze proklamaci jednotné církve. Když tato věc vyšla v 90. letech najevo, byla například ohrožena spolupráce s CB. Trefně to v jednom komentáři komentoval i čtenář Jaroslav Rada:
„Myslím, že článek dostatečně přehledně vysvětluje, o co na Bílé hoře šlo. Nikoliv o sjednocení církví, ani tolik o vzájemné odpuštění si, ale o společné zástupné vyznávání hříchů svých předků (v tomto případě především mocenských a politických), které má, jak bylo uvedeno, oporu i v Bibli. Snad mohlo být v článku více zdůrazněno, že to má velký význam v duchovním boji proti společnému nepříteli v duchovních oblastech, kterým není člověk, ale mocnosti temnoty, které ovládají tento věk tmy (Ef 6:12). Tímto vyznáním se láme jejich moc. Možná to chtělo více zdůraznit i na té Bílé hoře samotné, lidé pak opravdu nerozumí, o co šlo a zbytečně to nadělalo spoustu zmatku ve veřejnosti“.
Bílá Hora
Představa rozvázání starých prokletí v souvislosti s náboženskými válkami zemřelých předků je pro mnohé velkou výzvou. Výročí bitvy na Bílé Hoře k tomu přímo provokuje. A tak zatímco techniky zástupného vyznávání hříchů se obvykle směřovaly na odpuštění hříchů spáchaných vůči sudetským Němcům, nyní protagonisté zašli až ke kořeni. Zjistili, že je třeba se omluvit katolíkům i za útrapy třicetileté války, kterou rozpoutali protestanti (sic!). K čemu tedy participanti v deklarativním podání smíření říkají amen?
„Tak, jako Bůh v Kristu odpustil nám, tak i my odpouštíme vám, protestantům, vyvolání stavovského povstání roku 1618 a rozpoutání třicetileté války. Odpouštíme vám násilí během husitské revoluce, která přinesla též znesvěcení a zničení mnoha kostelů a svátostných památek. Odpouštíme vám utlačování a zabíjení katolíků, a především Bohu zasvěcených osob krutým způsobem. Odpouštíme vám, že jste opustili katolickou církev a založili mnoho protestantských církví. Odpouštíme vám postoj tvrdosti a nadřazenosti nad katolíky v českých zemích“.
Závěr
Charismatické hnutí, jak již bylo uvedeno, potřebuje k uskutečňování svých vizí ostatní křesťany. Zde tedy dva charismatičtí mluvčí předložili výzvu a potřebují opět účast dalších křesťanů, aby zlomili moc prokletí. Čím více křesťanů se zúčastní, tím lépe. Pokud tedy někdo nabude dojmu, že charismatici přišli s dalším dobrým nápadem na probuzení, je dobré, aby se budoucí participanti jejich iniciativy seznámili s celou promyšlenou ideou zástupného vyznávání hříchů a aby zvážili, zda jsou skutečně před Bohem zodpovědní za rozpoutání třicetileté války, zabíjení katolíků, a především Bohu zasvěcených osob krutým způsobem. Jinými slovy, zda chtějí před Bohem svědčit sami proti sobě, že jsou synové těch, kteří zabíjeli proroky (Mt 23,31).
Pokud charismatici říkají své amen k tomu, že je třeba jim odpustit opuštění římskokatolické církve a založení vlastních protestantských církví, pak - pokud tuto inciativu neberou jen jako formalitu a nechtějí stále zraňovat city římských katolíků - musejí toto historické schisma praktickým skutkem napravit.
Více o technikách zástupného vyznávání a dominionismu v knize Teologické kořeny a současná teologie Nové apoštolské reformace.