Sexmise - recenze jednoho futuristického filmu
Sexmise je kultovní sci-fi komedie Juliusze Machulského, v níž se na půdorysu příběhu o dvou hibernovaných mužích, kteří se probudí do světa, kde vládnou ženy, skrývá hravá a promyšlená politicko-společenská satira. Od premiéry filmu uplynulo v tomto roce již 37 let. Dobrý scénář a herecké výkony, ale i na svou dobu a místo vzniku moderní sci-fi kulisy se řadí k nejlepším komediím natočeným ve střední Evropě.
Hlavní hrdinové, dobrovolníci Max a Albert, se po umělém zmrazení těla probouzejí o "něco" později, než jak to plánoval původní vědecký experiment. Jejich šok je dvojnásobný, neboť se ocitli v 21. století, v novém společenství, kde žijí pouze ženy. Muži na Zemi zatím vyhynuli, ženy se staly zcela soběstačnými a "silnější pohlaví" je pro ně nepřítelem číslo 1. Existuje dokonce i feministická verze Bible, redefinující úlohu muže v řádu stvoření a na celém světě byl přijat zákaz kouření. Max a Albert jsou tak proti své vůli považováni za jakési nepohodlné "vykopávky" a hrozí jim to nejhorší: smrt, anebo násilná přeměna v ženy.
Samotné ženy žijí v podzemním městě, protože ovzduší na povrchu planety je kontaminováno a drží obyvatele podzemí v permanentním strachu o svůj život na základě katastrofických informací a propagandy. Na povrch je proto možné vycházet jen omezeně, pouze na určitá místa a jen s dýchací maskou.
Rada žen má nyní rozhodovat o osudu obou samců, avšak názory se různí. Zatímco se jedna vědecká skupina snaží získat více času, mužům se za pomoci krásné dívky jménem Lamia, která zcela nepropadla feministické propagandě, podaří dostat na povrch. Ukáže jim cestu a spolu s nimi se rozhodne raději zemřít na zamořené planetě, mimo svůj bezpečný podzemní domov.
Na povrchu se však ukáže, že život zde jen kvete. A to ne ledajaký! Někdo si tu pořádně užívá. Je to jediný přeživší muž, který se ze strachu z žen převléká za ženu (jeho Exceleci), ostatním ženám velí a na základě strachu z kontaminace si na zemi vybudoval luxusní sídlo a neskonale bohatne.
Vyjde najevo, že údajně "zamořené prostředí" je pouze konstruktem promyšlené propagandy strachu a nastrčených kulis. Ostatní jsou "dobrovolně" uvězněni v jakési podzemní karanténě, jejíž udržení zcela zaměstnává, vyčerpává a pacifikuje zdegenerovanou společnost. Ovzduší sice bylo zpočátku zamořeno, ale nijak silně. Jeho Excelence prozradí, že lidé v karanténě se daleko lépe ovládají.
Po odhalení podvodu se feminismus hroutí a zdá se, že se lidé poučí a vrátí k normálnímu způsobu života... Konec je však otevřený a teprve budoucnost má říci poslední slovo.
Film jsem viděl ještě jako nevěřící a pro explicitní záběry nahoty jej nedoporučuji křesťanům. Text článku je sestaven a doplněn na základě kompilátů ze stránek Česko-Slovenské filmové databáze.