Biblická Apologetika

Dějiny Apoštolské církve – 1 díl: 1989 - 1997: AC Znojmo

Motto:

Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.   

Žalm 89,15

Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí?

Žalm 94,2

Vyznání hříchů, chyb a omylů bylo považováno za ztrátu, nikoliv za zisk.

Prohlášení skupiny bývalých členů sboru, popisujících, jak s nimi bylo jednáno

Úvod

Znojemský sbor byl, vedle Českého Těšína, Brna, Kolína a dalších, jedním z krizových společenství, které na rozdíl od předcházejících zcela zaniklo. Když se autor snažil popsat jeho historii od  založení až k zániku, narazil na množství vzájemně se prolínajících dějů, které nebylo snadné beze zbytku a informačního biasu popsat. Měl sice k dispozici značné množství autentických dokumentů, které se staly veřejnými jejich čtením na různých shromážděních, ale byly obvykle nedatované, a tak nebylo snadné je zařadit do časové souslednosti. Od února do října 2019 se proto autor několikrát sešel s celkem pěti bývalými členy, z nichž někteří zastávali různé pozice ve sboru. Se dvěma z nich je navíc již řadu let v osobním kontaktu. Tito členové byli ochotní mu pomoct k seřazení jednotlivých událostí a snažili se o co největší přesnost a korektnost. Někteří opakovaně projevili obavu z toho, aby publikované informace nebyly nesprávně vyloženy, neublížily a nebyly zneužity, a zdráhali se kriticky vyjadřovat o církvi a jejich vedoucích. Autor to respektuje, a aby jim vyšel vstříc, rozhodl se vypustit některé pasáže a některá jména zúčastněných anonymizovat. Tam, kde se opírá o svědectví, uvádí sjednocený odkaz, který v sobě zahrnuje tuto půlroční dobu konzultací se všemi účastníky diskusí, včetně korespondence a oprav prvotních verzí textu. Autor je přesvědčen, že snaha o pravdivý a korektní popis událostí, které měly podstatný vliv na životy desítek lidí a celou církev, může vést k poučení současné a následující generace. Ze stejného důvodu existují nejen učebnice historie, ale i kanonizovaný a často otevřený popis církevních bojů a konfliktů v Písmech Starého i Nového zákona. Za podobu kapitoly nesu osobní odpovědnost.

Počátky sboru

Sbor ve Znojmě vznikl pod patronací sboru v Břeclavi a byl ustanoven dne 12. 9. 1993. Evidován MK byl dne 1. 1. 1994 a zanikl po dlouhodobé krizi 31. 8. 2011[1]. Počátky sboru sahají do listopadu 1989 a jsou spojeny se dvěma jmény. Radimem P., který se stal později jeho kazatelem, a Jiřím M., který byl ustanoven jeho zástupcem, resp. druhým kazatelem. Radim P. se svojí ženou a s Jiřím M. byli v prosinci 1990 i společně v Brně pokřtěni.

Jiří M. se o křesťanství začal zajímat koncem osmdesátých let, a proto přijal pozvání Karla Káni a jeho manželky z AC Břeclav ke společným rozhovorům, na jejichž základě uvěřil. Tak vzniká pouto s břeclavským sborem. Ve stejnou dobu se obrátil i Radim P. se svojí manželkou. Radim P. a Jiří M. se záhy spojili s břeclavským sborem a u Radima P. se jednou za dva týdny konaly první bohoslužby. Z Břeclavi na shromáždění ve Znojmě jednou za měsíc přijížděli František a Bohuslav Cupalovi s Petrem Bartošem a ve zbylém týdnu znojemští navštěvovali shromážděni ve sboru Břeclav - Nejdek. Protože se ve Znojmě obracejí další lidé, přestává scházení v domácnosti vyhovovat a bohoslužby se od roku 1991 konají ve Znojemské besedě. Jiří M. byl zatím svobodný. Oženil se po krátké známosti v roce 1992 s členskou sboru, a jejich sňatek byl první svatbou v AC dle právě přijatého církevního zákona již zcela bez asistence světských úřadů[2]. Již brzy, v roce 1992, se kolem dvojice formuje pevné jádro deseti až dvaceti lidí, které spojuje odhodlání a entuziasmus. Jedním z nově obrácených je i Petr Z., pozdější frontman skupiny Jiný rytmus. Bývalí členové na toto romantické období vzpomínají jako na autentický, Bohem daný začátek společenství[3].

Znojemská beseda dnes (Znojemskabeseda.cz)

Při pohledu na dvojici zakladatelů je možné Radima P. charakterizovat jako vedoucího a organizátora, který byl přirozeně společenský, zatímco Jiří M. inklinoval k biblickému studiu a vyučování a byl spíše introvertní, až kontemplativní povahy. Radim P. byl nadšeným sběratelem starožitností, avšak díky svému obrácení nechtěl být ničím spoután, a tak tyto věci prodal, včetně vzácných knih. Z počátku neměl ani pevné zaměstnání a nějakou dobu ve svém dočasném sekulárním pracovišti odmítal praxi neetického jednání, která se příčila jeho křesťanskému přesvědčení. Zažíval proto ze strany svých spolupracovníků nepochopení. Podle Jiřího M. toto ponižování statečně snášel, nijak se nebránil a nikomu si nestěžoval[4].

Ustanovení sboru

Když byl v roce 1993 ve Znojmě ustanoven sbor, měl již čtyři starší. Vedle Radima P. a Jiřího M. zde byl ještě Petr Z. a Roman M. Ačkoliv tato čtveřice netvořila homogenní směs, počáteční entuziasmus bránil neshodám. Neprojevovala se zde soutěživost a problémy se řešily očekáváním na Boží jednání. Doporučení Františka Cupala, že by starší měli tvořit lichý počet, který by zabránil patové situaci v případě krizí, proto nebyl brán vážně a situace se posléze řešila tím, že při nerozhodném hlasování se přihlédlo k hlasu pastora. Ve stejném roce se ve Znojmě objevila i skupina lidí, tzv. „Učedníci Ježíše Krista“, kteří založili Jednotu bratrskou. Nejprve se scházeli na modlitbách i s lidmi, kteří se později stali členy AC, ale měli rozdílný pohled na fungování církve[5].

Do Znojma v té době přijel i evangelizační tým Harvest International Ministries, kde v té době působil prorok z Kansasu Joel Staab, který sídlil v Liberci a navštěvoval sbor JB. Jeho služba se obvykle projevovala „osobními proroctvími“, kdy měl schopnost detailně popsat minulost osob, kterým prorokoval, přičemž projevoval velkou empatii, čímž si získal srdce lidí. To se projevilo i ve Znojmě. V daném případě dokázal u některých křesťanů popsat povolání do služeb ještě dříve, než k ní došlo a potvrdil to, co již viděli všichni[6]. Staab nebyl v AC přijímán bez výjimek. Například proto, že sice přečetl minulost, ale měl problémy s odhadem budoucnosti. Například prorokoval výbuch jaderné elektrárny v Dukovanech, což byl později nucen odvolat. Také nebyl biskupovi Apoštolské církvi příliš nakloněn a tvrdil, že mu Bůh během modliteb zjevil démona manipulace, působícího skrze něho, což si později vyžádalo osobní vysvětlování mezi Evaldem Ruckým a Rudolfem Bubikem[7].

Zanedlouho znojemský sbor narostl na čtyřicet až padesát lidí a hledal učitele, který by v době kvasu devadesátých let sboru zprostředkoval adekvátní vyučování. Pastor břeclavského sboru František Cupal neprojevil ambice sbor dále směřovat a biskup církve, Rudolf Bubik, který se ve Znojmě těšil všeobecnému přijetí, navštěvoval sbor jen sporadicky. Zpočátku ve sboru panovala veliká svoboda v dávání, např. celé sbírky byly rozesílány všem podle toho, co žádali. Podobně se nakládalo i s dalšími financemi. Později však právě ohledně financí začaly nastávat rozpory, které byly otevřeny některými manželkami starších. Problémem začal být například nízký plat kazatele[8]. Radim P. na toto období vzpomínal jako na období hledání, kdy se snažil čerpat z různých brožurek, avšak záhy shledal jejich nefunkčnost a zjistil, že pro službu je podstatné rodinné zázemí[9].

Stuart Angus

V době hledání přichází v roce 1993 do sboru novozélandský misionář Stuart Angus, který byl znám tím, že pracoval v týmu Reinharda Bonnkeho, což mu mezi letniční otevíralo dveře. Byl považován za osvědčeného a znalého služebníka, který přichází s vizí. Choval se přátelsky a empaticky a sympatická byla i jeho schopnost rychle se naučit česky. Jeho způsoby práce, zejména s mládeží, však zcela nekonvenovaly s konzervativním pojetím směřování Apoštolské církve. Angus vyzýval k experimentování s oblečením, povzbuzoval k návštěvě kina, což v té době již členy sboru přestalo zajímat, nicméně dával velký důraz na posvěcení a při lascivních scénách si v kině zakrýval oči. Pro svoji nekonfliktní a přátelskou povahu mu bylo nasloucháno. S jeho příchodem se sbor začal pozvolna odklánět od konzervativního letničního směru k charismatickému progresivismu. Dne 20. 3. 1994 byl Jiří M. ustanoven jako 2. pastor sboru a Angus ve svém jednání začal projevovat určitou hierarchii. Později Angusova přirozená autorita a nová vize pro sbor proměnila i sborové klima. Organizovala se nová sborová setkání typu „párty“, kam již všichni nezapadali, a protože se staly standardní součástí života církve, nastala i polarizace. V té době znojemský sbor navštěvuje i Bob Bennet, pastor sboru, který Anguse vyslal do ČR, a tato jeho návštěva dále posílila Angusovy důrazy[10].

V této době odjíždí Radim P. na pozvání do Anglie, kde se setkává i s odlišnou formou křesťanství, než byl zvyklý. Po svém návratu například popisoval, že při evangelizačních koncertech hudebníci skákali do davu. Ve sboru se začala profitovat i skupina podnikatelů a různé nové živé formy se stavěly do role zachránce od „mrtvého“ náboženství, které je přežité a dnes již nikoho nezaujme. Podle některých nastupujících jevů vyjadřoval Jiří M. obavu z tzv. „veselého náboženství“, které podle něho „mine možnosti hlubších změn v srdcích obrácených lidí, neboť církev se svým těžištěm často povážlivě blížila pouze lepší a radostnější variantě užívání si světa, a hledat více bylo považováno za idealistické bláznovství“. Podle Daniela P. měl Jiří M. „prorocky“ sdělit, že toto „rejoice religion“ do 7 let zanikne[11].

Sbor ale utěšeně rostl a v září 1996 měl kromě 4 skupinek ve Znojmě i dvě diaspory v Moravských Budějovicích a ve Višňové. Ve stejném roce sbor opustil i Angus, který se vrátil do své domoviny[12].

Jiný rytmus

Původně působila ve sboru vokální skupina Kantáte, která se však rozpadla. Ve sboru proto vzniká skupinka hudebníků, kteří hráli při bohoslužbách. O vstup do této služby byl požádán i Petr Z., následován ještě Jarmilou H., Radimem M. a Davidem J. Časem již běžný hudební doprovod nestačil a sbor se začal orientovat na tzv. „chvály a uctívání“, kdy hudebníci pouze nedoprovázejí sborový zpěv, ale osamostatňují se a stávají se odborníky na liturgii[13].

Petr Z.

Motorem nově vzniklé chválící skupiny se stal Petr. Z., který prošel zvláštním vývojem. Jako dítě jej nechala pokřtít babička, ale vlivem nevěřící rodiny zůstal ateistou, bral drogy a hrál v několika undergroundových skupinách. Později žil v komunitě a nakonec se obrátil k Bohu. Ve Znojmě se setkal s Radimem P., kterého znal z jeho nočního znojemského života. Když vzal svoji víru vážně, úplně přerušil kontakty s undergroundem a rozešel se i s hudbou. Byl proto překvapen, když jej Radim P. požádal, aby začal hrát „ve chválách“[14].

Velkým impulzem k dalšímu směřování skupinky byl Angus, který věřil a prorokoval, že ve sboru vznikne kapela, „která bude darem od Boha pro sbor a církev“. Proroctví bylo původně adresováno k celému sboru a později se konkretizovalo k Petru Z. V roce 1993 Angus do sboru pozval křesťanského interpreta Grahama Orda se skupinou Dust, která pochází se sboru Vinice ve městě St. Albans v Anglii[15]. Vinice se v té době stala centrem tzv. učení Chval, majícího původ v entuziastickém hnutí Pozdního deště, odkud skrze Kansaské proroky penetrovalo do Vinice Johna Wimbera v USA a dále do Evropy. Druhým kořenem učení Chval bylo hnutí Jesus People, které spojilo americkou rockovou hudbu s charismatickou spiritualitou. Učení hnutí Chval spočívá v teorii obnovy tzv. Davidova stánku, kdy Bůh dá povstat skupině nových „prorockých“ chváličů, kteří zahájí obnovu církve a způsobí mohutné celosvětové probuzení. Jejich hudba má být zvučná, profesionální a kvalitní a z chváliče, stejně jako z levíty ve stánku, má vzniknout samostatný úřad „prorockých chváličů“, kteří prorokují na hudební nástroje. V hnutí vznikla definice chvály, jakožto cesty do Boží přítomnosti. Prorok hnutí Vinice James Ryle v souladu s tímto učením prohlásil, že mu Bůh ukázal, že pomazaná rocková hudba má přivádět lidi ke Kristu a že Bůh měl skupinu Beatles připravenou pro probuzení poslední doby, ale skupina v tomto plánu neobstála. Proto si Bůh toto pomazání ponechal pro mladé křesťany, kteří vstoupí do úřadu „chváličů“[16]. Ord Petrovi Z. prorokoval, že ve sboru vznikne hudební skupina a on se stane hudebníkem a vedoucím chval. Při svém odjezdu nechal jako závdavek ve sboru své kombo v ceně osobního automobilu, což mělo být potvrzením jeho slov[17].

Ačkoliv to pro Petra Z. bylo vzhledem k jeho minulosti dalším překvapením, Ordovu proroctví uvěřil a začal u sebe nalézat „dar uctívání“, kterého si všiml i sbor. Uvedl, že byl bez lidského vlivu veden do uctívání, a když uslyšel Dust, uvědomil si, že mu v tom Bůh „dává zelenou“. I další Angličané mu později prorokovali, že skupina bude sloužit celému českému národu a zasahovat evangeliem i nevěřící. Skupina měla zaslíbeno, že bude:

„…měnit křesťanské i nekřesťanské předsudky o Bohu a jejich pohled na Boha i Ježíše a přiblíží jim skutečnou Boží osobnost, která má vést ke zbourání bariér a obnově vztahu k němu“[18].

Všem těmto smělým ambiciózním proroctvím Petr Z. uvěřil a snažil se je naplnit. Ačkoliv byl samoukem a svoji prvotní průpravu získal v undergroundu, později působil propracovaněji a krom inspirace uplatňoval i vlastní postupy. Snažil se používat pestrou češtinu a rozvádět biblické texty vlastními myšlenkami. Průpravy se mu dostalo i v charismatických seminářích „Hrejte dobře a zvučně“, jejichž protagonisté byli rovněž zasaženi učením Chval. Rozhodující inspirací byly pak pro Petra Z. zejména zahraniční interpreti. Byl ovlivněn skupinami Cutting Edge a při poslechu interpretů Matta Redmana a Kevina Prosche prožíval „silnou Boží přítomnost“. Stejně jako tito charismatičtí interpreti se i Petr Z. pro inspiraci obracel do Starého Zákona, kde viděl kvalitní zpěváky, kteří dělali „nejlepší hudbu pro Boha“[19].

Vznik Jiného rytmu

Následující rok 1994 je považován za skutečný vznik skupiny a počet hudebníků rozšířil Philip Young na baskytaru a později zpěvačka Zdenka P. a o rok později Jaromír F. K profilaci skupiny zatím docházelo především v rámci sboru. Pod názvem „Jiný rytmus“ vystoupila skupina poprvé v roce 1995 na Kristfestu v Javoří a následně vydala první kazetu[20]. Název skupiny byl odvozen od Angusova sborového časopisu a Kristfest byl progresivní křesťanský hudební festival pod výraznou patronací Stanislava Bubika, který poněkud narušoval konzervativní charakter letniční mládeže a přinášel charismatické směřování do Apoštolské církve. Festival byl v rámci církve považován za kontroverzní a na jeho hlučnost si stěžovali obyvatelé v přilehlých domech[21]. Je možné, že „zvučnost“, která se stala i motem charismatické liturgie, byla některými chápána jako synonymum zvukové intenzity.

Jak Jiný rytmus rostl a proměňoval se, začal i s hraním po různých klubech a festivalech mimo církevní prostředí, a následně nahrál své první debutové studiové album Jednosměrka[22]. Skupina toužila v Apoštolské církvi zlepšit hudební kvalitu současné letniční liturgie. Ta se zdála skupině málo kvalitní, málo oslovující a lidé se s ní podle nich nemohli ztotožnit. To do jisté míry vycházelo z dřívějšího přesvědčení Petra Z., že křesťané mají sice úžasného Boha, ale hrají „strašnou hudbu“. Když pak stál ve službě „chváliče“, odmítal „ty nehezké chvály hrát“ a snažil se je alespoň oživit „novým hudebním kabátem“. Skupina proto později začala hrát vlastní písně, ale lidé nebyli schopni se k nim připojit. Kvůli tomu byli hudebníci požádáni, aby své písně nahráli, a ostatní se je mohli naučit. Skupina začala nahrávat i ve studiu TWR, kde se rovněž podstatněji profilovali charismatičtí křesťané. Od roku 1995 do 1998 skupina vydala několik alb a stala se známou nejen mezi církvemi, ale i mezi nevěřícími, které jejich hudba zaujala[23].

Jiný rytmus v TWR

Směřující proroctví

V roce 1998 na Kristfestu ve Světlé nad Sázavou přišla další proroctví. Pro skupinu do té doby neznámý muž James Jesudason sdělil, že služba Jiného rytmu bude významná v tomto národě a jejich „pomazání v uctívání vede lidi do bližšího setkání s Bohem“. Proroctví rozsoudil a skupině tlumočil Stanislav Bubik[24], jehož vliv postupně vzrůstal v celém znojemském sboru a později vedl k tomu, že se společenství stalo součástí CBH[25].

Skupina setrvala pod Bubikovým vlivem a účastnila se jim pořádaných akcí. Na škole zakládání sborů v Chomutově pak skupině prorok Jeff Jacob znovu předpovídal, že jejich služba bude zahrnovat celou ČR. S tímto mužem se poté hudebníci pravidelně setkávali a on měl evidentně velký vliv na jejich duchovní nasměrování. Jeff dále prorokoval, že skupina bude vedena do míst, kam si lidé myslí, že by nemohli křesťané vkročit. Mluvil o duchovním boji a exorcismu skrze chvály a o tom, že hudebníci budou odrážet Boží slávu a kamkoliv vkročí, lidé uvidí Pána. Mluvil i o „službě chval na plný úvazek“. Jeho další proroctví je možno srovnat s učením hnutí Chval, které bylo v ČR paralelně rozvíjeno i ze strany Křesťanských společenství, potažmo KMS, která rovněž služebníky z Vinice zvala do ČR.

Jeffem ale směřující prorocká kaskáda neskončila. Zpěvák skupiny Dust, Marek James, prorokoval o spojování lidí k modlitbám skrze hudbu a jeho pastor Chris Lane znovu utvrdil Petra Z., že obdržel „dar uctívání“. Angus zase mluvil o tom, že jejich služba bude „skrápět vyprahlou zemi“ a Jiří Novák z Calvary Chappel prorokoval o „padání hradeb okolo lidských srdcí“[26].

Význam proroctví pro formování identity Jiného rytmu

Podle Pluskalové, která o skupině napsala absolventskou práci, je „proroctví zcela jistě úhelným kamenem jejich služby“ a proroctví se proto projevila nejen v nové liturgii, ale i v praktickém nasměrování. Naplnění proroctví bylo shledáváno v tom, že skupina koncertovala v rockových klubech s blasfemickými názvy jako „Peklo“ nebo „Modrá svině“ apod. a později se snažila naplnit i dílčí část proroctví o službě na plný úvazek[27]. Jiný rytmus možná neměl tušení, že proroci formátu hnutí Vinice nepřinášejí situační proroctví, ale že tato proroctví jsou součástí systému, který je často adresován všem „chváličům“ v charismatickém hnutí a jim mohlo být pouze na základě obecně přijatého učení personalizováno[28].

Případ Jiřího M.

Kromě nového druhu chval však do sboru pronikal i manažment, zaměření na lidský potenciál a prosperitu. S tím se však nedokázal smířit Jiří M., a proto se stáhl do pozadí. Dva roky před odchodem ze sboru ovšem svoje pochyby otevřeně a v co možná nejmírnější, a dle jeho vyjádření „bratrské atmosféře“, sdílel především na neformálních setkáních staršovstva. Svůj postup v roce 1997 konzultoval s biskupem církve Rudolfem Bubikem, který jej nejprve nechápal, ale nakonec mu dal k odchodu požehnání. Starším Jiří M. oznámil, že v tichosti opouští sbor, k čemuž fakticky došlo podáním rezignace na úřad 2. pastora dne 31. 1. 1998. Jiří M. odešel prakticky bez boje. Zůstal nepochopen, a ačkoliv odešel potichu, o důvody jeho odchodu se začali zajímat další členové sboru[29]. Na jeho místo v témže roce nastoupil Petr Z., který měl úřad zastávat do doby „než se vybuduje nový služebník, schopný zastávat roli druhého pastora“[30]. Od té doby Petr Z. dělil svůj čas mezi sborem resp. úřadem druhého pastora a Jiným rytmem resp. frontmanem skupiny. Nicméně hudba pro něho – podle názoru Radima P. – byla přednější[31].

Odchodem Jiřího M. začalo akcelerovat napětí. Poprvé se projevilo ve chvíli, kdy Jiřího M. navštívila pokladnice sboru, ale on ji pro vysvětlení poslal za biskupem církve. Tato členka však biskupa nenavštívila, ale odešla ze sboru, a přitom sdělila, že navštívila Jiřího M.. Aby byl ochráněn sbor byl o Jiřím M. sepsán dopis, který jej prohlásil za „bludaře“, a rovněž varoval před jeho manželkou. Dopis byl podepsán staršími a předložen k individuálním podpisům i členům sboru, z nichž ovšem někteří odmítli. K veřejnému vyhlášení Jiřího M. za bludaře došlo 4. 4. 1999. Jiří M. reagoval na tuto skutečnost tím, že se telefonicky obrátil na biskupa, který jej odkázal na Františka Cupala. Ten mu dopis nechtěl poskytnout. Jiří M. proto odmítl další navrhované setkání u pastora s účastí seniora oblasti z důvodu, že se bez znalosti obvinění a následné přípravy v dané situaci nedá nijak adekvátně bránit. Zatímco Radim P. a Petr Z. Jiřímu M. oznámili, že bludař je, Cupal mu s odstupem opatrněji sdělil, že je bludař vzhledem ke znojemskému sboru. Naproti tomu Rudolf Bubik Jiřímu M. sdělil, že bludařem není[32].

Vliv Jiného rytmu na sborovou krizi

Od počátku působení skupiny byli starší sboru, včetně pastora, skupině nakloněni, a ta svým způsobem udávala nasměrování sboru. Za koncerty Jiného rytmu se konaly i společné půsty. Členové skupiny nárůst své popularity přisuzovali i této podpoře. Zároveň věřili všem proroctvím a byli přesvědčeni, že skrze ně k nim mluví samotný Bůh. Není proto divu, že pokud uvěřili tak důležitému poslání, které jim genericky opakovali služebníci ovlivnění hnutím Chval, nacházeli své těžiště postupně mimo sbor. Petr Z. se věnoval službě pomazaného chváliče, což mu později vytkl i jinak obdobně charismaticky naladěný Radim P., který jeho deficit ve službě druhého pastora tíživě nesl. Práci Petra Z. pak podle Radima P. vykonávala jeho manželka, což někteří ve sboru začali vnímat jako narůstání neoprávněné autority pastorovy ženy[33], kterou projevovala díky vizím, které přijala[34].

Skupina nakonec začala působit jako samostatná jednotka s církevními rysy, včetně vykonávání vnitřní kázně. Její chvály měly rozměr uctívání, evangelizace i duchovního boje, stejně jako obnovy jedinců. Členové trávili čas spolu, nesli svá břemena a byli zcela pohlceni svým výjimečným, Bohem skrze proroky zjeveným posláním. Dalo by se říci, že Jiný rytmus začal plnit úlohy, které má zastávat sbor jako celek. Ve chvíli, kdy se skupina začínala stále více osamostatňovat, vznikala mezi staršími nejednota a „staršovstvo se stávalo místem, kde se jednotlivé strany snažily obhájit vlastní přesvědčení“. V roce 2001 již neshody prosákly mezi členy sboru a na paškál přicházely úvahy o tom, jakou úlohu má vlastně Jiný rytmus ve sboru hrát. Sbor se posléze rozdělil na dva tábory, tj. staršovstvo a zbytek sboru včetně Jiného rytmu, přičemž ovšem i starší zůstali vnitřně rozděleni. Výsledkem bylo, že skupina ztratila své prominentní postavení, přestala být středem pozornosti a již zjevně se začala od sboru oddělovat. Kromě jednotlivců a rodin členů se jí nyní dostávalo podpory zejména z řad jiných církví a ze strany anglických a amerických křesťanů[35].

Další vývoj Jiného rytmu

V roce 2002 odjel Petr Z. do sboru Vinice v St. Albans, odkud pochází Dust, a zde se mu dostalo proroctví, že má natočit CD chval. Inspiraci k němu získal poslechem rockových uskupení jako Delirious a Soul Survivors. Hodně času trávil s Markem Jamesem právě ze skupiny Dust. Petr Z. si z Anglie, po „období krize“, odvezl „nový dynamický náboj“ a svým entuziasmem ovlivnil skupinu, která se nadšeně pustila do interpretace a nahrávání. Hudbu vzniklou v této době Petr Z. dodnes považuje za „inspirovanou Bohem“. Skupina již dávno nepůsobila jen jako liturgické těleso, ale z Jiného rytmu se nyní stal definitivně rockový band, objíždějící sekulární prostředí. Ve stejném roce Petr Z. rezignoval coby druhý pastor, což později musela řešit i Rada církve, jelikož podle ústavy je k fungování sboru třeba úřadu druhého pastora[36].

Stanislav Bubik a Církev bez hranic

Další směřování sboru v nastálé krizi někteří viděli v přijetí vize Stanislava Bubika, resp. v jeho církevní platformě CBH. Bubik se vedle Anguse stal katalyzátorem a možná i spouštěčem rockově-charismatické profilace sboru. Bubikovy manažerské a pragmatické důrazy se ve znojemském sboru nyní projevily naplno. Přijíždí například aktivační australský prorok Fergus McIntyre se svými prorockými vizemi a Radim P. byl zřejmě přesvědčen, že implementace manažerským metod pozvedne a stabilizuje sbor a nasměruje jej správným směrem. V roce 2002 se sbor proto stává součástí CBH a zároveň projektu Vysočina, ve kterém se opět citelně profitoval Stanislav Bubik.

Nová vize sboru

Sbor pak v rámci CBH zformuloval vizi, ve které se snažil pojmenovat současný stav a nastínit cestu vpřed. Analýzu sborové krize a navržená řešení lze pozorovat v písemném materiálu „Církev bez hranic Znojmo“, kde se hned v počátku uvádí: „Máme spoustu společných problémů“. Celé řešení se pak nese v typickém manažerském duchu za použití manažerských obratů a termínů[37].

Jednotlivé kroky

Uvádí se zde, že sbor je jako autobus, který nemůže nabrat rychlost. Jedná se o šestiválec, který jede pouze na dva válce. Lidé kolem sebe nechtějí vidět zklamané lidi a žít v neprůhledném a nezdravém prostředí. Nejprve je třeba říci svůj názor a být nápomocen řešení situace. Výsledkem má být živá, rostoucí a moderní církev, která bude pozitivně ovlivňovat své okolí. V církvi bude vidět požehnání a pomazání. Důraz je položen na vlastní příklad nejen pastora a starších, ale každého člena. Sbor nyní odmítá nic nedělat a dívat se na věci, se kterými nesouhlasí. Cílem je zvýšit rychlost a celá vize má  sloužit ke zvýšení výkonu.

Jako kořen problému je shledána nejednota ve staršovstvu, které je tvořeno čtyřmi samostatnými bojovníky. Mezi staršovstvem a sborem jsou pouze pracovní vztahy, což vytváří komunikační blok. Vize sboru je pouze imaginární a není SMART (specifická, měřitelná, akceptovatelná, reálná a termínovaná). Není srozumitelná a členové sboru ji nepřijali za vlastní. Dalším kořenem problému jsou finance, které jsou neprůhledné místo toho, aby tvořily křišťálovou kouli. Členové nepotřebují znát detailně tok každé koruny, ale potřebují mít přirozenou jistotu v transparentním systému a důvěřovat, že dávají na „dobrou věc“. Třetí zmíněnou oblastí je organizace sboru. Je nezbytné zlepšit vykazatelnost placených služebníků, oddělit provoz sboru od soukromí (finance, kancelář a pracovní doba) a je třeba očistit autority před lidmi a strhnout negativní nálepky. Z materiálu prosakuje i nespokojenost s autoritativním jednáním pastora, který by měl využívat práva veta jen výjimečně. Je rovněž třeba hledat podporu lidí s obdarováním a starší mají být odhodláni měnit sami sebe[38].

Rozdělení odpovědností

Při této příležitosti byly vypracovány i materiály v oblasti zodpovědnosti jednotlivých sloužících, za využití manažerských dovedností. Například:

• Radim P. má odpovědnost za vytvoření vize a „mentoring“ mládeže, Royal Rangers, nedělní školy a Dámského klubu. Je odpovědný za jednání s úřady, za kontakty se zahraničím a udržování styku s obdobně orientovanými skupinami v Holandsku a v Anglii. Odpovídá i za administrativu ohledně paracírkevních organizací KMS a EA.
• Eduard K. má dohlížet na „systém pastorace“ ve sboru a pastoračně sloužit služebníkům s nezařazeným lidem a „předjednat“ je v případě problémů pro staršovstvo.
• Jaroslav C. má zodpovědnost za „směřování“ skupinek a vtvoření „vize“ pro skupinky ve sboru, a rovněž bude „prezentovat a iniciovat práce skupinek ve sboru“. Do pěti měsíců má „probudit život na skupinkách“. Dále má být „komunikačním kanálem“ mezi „padákem (což bylo občanské sdružení pro práci s mládeží) a staršovstvem“ a prezentovat hospodaření padáku na staršovstvu.
• Radek V. má vybudovat jádro základu sboru v Třebíči[39].

Neobvyklé události

Sepsání sborové vize však nebylo jediným způsobem řešení obtížné situace. K obnově sboru měli přispět i zahraniční hosté, jako například již zmíněný Fergus McIntyre. Jeho služba byla specifická v tom, že předával různá osobní proroctví, zatímco pro některé působil excentricky. Dokonce i charismaticky otevřený František Apetauer přiznal, že když mu McIntyre v Jihlavě prorokoval velkou službu (což u těchto restauracionistických proroků bylo celkem obvyklé) nastavili mu s ním přicházející služebníci nohu, přes niž „padl pod mocí Boží“[40]. Sbor měl být obnoven i plností Ducha a Daniel P. například popsal jednu z eskapád, kdy Fergus na shromáždění vyzval účastníky, aby si na hlavu dali pomyslný pohár. On se pak modlil, aby jej Bůh naplnil Duchem svatým a vedl sbor k tomu, aby obsah tohoto imaginárního poháru každý vypil. Někteří členové ovšem tyto aktivity odmítali a k těmto úkonům se nepřipojovali. Jindy do sboru přijel Radek V., který v roce 2003 vytvořil v Třebíči stanici, a jeden z aktivistů projektů Vysočina. Někteří členové se před jeho kázáním intenzivně modlili, aby Bůh sbor před tímto vlivem ochránil. Když chtěl Radek V. začít kázat, udělalo se mu nevolno, začal „lapat po dechu“ a kázání nedokončil[41].

Další prohloubení krize

Podle dochovaných dokumentů ovšem ani nová vize ani zahraniční služebníci k ukončení krize nevedli, spíše naopak. I když například Petr Z. byl přesvědčen, že krize počátkem roku 2002 skončila a že se podílel na jejím ukončení, následný vývoj mu nedal za pravdu[42]. Koncem roku 2002 sám Petr Z. ze staršovstva odstoupil, když na sborové hodině sdělil, že je „unaven“ a „odchází ze služby“[43]. Spolu s Danielem P. pak byli považováni za klíčové „rebely“. Radim P. Petrovi Z. v dopise uvedl, že Petr Z. zneužívá svého postavení a znalosti zákulisí a ovlivňuje sbor, což zřejmě náleží jen autoritám:

„Vidím, že se dopouštíš té největší chyby, kterou jsi mohl udělat. Tím, že jsi odešel ze staršovstva, ses dostal do jiné zodpovědnosti, než jsi byl, a to si asi neuvědomuješ. Nyní jsi vedoucím chval a máš zodpovědnost za vedení chval, výchovu chváličů…, ale ne za to, kam a jakým způsobem jde sbor. Jelikož jsi nebyl informován o tom, co řešíme a co se děje, máš pocit, že se nic nemění a neřeší a začal jsi ty věci ovlivňovat. Jirka [míněn Jiří M.], byl alespoň tak čestnej, že když viděl, že už nic nezmění, odešel. Ty jsi ale zůstal a snažíš se to stále tlačit zezadu a děje se to, co se v těchto situacích děje a to je velká škoda. Prakticky jsi, ať už vědomě nebo ne, „zneužil nebo využil svého vlivu“, znalosti zákulisí a snažíš se věci měnit, ale neuvědomuješ si asi, že to tak nejde… Jediným člověkem, který měl za věci zodpovědnost a nečinil pokání, nezlob se, jsi ty. Před sborem jsi řekl, že jsi unaven a odcházíš. Ne to, že ses o věci nezajímal… jsi dovolil, aby to došlo tam, kde to je“[44].

Poté pastor vysvětluje i hlubší angažmá své manželky ve vedení soboru, která, ač nebyla na rozdíl od Petra Z. starším, musela suplovat jeho práci:

„Polovinu věcí, co jsi měl dělat, musela dělat [zmíněna pastorova manželka], jinak by to nefungovalo a teď ještě přihlížíš, jak na ní kydají hnůj, kterej je tvůj. Nezlob se na mě, ale kdyby takto někdo mluvil o [zmíněna manželka Petra Z.] a já byl u toho, tak bych mu zavřel pusu, protože to není možné ani mezi nevěřícíma, natož mezi lidmi, kteří mluví o lásce a o Kristu… Ty jsi jen tiše přihlížel. Už jsi zapomněl, kdo se s tebou modlil poprvé a sloužil ti…? Svým mlčením jsi mluvil… [zmíněna pastorova manželka] taky slouží misijně, ale lidi, které evangelizujete, jsou a zůstávají ve Znojmě. Lidé, které zasáhnete vy [míněn Jiný rytmus] jsou jinde a nás už nejste schopni požehnat svými písněmi a vracíte se do sboru, který nemá potřebné zázemí, kde byste si mohli odpočinout, ale který musí být budován“[45].

Dále Radim P. uvedl, že skutečnou příčinou absence služby Petra. Z. byla jeho vytíženost ve službě Jiného rytmu:

„Víš sám, že jsem podporoval službu Jiného rytmu, a také víš, že jsem nikdy nemohl říct nic proti tomu, že třeba moc koncertujete, vyčerpáváte sebe a své rodiny – nikdy bys mne jako pastora neposlechl, a já jsem viděl, že vynakládáte obrovské úsilí, ale nebudujete sbor. To bylo tabu, a tvé slabé místo, kterého se nikdo nemohl dotknout. Vaše služba je misie, ale sbor nebuduje… Kdybyste se zabývali věcmi ve sboru spolu se svými manželkami, tak sbor již vzkvétá… Kdybys věnoval tolik času kapele co jiným chváličům, tak dnes máme nejmíň 4 skupinky. Na každou neděli jednu“[46].

Nakonec Radim P. Petrovi Z. sdělil, že lidé jako Fergus McIntyre budou ve sboru sloužit nadále bez ohledu na to, jak to vidí členové sboru. Stále se bude kázat prosperita a lidé se budou muset přizpůsobit:

 „Ještě k těm extrémním názorům na Ferguse a Boba. Nezlob se, ale tito lidé budou sloužit v našem sboru stále a lidé se budou muset naučit přijímat služebníky jako celek a v kontextu. Přijde mi legrační, že když přijede Graham, tak se vám líbí, jak mluví o lásce, ale nelíbí se vám, jak mluví o penězích, požehnání a prosperitě… Možná se to někomu nebude líbit, ale tak už to chodí. Možná u metodistů nebo v Jednotě se to bude kázat jinak a lidé najdou místo tam“[47].

Zmínka v dopise o Jiřím M. ukázala, že ani on, jako druhý pastor, neměl šanci dané směřování sboru zvrátit a raději odešel. Přesto se mnoho členů nehodlalo s novou profilací smířit. Byli však vyučení systému autorit, a proto viděli jako jediné možné řešení obrátit se ještě k vyšší autoritě, než je jejich pastor, který je novým směrem zcela zaujat.

Dopis seniorovi oblasti

Když se věci nedařilo vyřešit na půdě sboru, členové se dopisem zde dne 14. 2. 2003 obracejí na Františka Cupala. Apelují, aby se věci řešily biblicky, a jsou zarmouceni „tvrdostí srdce“ jejich pastora a jeho manželky. Vidí však i chybu u sebe, že dovolili, aby sbor zašel tak daleko. Doslova píší:

„Nemůžeme se ztotožnit s křesťanstvím, jak ho svým životem prezentují náš pastor a jeho žena. Jejich postoj srdce nás velice trápí. Jsou zde hříchy a problémy, které nepřipouštějí, nechtějí je vidět ani řešit, ačkoliv ve světle Bible jsou zcela zřejmé“[48].

Tyto problémy členové nalézají ve třech polohách, a to ve financích, učení a mezilidských vztazích. Dopis však neuvádí žádná konkrétní obvinění. Ve financích již došlo ke změnám a učení má být zkoumáno. Dopis však kritizuje něco, co je evidentně spjato s filozofií CBH, když uvádí:

„Více než strukturu, image a reklamu sboru – zevnějšek, rozdělení kompetencí, profesionalitu a dobrou aparaturu, potřebujeme skutečné odevzdání se Bohu, touhu po svatosti a opravdovosti“[49].

Dopis uvádí, že k vyhrocení situace došlo 29. 1. 2003, ale srdce pastora zůstalo podle nich tvrdé a neoblomné. Dopis proto navrhuje hlasování o vyslovení nedůvěry[50].

Dopis biskupovi církve

Když se situace podle členů sboru vyvíjela k horšímu, rozhodli se napsat samotnému biskupovi, aby neprodleně přijel, seznámil se se situací a zjednal nápravu. Kořenem této nezdravé situace podle nich je začlenění sboru do CBH a s ní spojeného projektu Vysočina. V dopise se uvádí, že sbor nyní dbá na vnější fasádu více než obsah, nahradil práci Ducha svatého manažerskými metodami a kříž úspěchem, zdravím a prosperitou. Za jednoho z viníků je považován biskupův syn Stanislav, který stojí v čele těchto věcí:

„Jak sám dobře víš, náš sbor před časem vstoupil do projektu „Vysočina“, který je pod patronací nového křídla, které vzniklo v rámci naší církve, pod vedením tvého syna Staška. Ne všichni u nás souhlasili jak se vstupem, tak se změnou názvu „Církev bez hranic“ (což by samo o sobě nic neznamenalo)… postupně se však mnoho z nás konfrontovalo s mnohými kontroverzními postupy, které toto křídlo vyučuje a praktikuje… tam, kde tyto „postupy“ jsou v rozporu s evangeliem, tam chceme protestovat… Jistě sis všiml, s jakou lehkostí tato nová platforma odsouvá do pozadí jádro evangelia, které máme nést – cesta kříže, úzká cesta a těsná brána, umrtvování své tělesné přirozenosti Duchem svatým… urážka a pohoršení kříže mizí a místo toho se káže vše možné – prosperita, bohatství, úspěch, efektivita, užitečnost, účelnost, vůdcovství atp.… Často se tyto pojmy skloňují spolu s vykazatelností a užitečností… a ta je potom jejich měřítkem, zbraní a bičem“[51].

V dopise se dále podrobně uvádí, k čemu nová orientace ve svém důsledku vede:

„Vidíme, že tento způsob vedení a učení způsobuje namísto bratrské lásky a náklonnosti jen vztah „managementu“ k dělníkům, zaměstnaným v akciové společnosti. Dnes cítíme, že by pro tento typ vedení a učení nebyl „problém“ pro dosažení dobrých cílů i pár ovcí „obětovat“, což je v příkrém rozporu s pastýřem, který opustí stádo, aby nalezl je jednu jedinou, která zbloudila… Připadá nám… že chtějí dojít ke stejnému cíli jinou cestou, než dává Pán. … Vidíme, že dnes se razí různé „metodiky“, jak oslovit a přivést lidi ze světa do církve (jak učí a říká Stašek, zbudujme „hříšnou církev“), jak se jim přiblížit, ale v tom všem se doslova přehlíží to, že my jsme povoláni k tomu být svatí, jako náš Pán je svatý… Vidíme, že tyto věci, se kterými platforma přichází, by se daly shrnout asi takto: Dnes už nevěříme, že Boží slovo má dnes stejnou moc, jako když jsme uvěřili my. Nespoléháme již na samo Boží slovo, že má moc, když je kázáno od Boha… musíme mu dát nějaký příjemnější návlek nebo přebal – přizpůsobit zákazníkům, aby bylo přijatelnější pro ty, kterým kážeme a o které stojíme… “[52].

Biskup má proto přijet, aby pomohl „vyřešit nastalou situaci“ a vysvětlil sboru stávající stav. Jelikož se v AC vše odvíjelo od poslušnosti autoritám, sbor proto potřebuje objasnit, kdo je vlastně nyní autoritou. Pisatelé dopisu dále vyslovují nesouhlas se setrváním v projektu Vysočina, jelikož projekt je ve svém důsledku pouze takový, jací jsou ti, kdo jej vedou. V závěru dopisu si ovšem uvědomují, že problémy nejsou způsobeny jen novým směřováním sboru, ale spíše na ně navazují:

„Přesto si uvědomujeme, že ne všechny postoje našeho pastora a následně vedení sboru pramení z naší začleněnosti v tomto projektu. Když se ohlédneme ve vývoji vedení sboru zpět, zjišťujeme, že mnoho služebníků bylo nuceno z vedení odejít [zřejmě míněni Jiří M., Roman M., Jaroslav C.]… v podstatě všichni, kdo s pastorem stáli od začátku… Dodnes se náš sbor nachází bez druhého pastora. i když je v ústavě AC jasně stanoven“[53].

Body sporu mezi vedením a sborem

Nakonec členové sboru formulovali některé body, jejichž přijetí vidí jako cestu z nastoupené krize. Uvádějí, že se týkají převážně pastora, jeho manželky a starších. Je to navrácení sboru ke kříži v učení i postojích a k první lásce. Uznání, že sbor sešel z cesty, a nikoliv zastírání, že „vše je v pohodě a nic se neděje“. Uznání selhání autorit a zneužití moci pastorem a jeho manželkou včetně manipulace. Nalezení pastýře, který bude sloužit lidem na plný úvazek. Členové dále vyjadřují nesouhlas s uvolněním pastorovy ženy ke službě, která podle nich příliš zasahuje do dění sboru a přisvojuje si autoritu, která ji nepatří, jelikož nezastává úřad pastora ani staršího, ale jedná, jako by tento úřad zastávala. Členové proto žádají nápravu nejlépe k termínu 30. 6. 2003. Dále je zde seznam dílčích bodů, na které je upozorňováno, jako je falešná neomylnost pastora a jeho ženy spolu s pýchou v jednání; špatné vztahy a arogantní jednání; falešné učení o úspěchu a prosperitě; jednání s lidmi na základě předsudků; schovávání se pastora za starší jako prostředníků v jednání a přesouvání zodpovědnosti za minulé chyby; zamlžování informací, což způsobuje napětí; nekonkrétní naznačování typu „jsou mezi námi lidé, kteří…“; stejně tak útoky proti konkrétním lidem v kázání; zaměňování úcty se strachem, což vede ke strachu něco říci; špatná pověst na veřejnosti a přisvojování si majetku klubovny pastorem a jeho ženou. Nakonec je zde i požadavek vyjádření se k Jiřímu M. Změna má vyjít z pokání, nikoliv změnou struktur[54].

Případ Daniela P.

V celé situaci byl rovněž stále viditelnější role Daniela P., který se odmítal zapojovat do nových aktivit, stěžoval si, že skupinky by měly mít biblický program a navíc se nijak netajil, že nesouhlasí s tím, že o Jiřím M. byl napsán hanlivý dopis. Rovněž nebyl stoupencem toho, co CBH prováděla na poli teologie i liturgie. Daniel P. však nebyl bezproblémovým členem. Sám byl dříve ze sboru vyloučen a svoji vinu nepopíral. Daniel však byl na zásah Rudolfa Bubika do sboru znovu přijat. Biskupa si proto vážil a udržoval s ním osobní kontakt. Radim však o Danielovi P., resp. o jeho v té době již opuštěném hříchu, v dopise Petru Z. uvedl:

„Je smutné, jací lidé jsou ti nablízku. Kdybych měl za sebou ovoce, jako Dan… tak bych zalezl do kouta a byl bych rád, že jsem rád“[55].

Daniel P. navíc věřil a dokonce později obhajoval učení o autoritách a nestavěl se do vzpoury, i když už jen to, že žádal postup dle ústavy AC, mohlo být jako postoj vzpoury klasifikováno. K pastorovi Daniel P. nechoval zášť a byl schopen o něm i nadále mluvit s respektem[56]. Věřil, že si ho Bůh použil pro jeho spásu. Když jako nevěřící hledal Boha nejprve v římskokatolické církvi a později u adventistů, prožil zajímavou zkušenost. V té době měl zvláštní sen o třech obrazech. Procházel okolo kostela, z něhož se linula „temná“ varhanní hudba, ze které cítil „smrt“ a touto hudbou se cítil odpuzován. Poté procházel okolo adventistické modlitebny, odkud pocházela „rytmická“ a „svižnější hudba“, která zrychlovala a rovněž se jej snažila pohltit. V obou případech našel sílu vzdorovat. Ve třetím obraze uviděl Radima P., jak se za něho modlí (což, jak zjistil později, byla pravda) a Daniel pochopil, že mu Bůh chtěl ukázat, že si Radima P. použil k jeho záchraně[57].

Návštěvy u biskupa církve

Daniel nakonec s některými členy sboru navštívil několikrát Rudolfa Bubika. Poprvé se za biskupem odebrali společně s Petrem Z., Romanem M. a Karlem Z. do Albrechtic, kde biskup bydlel. Zde biskupovi sdělili, že směřování sboru nevede k Bohu a namísto vedení Duchem svatým se používají návody. Podruhé spolu s Romanem M. navštívili biskupa v Luhačovicích a následně při jeho návštěvě v Hustopečích. Měli obavy ze směru, který díky zahraničním vlivům sbor začíná stále zřetelněji nabírat, což se krom zmíněných vlivů později například projevilo i tím, že se při bohoslužbách používala „disko koule“ pod stropem, spolu se stroboskopem a barevnou hudbou. Daniel naléhal na biskupa, aby do situace znojemského sboru vstoupil. O setkání s biskupem se mu zdálo předem. Ve snu viděl, že na biskupovu zahradu přijel na koni pastor a „rajtoval“ na biskupových záhoncích. Když svůj sen pak Bubikovi převyprávěl, ten mu jen sdělil: „Všimni si, že jsem mu toho koně nedal já“[58].

Vstup vedení Apoštolské církve

Naléhavost členů znojemského sboru pak vedla k tomu, že vedení církve začalo jednat. Mimořádné sborové shromáždění pod vedením Cupala, které členové požadovali po seniorovi oblasti i biskupovi, tedy skutečně svoláno bylo. Učení o autoritách však bránilo využít standardních opravných prostředků obsažených v Ústavě AC, jako je hlasování o důvěře. Církevní autority tyto pojistky považovaly za nutné zlo, které je potřebné hlavně pro registraci církve státem. Dokonce i sám biskup často hlasování odsuzoval jako vnikání demokracie do církve, což považoval za ohavnost. Zřejmě proto bylo hlasování o důvěře pastorovi neustále odkládáno. Nakonec, po odchodu nečlenů, bylo na základě přímého se dovolání příslušného článku ústavy AC Danielem P. hlasování umožněno, ale nebyl dostatečný počet  ¾ hlasů k jeho odvolání. Proto Radim P. byl ve službě potvrzen. Podle svědectví bývalých členů během těchto jednání si někteří členové již „nebrali servítky“ a s pastorem začali jednat velmi hrubě a tvrdě, což jej dohnalo k slzám a někteří se postavili na jeho stranu[59].

Situace však zůstala neutěšenou a po delší době na další sborové shromáždění přijíždí Rudolf Bubik. Aby vedení církve získalo volné ruce a mohlo mít ve sboru jen loajální členy, bylo všem zrušeno členství a biskup následně rozdal nové přihlášky. Zatímco Daniel P. přihlášku ihned podepsal, například bývalý starší Roman M. nikoliv. Řešení vyloučení celého sboru bylo v AC standardním jednáním například v Českém Těšíně, v Kolíně nebo v Brně. Rada církve pak viděla jako východisko z krize návrat ke stavu, než začaly být problémy zjevné, což znamenalo návrat starších na své pozice. Biskup toto rozhodnutí expresivně označil „zpět na značky“! To obnášelo i návrat Petra Z. do úřadu druhého pastora s tím, že má opustit službu ve chválách. Biskup měl doslova sdělit, že „každá jeho další chvála bude ohavností“[60]. Takovýto požadavek byl pro Petra Z. velmi těžko splnitelný, jelikož prakticky veškerá jeho zaslíbení ohledně služby stála na proroctvích, která stále chápal jako přímé Boží povolání, a která souvisela s hudbou. Nejprve sice souhlasil, ale později se ke službě Bohem povolaného chváliče vrátil. Jiný starší, Jaroslav C., se zachoval obdobně a při svém ustanovení svůj úřad odmítl, a proto do úřadu 2. pastora nastoupil František Cupal[61]. Biskup dále na sborovém shromáždění identifikoval tři hlavní viníky napětí, a to Radima P., Petra Z. a Daniela P. a vyzval je k „upokoření“. Později soukromě sdělil, že z dané trojice jediným, kdo se skutečně pokořil, byl Daniel P.[62]

Další směřování Jiného rytmu

Jinému rytmu bylo „doporučeno“ přestat na rok koncertovat a působit pouze jako „chválící skupinka“. Všem mohlo být zjevné, že pro skupinu, která absorbovala tak mocná proroctví o svém výjimečném statutu a považovala je za přímou Boží řeč, to muselo být prakticky nerealizovatelné. Skupina navíc požadavek Rady církve chápala jako „zákaz“[63]. Díky Petru Z., který podstoupil operaci a byl dočasně zneschopněn, skupina sice koncerty přerušila, ale lhůtu jednoho roku si zkrátila na tři měsíce. Během nich se snažila dopídit, zda se jedná o Boží vůli či nikoliv. Hudebníci navíc odmítli sloužit bez svého vedoucího, který se měl naplno věnovat službě druhého pastora. Zkoumání Boží vůle pak chápali jako zkoumání proroctví, kterých se jim dostalo v minulosti, a našli takové, které jim zapadalo do současné situace. Znělo, že Nepřítel, který neuspěl zvenčí, se bude jejich službu snažit zničit zevnitř. Ačkoliv byli přesvědčení a zvyklí, že Bůh k nim mluvil v prorocké, přímé řeči, nyní se jim žádné nedostalo. Přesto „nějakým způsobem vycítili, že mají jít dál“[64]. Jelikož v AC byla vedle Písma a proroctví dalším směrodatným prvkem vůle autorit, dostala se skupina do prakticky neřešitelné situace. Minulá proroctví totiž byla nyní v kolizi se současnou vůlí autorit. Jak uvádí Pluskalová:

„Protože nechtěli být ve vzpouře vůči autoritám AC, jeden po druhém se rozhodli ukončit členství ve sboru a odejít. Po exodu se někteří z bývalých členů dál scházeli a hledali společenství, kam by se mohli přidat“[65].

Již dříve, vlivem slábnoucí sborové podpory, bylo v lednu roku 2003 členy skupiny založeno stejnojmenné občanské sdružení pro hospodaření s penězi, čímž došlo k oddělení od sboru i po faktické stránce. Zřejmě zde svoji roli sehrálo proroctví o tom, že služba Jiného rytmu má být konána na plný úvazek a Pluskalová spekuluje, že zde mohla být i inspirace skupinou Delirious, která se hudbou živí profesionálně a má své vlastní vydavatelství[66]. Nakonec celá skupina odešla do Křesťanských společenství, což bývalo v AC standardním řešením charismaticky orientovaných skupin.

Jiný Rytmus na Kristfestu (2005)

Další osud Daniela P.

Aktivity Daniela P. však neušly pozornosti Radima P., který jej pokládal za jednoho ze strůjců sborové krize. Když se oba setkali, Daniel Radima ujistil, že za přetrvávající kritikou nestojí on, jelikož si vzal k srdci biskupovo napomenutí. Nakonec s Danielem jednal František Cupal, který si posléze přizval svého zástupce a odborníka na implementaci skupinkového systému, Františka Apetauera, který Danielovi sdělil, že pokud nenavštěvuje skupinku, dopouští se „kázeňského pochybení“[67]. Zřejmě i proto vzešel z pera Cupala dopis, který pak Cupal Danielovi P. adresoval:

„Drahý bratře Danieli. Na základě rozhovoru, který jsme s Tebou uskutečnili na setkání starších, jsme se rozhodli ukončit Tvoje členství AC Znojmo ke dni 2. 8. 2004. Jako starší sboru nevidíme, že bys naplňoval to, k čemu ses zavázal ve své přihlášce do sboru, a pro svoje postoje, které ke sboru máš, Ti v této věci není možné ani pomoci. Přejeme Ti, abys našel ke sboru AC ve Znojmě jako celku  ten správný vztah. Věříme, že budeme potom moci spolupracovat na Boží práci. Bůh ať Ti žehná. František Cupal. Z pověření staršovstva senior JM oblasti AC. V Břeclavi 3. 8. 2004“[68].

Tento dopis byl zřejmě formulován mimo rámec ústavy AC, která zná vyloučení jen z důvodu konkrétně definovaného hříchu, který navíc musí být adresátovi sdělen. Ani po formální stránce neodpovídá zvyklostem, aby senior oblasti vykonával exekutivní roli při exkomunikaci. Dopis navíc neuvádí, zda byl Daniel P. v souladu s ústavou třikrát napomenut a rovnou mu oznamuje vyloučení. Cupal jakoby nebral v úvahu, že vyloučením je dle pojetí AC člověk dán na úroveň „pohana a publikána“ dle Mt 18,17. Když se poté sbor rozpadl a Radim P. byl odvolán, Cupal byl nucen (viz níže) své stanovisko revokovat. Velmi brzy se tak prokázala účelnost dopisu, když již jako pastor sboru, napsal další dopis:

„Věc: Vyjádření k rozhodnutí vyloučení br. Daniela P. z AC sbor Znojmo ze dne 2. 8. 2004 a zpět vzetí tohoto rozhodnutí. Bratr Daniel P. byl vyloučen dopisem ke dni 2. 8. 2004 ze sboru AC Znojmo v době, kdy pastorem sboru byl br. Radim P. Ačkoliv jsem tehdy jako člen staršovstva nesouhlasil s jeho vyloučením, podvolil jsem se staršovstvu, aby se ukázalo, že Danielova přítomnost není příčinou chřadnutí sboru. Nyní jako nový pastor sboru AC Znojmo odvolávám zmíněné vyloučení br. Daniele P. a umožňuji mu znovu vstup do sboru. Cupal František, pastor sboru AC Znojmo. Na vědomí: br. Biskup Rudolf Bubik“[69].

Zánik a obnova sboru

Pastor Radim P. se nakonec dostal do rozepře i s Rudolfem Bubikem, který podepsal jeho odvolání, a proto ke dni 11. 10. 2004 rezignoval. Na jeho místo nastoupil František Cupal. Manažerské nasměrování sboru zřejmě vedlo některé zbylé členy k tomu, že naléhali na  Cupala, aby jim zprostředkoval novou „vizi“. Cupal však patřil původně ke konzervativnímu křídlu, patrně neznal křesťanský "market speak" a nabídl členům sboru vyučování základů. Ti poté hledali východisko v tom, že se stanou stanicí pražského sboru CBH a zkontaktovali Satnislava Bubika. Avšak geografická vzdálenost a nakonec i náhlá proměna dosavadní orientace vedla k tomu, že k tomuto převodu nakonec nedošlo, a proto i další skupina lidí se stala součástí Křesťanských společenství ve Znojmě. Už při zběžném pohledu na jejich webové stránky je patrné, že tento v podstatě nástupnický sbor je silně spojen se skupinou Jiný rytmus[70].

Po zániku znojemského sboru nakonec došlo i k pokusu o jeho obnovení. Podle svědectví jednoho z pozdějších členů obnoveného sboru se jednalo se o iniciativu Daniela P., Romana M. a dalšího člena s manželkou, kteří iniciovali setkání s Rudolfem Bubikem, který realizací pověřil Františka Cupala, ale ten nebyl nastalou situací nijak nadšen. Po rozhovoru mezi bývalými členy, biskupem a Cupalem, vedeným především mezi těmito členy a biskupem, vznikl příslib, že budou nejprve písemně zrušeny „pomlouvající dopis“ o Jiřím M. a „neoprávněné vyloučení“ Daniela P. Na základě tohoto příslibu dotyční podepsali přihlášky do sboru. Tento člen k tomu uvádí:

„Po uplynutí zhruba dvou měsíců jsem byl po shromáždění ve Znojmě svědkem toho, kdy se bratr Daniel P. ptal bratra Fany Cupala na to, v jakém stavu jsou slíbené dokumenty. Bratr Fana Cupal se překvapeně ptal, jaké dokumenty má na mysli. (Když jsem se později bratra Fany Cupala ptal na to, jak to s těmi dokumenty je, sdělil mi, že na ně nezapomněl, ale nevydal je úmyslně, aby se ukázalo, nakolik na nich znojemští bratři lpí a nakolik jsou ochotní odložit své představy a budovat Boží dílo.) Vzhledem k tomu, že se údajně žádné pomlouvající dopisy o bratru Jiřím M. nedochovaly, došlo nakonec pouze k ústnímu distancování se od nich na shromáždění. Bratr Daniel P. nakonec dostal písemné zrušení svého vyloučení s vysvětlením, které by se dalo shrnout větou: Bratra Daniela P. jsme vyloučili ze sboru, aby se ukázalo, že není původcem problémů ve sboru. V rozhovorech mi bratr Fana Cupal několikrát sdělil, že znojemským bratřím od začátku příliš nevěřil, že svůj vstup do sboru myslí upřímně a bezelstně. Znojemští bratří se mi několikrát v rozhovorech svěřili s tím, že do sboru vstupovali s důvěrou a očekáváním, ale když viděli, že jim bratr Fana Cupal nevěří a otálí plnit dané sliby, začali postupně důvěru ztrácet, a proto se začali stahovat zpět a očekávat spíše na to, jestli se dočkají nějakých vstřícných kroků“[71].

Obnovu sboru měl pomoci vyřešit příchod čerstvého absolventa VOŠMT, Josefa M. s jeho manželkou, se kterým se počítalo jako s novým pastorem znojemského sboru. Rudolf Bubik Josefovi M. naznačil, že orientace sboru cestou CBH selhala a že by bylo dobré, aby ve Znojmě uspělo konzervativní křídlo, za jehož stoupence Josefa M. považoval[72].

Stručný profil Josefa M.

Josef M. pochází z Dačic a v AC byl považován za téměř zázračné dítě. Sám uvádí, že se narodil již jako křesťan a jako datum svého znovuzrození na přihlášce ke studiu VOŠMT uvedl datum narození, čímž zmátl přijímací komisi. Již ve čtyřech letech prožil křest Duchem a začal mluvit jazyky. Mnozí jej proto považovali za výjimečného a v církvi se těšil všeobecnému respektu. V AC byl zcela loajálním členem a svůj život si mimo její rámec nedokázal představit. Když končil biblickou školu, dobrovolně se vzdal další možnosti vysokoškolského studia. Po rozhovoru s biskupem Rudolfem Bubikem byl již v roce 2005 přesvědčen, že ho Bůh volá do Znojma, kam nejprve začal během svého studia dojíždět a později se tam i přistěhoval. Zatímco Bubik si přál, aby byl znojemský sbor co nejdříve obnoven, Cupal naopak váhal a nijak s obnovou nespěchal[73]. V té době ho jeden z členů CBH v jiném městě varoval, aby do Znojma v žádném případě nechodil, jelikož tamní situace se mu jeví neřešitelná[74].

Rozčarování

Josef M. záhy shledal, že ve znojemském sboru není přijímán, což pro něho byla do té doby prakticky neznámá zkušenost. Mezi sebou a zbytkem sboru pocítil „propast“. Snažil se proto namísto vyvíjení aktivit nejprve sblížit se členy. Jenže v té době vize prorokovaného probuzení vedla některé vedoucí, zejména seniora oblasti Cupala, k tomu, že od Josefa M. požadoval, aby začal evangelizovat a vyvíjet tímto směrem další činnost. To on však viděl jako nemožné a proto začal hledat kořeny vlažného vztahu mezi ním a zbylými členy. Po rozhovorech s nimi zjistil, že jeho původní postoj k členům sboru byl předpojatý vzhledem k informacím, které od Cupala obdržel[75].

Další problém byl v tom, že sám vycházel z konzervativní letniční rodiny, kde se nikterak nepěstovaly novodobé směry, jako praxe moderního charismatismu. Byl proto překvapen, když byl Cupalem veden i k „věrnosti“ přijatým proroctvím, kterým nevěřil. Jednalo se o proroctví, že ve Znojmě začne mohutné probuzení, které Cupal opakovaně do sboru přinášel. Ve svém dopise Moldanovi, Bubikovi a Cupalovi se proto ptal, zda existuje nějaký předpis ohledně služby. Praxe vedoucích, které v současné době viděl kolem sebe, mu totiž byla cizí[76]. V té době ovšem nejen břeclavský sbor, ale i celá AC, díky přípravám na probuzení, implementovala některé charismatické postupy, které byly potencovány stále novými a novými přicházejícími proroctvími o probuzení, které má co nevidět, takřka okamžitě, propuknout.

Vedle problémů s věroukou Josef  M. dále popsal svůj pohled na uplatňování autority, který neshledal v církvi zdravým. AC vnímá jako strukturu silných osobností se zjevením, stojících v autoritě, těšících se podpoře ostatních, a nechápe, jak je možné, že tyto autority včas nerozpoznaly problémy ve sboru? Vyrostl v církvi, kde byl zvyklý na to, že autority mají zjevení a na jeho základě jednají, a to bez ohledu na vnější okolnosti. Ve Znojmě ovšem shledal, že nefunguje ani funkční systém autority, ani zjevení:

„Domnívám se, že právě toto je jedním z důvodů, proč zdejší bratři nechtějí aktivně vstoupit do služby, protože pokud jednou tento sbor dospěl až ke krachu a přitom se nezměnilo nic z přístupu ke sboru, kdo zaručí, že za pár let nedopadne stejně? Písmo nás vyzývá k prozíravosti a opatrnosti, ne k bezhlavému opakování minulých chyb. Mohl bych klást mnoho dalších otázek, týkajících se struktury a vedením Duchem svatým na úrovni církve, ale myslím, že se to dá shrnout do následujícího: Jestliže je vše v pořádku, jak je možné, že to zde ve Znojmě dospělo tak daleko? (Obávám se, že něco podobného ve větší či menší míře už přihodilo v jiných sborech). A jestliže není vše v pořádku, kde se stala náprava, nebo je alespoň snaha o ni?“[77]

Pokud by měl vstoupit do služby pastora, požaduje „decentralizaci moci“, jelikož základní princip služby v AC, a to potřeba jediné svrchované autority se silnou osobností, neshledává funkční.

„Pokud mezi staršími ve sboru není dostatek Božího Ducha a jeho vedení, aby se mohli na základních věcech a směřování sboru shodnout, obávám se, že přenechat vedení pouze na jednom a umenšit ostatní, je ten nejlepší způsob, jak dojít tam, kam se ve Znojmě došlo“[78].

Výhrady ohledně dřívějšího jednání

Josef M. měl za to, že pokud má sbor pokračovat v tomto duchu, jeho členové budou mít díky svým předchozím zkušenostem s takovým směřováním problém. Všiml si, že tito členové čekali nějakou sebereflexi ze strany Cupala, ke které nedošlo. Opět se proto vrací k „pomlouvajícímu“ dopisu o Jiřím M. a k „neoprávněnému“ vyloučení Daniela P. Cupal zde totiž žádná pochybení neuznal. Po Danielovi P. žádal novou přihlášku a ten ji, i přes varování, že novou přihláškou legitimizuje své předchozí neoprávněné vyloučení, (stejně jako ostatní) znovu podal, jelikož chtěl církvi vyjít vstříc[79]. Tato přihláška, stejně jako u ostatních členů, navíc nebyla zcela běžnou a obsahovala závazky poslušnosti, které nebyly obvykle vyžadovány. Josef M. uvedl, že se nemůže ztotožnit s důvodem vyloučení Daniela P., který byl podle Cupala exkomunikován z důvodu, aby se prokázalo, že není vinen krizí sboru. Biskupem a Cupalem bylo v této věci Josefovi M. sděleno, že i Bůh takto jedná, a proto nechal ukřižovat Ježíše, aby zbavil moci ďábla. Analogicky byl Daniel P. obětován, aby mohl být odstraněn pastor Radim P. Analogii Daniela P. jako Krista, Radima P. jako ďábla a Cupala jako Boha Otce Josef M. zpochybňuje tím, že Ježíšova oběť byla dobrovolná, nikoliv vynucená a Ježíš „nebyl vyloučen z nebe“ bez adekvátního vysvětlení. Navíc vyloučení je aktem zbavení dotyčného společenství Božího lidu pro hřích. Jak ale pak může dotyčný činit pokání, nemá-li z čeho? Nejen v Bibli, ale i v ústavě církve by se asi těžko, podle Josefa M. hledal paragraf, který by ospravedlňoval vylučování jen proto, že je člověk nevinný. Josef M. proto uvádí, že vyloučení Daniela P. byl hřích, z kterého je třeba činit pokání. Pokud by měl vstoupit do úřadu pastora, což se od něho očekávalo, byl by nucen tuto věc otevřít[80].

Další věcí, na kterou Josef M. poukazuje, bylo jednání s Jiřím M., o kterém byl bývalým pastorem Radimem P. a staršími sepsán dopis, který učinil Jiřímu M. újmu a od kterého se – dle informací Josefa M. – církev distancovala. Josef M. nevidí jako adekvátní, aby se tak závažná věc přešla v podstatě neveřejným vyjádřením, když bylo původně přislíbeno písemné odvolání. Pokud podle Josefa M. nemá zůstávat Boží hněv nad úřadem pastora znojemského sboru, musel by v případě vstupu do této služebnosti tuto věc vyrovnat. Josef M. navíc v té době ani netušil, že Cupal v minulosti tvrzení tohoto dopisu Jiřímu M., vzhledem ke znojemskému sboru, potvrdil. Proto vidí směřování své služby nikoliv ve tvorbě vize, jak je po něm žádáno, ale důrazem na Boží moc, která se zdaleka neprojevuje jen zázraky, ale také konfrontací hříchu. Současný trend je však vytvářet zdání Boží moci množstvím aktivit a prorokováním probuzení. Podle Josefa M. však pravý prorok volá k hledání Boha a k pokání, zatímco dnešní proroci jen zaslibují krásné věci, čímž se ve Starém zákoně vyznačovali proroci falešní. Pokud by měl vstoupit do úřadu pastora, nechtěl by tak – alespoň zpočátku – činit na plný úvazek, ale při zaměstnání[81].

Žádost o zásah biskupa církve

Pro neshody s Cupalem se Josef M. na jaře roku 2006 obrátil na Rudolfa Bubika a během nepravidelných schůzek s ním konzultoval situaci ve Znojmě. Na podzim již mezi ním a Bubikem vznikla dohoda, že se Josef M. stane druhým pastorem sboru a Cupal, jako první pastor, bude mít na starosti jen administrativní záležitosti. Za duchovní směřování sboru bude odpovídat přímo Bubik[82]. Tento Bubikův slib ovšem zjevně odporoval jeho učení o autoritách, kdy on, jako biskup, musel podržet autoritu pastora i ve chvíli, kdy nesouhlasil s jeho postupem nebo kdy věděl, že pastor ve sporu s členem sboru nemá pravdu. Nedlouho po této dohodě Bubik zatelefonoval Josefovi M., aby se ujistil, zda Josef M. správně chápe jejich rozhovory a podle Josefa M. popřel, že by mu slíbil, že Cupal již nebude duchovně směřovat sbor. Josef M. proto Bubika osobně navštívil, a když se přesvědčil, že Bubik nahlíží na jejich dohodu odlišně, odstoupil zcela ze své služby a zajišťoval pouze administrativní chod bohoslužeb, na kterých kázali František Cupal a Karel Káňa. Bubik dále Josefovi M. sdělil, že ze sboru se stane pouze stanice břeclavského sboru, k čemuž ovšem nikdy nedošlo. Bohoslužby se nyní konaly střídavě ve Znojmě a v Břeclavi, kam dojížděl pouze Josef M. se svojí manželkou[83].

Ustanovení Josefa M. do služby pastora

Po tomto vývoji událostí Josef M. odmítl své ustanovení do služby druhého pastora, jelikož se nadále nedokázal smířit se způsobem, jakým Cupal směřoval sbor a jednal s jeho členy. Také nedokázal akceptovat náhlé změny v jednání biskupa. Jenže již byla svolána sborová bohoslužba, kde měl být do této funkce uveden. Cupal jako oficiální důvod jeho neustanovení druhým pastorem na bohoslužbě uvedl, že Bubik nemá čas do Znojma přijet a v dohledné době ani čas mít nebude. Takto to podle něho požadoval i Bubik, ačkoliv pravým důvodem bylo odmítnutí Josefa M. být ordinován a biskup se domníval, že si své rozhodnutí časem rozmyslí. Po Josefovi M. bylo žádáno, aby dané zdůvodnění uváděl i on, což odmítl s odůvodněním, že „nechce lhát“. Na bohoslužbě se nechtěl veřejně vyjádřit, aby se vyhnul přímé konfrontaci. Na následující skupince však otevřeně sdělil pravý důvod, a to, že on sám odmítl být do funkce druhého pastora ustanoven[84].

Další jednání s oblastním seniorem

Ve dnech 19. a 25. 11. 2007 proběhly mezi Josefem M. a Cupalem další dva rozhovory. Cupal zde navrhl ukončit členství neaktivních členů znojemského společenství a věnovat se jen členům aktivním. Dále Josefovi M. sdělil, že jistá sestra v zahraničí měla zjevení, že se někdo modlí za neúspěch sboru ve Znojmě a naznačil, že za tohoto člověka zřejmě považuje Daniela P. a proto se jej opět snažil vyloučit, což později skutečně učinil[85]. Josef M. by měl znovu ve sboru začít kázat. Alternativou by byla změna statutu sboru na stanici a její převedení do působnosti otce Josefa M., vedoucího stanice v Dačicích. Tato alternativa by ovšem musela být nejprve prokonzultována s pastorem brněnského sboru, pod níž stanice v Dačicích spadala. Ústava AC však nikde neuváděla, že by stanice mohla spravovat další stanice. Josef M. se v odpovědi na Cupalovy návrhy distancoval od ukončení členství neaktivních členů, přičemž vyjádřil odhodlání k budování vztahu a službě všem, kdo o to projeví zájem, a to dle svých možností. Jako důvod, proč odstoupil ze služby slovem, uvedl, že jeho pojetí směřování sboru je odlišné od směřování, které vnímal od těch, kteří přijížděli z Břeclavi. Jako příklad uvedl otázku rozsuzování proroctví a zjevení, kdy například služba proroka Eduarda Trauta, který měl v Břeclavi enormní vliv, či různá proroctví o přicházejícím probuzení, církev chápe jako pravé a je dle nich určován směr v evangelizaci.

Josef M. těmto proroctvím nevěřil a za jediný konstruktivní směr v současné době považoval „přibližování se k Bohu a poznávání ho, živení se jeho slovem a posvěcování života“, což „ponese ovoce i v dalších oblastech – například v engelizaci“. Ohledně převedení společenství pod jeho otce nemá námitek, ovšem jeho rozpaky ve službě budou v obou případech stejné, protože shledává rozdílnost v základním směřování nejen jako otázku břeclavského sboru, případně jihomoravské oblasti, ale celé církve. Z těchto rozhovorů přesto vzešel společný závěr, a to, že členství neaktivních členů ve společenství zůstává zcela a pouze na Cupalovi. Cupal zase opětovně ujistil Josefa M., že jím popsaný rozpor ve směřování není pro jeho službu slovem problém, a ten proto přislíbil, že začne opět kázat. Cupal se rovněž vyjádřil, že chce, aby Josef M. usiloval o budování společenství podle toho, jak on sám chápe Písmo. Ohledně dalšího chodu sboru bude první neděli v měsíci shromáždění v Břeclavi; třetí neděli bude kázat host z Břeclavi a zbývající neděli bude kázat Josef M.[86]

Následný vývoj sboru

Tímto způsobem pak probíhaly bohoslužby pouze měsíc a půl. Během nich Josef M. pozbyl fyzických a psychických sil kázat. Ve svém dopise Martinu Moldanovi, který se mezitím stal namísto Bubika biskupem, uvedl, že nemůže ve službě dále pokračovat, jelikož nabyl přesvědčení, že Bůh stojí proti němu:

„Bůh ke mně přestal promlouvat skrze Písmo, začala se mi postupně vytrácet radost ze spasení. Modlit se a číst Písmo pro mě bylo čím dál tím těžší. Postupně jsem upadal do nechuti k jakékoli činnosti. Také jsem začal spát hůře než obvykle. Na začátku ledna jsem již byl ve stavu, kdy jsem byl schopen zajišťovat pouze ty nejnutnější věci (chodit do práce, nakupovat) a veškerý zbytek energie jsem investoval do toho, abych svým stavem příliš nedeptal manželku a děti“ [87].

Josef M. později uvedl, že do služby po ujištění autoritami vehementně vstoupil a úplně potlačil varovné signály, vyplívající z Cupalova i Bubikova jednání. Nicméně tyto signály, které již nedokázal identifikovat, zesilovaly v jeho mysli až nakonec nebyl schopen se ani na kázání připravit, ani kázat. Začal proto vážně hledat před Bohem vedení, co je důvodem jeho neschopnosti. Zda jde o útok Nepřítele nebo o Boží zastavení[88].

Trůn zhouby a skutky temnoty

V té době Josefovi M. jeho žena připomněla biblický verš, který jej nedávno oslovil. Jednalo se o verš z Žalmu 94,20: „Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí?“ Sám k tomu uvedl:

„Přišlo mi, že všechno co jsem četl, mělo jednu společnou nit, ale jaksi jsem ještě nebyl schopen ji jednoznačně identifikovat. Jenom jsem dospěl k přesvědčení, že se nejedná o útok, ale že se mi Bůh už dlouho (víc než rok) snaží něco říct a díky tomu, že jsem to nechtěl nebo z nějakého důvodu nemohl slyšet, na mě musel trochu víc přitlačit. Čím déle jsem se za to v následujících dnech modlil, tím více mi z toho všeho dohromady vystupoval závěr, který jsem se bránil přijmout, a to že Bůh nechce, abych tu službu dál vykonával a proto mi v ní nepožehná“[89].

Druhým biblickým textem, který k Josefovi M. v době jeho krize promluvil, byl verš Ef 5:9-11: „Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem“[90].

Trůn zhouby, plodící trápení a působící proti právu, rozpoznal jako systém autorit, který nahradil Boží vedení a kde autorita musí být potvrzena bez ohledu na to, zda má pravdu nebo ne a zda jedná správně či špatně. Skutky tmy chápal jako účelová jednání s členy sboru, zejména manipulace ohledně dopisu na Jiřího M. a účelové vyloučení Daniela P., kdy Cupal nemluvil pravdu a své neobhajitelné jednání se snažil ospravedlnit, přičemž i biskup církve toto jednání obhajoval s cílem podpory systému autorit. Teprve, když Josef M. Bohu slíbil, že ze své služby ve znojemském sboru úplně odstoupí, ulevilo se mu, začal znovu prožívat Boží blízkost a vše mu začalo dávat smysl. Telefonicky se proto domluvil s Cupalem na setkání a dne 14. 2. 2008 mu sdělil, co prožívá a uvedl své rozhodnutí skončit s veškerou službou, včetně služeb praktických. Předal mu evidenci sbírek, finance, smlouvy od pronájmu a klíče od pronajatého sálu[91].

Jednání s novým biskupem a vystoupení Josefa M. z církve

19. 4. 2008 došlo k setkání mezi Josefem M., Moldanem a Cupalem a dalším členem břeclavského sboru, kterého si Cupal přizval jako svědka. Zde bylo dohodnuto, že se uskuteční bohoslužba znojemského sboru s  Moldanem i Cupalem, na které se bude řešit další osud sboru. Této bohoslužby se již Josef M. nezúčastnil, neboť 23. 4. 2008 i se svojí manželkou vystoupili z církve[92]. V dopise Moldanovi k tomu uvedl:

„Chci znovu zdůraznit, že se z mého úhlu pohledu jedná opravdu o konflikt přístupu ke službě (snad pramenící z určitých aspektů učení), a ne o osobní konflikt. Bratr Fana je pro mě Boží služebník, kterého bude soudit Bůh stejně jako mě (já si žádný soud nesmím dovolit vynášet). Ať již jednou Bůh usvědčí mě, či jeho, věřím, že dnes musím Bohu sloužit podle svého nejlepšího svědomí a porozumění Písmu. Je mi líto, pokud se to někde dostalo zbytečně na osobní rovinu. Ohledně Vaší poznámky, že nikde nenajdu bezchybné společenství – ani ho nehledám. Ovšem důvody, které mě vedly k řešení situace, ve které se nacházím, pro mě nejsou pouze jednorázovými chybami, ale jedná se, podle mého pochopení, o zcela zásadní rozdíly v chápání některých podstatných biblických principů. Mnohé chyby a i různé pohledy je možné přejít a to dokonce i tehdy, jestliže není možná náprava (navíc kdo jsem já, abych si myslel, že mám na vše správný pohled), ale pokud se to dotýká samotné podstaty funkce společenství, tak to již možné není. Jen pro Vaši informaci Vám v příloze posílám naše prohlášení o vystoupení ze znojemského sboru Apoštolské církve“[93].

Na tento dopis pak obdržel i odpověď:

„Milý Josefe, Děkuji za vysvětlující dopis. Nebudu se ve své odpovědi zabývat otázkami oprávněnosti či neoprávněnosti Tvého odchodu. Kéž veškerá zranění, lidské chyby i hříchy, ke kterým ve Znojmě v průběhu uplynulých let došlo, přikryje čas i Boží milosrdenství! Přeji Tobě i Tvé manželce Boží požehnání ve Vaší cestě za Pánem. S pozdravem. Matin Moldan“[94].

Moldan si byl, podle svědectví účastníků, vědom toho, že Cupal jednal neeticky, ale buď nechtěl, nebo si netroufl nějak zasahovat a zřejmě se nechtěl vystavovat konfliktu. Stejně tak učení o autoritách mu zřejmě dovolovalo se pouze Cupala zastat. I když se nechal slyšet, že dokonce uvažoval Cupala káznit, nakonec nepodnikl nic, jelikož Cupal si nebyl ničeho zlého vědom. Proti tomuto možná nezmohl nic ani jako nový biskup, jelikož porušení principu nedotknutelnosti autorit, na kterém AC fungovala od svého počátku, by v podstatě znamenalo zánik funkčnosti církve. Navíc sám Moldan preferuje manažerské dovednosti a manažer obvykle volí cestu nejmenšího odporu a aby zachoval funkčnost, často volí i pragmatická řešení. To může znamenat, že se buď přikloní k většině nebo ustoupí směru, který vyvine větší tlak. Moldan byl ale mile překvapen, že členové sboru, na rozdíl od Josefa M., neviděli jako chybný systém autorit, ostatně respektovali princip delegované autority od Watchmana Nee, ale toliko nebyli spokojeni s etikou seniora oblasti[95].

Ukončení činnosti sboru

Zbylí členové sboru zjistili, že Moldan jim sice velmi ochotně naslouchá, snaží se poctivě vcítit do jejich situace, nicméně Cupal není schopen nahlédnout a korigovat svůj postoj. Dohodli se proto s novým biskupem, že jejich členství, jak chápali, v roce 2008 zanikne[96]. Přesto Cupal, po třech letech od této události, v roce 2011, Daniela P. znovu ze sboru vylučuje a svůj dopis označuje razítkem znojemského sboru:

„Milý bratře Danieli, na základě našeho osobního jednání [ke kterému došlo před více než třemi lety, pozn. aut.] o Tvém životě ve sboru Znojmo a našeho dlouhodobého čekání na Tvé písemné vyjádření k této situaci, s lítostí ukončuji Tvé členství ve sboru Znojmo. Jelikož jsi za celou dobu neprojevil žádnou reakci, mám za to, že o životě (sic!) ve sboru nestojíš. Očekávám však, že to tak nemusí zůstat natrvalo a Tvé postoje ke sboru i církvi se v tomto směru změní. I když jsme museli udělat tento krok, chci, abys věděl, že Tě máme stále rádi a po dohodě a na základě Písma svatého bychom se mohli vrátit k jednání o možnosti přijetí. S láskou. Za sbor Apoštolské církve (razítko AC Znojmo). František Cupal, pastor“[97].

Cupal se zde podepisuje jako pastor AC Znojmo, a ačkoliv sbor se již roky nescházel, stále formálně figuroval ve schematismu AC a podle již dřívějšího upozornění Josefa M. Moldanovi, na hlavu pastora přicházely finanční dotace[98]. Daniel P. je přesvědčen, že po jednání s M. Moldanem členství všem zaniklo, nicméně zánik členství dle Ústavy AC může být uskutečněn buď písemným vystoupením, nebo vyloučením člena, k čemuž ale nedošlo. Podle registru MK sbor zanikl až k 31. 8. 2011[99]. Při pohledu na internet dnes CBH vykazuje ve Znojmě svoji stanici[100] a členové sboru AC Břeclav vykonávají ve Znojmě příležitostné evangelizace[101].

Závěr

Vznik, krize a opakovaný zánik sboru AC ve Znojmě je ukázkovým příkladem, který v sobě zahrnuje několik modelových situací, kterými v devadesátých a nultých letech procházela řada společenství. Jednak zde bylo, jak sami někteří bývalí členové nahlížejí, mladé a zatím nezkušené vedení, které nebylo ukotveno v žádné teologické tradici a proto hledalo inspiraci v  zahraničních zdrojích charismatické spirituality. Jedním z těchto zdrojů byl zahraniční misionář Stuart Angus a druhým vnitrocírkevní misijní manažerské hnutí CBH, které sdílí podobné učení, aniž by bylo schopné je kriticky reflektovat. Do vlivu CBH se dostává pastor i starší a nakonec se sbor stává součástí CBH.

Na půdě mladého sboru navíc vzniká na základě proroctví rockové uskupení, které zavádí novou liturgii. Proroctví je přitom vzhledem k ortopraxi chápáno zřejmě nikoliv jen jako potvrzující, ale i jako vedoucí a směřující. Vlivem nauk, hudebníkům předkládaným skrze proroctví mužů duchovně spjatých s CBH, se skupina vnitřně odděluje od sboru, zaměřuje se sekulárně, a ve sboru vzniká částečné vakuum. Sbor, ačkoliv skupinu silně podporoval, a zdálo se, že je to i jeho stěžejní aktivita, se pak stal místem sporu mezi pastorem a druhým pastorem, který je zároveň i vedoucím skupiny, a společenství je dále silně polarizováno. Nakonec je zde i členská základna, která vlivem tradiční orientace AC přijala původní letniční orientaci a této charismatizaci se brání. Tak dochází ke klasickému střetu mezi letniční a charismatickou orientací, aniž by to byl kdokoliv ze zúčastněných schopen takto postulovat. Poslední fáze obnoveného sboru je už jen protrahovaným vyústěním tohoto stavu.

Navíc je zde i systém autorit, představovaný zejména seniorem a biskupem, který ze svého principu vede k poslušnosti autoritě bez ohledu, zda se tato mýlí či nikoliv a který potvrzuje jednání pastora, ačkoliv tento sám později není těmto úřadům loajální. Tento systém autorit většina členské základny obnoveného sboru ovšem nechápala jako chybný, ale vše dávala za vinu selhání jednotlivce. Podle některých členů Rady AC se v těchto případech projevoval i nepotismus, kdy biskup striktně požadoval poslušnost autoritě s výjimkou konkrétních rodinných příslušníků, kterým procházely i otevřeně ventilovaná, ostře formulovaná vystoupení vůči svému otci[102]. Zhruba dva roky po svém odchodu sepsal Josef M. prorocké varování Apoštolské církvi, které bylo jejím vedením rozsouzeno jako falešné. 

Doposud uveřejněno:

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Úvod

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Ustavení církve

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Život v Kristu

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Křesťanský život

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Vzdělávací instituce

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Misie a diakonie

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Významná výroční setkání a konference

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Zahraniční osobnosti

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Vývoj učení o delegované autoritě

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Duchovní boj, rocková hudba a proroctví

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Argentinskou cestou přes Toronto do Pensacoly

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Sbory Apoštolské církve – úvod

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Sbory Apoštolské církve – Český Těšín

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 - 1997: AC Brno (1966 - 1996)

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: 2. rozdělení brněnského sboru – předehra

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Vyloučení a včlenění sboru AC Brno

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: AC Kolín

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 - 1997: AC - CBH Znojmo

Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: sbory s kořeny v období 1989 - 1990 

Literatura

[1] Výpis z evidence Rejstříku evidovaných právnických osob. Výmaz z evidence. Ministerstvo kultury - http://www3.mkcr.cz/cns_internet///CNS/Detail_cpo.aspx?id_subj=180&str_zpet=Seznam_CPO.aspx