Proroctví biskupa AC o úloze KMS
Koncem devadesátých let se charismatické hnutí dostalo v Čechách do krize a zdálo se, že se z ní již nemusí vzpamatovat. V čele hnutí stála KMS, v jejímž vedení figurovali dva muži s apoštolskou autoritou, kteří měli vizi sjednocení probuzených denominací. Do církví se skrze KMS utěšeně rozlévalo Torontské požehnání, manifestující se mimo jiné zvuky zvířat nebo nejroztodivnějších tělesných pohybů, posuňků a zvuků, které mělo probuzení v denominacích podpořit. Kritika těchto svatých věcí byla dokonce v jednom případě přirovnána k rouhání Duchu svatému. Přesto Torontské požehnání vzbudilo nelibost některých probuzených církví.
Nicméně zmínění dva muži se rozešli poté, kdy jeden z nich figuroval ve skandálním rozdělení své denominace, nesoucí odkaz české reformace. V televizi se pak objevil dokument, který poukázal na zajištění majetku pomocí zámečnického náčiní ze strany vítězných charismatiků. Mnozí to tehdy vnímali jako ostudu všech protestantů. Sbory z některých denominací záhy KMS opustily. Z prorokované vize jednotné církve, sjednocené skrze následování pomazaných úřadů a společné duchovní prožitky, nezbylo mnoho.
Když jsem, v souvislosti s dnešním vývojem v církvi, přemýšlel nad touto událostí, vzpomněl jsem si na jeden sen, který koncem devadesátých let sdílel biskup Apoštolské církve. Pokusím se jej co nejvěrněji, co mi paměť dovolí, přetlumočit.
Biskup měl sen, že se vertikálním pohybem ocitl na palubě lodi, která plula na vodní hladině. Zjistil, že je na palubě jediným mužem a že spolu s ním jsou zde jen samé ženy. Zároveň z rozhovoru těchto žen, který vedly mezi sebou, shledal, že tato loď je veze k vyšetření jejich plodnosti, s čímž některé nesouhlasily. Pozvolna se loď začala dostávat do otevřených a nebezpečných vod kde hrozilo, že najede na překážku. Loď však jela velmi rychle a obratně se všem překážkám vyhýbala, aniž by zpomalila. Biskup se nestačil divit, jak kolem všech překážek loď dokáže rychle kličkovat a přesunul se na příď. Trochu se opřel v kolenou, čímž zhoupl loď a zjistil, že její dno zadrhlo o mělčinu. Loď se tedy nejen pohybovala v nebezpečných vodách, ale byla takřka na mělčině, ačkoliv její rychlost byla obdivuhodná. Po čase loď doplula do nějakého přístavu, kde uvízla v plavební komoře s vypuštěnou vodou. Objevili se zde cizí, tuším muslimští vojáci se zbraněmi. Biskup se snažil ostatním pomoci zaplavit komoru a dostat se znovu na volné moře. V této chvíli se otevřely dveře podpalubí a z lodi vystoupil voják v uniformě, který zlověstně řekl: „I kdyby se vám podařilo tu loď znovu dostat na hladinu, pamatujte, že kormidlo držím v rukou já!“.
Biskup dále vyprávěl, že se následně účastnil setkání širšího výboru KMS, kde jeden z apoštolů mluvil o tom, že je třeba brát vážně Boží řeč i skrze sny, což biskupa povzbudilo nebrat svůj prožitek na lehkou váhu. Když prosil Boha o výklad, obdržel následující vysvětlení:
Loď představovala KMS. Ženy, které na ní byly, představovaly jednotlivé církve a porodnické vyšetření mělo zajistit plodnost, tedy vizi nového narození resp. probuzení a růstu. (Heslem KMS té doby bylo "círev vyhlíží probuzení"). Vyšetření, které se často projevovalo v kontrole a směřování církví, se vždy nesetkávalo jen s porozuměním a způsobovalo protesty. Styl jízdy, kdy loď ze všeho vykličkovala, byl styl vedení a řešení nejrůznějších problémů, které se pojily s charismatickým směřováním. A mělká voda znamenala duchovní a nebezpečnou mělčinu, na které se charismatické hnutí pohybuje. Doplňuji, že ztroskotání, pokud skutečně šlo o prorocký sen, mohlo znamenat karambol ve vedení a znehybnění celého hnutí koncem devadesátých let. Muž, který držel kormidlo, byl voják nepřátelské mocnosti, jehož přítomnost nikdo nepředpokládal a který jasně sdělil, kdo hnutí směřuje. Jednalo se zřejmě o ducha učení, které stálo v pozadí celé této směřující vize. Jde o učení dramatického smíření nebo-li teolorie výkupného ďáblovi, které je nyní rozvíjeno v NAR, do které celé charismatické hnutí postupně metamorfovalo a proniklo i do srdce současného manažerského hnutí.
Podstata tohoto učení spočívá v tom, že církev získá vládu nad Zemí tím, že zabere území, které patřilo Adamovi. Ten ho ale předal ďáblu, jemuž ho Kristus opět vychvátil tím, že se mu sám nabídl jako výkupné, zemřel a byl mučen v pekle. Církev, sjednocená pod vládou novodobých apoštolů, pak získá plnost Kristovy postavy a skrze duchovní boj si tato Kristem vykoupená území znovu přivlastní. Tím převezme duchovní i politickou vládu a jako Kristus obdrží národy za dědictví.
Podle biskupa šlo o démonické učení, které symbolicky spatřoval v tom, že pokud se satanu nepodařilo za jeho života přimět Krista, aby se mu poklonil, rozšířil alespoň učení o tom, že mu byl Kristus obětován a v pekle jej dočasně přemohl. Kristova duchovní smrt s tím spojená pak popírá Božství duchovně nesmrtelného Božího Syna. O teorii výkupného ďáblovi a její zásadní úloze ve směřování charismatického a dnes i nového evangelikálního hnutí se více zmiňuje kniha Teologické kořeny a současná teologie Nové apoštolské reformace.
Těsně před výše uvedenými událostmi vyšla brožurka Charismatická církev sjednocení?, která se snažila popsat způsoby práce KMS ve vztahu k denominacím v ČR. Dnes by se již nikdo takovou kritickou brožurkou nezabýval a byla by smetena se stolu pod záminkou lží, pomluv a citátů vytrhanýchi z kontextu. Nicméně přesně v této době došlo ke krizi mezi samotnými charismatiky, což zbystřilo pozornost církví, včetně jejich ekumenických diplomatů a pragmatiků, kteří byli probuzeni z letargie, a nad věcmi se začali zamýšlet i apologeti charismatismu. Brožurka na čas způsobila v KMS prudkou odezvu, protože všichni zmínění měli přece "dobré motivy", což ale brožurka nikterak nezpochybňovala. Někteří její činovníci žádali okamžité káznění autora. Nato jeden z představitelů autorovy denominace formuloval interní stanovisko, kde zmíněné vedoucí popsal jako muže, kteří si ve svých církvích vytvořili sbory „k obrazu svému“, a jedna církev pak s KMS měla jednání, ze kterých vzešla tři společná stanoviska.
Zdálo se, že díky vlastním excesům je charismatické hnutí utlumeno, případně, že došlo k jeho kultivaci. Záhy se však objevily Kurzy Alfa, zahrnující v sobě jak vizi, tak potřebné charismatické doktríny. Některé aktivity se přesunuly z KMS na ČEA, kam vstoupili i někteří protagonisté KMS, kteří toužili mít instituci, která by mluvila jménem dalších církví. Snad proto zde existuje i jistý tlak ke vstupu celých denominací. Vize „vyhlížení probuzení“ se změnila na „proměnu společnosti evangeliem“, aniž by došlo k sebereflexi vize či změně věrouky. Jména jako Derek Prince, Kenneth Hagin a Wolfard Margies byla nahrazena jmény C. P. Wagner, Alan Vincent a Bill Johnson a letní charismatické konference, vítající proponenty NAR, zaštiťuje ČEA. Opět začala snaha o regulaci kritiky.
Proto často, když uvidím jména zahraničních řečníků na letní charismaticko-evangelikální konferenci, a stejný okruh lidí, jak překládají ty nejextrémnější charismatiky zastávající učení NAR typu Alana Vincenta nebo Billa Johnsona, vzpomenu si na slova kormidelníka z lodi: „I kdyby se vám podařilo tu loď znovu dostat na hladinu, pamatujte, že kormidlo držím v rukou já!“. A tak dnes opět ženy plují na palubě lodi, která je veze k porodnickému vyšetření, které má zjistit jejich plodnost a netuší, kdo třímá v rukou kormidlo a udává směr, ani kam loď ve skutečnosti směřuje.