Osobní stanovisko k náboženskému hnutí Slovo života
Pastorem našeho sboru, bratrem Františkem Apetauerem, mi bylo tlumočeno přání vedoucího náboženského hnutí „Slovo života“, zda bych mohl vysvětlit svůj odmítavý postoj ke společnému setkávání zástupců sboru Apoštolské církve, církve Křesťanská společenství a výše zmíněného hnutí.
Jako křesťan jsem si vědom, že církev svatých je volána k usilovnému zachování jednoty Ducha a je proto dobré využívat dostupných prostředků k tomu, aby bratři mohli být vzájemně informováni a mohli společně sdílet víru v našeho Pána Ježíše Krista.
Mé odmítavé stanovisko však spočívá v tom, že náboženskou společnost Slovo života nemohu považovat za křesťanskou církev, neboť její učení i praxe neodpovídá tomu, co Nový zákon pod tímto pojmem rozumí. Pominu-li pejorativní nádech slova sekta (odštěpená skupina, hairesis), kterým bývají společností (nesprávně) označovány např. skupiny vyznávající neomylnost a závaznost Božího slova nebo destruktivní kulty, nenapadá mne pro onu náboženskou společnost přiléhavější název.
Při zkoumání, ke kterému nás Písmo vybízí, obvykle vycházím ze tří aspektů, a to: z historického hlediska, z doktrinálního hlediska a z praxe dané skupiny.
- Podíváme-li se na historii hnutí, můžeme shledat, že nemá své kořeny v reformaci, nýbrž v metafyzických kultech, jako je „Nové myšlení“ a „Křesťanské věda“, které formovaly excentrického evangelikálního kazatele E. W. Kenyona, jehož myšlenky, prostřednictvím plagiátů, přejal křesťanský mystik K. Hagin, u kterého se vyučil i lutheránský teolog U. Ekman, otec nadace „Slovo života“. Tyto myšlenky byly odmítnuty teology Assemblies of God - denominace, za jejíž součást se považuje i Apoštolská církev - ve stanovisku „Křesťan a pozitivní vyznávání“. Sama Apoštolská církev tato učení odsoudila jako herezi vydáním dvou knih „Svrablavé uši“ a „Jiné evangelium“ a s jejichž obsahem se plně ztotžňuji.
- Z hlediska učení jsou pro mne např. nepřijatelné doktríny o pozitivním vyznávání, prosperitě, božském zdraví, moci církve nad satanem, o člověku jako duchu žijícím v těle nebo Kristově duchovní smrti. Podrobnější rozbor přikládám ve studii „Postřehy k hnutí Víry“ a kapitole z knihy „Cizí oheň“.
- Z hlediska praxe vidím, že lidé, kteří tato učení přijmou, se často dostávají do složitých životních situací. Dobře vzpomínám na události v Apoštolské církvi v roce 1992, kdy skupina kolem bývalého pastora AC a současného pastora Křesťanských společenství, bratra Pavla Marvána, byla těmito učeními ovlivněna a knihy autorů zejm. K. Hagina a W. Margiese se začaly objevovat ve sborové knihovně, kde činily mnohým lidem problémy až do doby, kde byly se souhlasem stávajícího pastora sboru, br. Františka Apetauera, odstraněny. Tato učení se stala katalyzátorem při rozdělení našeho sboru a není se co divit, že velká skupina lidí z tehdejšího nově vzniklého sboru skončila právě v náboženské společnosti Slovo života.
Prostřednictvím našeho pastora bratra Františka Apetauera jsem byl pastorem sboru, panem Jiřím Zdráhalem laskavě požádán, abych řekl, co on může učinit pro to, aby našemu setkávání nestálo nic v cestě. Tedy: v žádném případě nejsem zatížen minulostí, což ovšem neznamená, že se z ní nechci poučit. Upřímně a bez nadsázky si vážím postoje představitele Slova života a věřím v jeho upřímnost. Můj postoj je však založen na otázkách učení. Pokud se tedy Slovo života jasně a srozumitelně a veřejně distancuje od učení hnutí Víry a přestane vydávat, doporučovat a distribuovat knihy zejm. K. Hagina, U. Ekmana a dalších autorů pocházejících z těchto kruhů, a odvolá učení o prosperitě, pozitivním vyznávání, moci církve nad satanem a duchovní smrti Pána Ježíše Krista, které jsou –jak dokládám v příloze- v těchto knihách obsaženy, přehodnotím i svůj postoj k setkávání představitelů křesťanských církví s představiteli daného společenství.
S pozdravem
Aleš Franc
starší sboru AC Brno a poradce ÚR AC v otázkách učení
V Brně dne 29. 5. 2003
