Učení o stvoření
Toto prohlášení o stvoření bylo přijato jako oficiální prohlášení všeobecným presbyteriem Assemblies of God v srpnu 2010. V srpnu 2014 bylo revidováno.
Bible začíná příběhem stvoření a již na počátku prohlašuje, že Bůh je Stvořitel. Toto chápání opakuje od knihy Genesis až po knihu Zjevení. Biblické učení o stvoření je zjevně základem křesťanské víry.
Při studiu biblického učení o stvoření je třeba chápat, že Bible neobsahuje žádné prohlášení ve smyslu, že by si činila nárok být vědeckou učebnicí. Od Bible, která má sloužit lidem po všechny věky, by se nemělo očekávat, že bude používat moderní vědeckou terminologii. Bible se však prohlašuje za důvěryhodnou ve všem, o čemkoliv učí, že je pravdivé, ať už se jedná o otázky víry, historie nebo stvořeného řádu. „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti “ (2. Timoteovi 3:16).S Ježíšem potvrzujeme autoritu, jistotu a konečnost Božího věčného Slova, neboť „Písmo musí platit“ (Jan 10:35, Matouš 5:18).
Bůh je Stvořitelem všeho
V popisu Genesis a v celém Starém a Novém zákoně Bible zdůrazňuje, že Bůh je Stvořitelem nejen země a jejích obyvatel, ale všeho, co existuje (Exodus 20:11; Nehemiáš 9: 6; Žalm 146: 6, Skutky 14:17, Zjevení 4:11, 10: 6).
Biblický příběh stojí v ostrém kontrastu ke starověkému myšlení Blízkého východu, které inklinovalo k dualismu a učilo, že vesmír spolu s božstvem v nějaké formě existoval věčně. Ve starověkých mytologiích bohové sice stvořili určité věci, ale vždy z již preexistujících materiálů. Biblické prohlášení, že Bůh je Stvořitelem všeho, jej však odlišuje od pohanských bohů a jejich model (Žalm 96: 5).
Současní materialisté mají rovněž tendenci věřit, že hmota je věčná a je tvořena souhrnem všech existencí. Následná evoluční teorie předpokládá, že vesmír a všechny formy života, včetně lidí, se prostřednictvím mechanistických sil spontánně vyvíjejí a nejsou řízeny jakoukoli vnější, božskou či jinou inteligencí.
Bible oproti těmto vírám předpokládá a jasně učí, že Bůh existoval před všemi věcmi (Žalm 90: 2). Navíc přivedl vesmír k existenci z ničeho (ex nihilo), tedy bez předcházejícího materiálu (Římanům 4:17; Židům 11: 3). Víra ve věčnost hmoty a teorie, že vesmír se vyvíjel sám o sobě, jsou s biblickou vírou neslučitelné, a stojí k ní v přímém rozporu.
Skutečnost stvoření
1. a 2. kapitola knihy Genesis přesně popisují Boží stvoření nebes a země. Příběh je jednoduchý, ale zároveň krásný a přesvědčivý, má promlouvat k lidem ve všech věkových kategoriích, a to jak s použitím prózy, tak poezie, obsahující jak doslovné, tak symbolické prvky.
Složitý design a křehká rovnováha stvoření je tak složitá, že si to lidé nikdy plně neuvědomí – to může jen Stvořitel sám. Ale poselství, že pouze Bůh je Stvořitel, bylo zjevně sděleno všem, kteří v průběhu věků slyšeli a četli zprávu knihy Genesis. Jednoduchost, síla a krása těchto příběhů o stvoření živě kontrastují s konkurenčními pohanskými mýty ze starověkého Blízkého východu.
Někteří tvrdili, že první dvě kapitoly Genesis jsou poetické a mají být považovány za podobenství. Ale srovnání poetických odkazů na stvoření (5. Mojžíšova 32, 33; Jób 38: 4–11; Žalm 90; 104: 5–9) ukazuje, že popis Genesis je ve formě prózy, i když může obsahovat určitý poetický jazyk. Dokonce poezie v Bibli i v jiné literatuře často popisuje skutečné, historické události, a proto použití poetického jazyka samo sobě nesvědčí o fiktivní události.
Pouze Bůh může stvořit
Je také zřejmé, že žádná část Božího stvoření, anděl či člověk, není tvůrčí ve smyslu Boha. Hebrejské slovo „stvořit“ (bara) má jako podmět tohoto slovesa vždy Boha. Toto slovo se používá pro Boží dílo stvoření a je také používáno k označení toho, že Bůh činí něco neobvyklého a nebývalého. Používá se například tehdy, když Bůh řekl Izraeli v Sinaji: „Před veškerým tvým lidem učiním podivuhodné věci, jaké nebyly stvořeny [bara] na celé zemi ani mezi všemi pronárody“ (Exodus 34:10).
Význam hebrejského slovesa bara je také ilustrován, když Bůh promluvil skrze Izaiáše ke svému zatvrzelému lidu: „Od nynějška ti chci ohlašovat nové věci. . . Právě teď jsou stvořeny [bara]] nikoli předtím “ (Izajáš 48: 6–7). Stejně tak se v první kapitole Genesis slovo „bara“, „stvořit“, používá pouze u zcela nových a bezprecedentních Božích činů; tj. stvoření nebes a země na počátku, stvoření prvního živočicha v moři (1:21) a muže a ženy k Božímu obrazu (1:27). Jindy se používají slova „formovat“ („‘asah“) a vytvořit (yastar). Slovo „stvořit“ (bara) tedy zdůrazňuje, že Bůh sám je velkým Stvořitelem všech.
Stvoření je účelné
Bůh měl pro stvoření stanovený záměr. On tvořil „pro své vlastní cíle“ (Přísloví 16: 4) a pro Jeho slávu (Izaiáš 43: 7). On „tvořil [zemi] k obývání” jeho vlastními živými tvory (Izaiáš 45:18). Veškeré stvoření je tedy vyjádřením Jeho vůle a Jeho moci.
V biblickém popisu stvoření jsou zřejmými řád, vývoj a vyvrcholení. Řád je zjevný v pečlivém strukturování různých fází tvůrčí činnosti v šestidenním cyklu, střídání večerů a jiter. Vývoj lze spatřovat v postupném zaplňování země jejími obyvateli a při zvyšování pozornosti, kterou Bůh věnoval svému tvůrčímu dílu. Ohledně vegetace čteme, že Bůh řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami“. . . A stalo se tak “(Genesis 1: 11–12). Ohledně zvířat čteme, že Bůh řekl: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak.“(v. 24–25). Ale ohledně lidského rodu, s použitím nápadně osobního a množného čísla, Bůh řekl: „„Učiňme člověka“. . . Bůh stvořil člověka . . jako muže a ženu je stvořil“(v. 26–27). Lidský rod je tedy základním kamenem Boží tvůrčí činnosti.
Biblické příběhy záměrně ukazují pečlivé, inteligentní plánování a vylučují myšlenku, že jakákoli část stvoření vznikla pouhou náhodou. Bůh ve všech etapách uplatňoval svou moudrost a vládu (Žalm 136: 5; 148: 5; Izaiáš 45:12; 48: 12–13) a přivedl celý stvořený řád k dokonalému a dobře navrženému vrcholu (Genesis 1:31).
Povaha Stvořitele
Je důležité poznamenat, že Písmo zaměřuje naši pozornost nejen na technické detaily Boží tvůrčí činnosti, ale i na samotného Stvořitele. Od 1. Mojžíšovy 1: 1 až 2: 3 je zde Boží přítomnost a činnost primární. Čteme, že „Bůh stvořil“, „Bůh řekl,“ „Bůh viděl,“ Bůh „oddělil “, „Bůh nazval [pojmenoval]“, „Bůh stvořil“, „Bůh [položil]“, „Bůh požehnal“ a "Bůh odpočíval“. Bůh Stvořitel skrze své mluvené slovo jednal úmyslně a rozhodně, aby uskutečnil své záměry (Izaiáš 55:10).
Výsledky stvoření dále ukazují, že Stvořitel je inteligentní, milující a osobní. Na rozdíl od panteismu je odlišný od svého stvoření (Žalm 90: 2). Na rozdíl od deismu je i nadále osobně aktivní ve svém stvoření. On je podporuje, udržuje a zachovává (Nehemiáš 9: 6) a ve svém vlastním čase je přivede k naplnění (Římanům 8: 20–21; Koloským 1: 16–17; 2. Petra 3:13; Zjevení 20–20- 21).
Vztahová povaha Stvořitele je vidět v Jeho společenství s prvním lidským párem a Jeho očekáváním všech Jeho lidských tvorů. Lidé ho mají uctívat a sloužit Mu jako Stvořiteli (Izaiáš 40: 26,28,31). Jsou varováni, aby se nepostavili proti svému Tvůrci (Izaiáš 45: 9). Mají činit dobré a svěřit své duše svému Stvořiteli (1 Petr 4:19). Uznávají také, že jejich pomoc pochází od toho, kdo učinil nebesa a zemi (Žalm 121: 2; 124: 8; 146: 5–6), a při jeho věčných cílech pro Něho není nic těžkého (Jeremiáš 32:17).
Práce Trojice
Bible rovněž učí, že stvoření bylo kooperativní prací Trojice. Kromě zmínění Boha (Otce) jako Stvořitele, Starý zákon ukazuje, že „Duch Boží se vznášel nad vodami“ (1. Mojžíšova 1: 2; Žalm 33: 6–7). Nový zákon dále odhaluje, že Ježíš (Syn), který je jediným prostředníkem mezi Bohem a padlým lidstvím (1. Timoteovi 2: 5), byl aktivním činitelem ve stvoření: „neboť v něm bylo stvořeno všechno“ (Kolosanům 1:16). Tato pravda se také odráží v Janově evangeliu: „Všechno povstalo skrze ně (Ježíše, Slovo) a bez něho nepovstalo nic, co jest“(Jan 1: 3).
Boží stvoření lidí
Příběh stvoření zobrazuje lidské bytosti jako zenit Boží tvůrčí činnosti. Jejich jedinečnost je zobrazena ve dvou samostatných a doplňujících se popisech. 1. kapitola Genesis je stručným přehledem veškerého stvoření, zatímco 2. kapitola Genesis ukazuje, že Bůh věnoval velmi osobní a zvláštní pozornost stvoření Adama i Evy. Významné bylo, že pouze lidé, o nichž Bůh řekl: „Udělejme člověka (lidskou bytost, ne pouze„ muže“) aby byl naším obrazem podle naší podoby“ (1:26), „Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. “(1:26). Předchozí neživé či živé stvoření nebylo takto popsáno. V těchto tvůrčích činnostech Bůh jednoduše řekl: „Buď… A stalo se “( Genesis 1: 6–7).
Stvořeni k Božímu obrazu (1. Mojžíšova 1: 26–27) jsou lidské bytosti svobodné, racionální, schopné sebepoznání a sebevyjádření, schopné morálního a duchovního porozumění a stvořené pro společenství s Bohem. To, že první lidský pár, stvořený k Božímu obrazu, padne a svede do hříchu, bylo stěží překvapením pro Stvořitele, který je přesto chtěl skrze Krista vytvořit a vykoupit. Jistě, obraz Boha, božsky vtisknutý lidstvu, by byl poznamenán hříchem (Genesis 3). Ale Ježíš Kristus byl předurčen „před stvořením světa“ (1. Petra 1:20), aby vykoupil padlé lidstvo a zahrnul své vykoupené lidi do smířeného světa (Římanům 8:21; 1 Korintským 15: 20–28; Efezským 1: 4, Kolosanům 1:19).
Zatímco si někteří myslí, že popis lidského stvoření je pouze symbolický a není třeba jej brát doslovně, Genesis jednoduše prohlašuje, že Bůh stvořil Adama z prachu země a vdechl mu dech života (2: 7). Následně Bůh záměrně stvořil Evu z Adamova žebra [případně z „boku“] (2:22). O Adamovi i Evě, mužích i ženách, je prohlášeno, že jsou učiněni k „obrazu“ a „podobě“ Boha. Tyto pečlivě vymezené tvůrčí činy ukazují, že lidé jsou odlišní od zvířat. Bůh nevytvořil Adama z nějakého již existujícího stvoření (1. Korintským 15:39). Jakákoliv evoluční teorie, včetně teistické evoluce / evolučního kreacionismu, která tvrdí, že všechny formy života vznikly ze společného původu, je tím vyloučena.
Nový zákon navíc počítá s prvním Adamem jako s historickou osobou (Římanům 5:14; 1 Korintským 15:45; 1 Timoteovi 2: 13–14). Adam je v Lukášově rodokmenu pojmenován jako první člověk (Lukáš 3:38) a Ježíš autoritativně citoval Genesis 1:27, že „na počátku stvořil Stvořitel muže a ženu“ (Matouš 19,4; Marek 10: 6). Pavel mluvil o Adamovi a Ježíši jako o historických lidech a uznal Adama jako počátek lidského rodu. „Jako první byl stvořen Adam, pak Eva“ (1. Timoteovi 2:13). „První člověk Adam se stal živou bytostí“ (2. Korintským 15:45) a „vzorem toho, kdo má přijít“ (Římanům 5:14), čímž definitivně spojil Adama s Kristem, “ Adam je ten jeden člověk, skrze kterého přišel hřích a smrt (Římanům 5:12; 1. Korintským 15:22). Juda (14 verš) rovněž uvedl Adama jako počátek lidského rodu.
Důrazně potvrzujeme, že Adam a Eva byli skutečné, historické osoby, jejichž pád do hříchu (Genesis 3), je rovněž historickou skutečností. Jak jejich, tak i naše vykoupení je historicky uskutečněno skrze Krista, „druhého Adama“. Tvrdit, že Adam není historická osoba, stvořená Bohem, může významně umenšit životně důležitá biblická učení o povaze lidstva, jeho pádu do hříchu a možná i nauku o přirozenost samotného Krista.
Stvoření a věda
Skeptici často využívali objevů vědy, aby zpochybnili přesnost biblických výpovědí. V odezvě pak věřící vědci a bibličtí učenci neshledali žádný základní konflikt mezi Božím Slovem a Božími skutky. Teorie vědců jsou běžně modifikovány s objevením nových objevů. Písma, která jsou řádně interpretována, jsou však vždy poslední, neměnnou autoritou křesťanské víry.
Křesťané historicky věřili, že „veškerá pravda je Boží pravda“. Bůh se autoritativně a s konečnou platností zjevuje v Písmu, svém zvláštním zjevení. Vedle toho se, ne v rozporu, také zjevuje skrze obecné zjevení svého stvořeného řádu. Není divu, že mnoho vědců zjistilo, že vesmír je vytvořen tak, aby byl schopen podporovat život. Existuje mnoho konstant, které by svojí nepatrnou odchylkou znemožnily život v podobě, jak jej známe. Tato pozorování jsou v souladu se svědectvím starověkého žalmisty: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky“(Žalm 19: 1).
Konečně, když jsou Boží slovo a Boží dílo řádně chápány a řádně se vyučují, pak zde neexistuje nejednota. „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu“ (Římanům 1:20). Bůh se zjevil tak, aby nás pozval k úctyhodnému zkoumání své přirozenosti skrze své Slovo a Jeho dílo - Bibli a vědecký výzkum.
Závěrem potvrzujeme, že pouze Bůh je projektantem a tvůrcem vesmíru a života. Bible od počátku do konce identifikuje Boha jako Stvořitele. „ Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.“ (Židům 11: 3). „Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.“ (Žalm 33: 9).