Co je to teologická korektnost?
Mezi dnešními intelektuály neobstojíte, pokud budete zastávat konzervativní názory, jako je respektování většiny, úcta k prezidentovi nebo k vládním činitelům, případně budete vidět rozdíly mezi pohlavími, kulturami a rasami. Stejně tak jsou určité názory, které smíte či nesmíte sdílet mezi křesťanskými intelektuály. Jak se tedy chovat, abyste byli přijati nebo alespoň nebyli ostrakizováni? Pokusím se navrhnout několik oblastí, které nutně nejsou nějak hierarchizovány nebo systematicky členěny, ale přesto jsou citelně vnímány.
Tím základním je vztah k Písmu. Mezi křesťanskými intelektuály nikdy nesmíte říci, že Bible je Boží slovo a už vůbec nesmíte mluvit o jakékoliv, ať už historické, verbální nebo duchovní neomylnosti. Pokud budete nuceni nějak definovat či kategorizovat Bibli, je třeba se vždy kriticky vymezit. Je třeba říci, že Bible není historickým záznamem, učebnicí biologie ani zeměpisu apod. Je třeba říci, že to, co Bible jasně říká, vlastně její pisatelé vůbec neměli na mysli a chtěli říci něco úplně jiného. Jen tak si vytvoříte myšlenkovou základnu, abyste cokoliv nepříjemného mohli zrelativizovat. Zvláště odsouzeníhodné je věřit ve stvoření, notabene v šesti 24 hodinových cyklech (dnech). Také další věci, jako jsou: mluvící had, stvoření Adama a Evy, potopa ad. je třeba sofistikovaně odmítnout. Stejně tak musíte odmítnout implikace z těchto axiomů vycházející, jako je dědičný hřích, nutnost pokání, spása výlučně a jedině milostí v Kristu apod. Nechcete přeci páchat intelektuální sebevraždu!
Další kategorií je vztah mezi pohlavími. Jakýkoliv výklad, který by někoho v něčem omezoval na základě věku, náboženství nebo pohlaví je třeba důrazně odmítnout. Žena a muž jsou naprosto ve všem v církvi zaměnitelní, děti je nemožné omezit či usměrnit fyzickým trestem a všichni upřímně věřící v cokoliv mají otevřené dveře ke spáse, pokud se budou dobře chovat a budou upřímní. Pokud přeci narazíte na některá jasná biblická vyjádření, pak je třeba je relativizovat s ohledem na dobové pozadí (to platilo jen tehdy), na základě gramatické exegeze (tyto pojmy kdysi znamenaly pravý opak toho co dnes) apod.
V další řadě je vztah k římskokatolické církvi. Nikdy a za žádných okolností nesmíte citovat katechismus, Tridentský koncil nebo jednotlivé kánony Kanonického práva. I když zde najdete, že nejste církví, jste pod kletbou a že se máte stát římskými katolíky, nic to neznamená. Pokud to ocitujete, ulpí na vás kolektivní nevraživost. Je to nemístné a agresivní! Katolíci jsou přeci upřímní, sami tomu tak nevěří a papež je tak milý a vstřícný, že téměř o jakýchkoliv podstatných rozdílech nemůže být ani řeči.
Nejde ale jen o věci víry, ale i politiky a kultury. Pokud chcete patřit mezi křesťanské intelektuály, máte zcela jasně předepsáno koho milovat a koho naopak v lásce nemít. Je zcela zásadní milovat bývalého prezidenta Havla, který se svými dobrými skutky dostal zcela jistě a nezpochybnitelně do nebe. Na druhou stranu jste povinováni nenávidět prezidenty Klause a Zemana. Pokud byste je přeci jen chtěli pochválit například za podporu manželství nebo Izraele, musíte předeslat alespoň jeden záštiplný odstavec, kde budete vypočítávat jejich nectnosti. Napovím vám – například prezidentská amnestie (tu mohl udělovat jen prezident Havel) nebo vulgarismy a alkohol (ty směl užívat také jen on). Pokud se chcete přiznat k tomu, koho jste volili, máte na vybranou mezi levicovými stranami KDU-ČSL, TOP 09, STAN a současnou (nikoliv klausovskou) ODS, kterým se dnes říká pravice.
A to samozřejmě není vše. Je třeba zaujmout i správný vztah k EU a migraci. Můžete sice vyjádřit dílčí kritický názor na ekonomickou migraci nebo islámský terorismus a liknavost (nebo spíše její podporu) ze strany EU. Jedním dechem ovšem musíte dodat, že většina lidí utíká před válkou a jedná se maximálně o mírumilovné a umírněné muslimy. Stejně jako ve vztahu k římskokatolické církvi, za žádných okolností necitujte korán nebo hadísy. Většina muslimů jsou přece umírnění, upřímní a nevěří tomu, stejně jako křesťané nevěří Bibli. Navíc ty verše přece znamenají něco úplně jiného, než říkají. A v posledku, opustí-li nás EU, ta nezahyne, ale opustíme-li my jí, zahyneme. EU tudíž nemá alternativu a je třeba se k ní ještě více přimknout a vytrvat navěky v dobrém i ve zlém, pokud nás smrt nerozdělí.
Pokud si osvojíte tato základní pravidla, pak máte naději stát se respektovanou osobností mezi křesťanskými intelektuály. Každý, kdo by naopak tato pravidla zpochybnil, je: fundamentalista, xenofob, případně rasista. Islám je přeci lidská rasa, nebo ne?