Falešné probuzení
Teplota dnes dopoledne na našem teploměru ukazovala 30 stupňů, ale kalendář 13. října. Obloha byla naprosto vymetena, modrá, bezmračná. Rozhodl jsem se vyjít na svoji procházku podél Svitavy. Příroda jakoby se zapomněla podívat na kalendář. Prošel jsem okolo kvetoucích kaštanů i růží a na zahrádkách se mísily jarní a podzimní květiny. Barva listí stromů a květeny vytvořila, hodně parafrázovanými slovy dekadentního existencialisty Josefa Škvoreckého, pitoreskně kýčovitý obraz exploze barev, uchvacující oči i mysl kolemjdoucích. Oklamané ptactvo a rostlinstvo se začalo vskutku domnívat, že přišlo jaro. Zatímco zimu a léto si prakticky nelze splést, jaro a podzim se občas hodně podobají. Ale zatímco jaro je poznamenáno probuzením resp. vzkříšením a následným životem léta, podzim je předobrazem umírání a předzvěstí zimního spánku resp. smrti.
Trochu mi to připomnělo Torontské požehnání. Někteří církevní představitelé jej považují za největší probuzení minimálně v minulém století. Vše hýřilo barvami, jenže šlo o barvy odumírajícího listí, barvy smrti. Pokud vezmete stromům živiny, začnou se vybarvovat. Podobné je to s církví. Pokud zaškrtíte proud Ducha herezemi, začne se církev vybarvovat. Začne namísto kázání pěstovat pouhou rétoriku, namísto evangelizace kurzy, místo chvály hudební festivaly, místo učednictví soutěže, místo zbožného správcovství management, místo sebeovládání sport a kdovíco ještě. Na pohled je to ale rozdíl jako mezi jarem a podzimem. Je to podobné, ale jsou to barvy smrti. Občas se podzimu podaří probudit nějakou tu jarní květinku a oklamat ptáčka ke stavbě hnízda. Pokud však vyvede mladé, je zle. Všechno zmrzne. Podobně vypadá falešné probuzení. Nevede k letnímu životu, ale k zimnímu spánku. A tak to, co vidíme dnes v přírodě a co bude brzo následovat, kdy možná všechna narozená mláďata zahynou chladem a nedostatkem potravy a všechny květy opadají a zemřou bez ovoce, je předobrazem budoucnosti církve. Je to jako setí do trní na cestu a podél cesty, kdy některá semena sice vzejdou, ale nakonec nepřinesou užitek.
My však nejsme jako nerozumná zvířata a stvořená příroda. Neměli bychom se dívat jen na teploměr, tedy na okolnosti, ale i na kalendář, tedy do Písma. Kdykoliv církev v historii odložila Písmo a teologii a zaměřila se jen na projevy a liturgii, vždy to špatně skončilo. A to nejen s ní, ale i s okolní společností, v níž je světlem a solí.