Biblická Apologetika

Zpět na „Torontské požehnání“

Heidi Bakerová, baletka Torontského požehnání

Heidi Bakerová, někdy též nazývaná protestantskou Matkou Terezou, se zařadila mezi proslulé charismatické kazatele, shromážděné v hnutí Nové apoštolské reformace (NAR). Její hvězda začal zářit poté, kdy akcelerovala své pomazání skrze opakovanou návštěvu v torontské Vinici v druhé polovině 90. let, když zde kulminovalo tzv. Torontské požehnání. V Čechách i na Slovensku vešla ve známost zejména svojí návštěvou Prahy (2014) a Bratislavy (2017). Zatímco v Praze byla přijata kladně, případně bez odezvy, její návštěva Bratislavy vzbudila kritiku na sociálních sítích. Tento článek nabízí souhrn informací o této excentrické tanečnici, misionářce a matce stovek adoptivních dětí.

Dětství a první duchovní zkušenost

Heidi Bakerová (22. 8. 1959) vyrůstala v Kalifornii na Laguna Beach. Otec byl židovského původu, ale později se stal ateistou a agnostikem. Její rodiče zprvu nemohli mít děti, a proto adoptovali chlapce. V době adopce byla překvapivě počata i Heidi. Ač byli rodiče podle pozdějších slov Heidi neznovuzrození, slíbili Bohu, že za zázrak narození vlastní dcery mu dítě odevzdají. Adoptivní syn však ve čtyřech letech zemřel při operaci. Heidi po jeho smrti dostala zánět mozkových blan a lékaři již nedávali šanci na její uzdravení. Jako zázrakem však přežila a rodiče ji z vděčnosti znovu zasvětili Bohu, kterého ještě neznali. Otec matce nařídil, ať Heidi vychová v jakékoliv víře, vyjma katolické. Matka jako jediná z rodiny formálně navštěvovala episkopální církev, kde svou dceru nechala pokřtít.

V šesté třídě Heidi prožila zkušenost, která sehrála zásadní roli ve formování její pozdější misionářské spirituality. Její učitelka, bývalá misionářka v Číně, se zde sdílela o zkušenostech opuštěných čínských dětí. Heidi netušila, že se jedná o matku jejího budoucího manžela Rollanda Bakera. Dotčena Duchem svatým, začala plakat, ačkoliv stále ještě nebyla křesťankou. Barvitost zážitků později v Heidi podnítily touhu k práci v nebezpečných zemích, která později došla svého naplnění.

Další zkušenost s Duchem svatým Heidi prožila ve svých přibližně dvanácti letech při první Večeři Páně v kostele svatého Jakuba v Sacramentu, kdy stále ještě – dle svých slov – nebyla znovuzrozená. Přemožena Bohem padla na zem a z kostela ji (jako vícekrát později) museli vynést. Kněz tuto skutečnost, na základě studia církevní historie, vysvětlil jako přemožení emocemi.

Obrácení a naplnění Duchem

V dětství se Heidi věnovala klasickému baletu, a proto ji zámožní rodiče mohli ve třinácti poslat na slavnou švýcarskou baletní školu do Luzernu, kde pobývala jeden rok. Naučila se německy, ale prožívala zde osamění. Východisko hledala u Boha, a proto se modlila, aby ho mohla blíže poznat. Po návratu do USA se přihlásila na výměnný pobyt pro americké studenty organizace American Fiel Service, kde využila možnosti stáže v indiánské rezervaci u kmene Choctaw. Pro svoji bílou pleť ale byla jen obtížně přijímána.

V rezervaci přijala pozvání na evangelizaci, kde kázal člen indiánského kmene Navaho v etnickém kroji. Heidi si zprvu připadala mezi samými indiány odcizeně a kladla si otázku, co zde vlastně dělá. Kazatel popisoval, jak Kristus změnil jeho nenávist k bělochům a závěrem dal výzvu pro toho, kdo se chce setkat s Ježíšem a přijmout ho za Pána a Zachránce. Na evangelizaci byla jen jediná další běloška, která hrála na harmonium a celkem devětkrát zopakovala píseň „Tak, jaký jsem“. Heidi následující události líčí slovy:

„Najednou jsem měla pocit, že mě Pán Ježíš popadl za límec, nemohla jsem to vydržet, nemohla jsem se tomu už dál vzpírat. Běžela jsem dopředu, klekla jsem si, a začal křičet „Pomóc“! Manželka pastora se mne snažila utišit: „Pst!“ Ale já jsem křičela: „Ne, já jsem hříšník, jsem hříšník“. Věděla jsem to naprosto jasně. Snažili se mne uklidnit, ale křičela jsem dál – a setkala jsem se s Ježíšem Kristem. Bylo to 13. března 1976, bylo mi šestnáct.“

Nakonec v katatonickém stavu na kolenou, se zvednutýma rukama, po dobu tři hodin nepohnula ani prstem. Náhle na ni z nebe sestoupilo bílé světlo a Bůh ji řekl: „Jsi povolána jít jako služebník a misionář do Asie, Afriky a Anglie“. Následně se od bělošky, hrající na harmonium, dozvěděla, že potřebuje Ducha svatého. Odjela s ní proto druhý den do jejího sboru. Během kázání měla Heidi pocit, že se kazatel dívá jen na ni a křičel, že potřebuje být pokřtěna Duchem svatým. Po výzvě se celé shromáždění otočilo na ní a ona prožila další dramatickou zkušenost:

„Pak jsem šla dopředu, celý sbor na mne položil ruce – a najednou totální tma, jakoby všechna světla zhasla. Černo. A pak prásk! Světlo! Svatý oheň! Začala jsem mluvit v jazycích. Padla jsem na zem jak pytel brambor – a pak jsem začala po podlaze válet sudy jak hořící poleno, tam a zpět, tam a zpět.“

Po této zkušenosti se nechala pokřtít a pocítila dokonalou proměnu. Ve stejném roce, v červnu, během pětidenního půstu, ji při hlasitých chválách znovu obklopilo bílé světlo. Přestala slyšet okolí a uslyšela Boha, který jí slyšitelným hlasem sdělil: „Asie, Afrika, Anglie“. A později „Izrael a pak národy“. Toto zjevení považuje Bakerová za oznámení svého misijního povolání.

Manželství

V dospělém věku se toužila vdát za muže, kterého přivedla ke Kristu i k naplnění Duchem svatým. Bůh jí pak šest týdnů před svatbou sdělil: „Tohoto muže si nemůžeš vzít“, což její snoubenec nedokázal pochopit. V roce 1979, kdy studovala letniční Vanguard University a účastnila se misijních výjezdů v Mexiku, ji Bůh při uctívání řekl, že se vdá za Rollanda Bakera, muže, který byl o mnoho let starší. Později zjistila, že když se v Mexiku dostala pro evangelium krátce do vězení, protože spolubydlící ztratily její vízum, objevila dopisy právě od Bakera. Jeho děda, Harold Armstrong Baker, pracoval v Tibetu, Tchaj-wanu a v čínském v Kunmingu jako misionář. Na čínský sirotčinec s názvem Adullam, kde sloužil, sestoupil Duch svatý, což se podle jeho vnuka Rollanda stalo základem probuzení v čínské podzemní církvi.

Dětské zázraky v Adullam

Ve své knize „Visions Beyond the Veil“ Bakerův děda popisuje velmi pozoruhodné manifestace Ducha svatého na dětech, které zřejmě nemají v Písmu ani v historii církve (před vznikem charismatického hnutí) – bylo to v roce 1920 – obdobu.

Děti zde, bez znalosti Bible, prožívaly vytržení duše do „třetího nebe“ resp. do „Nebeského Jeruzaléma“, vybudovaného ze zlata. Nebeský Jeruzalém byla podle těchto vizí vlastně tři města v jednom, uspořádána do pyramidy, přičemž na vrcholu byl Boží trůn. Baker dále uvádí, že chození po ulicích Nebeského Jeruzaléma se pro děti v sirotčinci stalo stejně běžným, jako chozením po čínských ulicích. Děti dále prožívaly vize pekla a zatracených duší, setkávaly se s anděly, a to jak Božími tak padlými, a tito andělé byli takřka všude. Byla jim zjevena hierarchie nadzemských i pozemských démonů, včetně jejich podrobného vzhledu, pravomocí a vzájemné komunikace. Děti viděly, jak démoni létají z nebe na zem, zmocňují se duší, které byly odděleny od těla při smrti a byly vláčeny démony do pekelných hlubin, což se týkalo nevěřících a pokryteckých křesťanů. Byly svědky i budoucích věcí včetně příchodu Antikrista, Velkého soužení a vytržení, stejně jako Kristova příchodu. V závěru děti podrobně spatřily zbarvení plamenů ohnivého jezera a jednotlivé duše, které zde byly trápeny včetně řady démonů, kteří tato místa obývali.

Věci, které Bible pouze naznačuje nebo o nich mlčí, byly dětem zjeveny takřka do nejpodrobnějšího detailu. Během těchto vizí se děti válely po zemi, propadaly záchvatům nekontrolovatelného smíchu, skákaly a tančily, a ačkoliv byly na zemi, ve vytržení ducha zpívaly s anděly v nebi.

Baker tato zjevení použil i k formulaci doktrín, které nelze obvyklou četbou Bible vyčíst. Uvedl, že stejně jak je Bůh trojjediný, i Nebeský Jeruzalém jsou vlastně tři města v jednom resp. nad sebou, vytvářejících obraz pyramidy, a pyramida je tak zřejmě jakousi zvláštní strukturou kosmu, z jejíhož vrcholu Bůh vládne Vesmíru. Do tohoto Nebeského Jeruzaléma Baker umístil i zahradu Eden, v podstatě jako městský park. V podobném duchu nacházel ospravedlnění například pro svoji démonologii resp. kosmický exorcismus, což jest vymítání démonů z určitých prostor. Popis jednotlivostí uvedených v knize je značně obskurní a podrobný rozbor by přesahoval rámec pojednání o Heidi Baker.

Pozoruhodné je, že řada učení odvozená A. H. Bakerem z těchto zjevení, byla později zastávaná americkým hnutím Pozdního deště, které je podle C. P. Wagnera předchůdcem hnutí NAR, za jehož přední protagonistku je považována i Heidi Bakerová. Ostatně Baker měl pro tyto věci i obdobné eschatologické vysvětlení jako NAR. Chápal je jako vylití „pozdního deště“, přičemž raným deštěm měly být Letnice. Zastával tak restauracionis­tickou nauku, kdy tomuto pozdnímu dešti historicky předcházelo vystoupení mužů, jako byli Luther, Wesley, Fox, Finney a Moody, až po zrod letničního hnutí, které bylo v té době shledáno oním pozdním deštěm.

Pod vlivem těchto myšlenek a učení vyrůstal i jeho vnuk Rolland, který zde sám přiznává duchovní inspiraci při své službě dětem v Mozambiku. A jak bylo uvedeno výše, vyprávění Bakerovy matky o čínských dětech vzbudilo touhu po misii i u Heidi v jejích školních letech.

Iris Ministries

V roce 1980 se Heidi a Rolland vzali a za dva týdny odletěli do Indonésie na misii s jednosměrným lístkem a 30 dolary. Zde bydleli ve slaměném domku a založili zde neziskovou organizaci Iris Ministries. Za rok misijní služby odešli na Bali, ale do dvou dnů museli odejít. Následovala dvanáctiletá služba v Hongkongu, kde Heidi příležitostně spolupracovala s Jackie Pullingerovou. Během této doby se manželům narodily dvě děti.

V roce 1992 následovala cesta do Londýna, kde Heidi i Rolland získali doktorát ze systematické teologie na University of London, a kde založili sbor pro bezdomovce.

V roce 1995 odjeli do Machavy v Mozambiku, kde začali obětavě sloužit osmdesáti opuštěným dětem, otevřeli jim svou domácnost a nechali se jimi oslovovat jako maminka a tatínek. Tak vznikla služba Iris, která dnes zahrnuje přes 5 000 sborů v Mozambiku a celkem 20 000 sborů v cca 20-ti zemích světa. Například jen za 8 let bylo na jihu země založeno 2 000 sborů, což čítá téměř jeden sbor za den.

Tento úspěch však přišel až mnohem později. Heidi uvádí, že od roku 1980 do roku 1997 se jim podařilo založit jen čtyři sbory. Spouštěčem k tak úspěšné a nadlidské službě se stalo Torontské požehnání a možná i posty, které tvořily třetinu jejího života.

Torontské požehnání

Katalyzátorem služby Bakerových byla návštěva Heidi v torontském sboru Vinice, kde tehdy kulminovalo tzv. Torontské požehnání. Nejprve cestoval do Toronta Rolland, který se zde v říjnu 1995 zúčastnil konference „Catch the fire“. Jeho proměna po návratu byla natolik markantní, že po stejné duchovní zkušenosti zatoužila i Heidi. Byla však v té době natolik nemocná, že ji lékaři sdělili, že cestovat může jen na vlastní nebezpečí. Trpěla únavovým syndromem, otravou krve a pneumonií. Věděla ale, že do Toronta musí jet.

První cesta do Toronta

Když v červnu roku 1996 navštívila uzdravující konferenci, přijala modlitbu od Sharona Wrighta. Následně na ní sestoupila Boží moc, přičemž obdržela vizi tisíců osiřelých dětí. Reflexivně vykřikla „ne“! Poznala, že není schopna sloužit tak velkému množství dětí. V Torontu tak byla Heidi nejen kompletně uzdravena, ale obdržela i zmocnění k nové službě.

Druhá cesta do Toronta

Podruhé se s Rollandem do Toronta rozjela na podzim stejného roku znovu, tentokrát na konferenci „The Party is Here“. Heidi zde spadla na zem, propukla ve svatý smích a ze sálu musela být vynesena. Torontské požehnání s jeho manifestacemi, které byly Heidi tak blízké, na ni působilo takovým dojmem, že se do Toronta rozjeli i dalšího roku. Jednalo se o výroční shromáždění ke třem letům trvajícího probuzení. Byli však vyrozuměni od vedoucích své církve, že pokud nastoupí cestu Torontského požehnání, ať už skrze Toronto nebo Pensacolu, neobdrží na své projekty v Mozambiku částku ve výši 1 000 000 dolarů.

Třetí cesta do Toronta

Třetí torontská zkušenost pak byla pro Heidi zcela zásadní. Na shromáždění na Heidi sestoupil Duch svatý a ona reagovala obvyklým způsobem, padla na zem a válela sudy. Když vedoucí církve spatřili video z Toronta, stáhli zpět svoji finanční podporu. Novou manifestací Ducha zde bylo to, že Heidi stála 40 minut na hlavě. Bylo to symbolické, neboť Bůh přitom prohlásil: „Postavím vaši službu vzhůru nohama“. Následně jí někdo přehodil nad nohama tři lahve vody, což mělo opět hluboký duchovní význam. Když se Randy Clark, další torontský pastor za Bakerovi modlil, zeptal se Heidi, která přišla na výzvu:

„Chceš mozambický národ?“, načež ona odpověděla „Ano!“. Nakonec Clark prohlásil: „Bůh Ti dává Mozambik. Uvidíš, jak slepí prohlédnou, hluší uslyší, chromí budou chodit a mrtví vstávat“. Heidi popsala, že pocítila extrémní horko a okamžitě se zpotila. Řekla Bohu, že to již nesnese a zemře. Okamžitě uslyšela slyšitelný Boží hlas, který ji řekl, že si přeje, aby zemřela. Poté Bůh vnitřním hlasem Heidi přislíbil „stovky sborů a tisíce lidí“. Heidi reagovala udiveným a překvapeným smíchem.

Následkem tohoto hlubokého prožitku byla Heidi po sedm dní v hotelovém pokoji, v opilosti Duchem, neschopna pohybu. Nemohla hýbat krkem a prožívala symptomy kvadruplegie. Musela být podpírána a nemohla sama ani pít. Podle Randyho Clarka se jednalo o nejmocnější dosavadní manifestaci Ducha svatého v jejím životě. Od této chvíle Heidi prožívala tyto manifestace opakovaně. Bůh Heidi sdělil, že tyto stavy se projevují zejména tam, kde chce mít člověk vše pod svojí kontrolou.

Heidi Bakerová pod kontrolou Ducha svatého

Eucharistická vize

Později Bakerová, ve své knize „There is Always Enough“, kterou napsala se svým mužem, zveřejnila i svoji vizi, které se jí skrze Torontské požehnání dostalo. Jednalo se o neobvykle naturalistické vidění, ve kterém někteří spatřují realizaci eucharistie. Bakerová doslova uvádí:

„Jednou večer jsem sténala v přímluvné modlitbě za mozambické děti. Přicházely ke mně tisíce lidí a já jsem plakala: "Ne, Pane, je jich příliš mnoho.“ Pak jsem měla dramatické a jasné vidění Ježíše. Byla jsem s ním a tisíce a tisíce dětí nás obklopovaly. Viděla jsem jeho zářící obličej a jeho pronikavé, láskyplně planoucí oči. Viděla jsem i jeho tělo. Bylo zlámané, plné modřin a jeho bok byl proboden. Řekl: „Pohleď mi do očí. Dej jim něco k jídlu.“ Pak vzal kus svého rozlomeného těla a podal mi ho. Stalo se chlebem v mých rukou a začala jsem jej podávat dětem. V mých rukou se množilo. Poté Pán opět řekl: „Pohleď mi do očí. Dej jim něco k pití.“ Podal mi pohár krve a vody, vytékajících z jeho boku. Poznala jsem, že jde o kalich hořkosti a radosti. Napila jsem se a začala jej podávat dětem. Pohár nevyschnul. V tu chvíli jsem se neovladatelně rozplakala. Byla jsem úplně uchvácena ohnivýma očima lásky. Uvědomila jsem si, co ho stálo, aby nám poskytl takovou duchovní a fyzickou potravu. Pán promluvil k mému srdci a řekl: „Vždy bude dost, protože jsem zemřel“."

Pak Heidi onemocněla roztroušenou sklerózou a lékař jí sdělil, že návrat do Mozambiku by nemusela přežít, avšak byla věrná prorockým slovům a do Mozambiku se vrátila. Rolland onemocněl mozkovou malárií, byl v Mozambiku hospitalizován a vypadalo to, že zemře.

Divy a zázraky

Po čase byli Bakerovi svědky mnoha uzdravení slepých, hluchých i vzkříšení z mrtvých. Do Mozambiku přijel i Clark a v zemi nastalo velké probuzení, kdy byly založeny tisíce nových církví. Tři lahve vody z Toronta, které při manifestacích někdo přes Heidi přehodil, pak byly prorocky rozeznány jako tři cyklony, které prošly zemí, následkem čehož lidé hledali pomoc. Rolland byl nakonec ze své – v daných podmínkách – nevyléčitelné nemoci uzdraven. Během služby chudým docházelo – přesně dle Heidina vidění v Torontu – opakovaně k rozmnožení jídla tak, že se všichni nasytili.

Heidi Bakerová slouží dětem

Nakonec jeden z v Africe renomovaných časopisů, Southern Medical Journal, publikoval článek, který dokazoval zlepšení zdravotního stavu jako výsledek modliteb. Jednalo se o statisticky doložené zlepšení zraku a sluchu u 24 dětí. Výsledek je připisován efektu modlitby s dotykem (Proximal intercessory prayer PIP), který byl shledán účinnějším než modlitba bez dotyku (Distant intercessory prayer DIP). Výzkumníci v diskusi uvedli, že výsledky jsou ztíženy tím, že nebylo možné použít moderní techniky k měření, nebyla přítomná kontrolní skupina a pokus nebyl dvojitě zaslepen, což ovšem už samotná metodika PIP stěží umožní. Jako možné mechanismy zlepšení jsou diskutovány hypnóza a sugesce, přičemž PIP dosahuje, v porovnání s dřívějšími studiemi, lepších výsledků. Studie ovšem prezentuje jen malý výběrový soubor pro průkaznější statistickou významnost, na což výzkumníci sami poukazují.

Uctívání

Během misie začala Heidi Bakerová znovu uplatňovat při uctívání tanec, ačkoliv se ho dříve vzdala jako hříšného. Bůh ji však ujistil, že se jedná o jeho dar, kterým mu má sloužit. Je přesvědčena, že skrze svá taneční vystoupení a kázání přivedla ke Kristu tisíce lidí. Doprovodným projevem této služby jsou mystické a extatické stavy, ve kterých často přestává vnímat své okolí. Obvykle prožívá i „duchovní opilost“, kdy leží po pódiu a mumlá nesrozumitelná slova, která se obtížně dají považovat za glosolálii. Stoupenec Nové apoštolské reformace a svědek její performance, Petr Kácha, popsal její vystoupení následovně:

„Pravdou je, že Heidi, když má mluvit, se někdy nejprve dlouze modlí, chválí Boha. Jednou ji prý na jakési konferenci řekli, že může na začátku chválit Boha, jak dlouho bude chtít. Ona je vzala za slovo a místo kázání se plně ponořila do uctívání. Asi po hodině cítila, že ji někdo z pořadatelů klepe na rameno a prosí ji, aby tedy konečně začala mluvit… Když káže, chodí a běhá po pódiu, zvedá ruce, dělá různé zvuky, které obvykle kazatelé nedělají, občas se náhle začne modlit apod. Působí to poněkud excentricky.“

Kácha uvádí, že podobné extempore dokonce vedlo jednoho pastora k tomu, že v roce 2007 v Jeruzalémě, na konvokaci národů, po několika minutách jejího kázání odešel ze sálu.

A vskutku, při sledování Bakerové duchovních performancí můžeme mít téměř pocit, že se ocitáme na půdě hnutí Transcendentální meditace, kde se lidé s bezmyšlenkovitým výrazem v očích ponořují do univerza, zde do Ducha svatého, zatímco Heidi vydává dlouhé, afektované monotónní zvuky a zaujímá exotické tělesné polohy. Pokud se dostane k mluvenému projevu, pak často pateticky se zvlhlýma očima neustále opakuje, jak moc je zamilovaná do Ježíše, jako by mluvila o svém milenci. Stejně tak prohlašuje, že je Ježíš zamilován do věřících. Tyto afektované sentimentální promluvy jsou podobné promluvám jiných exponovaných charismatických prorokyň a učitelek, jako byly například Kathryn Kuhlmanová nebo Maria Woodworth Etterová, která byla rovněž proslulá svými katatonickými stavy.

Heidi Bakerová tak navazuje na tradiční charismatickou emocionalitu a prožitkovost, obvykle provázející exponované vůdkyně s prorockými sklony.

Závěr

Heidi Bakerová, mimořádně senzibilní a extatická tanečnice, kazatelka, misionářka a především duchovní matka mnoha sirotků a zneužívaných afrických dětí, se stala vycházející hvězdou charismatického nebe, a to zejména při kulminaci fenoménu Nové apoštolské reformace. Za své zmocnění vděčí Torontskému požehnání, kterého je nadšenou propagátorkou. Byl o ní natočen i dokument „Pohnuti láskou“, kde její příbuzní a známí nadšeně a opakovaně prohlašují, jak je Heidi jedinečná a úžasná:

Film Pohnuti láskou se slovenskými titulky

V České republice se zapsala na úroveň misionářů, jako jsou Reinhard Bonnke, Alan Vincent nebo David Hogan. V roce 2005 krátce spolupracovala i s libereckým prorokem Joelem Staabem, který rovněž jistý čas působil v Mozambiku. Všechna tato jména spojují společné prvky. Svojí práci konají v odlehlých částech Asie, Afriky nebo Latinské Ameriky, ovšem s omezenou možností verifikace jejich svědectví. Jsou nadšenými zastánci neobvyklých duchovních manifestací a někdy bývají přímo spojeni s projevy Toronstkého požehnání, které se stalo katalyzátorem NAR. Účastní se neortodoxních megakonferencí a jejich jména přitahují zejména mladé charismatiky, jimž nezřídka zaslibují vytoužené probuzení poslední doby. Jejich fotografie ozdobily i titulní strany Života víry. Nyní jsou Heidi se svým manželem Rollandem vedeni jako misionáři charismatické církve Bethel, v jejímž čele stojí prorok Bill Johnson.

Při bližším pohledu můžeme obvykle shledat i řadu mimobiblických zjevení a praktik, včetně duchovních manifestací, majících přesah i do nekřesťanských náboženství.

Literatura

• Baker, H. & R. Baker: There is Always Enough. Iris Ministries. Sovereign World, Limited, 2001
• Baker, A. H.: Visions Beyond The Veil. The 12th Edition in English. Wainwright, Alberta CA – dostupné z: https://www.ho­pefaithprayer­.com/…HA_Baker­.pdf
• Brown, C., Mory, S. Williams, R. & McClymond, M.: Study of the Therapeutic Effects of Proximal Intercessory Prayer (STEPP) on Auditory and Visual Impairments in Rural Mozambique. Southern Medical Journal. 9/2009, s. 864–869
• Clark, R.: There is More! Global Awakening. Lancaster Boulevard, 2006
• Coufal, T.: Jednosměrná letenka na svatební cestu. Život víry, 7–8/2014, s. 8–11
• Falošná učiteľka Heidi Baker udeľuje démonov a preklína v cirkvi Bethel. Dostupné z: http://hnutie­viery.blogspot­.cz/…udeluje.html (9. 10. 2017)
• Kácha, P.: „Matka Tereza“ z Mozambiku. Život víry, 3/2014, s. 6–7.
• Revival in Mozambique: Heidi nad Rolland Baker. The Voice of Jerusalem. The Remnant International. Dostupné z: http://www.the­remnant.com/11–02–0­1.html (9. 10. 2017)
• Staab, J.: Otec afrických sirotků. Život víry, 9/2012, s. 23–25