Biblická Apologetika

Zpět na „Hnutí víry“

Služba Davida Hogana se vykazuje vzkříšením již pěti set mrtvých

Životopis

David Hogan je misionářem žijícím v Mexiku, jehož služba se vykazuje pěti stovkami vzkříšení z mrtvých a založením šesti set sborů. Sám sebe představuje velmi stručně: „Jmenuji se David Hogan. Řeknu vám, čím se živím: Uzdravuji nemocné, očišťuji malomocné, vyháním démony a křísím mrtvé. Nic jiného…“.1 Zatímco řadou konzervativních křesťanů je Hogan nezřídka odmítán jako šarlatán, časopisem Život víry je považován za jednu z nejproslulejších osobností současného charismatického hnutí.

Mládí a obrácení

David Hogan je Američan, který se narodil ve státě Louisiana. Pro svůj netypický zjev a osobitý projev je v jinak pochvalném článku časopisu Život víry popsán jako pětašedesátiletý apoštol mexických indiánů s „jurodivým šedým plnovousem frech fork se dvěma špičkami“.2 Hogan představuje již osmou kazatelskou generaci konzervativních protestantů, jehož otec byl jižním baptistou. Mladý David ale shledal, že církev je pokrytecká, ničí jeho rodinu náboženstvím, lže, a proto ji opustil a připojil se k místnímu gangu s tím, že bude církev pronásledovat.

Poté, co se v roce 1971 oženil, jeho manželka Debbie se stala křesťankou a začala se modlit za jeho spásu. David pracoval na ropných polích a při cestě letadlem na Aljašku k němu podle jeho slov Ježíš promluvil slyšitelným hlasem: „Musíš se znovuzrodit!“ Byl přesvědčen, že to mluví pilot do palubního rozhlasu a vydal se mu vyčinit. Nikdo další hlas neslyšel, a proto když stejnou větu uslyšel znovu, dovtípil se, že to mluví Bůh, a začal mu hlasitě odporovat. Kapituloval až poté, když mu hlas slíbil, že on, David Hogan, bude dělat stejné věci jako Ježíš. Nato se odpoutal, vystoupil do uličky, klekl si a „přivedl se sám k Ježíši“. Po přistání zatelefonoval své manželce, která se nadšením skácela k zemi a upustila telefon, z čehož usoudil, že zemřela.

Krátce nato David a Debbie navštívili charismatickou církev. Ačkoliv měl již Bibli přečtenou, vůbec netušil, kdo je to Duch svatý. V církvi kázal misionář z Nigérie Larry Stockstill, který tvrdil, že při modlitbě za uzdravení vyskočila africké ženě z nohy žába. Hogan se jej za falešné svědectví rozhodl „knokautovat“, vstal a napřáhl ruku k inzultaci. Misionář na něho ukázal prstem a zvolal „Ježíš“. Hogan ztratil vědomí, tři dny nemohl mluvit, pouze seděl a vydával zvuky. Byl zasažen Božím ohněm, který v něm od té doby neustále roste. Posléze se stal pastorem v malé církvi v Severní Louisianě, kde se každý týden obrátilo velké množství lidí.3

Povolání do misie a první zázrak

V roce 1974 opět uslyšel hlas, který mu opakovaně sdělil: „Mexiko“! Ten jako Američan prý vůbec netušil, že nějaké Mexico existuje. Zjistil to až v knihovně, kde mu právě zavolal mexický misionář a Hogan opět netušil, co to znamená být „misionářem“. V roce 1977 zavítal do Mexika na krátkou misijní cestu, kde mu Bůh potvrdil, že je na místě, kde stráví svůj život kázáním evangelia. „Byl jsem jen Jižní baptista, vyslaný charismatickou obnovou do pralesa“ uvedl později. Přes Hoganovy neznalosti zeměpisu a obsahu křesťanského pojmosloví se naučil španělsky, vše prodal a odstěhoval se s manželkou a dětmi Jod a Crystal do Mexica.

Při jeho první službě uzdravování všichni ti, na které vložil ruce, zemřeli. Při studiu Bible shledal, že k získání Boží moci je třeba postu a modliteb. Po čtyřech letech nastal průlom, když potkal indiána, jemuž zemřel syn a Hoganovi sdělil, že jej má vzkřísit. Hogan fyzicky napadl čaroděje v chlapcově blízkosti, modlil se anglicky a španělsky, ale nic nefungovalo. Když vyčerpal všechny možnosti a prosil nebesa o pomoc, chlapec začal dýchat.4

Freedom Ministries

V roce 1981 Hogan založil službu Freedom Ministries, která pracuje již s dvaceti druhy indiánských kmenů Střední a Jižní Ameriky. Hogan uvádí, že jejím prostřednictvím bylo vzkříšeno pět set mrtvých, přičemž on sám si připisuje třicet tři. Dodává, že se ovšem modlili za několik tisíc, kteří z mrtvých nevstali.

Ve Fredom Ministries je zapojena celá Hoganova rodina, což jsou David a Debbie a jejich čtyři dospělé děti: Jod, Crystal, Joy a adoptivní Louise, kterého objevili v odpadkovém koši v chudinské čtvrti v Guatemale. Služba je vystavena ostrým démonickým útokům a dvanáct pastorů bylo za dobu existence organizace umučeno pro Krista, z toho dva Američané. Hogan byl postřelen do hlavy, zbit, kamenován a zažil nesčetně démonických útoků na sebe i na svoji rodinu. Byl svědkem i zabití svého syna démonem a jeho vzkříšení.

Klíčem k úspěchu tak rozsáhlé služby je skutečnost, že se celá rodina postí každý druhý den, tedy šest měsíců v roce. Pokud je nějaký důvod, postí se více, ale nikdy méně. Je-li David v Mexiku, Debbie se postí dvacet jedna dní v měsíci. Když dcera začala z postů slábnout, nabídli jí celerový salát a mléko. Starší syn se postí každý den do šesti odpoledne a mladší do tří hodin odpoledne. Po dobu dvaceti let vstávají Hoganovi ve čtvrt na pět, případně v půl šesté, a pak se cca dvě hodiny modlí.5

Práce Freedom Ministries přesáhla Mexiko a zaměřila se i na Jugoslávii, Pákistán a Mongolsko. Hogan cestuje a slouží v USA, Austrálii a Evropě, přičemž navštívil Slovensko i Česko.6

Osobnost Davida Hogana

Hogan se stylizuje do role drsného a agresivního misionáře, kterému nezáleží na ničem jiném než na poslušnosti Bohu. Jako zapálený charismatik pohrdá náboženstvím, rozdělením na denominace a obřadností. Coby řádný voják Ježíše Krista je poslušný, nevybíravý a disciplinovaný. Nenávidí ďábla a tvrdě proti němu vystupuje, k čemuž potřebuje dokonalou sebekázeň. Redukovaný příjem potravy mu ale nezabraňuje excelentním fyzickým výkonům. Je schopen napadnout přesilu čarodějů a v poslední době absolvoval osmnáct maratonů, poslední v zimě.7 Hogan ve spolupráci s Křesťanským společenstvím Milost navštívil i sbory v Banské Bystrici, dále Olomouci a Českých Budějovicích, které se duchovně hlásí rovněž k tomuto církevnímu uskupení.

V KS Milost se již dříve stal respektovanou osobností a časopis Logos přetiskoval řadu jeho svědectví. Při návštěvě České republiky, pastor z Českých Budějovic Vladimír Kocman, jej popsal jako tichého a disciplinovaného, ochotného spát kdekoliv a jíst cokoliv. Hogan podle něho považuje za nejdůležitější mít Kristův charakter, milovat Boha, neustále jej hledat, milovat svou manželku a být jí věrný. Kocman si vedle něho připadal „tlustej, línej, mluvka, povrchní a lacinej…“ .8

Věrouka

Hogan je k teologii spíše zdrženlivý. Jeho služba je založena na divech, zázracích a kazuistikách. Tomu odpovídají i neformální až teatrální kázání s minimem biblického textu, zato s obsahem různých svědectví, doprovázených bohatou gestikulací, grimasami a zvuky. Posluchač se při jeho příbězích může cítit přemožen nadpřirozenem v jeho roztodivných podobách, včetně naturalistického popisu zvracení krve, tělesných malformací, roztříštěného mozku, průstřelu hlavy, hnisu a nekrotického zápachu, nekromancie, kanibalismu, proměn čarodějů v ptáky a ohnivé koule, telekinese a levitace, zjevování démonů, andělů, Krista a uzdravení včetně vzkříšení na mnohý způsob. Evangelia a Skutky apoštolů včetně služby samotného Krista jsou jen slabým odvarem toho, co prožívá a čeho je svědkem drsný misionář David Hogan. Všeho se dopracoval posty a zaplatil cenu ve formě tvrdé askese.

Pokud by chtěl někdo věroučně prozkoumat podstatu jeho divotvorství, setká se s nepochopením. Hogan nehodlá debatovat o teologii, neztrácí čas diskusemi o svém učení, zato je připraven zvěstovat evangelium. Přesto jeho narativa přináší bohaté věroučné svědectví. Ať už přímo, skrze popisy zázraků, jejich interpretaci, nebo skrze prameny věrouky, na které poukazuje. V jeho teologii lze rozpoznat většinu prvků neocharismatického resp. nezávislého charismatického hnutí. Hogan přiznává, že se učil od R. W. Schambacha a T. L. Osborna, stoupenců poválečné vlny uzdravování, a do Mexika byl vyslán charismatickou obnovou.9 Hoganův postoj k evangelizaci je zásadní a svým stoupencům vzkazuje, že pokud nezískávají duše, půjdou do pekla.10

Církev

Jako snad většina charismatiků je i Hogan kritikem existence denominací, které vytvářejí hradby, bránící mu vstoupit. Démonizuje náboženství a pravou zbožnost nalézá ve vztahu s Kristem, který se manifestuje charismaty. „Náboženští ďáblové z vás chtějí udělat nepoužitelného člověka a nenechají ani ostatní, aby něco dělali pro Boha“.11 Poslucha­če pak napomíná: „Jste sektáři, rozdělujete církev na různé skupiny“.12 Jako příklad důsledků církevnictví uvádí posedlou mexickou dívku, která byla zavřená na samotce, užívala drogy, provozovala orgie, vraždila, s mrtvým měla sex, a poté z něho trhala kusy masa, které pojídala. Měla sex i se zvířaty. Důvodem byla skutečnost, že matka s otcem tvrdili, že milují Ježíše, ale byli jen nábožní. Hoganův čtenář tak má nyní mnoho dobrých důvodů se „náboženství“, před kterým je varováno v přímé souvislosti se zbožností praktikované v tradičních církvích, vyhnout.13

Cestou k autentickému křesťanství je u Hogana intenzivně rozvíjená postní a modlitební askese, která ale stejně tak bývá šířeji pojata jako forma náboženství. Hogan byl ochoten se s malými přestávkami postit po devět měsíců – v čemž nalézá různou symboliku – a platí tak za Boží moc. Při svém hledání Boží tváře zřejmě podstupuje i nazírský rituál, kdy si holí hlavu, a do svých asketických procedur zahrnuje celou rodinu.14

Ačkoliv je Hogan kritikem současného západního křesťanství, existuje jedna výjimka. Když v letničním sboru v Pensacole na Floridě propuklo Torontské požehnání, absolvoval zde celkem sedm promluv, které mu dopomohly k jeho pozdější proslulosti. Dnes je z nich dostupné dvěstěminutové vystoupení s českými titulky.15

Démonologie

Mezi řádky Hoganových zážitků a kazuistik můžeme vyčíst, že věří v klasickou teorii hnutí Víry o Adamově „velezradě“, podle níž Adam svojí zradou předal svět satanovi, a ten skrze démony zabral specifické geografické zóny. Ze satanovy moci je třeba svět znovu skrze duchovní boj osvobodit .16 Hogan tvrdí, že Adam udělal hodně velkou chybu; byl to zrádce, když nás a Království Boží zradil, čímž byla uvolněna hejna démonů na tuto planetu a ti zabrali různá území a vybudovali si pevnosti. S těmito démony na daném místě krom Hogana zatím nikdo nebojoval, ale nyní tam svítí světlo evangelia.17 Hogan srdnatě kárá ďábly v povětří a slouží řadou exorcismů. Démoni v odvetě způsobují nemoci a smrt; stojí za kletbami uvrženými šamany na jeho rodinu i celou službu a mstí se těmi nejroztodivnějšími způsoby. Jmény ďáblů Hogan nazývá nejen nemoci, ale i předčasnou smrt tisíců indiánů a démonický původ přičítá společenským zřízením, jako jsou komunismus a kapitalismus.

Hypertrofovaná démonologie je podporována i řadou Hoganových naturalistických zjevení:

„Nacházel jsem se nad nekonečnými zástupy démonů. Byl jsem jedním z válečníků a měl jsem ve své ruce meč. Bojoval jsem, jak nejlépe jsem uměl. Dostával jsem jednoho démona za druhým. Bojovali jsme, způsobovali jsme jim těžká zranění a sekali jsme tyto démony našimi meči doslova na kusy. Doslova jsme jim odsekávali jejich hlavy a části končetin… A ten boj byl tak intenzivní, že můj meč byl pokrytý žlučí a krví, doslova krví a střevy. Byl jsem tím pocákaný“.18

Asi nejzákeřnější jsou démonické útoky na Hoganovu rodinu. V jejich domku se samovolně odemykají a otvírají dveře a rozsvěcují světla. Ďáblové napadají Hoganova syna hluchotou, spalničkami až do fáze rozsáhlých kožních lézí. Jindy má Hoganův syn náhle na těle otisky ohnivého démonického stisku ve tvaru dlaně, démonická ruka se mu snaží vytrhnout paži z těla nebo je démonem namístě zabit.19 Dcera má příznaky septického šoku, tuberkulózy, leukémie a dokonce poškození mozku a šesti typů rakoviny: „Ta věc si prostě v jejím těle hrála různé hry a přitom měnila jména“.20 Útoků není ušetřena ani manželka, kterou ďábel zaživa pálil „od pasu nahoru… Měla spálené vlasy, oční víčka a obočí, její nehty byly spálené, všude seškvařené strupy“.21 Po úpěnlivém a zuřivém duchovním boji pak následují vítězství, včetně vzkříšení syna z mrtvých nebo uzdravení všech rodinných příslušníků, obvykle bez jediné známky nemoci či jizvy. Uzdravení syna bylo ovšem postupné, dokud démon smrti neopustil zcela jeho tělo a on začal vidět a slyšet.22

Ďábel samozřejmě bojuje proti celé Freedom Ministries. Jeden teritoriální démon způsoboval nemoci řadě služebníků. Jeho jméno bylo „Otec hor“ a jednalo se o havrana, jehož podobu na sebe bral mocný místní šaman. Poté, co Hogan nalezl jeskyni, kde tento démon sídlil, pokáral jej v Kristově jménu a všichni nemocí lidé byli rázem uzdraveni.23

Obrácení

Obrácení hříšníka ke Kristu bývá v Hoganových kázáních vyhrazeno mnoho místa, ale detailní popis obvykle chybí. Nebývá zde zdůrazněno pokání kajícníka ve vztahu k zástupné Kristově oběti, ale jde spíše vydání se Kristu. Pokud dává Hogan nahlédnout do evangelizační praxe, k obrácení dochází i za velmi výjimečných okolností, bez přítomnosti lidí, po přímé Boží intervenci. Již Hogan na přímý Boží hlas přivedl „sám se sebe“ k Ježíši, když na palubě letadla učinil na kolenou krátké prohlášení, bez explicitně zmíněného pokání či vyznání hříchů. Jindy jistá žena nemocná rakovinou na shromáždění sdělila, že Hogana i jeho zemi nenávidí. Její muž byl zdrženlivější, ale nabídku spásy odmítl. Hogan je proto instruoval:

„Vy si teď stoupnete za svoji manželku a držte ji, já se vás na čele dotknu svým prstem a až se, paní, opět proberete, pak ten váš dlouholetý přítel nenávist už tam nebude, ale bude tam nový přítel; jeho jméno je Ježíš“.

Manželé pak několik hodin leželi na zemi. Žena byla v bezvědomí uzdravena a prožila křest Duchem svatým. Bez své vůle se tak i s manželem obrátili.24 Podobně i přejný Dittrich si všiml, že: „Hogan mluvil o moci Ježíšova jména i obecněji o odpuštění hříchů, ale to, že Ježíš vzal naše hříchy na sebe a že pokání znamená uznat svou vinu a přijmout odpuštění, neuvedl.“25 Hogan je tak zřejmě věrný charismatické tradici, která, spíše než skrze pokání, vede ke Kristu skrze duchovní prožitek.

Divy a zázraky

Hoganova služba je v nebývalé míře prostoupena nadpřirozenými událostmi. Vedle zjevování andělů, démonů a samotného Krista, uzdravení a vzkříšení, doprovázejí jeho praxi věci, které kvantitou i kvalitou přesahují biblický i historický rámec křesťanství. Samozřejmě padání naznak, smích, duchovní opilost, neobvyklé hlasité projevy – u Hogana běžně přítomné – nebývají všude shledávány a přijímány jako inkluzivní biblické projevy, nicméně jsou již neodmyslitelnou součástí charismatické misie a liturgie. Jiné projevy jsou ovšem i v těchto kruzích neobvyklé.

Jsou zde například dokumentovány opakované případy lidí, kteří si po Hoganově službě, případně službě někoho z jeho okruhu, stěžovali na pocity fyzického pálení na různých částech těla. Jeden muž po řadě vyšetření mluvil s lékařem, který nebyl schopen učinit diagnózu: „Nemůžu nic najít, co jste dělal?“„Nedělal jsem nic, jen jsem přišel do jedné církve, tam na mě někdo vložil ruce a začal jsem cítit ten oheň a to je vše.““26 Jindy bylo vidět ohnivé koule, které po lidech házeli ozbrojení andělé27, případně Hogan máváním šátkem vyvolal ohnivý hurikán, při kterém lidé padali na zem a vstávali uzdraveni.28 Hogan rovněž popsal zážitek Boží přítomnosti jako silné a husté horko, které pocítil v půl osmé ráno, tři sta metrů od sboru.29 Pocit fyzického pálení po přiložení trička, za které se Hogan modlil, pak prožil chlapec s leukémií před svým uzdravením, když zvolal: „To tričko, tati, hoří. Je tak horké, jako kdybys je právě vytáhl ze sušičky…“ To tričko ho pálilo celý večer i celou noc.30

Dalším z neobvyklých jevů je telekineze. Například žena, které bylo zabráněno cestovat autobusem, byla přenesena vzduchem na místo, kde ji starší sboru viděli, jak vyběhla „ze vzduchu“.31 Stejně tak Hogan, když se nacházel na jiném místě v modlitbách za jistého muže, se danému muži fyzicky zjevil v přítomnosti dvou andělů a řekl mu, že se vrátí. Hogan si ovšem ničeho nebyl vědom, ale když k muži skutečně následně přišel, byl jím přivítán slovy: „Pojď dovnitř, už jsem na tebe čekal, Davide“.32

Projevem Hoganovy služby je i zjevení zemřelého a komunikace s ním. Ačkoliv jsou tyto zkušenosti dnes mezi charismatiky téměř běžnou záležitostí, je možné, že u Hogana byla přítomná i v době, kdy ještě nebyla tak rozšířená. Hogan totiž doznal, že se setkal s prorokem Izajášem, který se mu nejprve zjevil ve snu a po probuzení s ním mluvil tváří v tvář: „Když jsem se z toho probral, tak on tam stále seděl a řekl mi: „Jmenuji se Izaiáš. Byl jsem k tobě poslán, abych ti řekl, že máš studovat Bibli. Začni s knihou Izaiáš“.33

V neposlední řadě, vedle kříšení nevěřících, byl Hogan schopen obživit i uschlé paprikové lusky. Když na jeho přímluvu nepršelo po celé dva roky, uschlo paprikové pole. Na žádost muže, jemuž pole patřilo, Hoganovi lidé chvíli chodili mezi papričkami a prohlašovali nad nimi Boží život ve jménu Ježíš a každá rostlinka ožila.34

Uzdravení

Hogan učí, že veškeré zlo, včetně nemoci a smrti, pochází od ďábla. Různé nemoci jsou často jen jmény konkrétních démonů. Malomocenství je ďábel z pekla a sněť nohy je v Mexiku démon s názvem „hniloba pralesa“. Techniky uzdravení jsou proto obvykle spojeny s exorcismem a vzkládáním rukou, které nesmí být ledabylé. Do „hniloby pralesa“ musel Hogan opakovaně dokonce vnořit své ruce:

„Přišel jsem k té noze a zabořil jsem svou ruku do té nohy, až v ní úplně zmizela. Takže jste v hnisu a krvi a řeknete tomu ďáblovi: „Nejenom že mě nezabiješ, ale ty vyjdeš z toho chlapíka ve jménu Ježíš! A ty, chlape, budeš uzdraven!“.35 Po­dobně při uzdravování malomocného vjela jeho ruka do shnilého těla „až po rukáv“.36

K uzdravení pak využil i řadu dalších technik. Například „past Ducha svatého“ spočívala v tom, že nemocní byli jakoby magnetem přisáti na stěnu a v různých polohách zůstali viset a nemohli se odtrhnout. Pokud měli strach nebo se zdráhali, Hogan je na „magnetickou uzdravující stěnu“ jednoduše hodil.37 Vedle toho používá i klasické charismatické techniky jako modlitbu za šátky či oděvy, které si pak nemocní přikládají nebo se do nich oblékají.38

Žádná nemoc pro něho není neuzdravitelná. Byl svědkem, jak lidé dostávají nové oči, mozek, srdce, každou část těla… Když je uzdravení jisté, je Hogan schopen nabídnout ženám i barvu dorostlých vlasů. Ví totiž, že bývají se svým odstínem nespokojeny, a proto se raději zeptal, zda chce žena vlasy rovné nebo kudrnaté.39

Hoganova uzdravení však mají obvykle odlišný průběh než ta biblická. Zatímco mnozí poukazují, že Ježíš uzdravoval trvale a okamžitě, u Hogana to nějaký čas trvá. Většina zázraků se stane asi tři dny potom, co se za dotyčného modlil a když ho pak potká uzdraveného, občas není schopen jej poznat.40

Vzkříšení

Nejtypičtějším a zřejmě i nejproslulejším bodem Hoganovy služby jsou deklarovaná vzkříšení z mrtvých. On sám udává, že byl přítomen na místě, kde bylo vzkříšeno dvacet jedna lidí, přičemž celkově viděl vstát několik stovek. Modlil se ovšem i za několik tisíc, kteří nevstali. Stejně jako u nemocí, i za smrt je zde často přímo odpovědný ďábel a oživovací rituál bývá spojen s exorcismem. „Ty, duchu předčasné smrti, ať tě Pán Ježíš pokárá. Svazujeme ďábla!“, popisuje Hogan svůj exorcismus.41

Služba na tomto poli začala ovšem tragickým neúspěchem, kdy skrze Hoganovu malou víru nedošlo ke vzkříšení chlapce. Hogan uvedl, že k němu Ježíš promluvil, aby se za mrtvého chlapce modlil, že ho vzkřísí. On ale neposlechl. Uvědomil si přítomnost dalších lidí a zasáhl ho strach, pochybnosti a nevěra. Vše připsal vlivu „démona nevěry“, až se nakonec cítil nepoužitelný. Tím čtrnáctiletého chlapce odsoudil k zatracení, jelikož nebyl znovuzrozen.42

Služba kříšení mrtvých zde daleko překonává hranice Bible. Zatímco biblická vzkříšení se týkala věřících lidí, zde tomu tak být nemusí. Dokazuje to nejen příběh nevěřícího chlapce, kterého chtěl Ježíš skrze Hogana vzkřísit, ale i další kazuistiky. Uvádí se případ mladého učedníka, jehož otec byl šaman, který zemřel následkem Božího soudu, když proklínal Boha. Mladý muž u mrtvého otce seděl šest hodin a přikazoval mu, aby se vrátil zpět k životu. Modlil se přitom: „…Můj otec Tě nenávidí, nenávidí mě a tyto kazatele. Ale, svatý Bože, smiluj se nad ním – prosím, smiluj se nad mým otcem.“ Ve tři hodiny ráno šaman vstal z mrtvých a svědčil o svém setkání s Kristem, který odpovídal popisu v knize Zjevení a sdělil šamanovi, že ho miluje. „Když [šaman] vstal z mrtvých, tak byl nové stvoření v Kristu“.43

Hogan je těmito neobvyklými zkušenostmi sám překvapen. Zjištění, že lidé neznající a nenávidící Boha vstávají z mrtvých, dokonce zhatilo plán vydat knihu o kříšení mrtvých, kterou se již chystal napsat. Jeho teologie je proto navýsost experimentální, utvářená spíše z autentických zážitků než ze studia Písma, na které přitom formálně klade důraz.

Zjevení a christofanie

Jedním z nejvyšších biblických zjevení je christofanie, se kterou se můžeme setkat u některých biblických postav po Kristově nanebevstoupení, občas pak i v historii církve. Není proto překvapením, že se Hoganově zázračné misii právě tato zkušenost nevyhnula. Ježíš viditelně přichází a uzdravuje Hogana poté, co je střelen do hlavy nebo se pro mnohé viditelně prochází na mexických shromážděních. Mluvit s Ježíšem tváří v tvář proto není pro Hogana, členy jeho rodiny a příslušníky jím založených sborů, nic neobvyklého.

Ačkoliv Hogan svého času prohlásil, že Ježíše nikdy neviděl, pouze cítil jeho přítomnost, přeci jenom nakonec několik svých zkušeností popsal. Ježíš ho přišel osobně navštívit třetího dne po jeho nazírském ostříhání. Přišel, dotkl se ho, ten padl na koberec jako mrtvý a zůstal ležet několik hodin. Po sedmi dnech jej „Boží moc vymrštila z postele a hodila [jím] o zeď!“ V té chvíli do něho začalo „proudit zjevení o věcech, nad kterými si vždy dělal otazník a chtěl znát jejich opravdový význam“. Rozplakal se a Boží moc na něm byla tak silně, že začal běhat dokola. Nakonec sepsal mnoho stránek zjevení, kterého se mu v té chvíli dostalo, a dodnes všechno nestačil prostudovat. 44

Christofanie se stala zkušeností i pro jeho rodinu. Ježíš se zjevil jeho synovi v jednom domě, kde mezi oběma proběhla následující konverzace:

„Ježíši, prosím Tě, nechoď pryč!“ Ježíš ale řekl: „Já musím jít!“ „Prosím tě, Ježíši, nechoď!“ Ježíš mu řekl: „Je tady příliš mnoho nevěry.“ A můj syn Mu řekl – samozřejmě inspirován Duchem svatým – „Já věřím! Prosím tě, zůstaň!“ A moc Krále tehdy padla na celý ten dům“.45

Jindy na shromáždění padla hustá Boží sláva, ve které se nebylo možné pohybovat, a manifestovala se horkem, od kterého měl Hogan po několika hodinách propocené oblečení. Věřící tehdy učinili s Bohem smlouvu, že získají všechny lidi v Mexiku pro Krista, ať je to stojí cokoliv. Nato někteří ráno padli pod Boží mocí do mraveniště a bez jediného kousnutí leželi až do odpoledne. Ačkoliv před tím vařili guláš, který pak neměl kdo míchat, ve všech kotlících nebyla ani jedna spálená fazole. Hogan je přesvědčen, že „Ježíš tam asi stál u těch kotlů a míchal je vařečkou“.46

Prosperita

Hogan působí jako člověk, který je vzdálen přepychu amerického životního stylu kazatelů prosperity. Přesto poukazuje, jakým způsobem přišel ke svým náklaďákům, které mu slouží k cestám mezi domorodci: „Musíte začít přemýšlet o Božím království a o prosperitě Božího domu; protože když bude prosperovat Boží dům, budete prosperovat i vy. Říká se tomu „důvěřovat nebi“. Když byl jednoho dne svědkem, že jej předjel náklaďák, který svými parametry převyšoval ten jeho, který momentálně vypověděl službu, rozčílil se:

„A tak jsem si klekl do toho bahna a řekl jsem Ježíši: „Podívej se – třeba mě zabij – to je mi jedno. Žeň mě až do bodu vyčerpání – to je mi jedno. Ale to není pro Boha možné, aby ďábel měl lepší vybavení, než mám já.“… od té doby mi Pán Ježíš začal posílat úplně nové, nejlepší náklaďáky s náhonem na čtyři kola. Alespoň jeden, někdy dva a občas i tři do roka… Myslím, že za těch 20 let jsem měl asi 25 – 27 nových náklaďáků…“.47

Delegovaná autorita

Úloha o poslušnosti duchovní delegované autoritě je stěžejním prvkem charismatického hnutí. Nezdá se ale, že by Hogan byl nucen se někomu podřizovat s výjimkou situace, kdy káže v jiném sboru a dosvědčuje, že je pak „pod autoritou“ pastora. Uvádí však, že Bůh tvrdě zasahuje ty, kdo se ve vzpouře od jeho služby oddělí. Bůh zabil domácí zvířata skupiny vzbouřenců a nakonec zabil i malé dítě vedoucího této vzpoury. Stalo se tak po Hoganově neuposlechnutém prorockém varování, kdy vzbouřenci tlumočil: „…rozhodni ve svém vzpurném srdci, jestli to dítě bude žít nebo jestli zemře. Pokud budeš činit pokání a vrátíš se ke kříži, tak ho můžeš mít nazpět. Ale jestliže se rozhodneš, že se na mě nahněváš ještě víc, pak už nikdy nebude znovu dýchat. Je to na tobě – podle tvé víry se ti stane.“ Dítě pak zemřelo a bylo vzkříšeno až poté, co daný muž učinil pokání.48

Dalším aspektem nezřídka kritizovaným jevem (nejen) mezi charismatiky je nepotismus, jako například dědičný úřad pastora. I v tomto světle je dobré nahlédnout na to, že krátce po vystudování školy bylo Hoganovu synovi svěřeno do správy okolo čtyřiceti sborů. Hlavní autoritou zůstal Hogan, který synovi sdělil:

„Jsi pěkný chlapec a víš, co říct a co dělat. Ale problém je, že ještě nevidím v té oblasti, kterou jsem ti právě svěřil, těch sto sborů. Tak se vzchop a ty sbory mi získej!“ Takto mluvím se svým vlastním synem. Jsem jeho šéf, takže rodinu do toho netahám“.49

Kocman si například všiml, že pokud si na misijní cestě dá v restauraci kuře Hogan, všichni jej v tom následují. Pro disciplinovanost týmu ho nazval „velitelem tichého komanda“.50

Kritické zhodnocení

Každý, kdo se někdy alespoň letmo zabýval novodobými křesťanskými hnutími, může shledat, že Hoganův život a služba mají typické rysy hnutí Víry. Až do příchodu Hogana si ovšem žádný charismatik, včetně Kennetha Hagina, Bennyho Hinna nebo Reinharda Bonnkeho, netroufl nárokovat stovky vzkříšení z mrtvých, aniž by se mohl vykázat jedinou lékařsky ověřenou zprávou.

Problém s ověřením

Vedle bizarního svědectví a učení, je to právě nemožnost verifikace, co Hoganovy zázraky problematizuje. Vědí to i sami charismatici, byť tuto kritiku odmítají. Například článek v časopise Logos uvádí, že Hoganova tvrzení je třeba přijmout vírou:

„Niekto by mohol povedať, že ide iba o charizmatickú blamáž – vzkriesenia, na ktoré nie sú žiadne dôkazy… Otázkou je, prečo by sa Boh rozhodol niekoľko desaťročí žehnať niekoho, kto by klamal celému svetu, že kriesil ľudí z mŕtvych. Je preto pravdepodobnejšie, že ide o reálne zázraky a štyristo ľudí bolo skutočne vzkriesených z mŕtvych. Mnoho ľudí si radšej vyberie cestu skepticizmu pred cestou viery“.51

Rovněž Tomáš Dittrich věří v reálnost Hoganových vzkříšení a zlobí se na internetové „popírače“.52 O­věřitelným „nadlidským“ prvkem z Božích zdrojů byla pro Dittricha skutečnost, že se v Českých Budějovicích Hogan věnoval lidem s velkou laskavostí, hladil je a otcovsky objímal, a podobně se stovkám lidí věnoval v Banské Bystrici a v Olomouci.53

Nebylo by ovšem nic snadnějšího, než Hogana v Mexiku navštívit a službu zdokumentovat. Ten to však svým návštěvníkům ztěžuje. Návštěvníky prověřuje tím, že je nutí stát během programu několik dní na slunci, spát na prknech a jíst nezvyklá jídla, což vydrží jen někteří.54 Pokud je někdo toto martyrium ochoten podstoupit, stěží se může jednat o někoho jiného, než skalního obdivovatele. Skeptik či kritik by stěží prošel takovouto selekcí nebo ji byl vůbec ochoten podstoupit.

Důsledky učení o církvi

Nezávislí charismatici jsou tradičně nedůvěřiví ke klasickému církevnímu (denominačnímu) uspořádání. Jsou přesvědčeni, že současná církev je vyhaslá, pokrytecká a obřadnická, stojící na rituálech a dogmatech, místo na současných apoštolech a prorocích. Pokud se vyskytne, obvykle v USA či v zemích třetího světa, nějaký nový a známý apoštol či prorok s dobrým „public relations“, pozvou ho a následně se shluknou okolo jeho nového zjevení. Protože často pohrdají i klasickou teologií, staletou tradicí, věroučnými komisemi, pečlivě formulovanými krédy i obvyklou procedurou volby autorit, spoléhají bez rozsouzení na tyto nikým nevolené a často i nikomu nezodpovědné, Bohem přímo dosazené osobnosti. Očekává se, že tyto mají přímé spojení s Duchem svatým a zprostředkují autentické Boží pomazání. Kdo by se proti nim vymezil, ten sahá na pomazaného a riskuje Boží soud.

Tato směs entusiasmu, „bona fide“ naivity, a snad i nepoučitelnosti a autoritářství, s vyloučením pojistek proti zneužití autority, pak vytváří prostředí, které je pro zahraniční apoštoly a jejich bizarní nauky jako stvořené. Pokud si pak takovýto apoštol osvojí správnou rétoriku a výrazové prostředky, je dostatečně sebevědomý a má-li nějaký nový recept na probuzení, bývá otevřeně a často i nekriticky přijat.

Hogan nejenže zastává tuto exkluzivistickou ekelsiologii, ale to, že ji sdílí i podstatná část nezávislých charismatiků, jemu samotnému otevírá dveře do jejich středu.

Kritika démonologie

Extrémní démonologie, prostupující snad všechny oblasti Hoganovy praxe, a připisující působení démonům snad veškerou nemoc a dokonce i smrt, má zřejmě svůj původ v kosmologii hnutí Víry. Podle ní první člověk, Adam, kterému Bůh svěřil vládu nad zemí, poslechl ďábla, dopustil se tak velezrady a zaprodal mu tím svět. Ďábel pak geograficky obsadil zemi svými démonickými vojsky, která legitimně ovládají snad všechny oblasti pozemského života. Tato vojska mají křesťané porazit a dobytá území osvobodit od démonického vlivu.

Bůh ovšem nepřestal být vlastníkem země a člověk je před Bohem za zemi stále zodpovědným. Realitu Božího vlastnictví země, nikoliv ďáblovu, a odpovědnost člověka Bohu za nakládání se sebou samotnámi i se svěřenými zemskými prostředky potvrzuje Boice: „Jsme padlí, avšak i ve svém padlém stavu neseme odpovědnost. Můžeme dělat skvělé věci, anebo můžeme dělat strašné věci, takové, z nichž budeme muset před Bohem skládat účty“.55 McConnell pak kritizuje už jen samotnou představu, že by satan vůbec mohl nějaká území nárokovat, jelikož Bůh satanu nic nedluží.56

Kritika učení o obrácení

Hoganova představa, že se lidé mohou stát křesťany proti své vůli, například v bezvědomí nebo po své smrti, a pak dále žít vzkříšeni na zemi, je vzdálena biblickému pojetí i historii církve. Ježíš, který člověka volá k pokání a k následování, vyžaduje vědomé přitakání církví hlásané radostné zvěsti (Mk 16,16) skrze pokání a vědomé zvážení nákladů (L 14,28). Ačkoliv jistě existuje rozmanitost a neopakovatelnost konverze každého člověka, koncept obrácení bez lidské spolupráce resp. adekvátní reakce na nabídku spásy je evangeliu vzdálen.

Kritika učení o uzdravení

Podle Hogana jsou démoni zodpovědní za nemoc člověka. Tento aspekt byl kritiky v hnutí Víry mnohokrát podroben kritice. Vždyť v knize Exodus se Hospodin zjevuje Mojžíšovi a ujišťuje ho, že je to On, kdo způsobuje hluchotu, slepotu a němotu (Ex 4,11). I když je možné vidět Zlého jako toho, kdo například v Ježíšově době držel řadu lidí spoutaných nemocemi (Sk 10,38), nemoc má svůj prapůvod v porušenosti lidské přirozenosti, která je smrtelná. Smrt je pak Boží odplatou za hřích (Ř 6,23) a má původ v porušenosti (Ř 8,10). Nelze proto tvrdit, že nemoc a smrt jsou původem od ďábla, natož, že nemoc a smrt je démon. I když nemoc může být způsobena démony, Stetz uvádí, že připisovat všechny nemoci působení ďábla, by bylo velkou chybou a uvádí seznam míst v Písmu, kde je nemoc způsobena mnoha jinými příčinami.57

Podivná je rovněž praxe uzdravování. Zatímco biblická uzdravení byla okamžitá, na což poukazuje i řada kritiků charismatické praxe, k většině Hoganových uzdravení dochází až následně a Hogan jich většinou nebývá přímým svědkem a nemocného si časem někdy ani nevybaví. Je samozřejmé, že nelze učinit doktrínu, že každé uzdravení musí být okamžité nebo jednorázové. I Ježíš v jednom popsaném případě uzdravil až opakovaně (Mk 8,23–25), a také vždy nebyl svědkem uzdravení, které se událo až následně, například po splnění určitého požadavku (L 17,14). Je ovšem třeba konstatovat, že Hoganova většinová praxe až následného uzdravení se přesto v tomto aspektu v podstatné míře odlišuje od většinové praxe Ježíše a jeho apoštolů.

Kritika učení o vzkříšení

Jak již vyplývá z předchozího bodu, je pošetilé vymítat smrt. Pánem života i smrti je Ježíš, nikoliv ďábel (Zj 1,18), který vládne pouze její mocí resp. strachem z ní (Žd 2,15). I když Hogan obvykle mluví o „předčasné smrti“, cožpak ta není definitivní? Obývá snad mrtvého člověka démon jménem „předčasná smrt“, po jehož exorcismu člověk opět ožívá? Podle Písma je smrt způsobena oddělením těla a ducha (Jk 2,26), nikoliv démonickou posedlostí mrtvoly. Ani na jediném místě Písma není vzkříšení popsáno jako exorcismus. Stejně tak Písmo ani na jediném místě neuvádí, že by před druhým Kristovým příchodem byl obživen člověk, který zemřel jako Boží nepřítel. Bůh samozřejmě může vzkřísit kohokoliv a každý mrtvý z eschatologické perspektivy vstane, ale kontroverzi kříšení Božích nepřátel si zřejmě dobře uvědomil i Hogan, když uvedl, že jej to přimělo změnit dosavadní doktrínu.

I křesťané, kteří věří v možnost kříšení z mrtvých v dnešní době, se dále nutně musí podivit nad jejich počty v řádu několika stovek. A to zvláště, pokud se nedají nikterak ověřit. Fisher se ve svém polemickém článku s Hoganovým učením podivuje, že celá Bible výslovně popisuje jen několik jednotlivých vzkříšení (ve Skutcích apoštolských, po Kristově vzkříšení, jsou uvedeny jen tři). Hoganova služba tedy dalekosáhle přesahuje zkušenosti apoštolů, kterým podobně platilo – po Kristově vzkříšení a seslání Ducha- zaslíbení činit dokonce větší skutky než Ježíš (Jan 14,12).

Fisher se dále pozastavuje i nad tím, že na místech, kde by bylo možné vzkříšení ověřit, se Hogan striktně držel sterilně církevního prostředí, zatímco do terénu, kde jsou mrtví, se pouští pouze na odlehlých místech. Uvádí, že Hogan nemá svědky svých zázraků, zatímco pokud je skutečně požádán o modlitby před svědky, zázrak se nedostaví.58

Kritika zjevení a christofanie

Učení, která bývají nezávislým charismatikům vytýkána, často vycházejí z chybného učení o zjevení a duchovních darech. Ježíš, který se zde zjevuje, obvykle je dlouze a podrobně vyučuje novým doktrínám. Avšak biblický Ježíš svým následníkům nezaslíbil, že k nim znovu přijde a bude jejich vůdce učit tváří v tvář; zaslíbil církvi Ducha svatého, který je uvede do veškeré pravdy (J 16,13), kterou dnes představuje apoštolské učení odvozené z biblického kánonu. Stejně tak duchovní dary, jako je proroctví, slovo poznání a moudrosti nejsou alternativou k učení apoštolů. Toho si povšiml i charismatický teolog McConnell, když uvedl:

„Správné učení pochází z jediného zdroje: apoštolského učení, jak je vyjádřeno a uchováno ve svatých Písmech. Zjevovatelské dary Ducha – proroctví, slovo moudrosti a slovo poznání – mohou a mají mít v církvi své místo, ale Bůh nikdy nechtěl, aby se tyto dary staly alternativním zdrojem učení, a tak podkopávaly učení Pána Ježíše Krista a jeho apoštolů. Dokud nezačneme být se vší vážností věrni principu, že veškeré učení i praxe musejí vycházet ze zdravého výkladu Božího slova, naše hnutí zůstane vůči nekonečné řadě prorockých zjevovatelů a jejich bizarním naukám zranitelné“.59

Hoganovo přímé zjevení, které považuje za důsledek christofanie, v tomto světle neobstojí. Po celá staletí se hlavní nově formulované křesťanské doktríny rodily bolestnými a nekonečnými disputacemi, argumentacemi na koncilech a často skrze obtížný konsenzus, který nebýval dílem jedinců. Všechna pravověrná obnovná hnutí v církvi zápasila o věrnost ortodoxii, zdlouhavě formulovala nové pohledy a byla otevřena korekci. Jedinci, kteří se dovolávají christofanií v oblasti věrouky a odmítají přitom otevřenou konfrontaci svého učení a praxe, musí být z principu církví odmítnuti. Podobně problematická je i Hoganova experimentální teologie, která se rodí z jeho zkušeností, a která se neshoduje se svědectvím Písem. Sem patří zejména jeho démonologie, učení o původu nemoci a jejího uzdravení a samozřejmě o smrti a vzkříšení.

Kritická svědectví

Americká antikultovní služba Personal Freedom Outreach, která pracuje podle standardu v souladu Lausannským kongresem, vydala článek o Hoganově službě. Snažila se najít i svědky jeho působení v Mexiku. Podle článku jen málo osob z okolí Hogana bylo ochotných vypovídat. Nikdo ale nebyl schopen dosvědčit jím uváděné zázraky. A tak zatímco pro mnohé je superhrdinou víry, jiná svědectví jsou odlišná. Podle bývalého dlouholetého Hoganova spolupracovníka Alvina LaVaughn Landry, je Hogan notorickým lhářem, se silně autoritativním vystupováním, který své oponenty označuje za „démony“. Služebníci na jeho ranči jsou prý bez majetku, zatímco on se svojí ženou vlastní vše. Landry je dále přesvědčen, že pokud by v Mexiku došlo byť k jedinému vzkříšení z mrtvých, celou situací by se začal zabývat tisk, pro který je ale Hogan neznámým pojmem.60

Závěr

David Hogan je bezesporu pozoruhodnou a zatím neotřelou postavou světového neocharismatického hnutí. Jeho popularita se začíná ve zvýšené míře projevovat nejen na Slovensku, ale nyní i v České republice. Vedle typických kazatelů prosperity v kravatě a drahých oblecích, jezdících v limuzínách za kouřovými skly, je v kovbojských botách s divokým plnovousem a ochotou vyspat se v kterékoliv posteli, pro někoho možná drsným sympaťákem z džungle. Apoštol pohrdající slávou, za volantem náklaďáku na blátivých cestách mexické džungle, je dnes vskutku ojedinělostí. Očitá nezávislá potvrzení zázraků však prakticky neexistují a lidé poskytují kladné i záporné reference k jeho osobě, což ostatně není překvapující. Po analýze jeho svědectví, učení a vystupování lze ale říci, že jsou v zásadním rozporu se svědectvím a duchem Písma i s historickou zkušeností církve.

Literatura

1. Hogan, D.: Jak jsem se dostal ke kříšení mrtvých. Kázání z 29. 8. 2016 – http://www.nove-stvoreni.cz/…seni-mrtvych
2. Dittrich, T.: Láskyplný provokatér z mexické džungle. Život víry, 12/2016, s. 6–7
3. Hogan, D.: Jak jsem se dostal ke kříšení mrtvých. c. d.
4. Hogan, D.: Fuego de Dios – Boží oheň. Logos, 5/2008 – http://www.mi­lost.sk/…os-bozi-ohen
5. Tamtéž
6. David Hogan v Českých Budějovicích. Reportáže. Milost Církev víry. 14. 4. 2016 – http://milost­.cz/…udejovicich/
7. Dittrich, T.: Láskyplný provokatér z mexické džungle. c. d.
8. Kocman, V.: David Hogan – Fuego de Dios. Reportáže. Milost Církev víry. 15. 11. 2016 – http://milost­.cz/…ego-de-dios/
9. Svědectví z kázání Davida Hogana. (překlad a úprava L. ZIMMER L. 2008), s. 4 – http://www.nove-stvoreni.cz/…o­zi_ohen.pdf
10. Tamtéž, s. 50
11. Tamtéž, s. 29
12. Tamtéž, s. 21
13. Tamtéž, s. 40
14. Tamtéž, s. 32
15. David Hogan v Pensacole 2, kázání, MTV 13. 7. 2011 –
http://www.mi­lost.tv/m/y8T0hbco
16. Franc A.: Charles Wagner a Nová apoštolská reformácia. Rozmer 4/2016, s. 21–27
17. Svědectví z kázání Davida Hogana, c. d., s. 9
18. Tamtéž, s. 47
19. Tamtéž, s. 15–16
20. Tamtéž, s. 60
21. Tamtéž, s. 58
22. Tamtéž, s. 46
23. Tamtéž, s. 87
24. Tamtéž, s. 76
25. Dittrich, T.: Láskyplný provokatér z mexické džungle. c. d.
26. Hogan, D.: Fuego de Dios – Boží oheň II. Logos, 6/2008 – http://www.mi­lost.sk/…bozi-ohen-ii
27. Hogan, D.: Fuego de Dios – Boží oheň III. Logos, 7/2008 – http://www.mi­lost.sk/…ozi-ohen-iii
28. Svědectví z kázání Davida Hogana, c. d., s. 73–74
29. Tamtéž, s. 33
30. Hogan, D.: Fuego de Dios – Boží oheň II. c. d.
31. Svědectví z kázání Davida Hogana, c. d., s. 80
32. Tamtéž, s. 86–87
33. Tamtéž, s. 80
34. Tamtéž, s. 51
35. Tamtéž, s. 50 – 51
36. Tamtéž, s. 19
37. Tamtéž, s. 81–82
38. Tamtéž, s. 73
39. Tamtéž, s. 78
40. Tamtéž, s. 48–49
41. Tamtéž, s. 43
42. Tamtéž, s. 8–9
43. Hogan, D.: Fuego de Dios – Boží oheň III. c. d.
44. Svědectví z kázání Davida Hogana, c. d., s. 32
45. Tamtéž, s. 29
46. Tamtéž, s. 34
47. Tamtéž, s. 22
48. Tamtéž, s. 43
49. Tamtéž, s. 25
50. Kocman, V.: David Hogan – Fuego de Dios. c. d.
51. Málik P.: Mexico para Christo! Logos, 3/2010 –
http://www.mi­lost.sk/…para-christo
52. Dittrich, T.: Láskyplný provokatér z mexické džungle. c. d.
53. Tamtéž
54. Tamtéž
55. Boice, J. M.: Základy křesťanské víry, Návrat domů, Praha, 1999, s. 128
56. Mcconnell, D. R.: Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, s. 125–126
57. Stetz, J.: Svrablavé uši, Křesťanský život, Albrechtice, 1995, s. 53 – 56
58. Fisher, R. G.: The Remarkable Exploits of David Hogan Astonishing Miracles or Incredible Hype? The Quarterly Journal, 1/2000 –
https://web.ar­chive.org/…ex­ploits.htm
59. Mcconnell, D. R.: c. d., s. 185–186
60. Fisher, R. G.: The Remarkable Exploits of David Hogan, c. d.