Biblická Apologetika

Zpět na „Adventismus“

Mezníky vývoje adventismu

Adventisté sedmého dne jsou mezinárodní církví, pocházející z adventistického probuzení v USA, očekávajícího příchod Krista v roce 1844. Církev se považuje za „věrný ostatek“, světící sedmý den jako sobotu, což je pečeť živého Boha. Tím se odlišuje od „satanem svedených církví“, které uctívají Boha v neděli, což je znamením šelmy. Adventisté se cítí povoláni nést poselství o sobotě lidstvu a svedeným církvím před „velkým soužením“, kdy bude vládnout desetihlavá šelma, představovaná papežstvím, a její falešný prorok, což jsou USA. Toto učení bylo zjeveno skrze prorokyni Ellen Gould Whiteovou, jejíž význam je dle adventistů srovnatelný s Janem Křtitelem.

William Miller a velké zklamání

Pionýrem adventismu byl původně baptista William Miller (1782 – 1849). V jeho době převládala mezi protestanty víra v zářnou budoucnost nastupujícího milénia. Období hospodářské krize však nadšení ztlumilo a Miller přijal ideu premilénialismu. Tehdy vystoupil i Angličan John Aquila Brown, který počítal datum Kristova návratu. K roku 457 př. n. l., kdy měl král Artaxerx vydat příkaz k obnově Jeruzaléma (Ezd 7,1–27), se připočetlo 2300 večerů a jiter, které bylo třeba chápat jako roky, po kterých mělo nastat završení lidských dějin a očištění svatyně (Da 8,14), jíž byla chápána země. Miller se výkladem nadchl a v roce 1831 stanovil Kristův návrat na rok 1844.

Během krátké doby zalily celou zem vlny náhlého entusiasmu a v roce 1844 vycházelo již 25 adventistických časopisů, konala se misie od domu k domu a millerita Josef Wolff na toto téma kázal Kongresu USA.(1) Millerité se ostře obraceli proti tradičním církvím, které považovali za nevěstku z Babylóna (Zj 17,5) s výzvou „vyjděte z něho, můj lide“ (Zj 18,4).(2) Církve tím ztrácely členy a bránily adventistickým kazatelům kázat v jejich modlitebnách, což si oni vysvětlili jako pronásledování. Někteří lidé již neoseli pole, jiní prodali majetek. Horečka vyvrcholila 21. března 1844, kdy se měl Kristus navrátit. Když k tomu nedošlo, Miller na základě karaitského kalendáře stanovil nové datum na 22. října 1844, které se opět nenaplnilo.(3) Následovalo tzv. „velké zklamání“. Miller se později omluvil, za což byl napomenut adventistickou prorokyní Ellen Gould Whiteovou, jelikož „pozvedl hlasu proti nebeskému světlu.“(4)

Následnická hnutí

Po velkém zklamání se hnutí rozštěpilo. Jedni tvrdili, že žeň je sebrána a dveře milosti uzavřeny, přičemž vešli jen ti, kteří očekávali Kristův příchod v roce 1844. Jiní stanovovali další datum konce. Nejvýznamnějšími se stali adventisté sedmého dne „Seventh Day Adventists“, jejichž stoupenec Joseph Bates převzal na jaře 1845 od „Baptistů sedmého dne“ důraz na svěcení soboty. Nemalá část milleritů byla ovlivněna i učením Johna Taylora, který v roce 1859 v knize „Velká pyramida“ uvedl, že stavitelem Cheopsovy pyramidy byl Noe, který do rozměrů zakódoval model zeměkoule.

Pyramidologie ovlivnila i Charlese Russella, vůdce „Badatelů Bible“, dnešních Svědků Jehovových, který v roce 1876 přejal od millerity Nelsona Barboura učení o konci světa.(5) Rok 1844 ale stále volal po výkladu. Přinesl jej Hiram Edson, který měl vidění Krista, vstupujícího do nebeské svatyně svatých. Rok 1844 proto nebyl rokem Kristova návratu na zem, nýbrž datem jeho vstupu do druhé části nebeské svatyně, kde zůstaly v knihách zaznamenány lidské hříchy a Kristus sem vstoupil, aby svatyni očistil.(6)

Ellen Gould Whiteová

Nejvýznamnější osobností adventismu byla Ellen Gould Whiteová, rozená Harmonová (1827–1915). Již jako devítiletá utrpěla těžký úraz hlavy a ztratila na tři týdny vědomí. Měla poškozenou tvář a nebyla schopna školní docházky. Ve svých dvanácti letech navštívila Millerůn mítink, kde přijala žehnající modlitbu. V roce 1843 pak rodina Harmonových opustila metodistickou církev a Ellen se připojila k milleritům. Po „velkém zklamání“, u své přítelkyně Elizabeth Hainesové, měla první vidění o úzké stezce, na níž 144 000 vyvolených, což byli millerité očekávající Kristův příchod v roce 1844, dosahuje cíle.(7) V roce 1847 viděla ve snu zářit čtvrté přikázání, které potvrdilo i myšlenku svěcení soboty. Pro svá potvrzující zjevení byla přijata v milleristické skupině v Portlandu jako prorokyně, která obdržela inspirované rady pro lid poslední doby.(8) Díky následkům zranění však nemohla svá zjevení zapsat, ale na naléhání anděla se jí schopnost psát navrátila.

Roku 1846 se vdala za energického kazatele Jamese Whita a v roce 1848 se zúčastnila konference adventistů zachovávajících sobotu v Rocky Hill, kde byly ustaveny body učení platné dodnes. V roce 1858 obdržela nejdůležitější vidění, které tvoří páteř adventistického evangelia. Spatřila pád Lucifera, viděla jak „ve skutečnosti“ došlo k stvoření lidí a uslyšela „skutečný“ plán spásy. Byla svědkem života patriarchů a proroků i narození, služby a ukřižování Ježíše Krista. Pozorovala Luthera, jak zveřejňuje 95 reformačních tezí, byl jí zjeven Kristův příchod, prošla miléniem a viděla novou zemi. Tak vznikala díla „Velký spor“, „Vítězství lásky Boží“ a „Duch proroctví“.(9) V roce 1863 obdržela i zjevení ohledně lidského zdraví. Od té doby odrazovala od požívání masa, dráždivých pokrmů, alkoholu a tabáku. Roku 1866 následovala vize, vedoucí k založení „Western Health Reform Institute“ v Battle Creek. Toto sanatorium proslulo ozdravnými kůrami s abstinencí alkoholu, kofeinu, tabáku a masa. Jeho ředitelem se stal lékař Dr. J. H. Kellogg, bratr továrníka na výrobu cereálií, který ústav v roce 1878 zreformoval. Kellogg byl však v roce 1907 od adventistů vyloučen a vymanil i ústav z vlivu církve.(10)

Nakonec vznikla v Kalifornii i „College of Medical Evangelists“, která pod názvem „Loma Linda University“ existuje dodnes. V roce 1885 Whiteová odjíždí do Evropy a například v katedrále v Zűrichu, kde kázal Zwingli, mohla díky svým předchozím viděním sloužit jako průvodkyně.(11) Zde začala psát i rozšířené vydání „Velkého sporu“ a v roce 1890 vydává dílo „Patriarchové a proroci“. Poté odjíždí do Austrálie, kde sepisuje „Myšlenky z hory blahoslavenství“, „Kristova podobenství“ a „Touhu věků“. Po osmi letech se vrací do USA, kde píše tituly „Skutky apoštolů“ a „Proroci a králové“. Zde také věku 87 let umírá po komplikacích fraktury klíční kosti.(12)

Celkem měla Whiteová více než 2 tisíce vidění. Její dílo zahrnuje více než 80 knih, 200 traktátů a 4 600 článků a brožur. „Cesta ke Kristu“ byla přeložena do 135 jazyků a prodalo se jí přes 50 milionů výtisků. Její písemnosti jsou od roku 1937 uloženy v ohnivzdorných trezorech, v budově Generální konference ve Washingtonu, pod ochranou „Výboru na ochranu a vydávání spisů E. G. Whiteové“. Dodnes se kompilací z jejích článků sestavují knihy jako „Poselství mládeži“ nebo „Evangelizace“. Své spisy Whiteová chápala jako „menší světlo“, Bibli za „velké světlo“ a sebe označila za posla Páně. Adventisté ji dodnes oficiálně chápou jako „lodivoda“, bez jehož instrukcí není možné Bibli správně porozumět.(13)

Církev adventistů sedmého dne

Roku 1859 uzavřely některé adventní skupiny USA dohodu o každoročním setkávání zasvěcenému sobotě, a v roce 1863 vznikla „Seventh Day Adventist Church“. Napomohlo k tomu proroctví Whiteové z roku 1853, které volalo po vytvoření řádu v církvi.(14) Práce, pod vlivem Whiteové, vyvrcholily na Generální konferenci v roce 1903 a výsledkem je v podstatě dnešní struktura církve, která poznala, že jí Bůh svěřil úlohu, aby s doposud opomíjenými pravdami Bible seznámila celý svět, což je podstatou její misie.

Prvním adventistickým misionářem byl J. N. Andrews, který v roce 1874 přijel do Švýcarska, které sloužilo jako misijní základna. Následovala Austrálie s Novým Zélandem (1885) a Jižní Afrika (1887). Mezi lety 1920 – 1940 se znásobil počet členů v Africe, Asii a Latinské Americe.(15) Avšak největší růst nastal po 2. světové válce v západních zemích i v zemích rozvojového světa. V roce 2014 církev působila celkem ve 237 zemích, měla 18 4797 257 členů, 78 810 sborů a 18 846 kazatelů. Má své univerzity (nejznámější je Andrewsova v USA, která nese jméno prvního misionáře), nemocnice, sirotčince, nakladatelství a několik letadel a člunů. Literatura se tiskne celkem v 366 jazycích.(16)

Církev v Evropě ovšem stagnuje a i když mírně roste, čelí stárnutí členů. V některých uniích má až polovina členů více než 60 let, přičemž až 70 % mladých odchází.(17)

Církev adventistů v České a Slovenské republice

Roku 1890 přichází do Čech z Německa misionář Antonín Šimon a v roce 1902 zakládá v Praze první sbor. Ve stejné době na Slovensko přijíždí misionáři z Německa a Maďarska, a působí v Prešporku (dnešní Bratislava), Košicích a na Liptově. První sbory vznikaly od roku 1911. V roce 1919 byla založena Československu unie, která byla v roce 1922 zaregistrovaná jako „Československá jednota adventistů sedmého dne“. V roce 1925 pak vznikl „Misijní ústav“ v Loděnici. Vzdělávání duchovních probíhalo po válce od roku 1946 v Praze ve „Škole biblických nauk“. Po komunistickém puči byly roku 1950 více než tři čtvrtiny kazatelů propuštěny z aktivní služby pro odmítání sobotní práce. Roku 1952 došlo k zákazu církve a konfiskaci jejího majetku a o tři roky později režim odsoudil sedm slovenských kazatelů do vězení. Ve dvou případech byly adventistům odebrány děti a umístěny do ústavní výchovy pro zanedbávání sobotní školní docházky.

V září 1956, zřejmě díky mezinárodnímu tlaku, byla činnost církve povolena a k plné obnově činnosti došlo roku 1968, kdy začal fungovat i „Biblický seminář“ ve Vojkovicích. Od roku 1974 existovalo už jen pololegální vzdělávání formou dálkového studia a až v roce 1981 došlo k jeho legalizaci.(18) Po sametové revoluci vznikl seminář s denním i dálkovým studiem, který byl od roku 1995 umístěn na Sázavě jako VOŠ, s pozdější možností udělovat titul bakalář teologie na základě rozhodnutí Akreditační asociace adventistických škol, akademií a univerzit. Pro nezájem denních studentů byl seminář v roce 2015 uzavřen a nahradil ho dálkový „Teologický institut“.(19) Cesta ke vzdělání ovšem nebyla jednoduchá. Dodnes někteří adventisté vidí teologii jako nutné zlo a svůj vlastní seminář považují za potenciální nebezpečí pro ryzí adventismus.(20)

Rok 1989 umožnil i vrácení zabaveného majetku. V první vlně církevních restitucí církev restituovala některé pozemky a deklarovala úplnou odluku církve a státu, včetně odmítnutí dotací. V roce 2005 církev vyčíslila dosud nenavrácený movitý i nemovitý majetek v cenových relacích na více než 200 milionů korun.(21) V roce 2006 je 200 milionů uvedeno pouze jako majetek nemovitý.(22) a v roce 2008 má celková částka činit 1,04 milardy(23), přičemž v roce 2011 byla hodnota vyčíslena v současných cenách na 2,5 miliardy.(24) V roce 2007 adventisté přistoupili na přijímání dotací na platy duchovních, které byly státem nabídnuty jako vypořádání za zabavený majetek.(25)

Aby církev mohla získat zpět i zbytek majetku, otevřela se spolupráci s ERC a jednala, jakoby byla plným členem, ačkoliv měla statut pozorovatele.(26) Nakonec byla církvi přidělena částka v původně deklarované hodnotě 521 milionů Kč. Tento majetek pochází z restitucí římskokatolické církve, která se tohoto obnosu vzdala ve prospěch jiných církví.(27) Tento počin možná oslabil i tradiční protikatolickou a protiekumenickou rétoriku adventistů.

Církevní aktivity

Asi nejznámější adventistickou institucí je humanitární organizace „ADRA“ (Adventist Development and Relief Agency), která vznikla v USA v roce 1956 a pomáhá při světových i lokálních katastrofách. Dále je to firma Countrylife, která je největším dovozcem a obchodníkem s bioprodukty a jedním z největších obchodníků s produkty zdravé výživy v České republice. Patří sem misijní organizace „Maranatha“ a nakladatelství „Advent Orion", které působí v Čechách i na Slovensku od roku 1993 a vydává knihy se zdravotně osvětovou, výchovnou, psychologickou, dětskou a duchovní tématikou. Zdravotní edice „New Start“ se zabývá otázkami životního stylu v oblasti prevence a užívání přirozených léčebných prostředků a edice „Drama věků“ je zaměřena na propagaci učení skrze knihy Ellen Gould Whiteové.

Nakladatelství vydává čtvrtletník „Znamení doby“ a časopis „Advent“. Prostřednictvím knižní evangelizace je lidem představena zejména literatura o zdravé výživě resp. životním stylu, a následně jsou seznámeni s „opomíjenými pravdami“ Bible. Tato služba může být nabízena dům od domu.(28) Celosvětová síť Adventist World Radio (AWR) má pod názvem Hlas naděje své pobočky v dílčích zemích. Mezinárodní televize Hope Channel nabízí od roku 1995 satelitní semináře NET, které Adventist Television Network (ATN) od roku 2003 šíří do celého světa.(29) V době internetu se asi nejznámějšími staly různé stránky a videa, obvykle propagující zdravou životosprávu nebo biblická vyučování, často s apokalyptickou tématikou. Jsou doprovázené konspiračními teoriemi, které mají lidem otevřít oči a odhalit nastupující světovládou Říma a USA. Záchrana tkví v následování učení a rad Ellen Whiteové.

Stránky jsou často anonymní a snaží se působit jako investigativní, historické, biblické nebo zdravotně osvětové. Jsou to „Neuvěřitelná odhalení“, „Doba konce“, „Moment pravdy“, „Bible a zdraví“, „Dobrý pastýř“, „Bible“, „Bible včera, dnes a zítra“, „Odhalte“ a mnoho dalších. CASD za ně nepřebírá zodpovědnost. O příslušnosti k adventismu svědčí například odkazy na CASD a její organizace nebo na díla Ellen Whiteové.

Věroučný vývoj

Církev při svém vzniku nebyla pravověrná a pohled na Krista byl ariánský.(30) Pro Whiteovou byl Ježíš, podobně jako u Svědků Jehovových, spíše příkladem k následování, dokonalým člověkem, než Bohem; raději bytostí stvořenou, než věčným Božím Synem. Whiteová proto odmítala trojici a Kristus byl pro ni archandělem Michaelem.(31) Rovněž Josef Bates a James White a většina adventistů té doby, odmítali trojiční učení.(32)

Až do konference v Mineapolis v roce 1888, kde dva kazatelé Waggoner a Jones přispěli k přijetí křesťanské trinitologie, obhajovala Whiteová ariánský pohled.(33) V roce 1872 byla sice existence Otce, Syna a Ducha svatého zmíněna v základních článcích víry, avšak bez trojiční definice. Pozdější formulace z roku 1931 je již trinitární.(34) Kritici adventistům přesto vyčítají, že důsledně nereflektovali homousii Otce a Syna, jelikož obhajují osobu Krista jako Božího Syna a archanděla Michaela zároveň.(35) Adventisté sice podle nich již věří v Božství Syna i Ducha, ale jejich vyjádření příliš evokuje triteismus. Dodnes učí, že trojice spolu diskutuje a zaměňují úlohy božských osob ve smyslu, že Kristus stvořil zemi a nedodržoval sobotu, jelikož pracuje neustále jako Otec.(36)

S christologií souvisí i podezření z pelagianismu, resp. semipelagianismu. Podleraných spisů Whiteové je Kristus dán spíše jako příklad k následování z vlastní síly. To se projevilo nejen důrazem na skutky, ale i učením o perfekcionismu. Jelikož v budoucnu skončí přímluvná služba Krista v nebeské svatyni, svět bude ponechán bez přímluvce a ostatek bude muset pro zachování spásy dosáhnout dokonalosti. To mnozí uvádějí jako nepochopení Kristem darované spravedlnosti.(37) Aspekt semipelagianismu je obsažen i v tvrzení, že Bůh je Otcem všech lidí, a tudíž všichni lidé mají vlastním úsilím schopnost věřit.(38) Dalším sporným bodem, který procházel bouřlivou diskusí mezi adventisty, je učení o Kristově vstupu do „svatyně svatých“ v roce 1844. Řada adventistických teologů jako ex-adventista Desmond Ford nebo Raymond F. Cottrell to odmítla přijmout z důvodu nebibličnosti. Dnes se mnoho adventistů tomuto tématu vyhýbá, ačkoliv se tato doktrína dodnes vyučuje.(39)

Adventisté se dnes obvykle touží přiblížit pravověří a získat respekt mezi křesťanskými církvemi. Jejich teologové dosahují občas špičkové úrovně zejména na poli biblistiky, historie a biblických jazyků. Například Samuele Bacchiocchi, historik a bývalý profesor na Andrews University, byl jediným nekatolíkem, který absolvoval Gregoriánskou univerzitu v Římě, kde obhájil doktorát na základě zkoumání dějin svěcení soboty. Za studijní výsledky obdržel zlatou medaili papeže Pavla VI. A tak, zřejmě i vlivem tlaku z křesťanských církví, se alespoň v christologii adventisté snaží průběžně zařadit do rámce historického křesťanství. Přijali sice netradiční formu trojičního učení, kde stále ztotožňují Krista s archandělem; diskutují o relevanci „vyšetřovacího soudu“, i když na roku 1844 trvají. Průběžně se některé z těchto posunů promítají do věroučných prohlášení, nad nimiž má jurisdikční pravomoc generální konference.

Nástin současné věrouky

Nelze na omezeném prostou popsat detailně učení, které je definováno standardními 27 články. Bude dobré se soustředit na to, co adventisty odlišuje od historického křesťanství a tvoří páteř jejich evangelia. Tato učení mají obvykle původ ve zjeveních Ellen Whiteové a jsou detailně zpracována předními adventistickými teology například v oficiální publikaci „Adventisté sedmého dne věří…“(40) Učení jsou pak popularizována v řadě brožur a tvoří náplň seminářů NET, které již v roce 1998 Dwight Nelson adresoval i křesťanům celého světa.(41)

Stvoření a pád

Podle adventistů celý vesmír stvořil Kristus. Začal nejprve anděly a inteligentními Adamy z jiných nepadlých planet a nakonec vytvořil zemi a člověka (čl. 6). Zároveň vesmíru vtiskl svůj Boží zákon, desatero, které je platné jak pro člověka, tak pro anděly i pro mimozemské civilizace včetně sobotního dne a platilo již v rajské zahradě. Lucifer, původně anděl, se chtěl Nejvyššímu vyrovnat, a proto začal s Bohem – tj. Michaelem (Kristem) – bojovat. Na svoji stranu svedl i lidstvo tím, že Boha obvinil z nedůvěryhodnosti a Adam s Evou mu uvěřili (čl. 8).

Učení o člověku

Člověk byl stvořen k Božímu obrazu jako dokonalá osobnost. Je nedělitelnou bytostí ducha, duše a těla, přičemž duše je označením pro celou lidskou bytost (čl. 7). Po pádu je sice člověk smrtelným, ale smrt je pouhým spánkem a není možné, aby se duše oddělila od těla a byť dočasně existovala samostatně. Víra v existenci lidské duše, která by byla nezničitelná, je zde přirovnána ke spiritismu. Ani věčné zavržení nemůže mít věčný charakter a vzkříšený člověk, který není vykoupen Kristem, bude nakonec zničen ohněm. Místo věčného odsouzení zde adventisté, stejně jako Svědkové Jehovovi, zastávají anihilaci (čl. 25). Implikace tohoto učení na osobu Krista vede k tvrzení, že ani Kristův duch se nemohl po ukřižování navrátit k Bohu, ale Kristus na tři dny zemřel tělesně i duchovně. V sobotu zůstal ležet v hrobě, aby zde odpočinul, jako když stvořil svět (čl. 19).

Velký spor

Satan člověka svedl tím, že Boha obžaloval z nedůvěryhodnosti. Tato obžaloba byla vyřčena před celým vesmírem a jeho obyvateli, a proto Bůh od této chvíle sbírá materiál na svoji obhajobu (čl. 23). Chce ukázat, že satan je lhářem a shromáždit dostatek důkazního materiálu k soudnému dni, kde bude sám souzen svým stvořením. Vraždy, války a genocidy, to vše Bůh dopouští jen proto, aby mohl prokázat svoji bezúhonnost a doložit, že původcem všeho toho je ďábel. Porážku satana učinil Kristus, když dokázal, že je možné Bohu důvěřovat a v této důvěře podstoupil kříž. Tím demonstroval, že je ďábel lhář a že Bůh si lidskou důvěru zaslouží. Poté Kristus odpočinul v sobotu v hrobě, aby zachoval a tím také potvrdil trvalou platnost sobotního sabatu. Toto vše se odehrává před zraky lidí z jiných planet, které Bůh stvořil dříve než Adama (čl. 8).

Tato konstrukce se v adventismu nazývá „Velký spor“ a pochází ze zjevení Ellen Whiteové. Jeho principem je, že ďábel lidstvo nutí, aby se vzepřelo desateru a uctívalo Boha v nepravý den, zatímco Kristus vyžaduje uctívání v sobotu. Na tomto základě dojde i ke konečnému rozdělení lidstva. Nelson „velký spor“ popularizuje pod pojmem „hvězdné války“ a vysvětluje, že se Kristus rozhodl za lidstvo „zemřít navěky“ a podle Bransona přitom ztratil víru, že bude vzkříšen.(42)

Smíření v nebeské svatyni

Po svém vzkříšení Kristus vešel do první části nebeské svatyně, kde konal smírčí kněžskou službu za hříchy lidí. V roce 1844 pak přešel do „svatyně svatých“, aby záznamy lidských hříchů vnesl k prozkoumání. Započal tak fázi vyšetřovacího soudu ohledně lidských hříchů. Tím začala doba konce, na jejímž závěru oblékne královské roucho a hříchy Božího lidu vloží satanovi na hlavu (čl. 23). Jelikož Kristova oběť byla levítární, spojena se svatyní, znamená to, že Starý Zákon jako celek nepozbyl křížem platnosti, ale byl krom obřadů a obětí potvrzen. Je proto stále třeba světit nejen sobotu a platit desátky, ale zdržovat se i nečistých pokrmů (čl. 21). Ve spojení se zjeveními Whiteové o správné životosprávě a varováním před masem, tak adventisté dodržují specifický dietní režim, spočívající v abstinenci, často i ve vegetariánství s vyloučením kofeinu. Preferují tzv. bio-potraviny a různé gastronomické alternativy.

Věrný ostatek

Až Kristus ukončí svou přímluvnou službu ve svatyni za svět, skončí doba milosti a na zemi nastane doba soužení. Padlá církev se sjednotí pod papežský úřad, který je představován dravou šelmou, Antikristem, jehož hlava byla v roce 1798 zajetím papeže smrtelně raněna. Tím skončilo 1260 dní-let (Da 7,25 a 12,7) počítaných od roku 538, kdy papežský úřad nabyl moci. Nyní je Antikrist znovu živ a chystá se ujmout světovlády (čl. 12). Výkonnou mocí papežství budou USA, které nařídí uctívat neděli namísto soboty. Jedná se o šelmu, která vypadá jako beránek a její rohy znamenají náboženskou a občanskou svobodu.

Praví křesťané neboli „věrný ostatek“, který je představován pacholíkem zrozeným ženou s dvanácti hvězdami (Zj 12,5), se stane terčem satanských útoků. Těmito pravými křesťany jsou ti, kteří nevěří v existenci věčného pekla, nevěří ve věčnost lidské duše a za svoji normu učení považují „malé světlo“, což jsou „prorockým duchem“ inspirované spisy Ellen Whiteové (čl. 17). Pečetí těchto křesťanů je to, že světí Boha v jediný správný den, a to je sobota (čl. 12).

Milénium a poslední soud

Těsně před tím, než se během soužení oklamaní lidé rozhodnou pravé křesťany (věrný ostatek) zničit, sestoupí z nebe Kristus, který vzkřísí mrtvé, a ostatek promění k nesmrtelnosti. Poté nevěřící zahynou. Církev bude Krista následovat do nebe, aby soudila Boha, zatímco satan zůstane zcela osamocen po dobu jednoho tisíce let na pusté zemi jako kozel Azazel, obtížen vinami lidí, které na něho vložil Kristus. V nebi bude zatím probíhat soud, kdy svatí budou v knihách ze skutků nevěřících posuzovat, zda měl či neměl satan pravdu, když obvinil Boha z nedůvěryhodnosti. Po tisíci letech Kristus vzkřísí bezbožné, kteří budou chtít dobýt Jeruzalém, vynese nad nimi smrtelný rozsudek, a poté je zničí ohněm z nebe, zatímco sám bude svým lidem korunován. Tímto ohněm soudu se očistí celá země (čl. 26). Na této zemi nakonec Kristus založí své království, jeho poddaní zde budou cestovat za bytostmi z jiných civilizací a studovat hlubiny Boží, a již navždy budou, v klidu a bez pronásledování, světit a slavit sobotu každého týdne (čl. 27).

Důsledky exklusivismu

CASD se dnes stále identifikuje s věrným ostatkem, který se skrze zjevení odevzdané prorokyni E. G. Whiteové považuje za skupinu zastávající exkluzivní nauku, která může ostatním církvím zprostředkovat orientaci a záchranu v přicházejícím eschatologickém kataklyzmatu. Stejný cíl měla i misijní snaha, vytýčena Generální konferencí CASD pro rok 2013.(43) Velká část církevních aktivit je proto směřována k proselytizaci členů křesťanských církví, které jsou považovány za svedené ďáblem. I jim jsou určena slova z akce NET: „Bůh tě vyzývá, abys učinil další krok ke světlu a stal se součástí jeho církve, která zachovává všech deset jeho přikázání a touží po jeho víře“.(44) Pokud by se však adventista připojil například k nové křesťanské církvi, jednalo by se, slovy bývalého předsedy Generální konference, o odpadlictví.(45)

Kritika

Adventismus byl kritzován již od svého vzniku z řad bývalých adventistů. Zde je možné zmínit jen reprezentativní výseč. V roce 1967 vzniklo nezávislé adventistické fórum „Association of Adventist Forums“, které publikuje čtvrtletník „Spektrum.(46) Jeho činností byly odhaleny nejen věroučné rozpory, ale i shodné části textu jejich prorokyně s jinými autory. Mezi kritiky sporných nauk, jako je vysvětlení roku 1844, patřil v roce 1979 i australský kazatel Desmon Ford. Po jeho příklonu k tradičnějšímu křesťanství byl zbaven úřadu.(47) Ve stejnou dobu vyšel v „Los Angeles Time“ rozhovor adventisty, kalifornského pastora jménem Walter Rea, který mluvil o Whiteové „plagiátorství“. I jeho stál tento počin místo duchovního. Rea vydal i stěžejní kritické dílo adventismu pod názvem „White Lie“, kde podrobně dokládal nejen plagiátorství E. Whiteové, ale i některá prohlášení o jejím zdravotním stavu, zpochybňujícím integritu jejích proroctví. Nakonec musel po 36 letech službu opustit.(48)

Prokázalo se, že Whiteová, a to mnohdy téměř slovo od slova, včlenila do svých knih celé pasáže z prací teologů zejména z 18. a 19. století, jako byli W. Hanna, J. Harris, J. Conybeare, C. E. Stowe, O. Winslow a další. Vypůjčovala si i od zakladatele mormonů J. Smitha. Dílo „Patriarchové a proroci“ se člení do téměř stejných názvů kapitol jako biblická historie od A. Edersheima. Adventisté toto volné vypůjčování si celých pasáží ospravedlňují jako běžnou praxi té doby, jelikož jsou uváděny do nových kontextů.(49) Jiní namítají, že biografické citace byly běžné i v teologii 19. století.

Rovněž prorocká vytržení, ve kterých Whiteová údajně nedýchala, chodila po místnosti a barvitě líčila děj, který viděla před očima, byla podrobena kritice. Někteří neurologové, kteří zkoumali její životopis a psaná poselství, nabyli přesvědčení, že se jedná o důsledek temporální epilepsie.(50) Také adventistický lékař William Russelt v roce 1869 uvedl, že vidění Whiteové se zakládají na poruše mozku a nervové soustavy, a další adventistický lékař Dr Fairfiet v roce 1887 přisuzoval její prorocká zjevení hysterii, která stářím ustupovala.(51)

Teologickými specifiky adventismu se zabýval i adventista Dale Ratzlaff v knihách „Sabbath in Christ“ a „Cultic Doctrine of SDA“, kde kritizoval koncept vyšetřovacího soudu a kultické podstaty SDA obecně. Stěžejním pojednáním o sobotě se stala kniha D. A. Carsona „From Sabbath to Lord's Day“.

Kritickou studii o adventismu v češtině napsala vůdčí osobnost dnešní Církve bratrské Alois Adlof pod názvem „Falešný peníz“, v níž dokládal jeho kultickou podstatu. V odborném tisku se objevilo i několik kritických článků v časopise Dingir. Zde se například uvádí, že CASD se dostává do podezření ze sektářství, protože při navazování kontaktu ohledně propagace zdravé životosprávy nedává najevo, že aktivita stojí na příslušnosti k náboženskému směru a v dalším článku jsou kriticky popsány abnormální stavy a nezdravá úloha Ellen Whiteové.(52)

Na různých tuzemských univerzitách vyšla i řada kvalifikačních prací, jejichž výčet i s polemickým komentářem uvádí adventistický teolog Roman Mach v práci, kterou zaštítil i předseda Československé adventistické unie Mikuláš Pavlík.(53) V poslední době se objevují i různá česká a slovenská fóra a stránky například bývalých adventistů, poukazujících na sektářství a hereze nebo alespoň sporné body učení a praxe.(54)

Reakce adventistů

Adventisté dodnes oficiálně hlásají učení o své výlučnosti a „nedělní“ církve tvrdě kritizují, a ve svých publikacích označují za odpadlý Babylon. Vlastní kritiku obvykle nesou těžce a preferují takové autory, jejichž závěry pro ně vyznívají pozitivněji. V minulosti museli někteří kritici a teologové z vlastních řad, jako např. Kellogg, Ford nebo Rea církev nebo svůj úřad opustit. Dnes, možná i proto, že řada členů z církve odchází, vstupují někteří představitelé s disidenty do dialogu. Například teologové z bývalého sázavského semináře v reakci na kritiku připustili volnější výklad stěžejních věroučných bodů a dokonce zvážili i polemiku o doktríně „vyšetřovacího soudu“(55).

Pokud ovšem kritik potvrdí učení adventistů v tom, že se svým odlišným učením adventisté vskutku vyčlenili ze společenství „nedělních církví“ a stojí mimo historické křesťanství, mají s tím paradoxně problém. U takového kritika pak nalézají zaujatost, špatné motivy a vadí jim, když se citují sporné publikace, které ovšem CASD šíří i do jiných církví. Jsou schopni zpochybnit i úroveň výuky na univerzitě, kde taková kritika vznikla, i když poskytuje jejich členům vzdělání.(56)

Závěr

CASD v Čechách a na Slovenku tvoří Československou adventistickou unii, která patří do celosvětové církve Adventistů sedmého dne. V současnosti se církev dostala do hlubokého pnutí. Na jedné straně je zde skupina liberálních adventistů, kteří se nebojí zpochybnit jejich excentrická dogmata. Tato skupina je ekumenicky vstřícná a zdá se, že teologicky nepříliš vyhraněná. Dosud se ale nezřekla antiekumenických proroctví E. G. Whiteové. Na druhé straně stojí konzervativní adventisté, kteří jsou hluboce zakořenění v apokalyptice a ctí „malé světlo“, což jsou prorocké spisy Ellen Whiteové. Tito adventisté jsou antiekumeničtí, zejména protikatoličtí, vyhlížející světové kataklyzma a celosvětové pronásledování pod taktovkou Říma prostřednictvím USA. Teprve další vývoj ukáže, jakým směrem se hnutí vydá, zda převládne jeden důraz, či zda se toto pnutí v nějaké formě viditelně projeví.
 

Literatura

1) VANDEMAN, G. E.: Co se mi líbí na… Praha: Advent – Orion, 1993, s. 96
2) BULL, M., LOCKHART, K.: Seeking a Sanctuary: Seventh-Day Adventism and American Dream. Bloomington: Indiana University Press, 2006, s. 38
3) MARTIN, R. W., ZACHARIAS, P. K.: The Kingdom of Cults. Updated and Expanded Revision, Michigan: Grand Rapids, 2003, s. 524
4) ADLOF, A.: Falešný peníz. Praha: Křesťanský spolek mladíků v Čechách, 1929, s. 9
5) FRANC, A. Historie a teologie adventismu. Poutníkova četba, 2016, s. 24–26
6) COLLINS, N. J.: Heartwarming stories of Adventist pioneers. Hagerstown, Md.: Review and Herald Pub. Association, 2005 – 2007, s. 35
7) Logos, I. Adventist Prophetic Fables, Lulu Press, Incorporated, 2016, s. 30.
8) DAMSTEEGT, P. G.: Adventisté sedmého dne věří… Výklad základních věroučných článků, Praha: Advent – Orion, 1996, s. 271
9) WHITE, L. A.: Život a dílo Ellen G. Whiteové, (samizdatový překlad) Washington D. C: Review and Herald, 1973, s. 9 – 17
10) ENGS, C. R.: The Progressive Era's Health Reform Movement: A Historical Dictionary. Printed in U.S.A: Praeger Publishers, 2003, 37–39
11) Selected Messages, Vol. 3: W. C. White letters to L. E. Froom. Bienvenue dans le site Web de Richard Lemay, January 8, 1928 – http://www.richar­dlemay.com/…ges3–6­0.html
12) WHITE, L. A. Život a dílo Ellen G. Whiteové, s. 56–57
13) DAMSTEEGT, P. G.: Adventisté sedmého dne věří…, s. 269
14) WHITE, L. A.: Ako nás Pán viedol. Ústredie církvi adventistov s. d. v Prahe, 18. 5. 1985
15) LAND, G.: Historical Dictionary of Seventh-Day Adventists. Scarecrow Press, Inc., 2005, s. 8
16) Seventh-Day Adventist World Church Statistics 2014 https://­www.adventist­.org/…istics-2014/
17) Informace z Výboru Česko-Slovenské unie – http://www.cas­d.cz/…venske-unie/
18) PIŠKULA, J.: Dějiny Církve adventistů sedmého dne v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Advent – Orion, 2009, s. 123
19) SVOBODA, O.: Dějiny teologického vzdělávání v Česko-Slovenské unii. Advent 5/2016, s. 9–12.
20) PAVLÍK, M.: Teologický seminář – nutné zlo v církvi? Advent, 4/ 2005, s. 7–9
21) Dopis ministru kultury Pavlu Dostálovi. Praha. 4. dubna 2005 -www.mkcr.cz/as­sets/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/ma­jetkove-narovnani/CASD.doc
22) Setkání představitelů Církve adventistů sedmého dne v České republice se zástupci Ministerstva kultury ČR. Církev adventistů sedmého dne, 12. 12. 2006 – http://www.cas­d.cz/index.php?…
23) ŠIMEK, P., HRDINKA, J. Zákon o finančním narovnání a Církev adventistů sedmého dne. Advent, 6/2008, s. 5–9.
24) KÁBRT T.: Tomáš Kábrt odpovídá. Grano Salis, 17. 1. 2012 – http://www.gra­nosalis.cz/mo­dules.php?…
25) KÁBRT, T.: Veřejný dopis pastýři. Grano Salis, 1. 12. 2011. -http://www.gra­nosalis.cz/mo­dules.php?name­=News&file=ar­ticle&sid=12075&m­ode=nested&or­der=0&thold=0
26) ŠIMEK, P., HRDINKA, J.: Zákon o finančním narovnání a Církev adventistů sedmého dne…
27) Ministerstvo kultury zveřejnilo návrh zákona o majetkovém narovnání. CristNet, 5. 10. 2011 – http://www.chris­tnet.cz/…n/cla­nek.asp?…
28) O nás. Advent – Orion, Knihy pro kvalitní život a plné zdraví – http://www.ad­ventorion.cz/o-nas
29) Channels of Hope, World Vision – http://www.wvi­.org/…t.FINAL_­.pdf
30) JETELINA, B.: Adventisté sedmého dne mezi modernou a postmodernou. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2012, s. 61.
31) VOERMAN, J.: Ellen White and Trinity. Tesch Services, Inc., 2013, s. 37
32) KNIGHT, G. R.: Hledání identity. Praha : Luxpress, 2007, s. 85
33) WHIDDEN, W.: Arianism, Adventism and Methodism: The Healing of Trinitarian Teaching and Soteriology. Methodist Theol. Studies Working Group – http://www.sda­net.org/…yWhid­den.htm
34) Fundamental Beliefs of Seventh-day Adventists, 1931 – http://www.gre­atcontroversy­.org/…/fb1931­.php/
35) Christ, and Michael and Archangel. Questions On Doctrine – http://www.sda­net.org/…/qod/q08­.htm
36) DUDA, D.: Kristus, Bůh nebo stvořená bytost? Advent – Orion, Praha, 1997, s. 7
37) Arminianism and Adventism: Seventh-day Adventism, Semipelagianism, And Overlooked Topics In Adventism's So­teriology. Memory Meaning and Faith, 15. 10. 2010 – http://www.me­morymeaningfa­ith.org/…riolo­gy.html
38) DUDA, J.: Víra, co to je?, Praha: Advent – Orion, 1994, s. 9
39) Perspectives on 1844: Putting the Pieces Together, Adventist Today, č. 6. roč. 14, 2006.
40) DAMSTEEGT, P. G.: Adventisté sedmého dne věří….
41) NELSON, D.: NET 98, 27 přednášek vydaných tiskem. CASD, 1998
42) BRANSON, W. H.: Smíření ve světle svatyně. Ústřední rada církve adventistů s. d., vydáno pro vnitřní potřebu církve, 1970, s. 13
43) LAUFERSWEILER, D.: Studium knihy Velký spor věků na fbs; svědectví Ježíšovo pro dobu konce – https://www.fa­cebook.com/…798763­57973/?….
44) NELSON, D.: NET 98, 22. přednáška, s. 5–8
45) FOLKENBERG, R. S.: In POTOČEK, J.: Církev adventistů sedmého dne. Život víry, č. 6, roč. 6, 1995, s. 156–158.
46) LAND, G.: Historical dictionary of Seventh-Day Adventists, s. 27
47) GALLAGHER, E. V., ASHCRAFT, V. M.: History and Controversies, Introduction to New and Alternative Religions in America. Printed in United Dtates of America : Greenwood Press, 2006, s. 57
48) Elder Walter T. Rea, Ph.D. EllenWhiteExpo­sed.com -http://www.ellen­whiteexposed.com/re­a/bio.htm
49) FORTIN, D., MOON, J.: The Ellen G. White Encyclopedia, Review and Herald, 2010 – https://www.an­drews.edu/…clo­pedia.htm
50) COUPERUS, M.: The Significance of Ellen White’s Head Injury, Adventist Currents, roč. 1, č. 6, 1985, s. 31
51) ADLOF, A.: Falešný peníz, s. 14
52) Adventisté sedmého dne, Dingir.cz, archiv – http://www.din­gir.cz/index.php?…
53) PAVLÍK, M.: Recenzia Romana Macha na knihu Aleša Franca o „adventizme“. Otevřený diář Mikuláše Pavlíka, předsedy Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne – http://mpavlik­.casd.cz/…-adventizme/
54) Například: www.biblickes­tudie.cz; http://odchaze­niodadventistu­.blogspot.cz/; http://acos.tym­.sk/; http://byvali­adventiste.cz/; www.cestaviry.cz apod.
55) I když jsme na cestě, stále věříme… České sdružení CASD, 11. 2. 2013 – http://ceskes­druzeni.cz/…ta­le-verime/
56) MACH, R. Recenze diplomové práce v kontextu jiných odborně – kritických pojednání o adventismu – http://mpavlik­.casd.cz/…-07–2016.pdf