Jak rozumím Písmu
Písmo je pro mne svatá kniha, inspirovaná Duchem svatým, ve které Bůh skrze staletí vyjádřil vše, co vyjádřit chtěl. Popisuje minulost, přítomnost i budoucnost. Věřím, že každý člověk obdařený Duchem ji může rozumět i vykládat, i když ji zcela neporozumí a bude se dopouštět chyb. To, co potřebuje k životu, v ní však spolehlivě nalezne. Věřím, že k Bibli je třeba přistupovat s modlitbou a s čistým srdcem. Také věřím, že Bible sama není cílem, ale prostředkem. Cílem je Bůh. Věřím proto, že Bible oživená Duchem nás vede k Bohu a stejně tak Duch Boží nás povede do Písma, abychom Boha lépe poznali.
Jak řekl jeden z mých duchovních otců, protože nejsem teolog, mohu si dovolit věřit Bibli. A já dodávám, že celé Bibli. Nevěřím, že Bůh zamýšlel udělat z Bible hlavolam, kterému porozumí pouze studovaný teolog. Také nevěřím, že Bůh nechal lidstvo 19 století bloudit, než přišel Darwin a ukázal nám, jak je třeba správně chápat stvoření. Na druhou stranu vím, že znalost řečtiny a hebrejštiny je něčím, co člověku dokáže lépe ozřejmit různé významové odstíny a někdy může člověka vést až k přehodnocení určitých bodů nauky. Nejde však o věc spasení. Znalost dogmatu a historie pak uchrání před mnohými úlety a vede k hlubokému ponaučení. Na každé teologické fakultě bych však zavedl dva povinné předměty: „kolenologii“ a „vědecký antiintelektualismus“.
Vím, že nikde ze slitiny „platiny a iridia“ není uchován biblický originál, který náhodou nechal přeložit král Jakub, a který byl dostupný Janu Blahoslavovi. Vím, jak obtížné bylo Bibli sestavit díky různočtením a chybám opisovačů, a že tak činil Duch svatý skrze nedokonalou církev téměř čtyři století. Přestože je Písmo křesťanskou nutností, nebylo vždy pro křesťany ani samozřejmostí ho vlastnit. Církev čtyři století používala biblické knihy, aniž by byl stanoven jejich přesný seznam. K Písmu je tedy nutné historické a současné společenství věřících v Duchu svatém, včetně kazatelů, učitelů a proroků, kteří v rámci živého společenství Bibli studují, vyučují a káží. Ve vztahu k Písmu mohou existovat nesprávné polohy. Pro jedny je Písmo něčím, co je sice moudré a dobré číst a studovat, ale pro církevní nauku a praxi není dostatečné, a proto je třeba přibrat výdobytky sekulární vědy, jako evoluci. Extrémem je rovněž podřídit Ducha svatého Písmu a tvrdit, že Bůh nemůže k člověku mluvit jinak, než skrze Písmo. Takoví lidé pak sice mohou znát dobře Pána Ježíše Krista z Písma, ale už ne ze svého osobního života. Nedovedu si představit, jak by pak mohli obstát tisíce křesťanských konvertitů, kteří byli ve vězení bez Bible. Na druhou stranu věřím, že Duch svatý bude ke křesťanovi mluvit slovy Písma, v jeho duchu a nepůjde nad tento rámec.
Nevěřím, že Bible v praktickém životě nahradila Ducha svatého, a že když svatopisec položil pero u poslední knihy, že v nebi vypnuli moc k praxi duchovních darů. Tento výklad musí vyškrtnout z Písma mnoho kapitol nebo je prohlásit jen za dočasně platné. Musí dokonce tvrdit, že Kristova slova nabádající církev hlásat evangelium, které má být provázeno znameními, platilo jen v antice resp. do kompletace biblického kánonu. Paradoxně by pak tato slova prakticky ve chvíli, kdy byla kanonizována, přestala platit. Byl by tak vydán částečně neplatný zákon. Písmo však nenahrazuje Ducha ani nestojí vedle něho. Slova jsou Duch a život. Jiní křesťané naopak učinili Ducha jako alternativu k Písmu. Tvrdí, že je Duch může vést mimo rámec Písma a přinášejí až blasfemická, falešná proroctví a demonstrují padělky zázraků. Představa, že by jejich zjevení, prožitky a zážitky měly být striktně posuzovány psaným Slovem, se jim jeví jako zákonictví a hledají svrablavé uši neupevněných křesťanů, jako populární zpěvák dav svých fanoušků.
Písmo je pro mne Boží manou, která je mi dána za pokrm. Rozumím mu tak, jak je napsáno, a kde jde o symboly a metafory, tam mi jistě Duch, uzná-li za vhodné, odkryje jejich význam. Písmo mohu znát jen tehdy, pokud se je budu snažit žít, a to není možné bez společenství Božího lidu, kde jeho autor sám povolal a uschopnil jeho kazatele a učitele. Písmo pro mne není zdaleka kompletním svědectvím o Bohu. Boha není možné vtěsnat do 66 knih. Věřím, že se ale v těchto knihách Bůh sám rozhodl odhalit se člověku a dát mu v něm vše, co potřebuje vědět o Něm, o sobě a o světě ohledně své spásy a duchovního života.
Odmítám proto úzkoprsý fundamentalismus, nahrazující Ducha Slovem, stejně jako liberalismus nadřazující rozum nad Písmo. Zdaleka nedokážu rozumem uchopit Písmo, ale mohu mu věřit. Pokud se cokoliv dostane do rozporu s Písmem, pak věřím, že jsou jen dvě cesty, jak z toho ven. Buď má pravdu Písmo, a vše ostatní se mýlí, nebo se jedná o mylný výklad a je třeba učinit výklad správnější. K správnějšímu výkladu se ovšem dopracujeme opět z Písma, kdy Písmo vykládáme Písmem, nikoliv srovnáním s produkty a výdobytky sekulárního poznání nebo humanismu či filozofie. Pokud bude někdo namítat, že jde o argumentaci v kruhu, bude mít pravdu. Ale což lze například matematické rovnice interpretovat jinak než matematicky nebo vykládat báseň jinak než poeticky? Ještě jsem neviděl přesnou matematickou rovnici na interpretaci pocitů. Pokud je Písmo Božského původu, lze je vykládat opět skrze Boží zjevení.