Církev vyhlíží probuzení
Dnes jsem se vrátil z týdne dovolené v Maďarsku, kam pravidelně jezdíme na jarní prázdniny do termálních bazénů. Zhruba od svých 22 let trpím bolestmi kloubů a horká termální voda je přímo balzámem nejen na mé kosti, ale i na duši. Po celodenním prohřívání pak dlouho a nerušeně spím, ale někdy mám velmi živé sny. Právě ve středu jsem v noci prožíval jeden takový živý sen a zřejmě jsem přitom cestoval po svém lůžku. Probudila mne až silná rána hlavou o zeď. Byl jsem uprostřed penzionu, kolem bylo ticho a hluboká noc. Během pár vteřin jsem znovu usnul. Vím ale, že zatímco ve snu jsem prožíval něco opravdu živého, ve skutečnosti jsem hluboce spal. Uvědomil jsem si na tom něco důležitého. I církev si může myslet, že bdí, že prožívá něco opravdu nevšedního (byť fiktivního), ale přitom se může nacházet v hlubokém spánku.
O dovolené zároveň studuji stará čísla Života v Kristu, protože sepisuji dějiny Apoštolské církve. Je zde něco velmi zvláštního, co se mi náhle spojilo.
Prakticky od roku 1989 to vypadá, že užuž přijde probuzení. Proroctví střídá proroctví, bonnkuje se, freidzonuje se, annacondijuje se, trautuje a knieseluje se, školí se vedoucí, skupinkuje se, učedníkuje se a alfuje se. Když ne zítra, tak nejpozději pozítří se zřejmě celá Česká republika obrátí a my ještě nemáme alespoň tisíc vyškolených pastorů..!
A tak si představte jeden krásný sen: Sedíte v Bratislavě na konferenci s Bonnkem a slyšíte mocné proroctví, že Československo bude spasené. Jste na okraji probuzení. Vše vysílá televize. Vzrušením vstáváte ze sedačky a tleskáte. Jste duchovně mocně dotčení. Čekáte, že se proudy Ducha povalí z haly a co nevidět zachvátí vládu, parlament, školy… A děj pokračuje.
Přichází letniční konference ve Frýdku. Mocně se modlíte, připravujete, evangelizační týmy projíždějí zemí a do toho Torontské probuzení na biblické škole… Neudržíte se na nohou a mocně se smějete pod mocí Ducha, tančíte, všechno se s vámi roztáčí…, slyšíte kázat Freidzona, Annacondiu, Scatagliniho. Zachvacuje vás oheň svatosti a jste pokřtěni ohněm. Již jen nesedíte, ale povstáváte, slyšíte troubit válečné šofary… ze vší své síly máváte vlajkou, vždyť jste hrozným vojskem pod praporci. Cítíte, že strháváte ponebeské mocnosti a stoupáte v extázi vzhůru, kde zaujímáte své místo po Kristově pravici.
A už je tu Impressionate… Konečně přichází vysněná jednota s charismatiky. Slyšíte španělštinu, jak mocně a libozvučně duní náměstími, halami a tělocvičnami. Slyšíte proroky a máte pocit, že se otevřela nebesa. Cítíte sestupovat mohutné proudy pozdního deště, jak dopadají na roztoužená srdce. Povstává mohutná armáda nových Davidů, vůdců poslední doby, a Goliášové se dávají na ústup. Formuje se Gedeonova armáda bojovníků seřazených pod vizí pastorů ve skupinkových sborech. Buňky se multiplikují a množí pod mocí Ducha, znovu a znovu mohutně skrápěny deštěm. A znovu zní hudba a proroci přikládají polnici k ústům a unisono v nových akordech zní „probuzení, probuzení, probuzení!“ Nevěsta, vojsko pod praporci, se připravuje, aby zabrala zemi pro Krista. Povstávají noví vůdci.
Přijíždějí proroci Ferguson a Traut, aby provolávali a vyzbrojovali. Každý má v nově dobyté zemi své poslání a zaslíbené místo. Dorůstáte do Kristovy podoby a suché kosti se pod prorockou zvěstí spojují šlachami, plní masem a potahují kůží. Do sjednoceného těla sestupuje z nebe masité srdce a pod mocným pomazáním armáda pro svého Ženicha začíná obsazovat zemi.
A už je zde pozvání národa na večeři. Média se plní pozitivními svědectvími a Nevěsta se dále sjednocuje. Bariéry padají a další mocné vojsko se staví na nohy. Národ při pohledu na tu jednotu už neodolá tak úžasnému svědectví. Hlas polnice řeže vzduch, zvuky tamburíny pronikají éterem a šofary ohlušují vítězným pokřikem. Neudržíte se na nohou a padáte na zem a smějete se a smějete se. Mohutné proudy Ducha se valí z vašeho břicha a ďábel bere nohy na ramena a mocnosti nebeské se chvějí hrůzou. Domy modliteb se plní slávou, paprsky zdraví prosvěcují místa uzdravení a noví a noví proroci volají „probuzení, probuzení, probuzení“… „nyní, nyní, nyní!“ Království se prolamuje do kultury, politiky a školství. Tu slávu už nejste schopni unést a tak se rozeběhnete… a náhle náraz. Probouzíte se…
Kolem vás je ticho… Zjišťujete, že to byl jen sen. Budíte se do reality šířícího se feminismu, genderismu, homosexualismu, liberalismu, politické korektnosti a synkretismu. Vidíte rozdělené církve a sbory. Ovce pobité svými „autoritami“. Nejen, že neovlivňujete společnost, ale jste totálně v jejím vleku. Rozmohla se touha po pochvale, být prvním, úspěšným a velkým. Rčení účel světí prostředky, se stalo heslem doby v církvi. Kdejaká zhůvěřilost přinášející výsledky je svévolně implementována mezi Boží lid v domnění, že úspěch je to, co Bůh dnes nejvíc žádá. Zaniká rozdíl mezi byznysem a křesťanstvím a z mamonu se vytváří ctnost… Torontská droga, vstřiknutá do žil, se ale již metabolizovala a přicházejí tvrdé abstinenční příznaky.
Co nyní? Sáhnout po další konferenční dávce, dalším falešném proroctví nebo absolvovat tvrdou odvykací kůru? Kůru čtení Písma, pravidelných modliteb a vědomí dokonale svrchovaného, ale přesto milujícího Boha? Pohřbít klamné doufání a vzdát se falešného ducha, který po léta mnohé držel ve svém klamném, lživém, i když příjemném opojení? Vyměnit sny za realitu, opilost za střízlivost a falešné proroky za Písmo? Je nějaká naděje?
„Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.“
Ale nyní přichází i naděje:
„Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země. Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč.“ Tak promluvila Hospodinova ústa".
Jak mnozí odpoví:
„Oni však řekli: "Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.“ Proto praví Hospodin toto: "Jen se dotažte mezi pronárody! Kdo kdy slyšel něco takového? Hrůzostrašné věci se dopustila panna izraelská. Zmizí sněhová pole ze skal Libanónu? Vyschnou snad tyto cizí vody, chladné a bystré? Na mne však můj lid zapomněl, pálí kadidlo falešným bohům. Přivedu je k pádu na jejich cestách, na stezkách věčnosti, půjdou po neschůdných, neupravených cestách. Jejich země bude vzbuzovat úděs a věčný posměch, každý kolemjdoucí bude nad ní v úděsu potřásat hlavou.!
Jiní však řeknou:
„Hospodine, na nás je zjevná hanba, na našich králích, na našich velmožích a na našich otcích, neboť jsme proti tobě zhřešili. Na Panovníku, našem Bohu, závisí slitování a odpuštění, neboť jsme se bouřili proti němu a neposlouchali jsme Hospodina, našeho Boha, a neřídili se jeho zákony, které nám vydával skrze své služebníky proroky. Celý Izrael přestoupil tvůj zákon a odchýlil se a neposlouchal tebe. Na nás je vylita kletba a zlořečení, jak je o tom psáno v zákoně Mojžíše, Božího služebníka, protože jsme proti tobě hřešili.“