Jak rozpoznat účinný lék od náhražky?
Nová vlna alternativy
V devadesátých letech jsem se, spolu s řadou erudovanějších odborníků, věnoval kritice alternativní medicíny. Tehdy se jednalo zejména o homeopatii, ale též akupunkturu, akupresuru a další metody, vycházející z okultismu, východních filozofií a náboženství. Po vyloučení homeopatů z České lékařské společnosti a publikaci několika knih a prací, ať už z hlediska sekulárního nebo křesťanského, to vypadalo, že v církvi je ohledně těchto věcí jasno. A skutečně, málokterý znovuzrozený křesťan by dnes obhajoval homeopatii nebo akupunkturu. Přesto se v církvi, a zejména v poslední době, setkávám se záplavou alternativních postupů a přípravků. Nejedná se obvykle o okultismus, ale podstatnou, ne-li majoritní skupinou jsou tzv. „doplňky stravy“.
Hned úvodem bych rád předeslal, že nejsem proti veškerým alternativním postupům ani proti potravinovým doplňkům. Některé mohou být opravdu užitečné. Je však nutno vědět, že se nejedná o léky určené k léčbě. Přesto se někteří výrobci zřejmě snaží vzbudit dojem opaku. Je ale nutné přiznat, že ani některé registrované přípravky nemají podstatné atributy léků. Vždyť i homeopatika jsou registrována jako léčiva, aniž by se požadoval jejich prokázaný léčebný účinek.
Křesťané jsou si vědomi, že mohou v podobných věcech „naletět“. Dnes již ani tak ne na okultismus, jako spíše na promyšlený byznys. Poslední dobou se proto stále více z nich dotazuje, zda to, co jim doporučil lékař, lékárník nebo jen známý, je dobré či nikoliv. Někdy si ale jen pamatují, že jde například o žluté tablety hořké chuti, případně nejsou schopni sdělit přesný název. V lepším případě znají jen název generický, bez toho, aby věděli, co daný preparát obsahuje. Není proto vždy snadné vyhovět jejich prosbě. Odpovědí by chtěl být tento článek, z něhož by každému mohlo být srozumitelné, zda to, co je jim nabízeno, je opravdu prospěšné nebo zda se jedná o podvod.
Možná bude dobré se nejprve zamyslet nad tím, proč jsou někteří lidé a dnes dokonce i křesťané náchylní alternativám věřit ve velkém, nabízet je nebo se dokonce podílet na jejich distribuci.
Možné příčiny soudobé rozšířenosti
Vlny léčitelů vírou typu Steve Rydera, Alana Vincenta nebo Reinharda Bonnkeho jsou zřejmě již minulostí a prokázalo se, že šlo především o velkou bublinu. Ovšem i jejich strategie byla velice podobná, a to nabízet hromadně uzdravení snad všem. I ďábel ví, jak si člověk cení vlastního zdraví, a že sám za sebe dá vše, a při onemocnění je schopen obvinit Boha a zlořečit mu (Jób 2,4–9). Lidé navíc staví své zdraví do popředí mnohem více než dříve a představa snášet nemoc, která člověka nějak trvale omezuje, se nám jednoduše nechce. Zvláště, když nám někdo slíbí, že vůbec být nemocní nemusíme. To je ovšem často omyl.
Pak je zde ještě „zelený“ politický a ideologický tlak, který nám říká, že onemocníme, pokud v restauraci náhodou vdechneme kouř od protějšího stolu, že se přehřejeme pod poklopem oxidu uhličitého, že člověk riskuje cirhózu jater po jednom pivu nebo že máme špatné vložky do bot, špatnou matraci na spaní a nevhodné osvětlení. Je prý špatné se nechat očkovat, protože děti dostanou autismus a chemické léky nám mohou poškodit mozkovou tkáň, způsobit cukrovku, rakovinu a Alzheimera. I když je to míněno s nadsázkou, příbalové letáky léčiv, kde jsou podrobně uvedeny všechny možné i nemožné nežádoucí účinky, a které citlivý či neurotický pacient pak pocítí, nás v tom utvrzují. Netvrdím, že léky jsou neškodné a že při masivním a nevhodném podávání nepoškozují zdraví. Opak je pravdou. Ale uvažovat takto extrémně je podobné, jako napsat na autobus, že častým používáním městské hromadné dopravy můžeme utrpět úraz, trvalou invaliditu nebo zemřít.
Podle některých názorů to vše mají na svědomí farmaceutické koncerny, které svými léky cíleně „vyrábějí další nemoci“, aby je pak lidé mohli dalšími léky z jejich produkce léčit, nebo jsou v horším případě řízené tajnými lóžemi pod vedením vlivných bankéřů, kteří chtějí zlomit odolnost obyvatelstva a ovládnout svět. Vedle toho je ale „nanejvýš blahodárné“ užívat marihuanu k léčebným účelům, experimentovat na psychicky nemocných s halucinogeny, obkládat se baňkami stejně jako pijavicemi, polykat kilogramy předražené želatiny ve formě kapslí na ubývající chrupavku a jednou do roka se „detoxifikovat“ nějakým drahým, zaručeně přírodním preparátem v ceně tisíců korun. Lidé tak žehrají, když mají doplatit padesát korun za „toxický“ chemický lék, ale podstatně větší sumy za doplněk stravy rádi zaplatí. Vždyť co by neudělali pro své zdraví?
Není třeba obhajovat farmaceutické firmy, ale protože jsem ve farmaceutickém průmyslu pracoval takřka dvacet let a dodnes s ním spolupracuji, musím se jen usmát. Cílem farmaceuta, stejně jako zubaře, pekaře, ševce nebo průvodčího je – zcela samozřejmě – vydělat a uživit rodinu, ale – alespoň doufám – i pokud možno pracovat co nejlépe. Farmaceuti nejsou démoni vedeni tajnými spolky s cílem co nejvíce oškubat obyvatelstvo. Mnohem většími finančními dravci jsou právě různí alternativci, kteří – podle mých zkušeností – jsou vedeni především ziskem. Nemusejí splňovat snad až nadmíru přísná legislativní opatření pro výrobu léků jako farmaceuti. Nemusí prokazovat klinické studie za miliony ani nemusí vyrábět podle zásad správné výrobní praxe. Naslibovat ale mohou téměř cokoliv.
Jak tedy rozeznat skutečný lék, který nám může pomoci ke zdraví, od toho, který nám může pomoci maximálně ke skromnému životu bez přebytečných financí? Uvedu zde deset bodů. Prvních sedm bývá obvykle, ale ne vždy, společných. Další tři jsou pak doplňkové, ale přesto až příliš časté. Zároveň chci předeslat, že nejde o bezchybný návod, ale jen o několik bodů, které by měly usnadnit orientaci laikovi.
Společné znaky
1. Nejedná se o lék
Skutečný lék s prokázaným léčebným účinkem musí být registrován Státním ústavem pro kontrolu léčiv a splnit velice přísná kritéria. Netvrdím, že všechny registrované léky jsou vždy účinné (vždyť registrovaná bez prokázaného účinku jsou na výjimku i homeopatika – viz zdůvodnění: http://www.sukl.cz/…y-a-odpovedi). Nicméně může se jednat o velice účinný filtr, kdy si každý na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv může ověřit, zda se skutečně jedná o registrovaný lék: http://www.sukl.cz/…n/search.php. Na druhé straně to, že přípravek není registrován, ještě neznamená, že se nemůže například jednat o vhodný doplněk stravy.
2. Zaručeně přírodní
Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že přírodní léky jsou dobré, neškodné a v podstatě zdravé. Proto řada preparátů ve své reklamě zdůrazňuje, že vše je stoprocentně přírodní a nechemické. I když si dám raději jogurt s čerstvým ovocem, než s umělou trestí, u léků jde o něco odlišného, ty se nejedí na chuť. Navíc i přírodní látky jsou chemikáliemi. Což kuchyňská sůl (chlorid sodný) nebo mléčný cukr (laktóza) nejsou chemikáliemi? A copak cholesterol, přepálený živočišný tuk nebo aflatoxin nejsou zaručeně přírodní? Ty nejtoxičtější látky, jako alkaloidy muchomůrky zelené amanitin a faloidin, dále třeba ricin, botulotoxin, mrtvolné jedy, silně návykový morfin, ale konec konců i alkohol (etanol) apod., jsou čistě přírodního původu! Jsou snad proto bezpečnější než syntetické sloučeniny?
První látky k léčbě rakoviny, jako například kolchicin, byly čistě přírodní. Právě pro jejich toxicitu se přistoupilo k léčivům polysyntetickým a syntetickým, jejichž syntéza cíleně snižovala právě toxicitu. Nelze tedy souhlasit, že léky pocházející z přírodních zdrojů jsou bezpečnější než léky syntetické. Mnoho lidí si například poškodilo játra častým pitím silně účinných bylinných čajů. Navíc například bylinné směsi s obsahem vysoce účinných látek mají řadu látek balastních a jejich obsah kolísá podle lokality naleziště a v závislosti na podnebí. Takováto léčiva nelze obvykle přesně dávkovat, a proto se jejich obsah standardizuje ve formě různých extraktů apod. Naproti tomu syntetické léčivo je přesně dávkováno a má definovaný profil nečistot. Proto pokud nějaký preparát staví na tom, že je čistě přírodní, je třeba mít se na pozoru. Jsou samozřejmě zcela nezastupitelná přírodní léčiva, která zatím nelze syntetizovat, ale to samo o sobě neznamená, že jsou prostá rizik. Není tedy pravda, že léčiva přírodního původu nejsou nebezpečná.
3. Panacea – všelék
U některých přípravků, které nejsou registrovány jako léčiva, se můžeme dočíst, že léčí téměř vše od rakoviny, cukrovky, roztroušenou sklerózu, Alzheimerovu chorobu, poškození sítnice až po duševní choroby a poruchy potence. To se u registrovaných léků samozřejmě uvádět nemůže, protože jejich indikace musí být klinicky ověřeny. Odborně se všeléku říká „panacea“ a myslím, že každému soudnému člověku musí být jasné, že je to nemožné. To přeci dokáže jen Kristus, ale žádný lék, notabene potravinový doplněk.
Přesto možná některý zoufalý a nevyléčitelně nemocný to „alespoň zkusí“. Nic tím přeci nepokazí, ovšem krom zvýšení zisku výrobce, své finanční újmy a nenaplněné naděje nebo, v krajním případě, zhoršení své nemoci. Další skupinou lidí, kteří jsou ochotni věřit, jsou finančně motivovaní distributoři a překupníci, kteří zřejmě přesvědčí i sami sebe. Peníze opravdu jsou schopny oslepit. Zde jsem beze zbytku přesvědčen, že nejlepším způsobem, jak jednat s panaceou, je ignorace a důrazné varování. Pokud někdo věří, že nějaký přípravek vyléčí opravdu (nebo téměř) vše, říká tím mnohem více o svém přístupu než o daném přípravku.
4. Absence nežádoucích účinků
Častokrát jsem se setkal s tím, že někdo s vážnou tváří tvrdil, že daný přípravek nemá nežádoucí účinky. Ano, je to možné. Ale pak je třeba dodat, že tyto preparáty nemají ani žádoucí účinky. Homeopatika jsou registrovaná proto, že se u nich žádný účinek nepředpokládá, tedy ani nežádoucí účinek. Mnoho lidí si neuvědomuje, že účinnost je vyjádřena mírou účinku žádoucího a nežádoucího. Jejich poměr, tzv. „benefit ratio“, pak rozhoduje, zda skutečně daný lék použít. Uvedu příklad. Jedním z nejbezpečnějších léků na světě je carbo adsorbens, tzv. živočišné uhlí. Pokud máte průjem a vezmete si jej, symptomatického průjmu se zbavíte. Pokud jej však pozře zdravý člověk, dostane zácpu. Ačkoliv jde o banální případ, u jiných léků je to obdobné. Pokud máte nízký tlak a vezmete si bezpečný lék na jeho snížení, tak se vám tlak upraví. Pokud by to samé udělal člověk s nízkým tlakem, může až omdlít. Toto jsou jen zřejmé a jasné příklady. Ovšem ve skutečnosti je věc mnohem složitější a každý zásah do metabolismu člověka se zpravidla nějak projeví. Zda jsou tyto změny chápány jako žádoucí či nežádoucí je jen mírou vyjádření kvality, nikoliv pouhé kvantity. Stejně tak i v jiných oblastech života člověka lze každou věc zneužít. Každý účinek může být žádoucí nebo nežádoucí, záleží jen na zvolené indikaci. Neexistuje tedy účinný lék, kterým – více či méně – nelze uškodit.
5. Neznámý mechanismus účinku
Ne všechny věci kolem nás, včetně mechanismu působení léčiv, nám musí být srozumitelné. Přesto prokazatelně a opakovatelně fungují. Pokud se však setkáme s lékem, který evidentně na danou indikaci nijak působit nemůže a je v rozporu s dosavadními poznatky, je třeba mít se na pozoru. Někdy je absence známého účinku zdůvodňována různým religiózním názvoslovím. Mluví se o jakýchsi tajemných, nehmotných a neprobádaných „energiích“, „energetických polích“ a „informacích“, aniž by tyto pojmy odpovídaly jejich zavedenému obsahu. Energie se totiž dají měřit a informace ověřit. Nic z toho zde ale obvykle nebývá možné.
Často se mluví o tom, že daný, obvykle velmi bizarní „lék“ předběhl dobu nebo se mu farmaceutický průmysl brání, aby nepřišel o své zisky. Pravdou však je, že farmaceutičtí výzkumníci nemají obvykle ani tušení o podobných obskurních přípravcích, nepředstavují pro ně žádné nebezpečí, natož aby se jimi jakkoliv zabývali. Pokud narazíte na snahu vysvětlit působení neznámými a doposud neobjevenými mechanismy a energiemi a je zde přimísena esoterika a náboženství, existuje zde oprávněný důvod tento přípravek odmítnout.
6. Kazuistiky namísto klinických studií
U klasických léků je třeba k jejich registraci rozsáhlé klinické hodnocení, které trvá obvykle desítky let a stojí velkou sumu finančních prostředků. Nic takového ovšem není nutné u potravinových doplňků. Pokud jsou jim přesto přisuzovány léčebné účinky (což může být opodstatněné například u racionálního – nikoliv plošného – podávání vitaminů a minerálů), nezřídka se využívají svědectví známých osobností, kterým daný přípravek vyléčil rakovinu a ještě například dítě nebo domácího mazlíčka, u kterého přece neexistuje placebo efekt. Ale právě děti a zvířata na placebo reagují velmi dobře. Zatímco v klasické medicíně jsou jména pacientů lékařským tajemstvím, zde se jedná o prostředek reklamy.
Jindy se mluví o tom, že tyto přípravky jsou součástí různých východních medicínských systémů, které fungují po tisíciletí, a není tedy třeba se historicky prokázaným účinkem vůbec zabývat. U každého již dříve používaného léku je ovšem zpravidla potřeba hodnotit alespoň bioekvivalenci (porovnání krevních hladin po podání ústy) a samozřejmě přísná lékopisná měřítka kvality. Někdy (ne vždy) pak vyplouvá na povrch, že dané východní systémy jsou, stejně jako v předchozím bodě, filozofiemi a dané přípravky působí „duchovně“ v rámci náboženských, tedy „nehmotných principů“ daných religiózních systémů.
7. Vysoká cena
Přestože alternativa může vycházet i z oprávněné kritiky postupů a nákladnosti klasické medicíny, alternativní přípravky kapsu daňového poplatníky rozhodně nešetří. Nasbíraný sopečný popel, sušené bahno z Mrtvého moře nebo naškrabaný a usušený mech k zázračným vyléčením obvykle neodpovídají ceně surovin ani výrobním nákladům. Někdy i zde se pak mluví o tom, že temná chapadla farmaceutického průmyslu brání registraci, a tím i úhradě ze strany zdravotních pojišťoven z důvodu strachu z konkurence, a proto je přípravek tak drahý. Nicméně existuje řada skutečných léků, které hrazeny pojišťovnou nejsou, a přesto je jejich cena zlomkem ceny těch, které splňují výše popsané charakteristiky. Že jde především o dobrý byznys je zde nasnadě.
Časté znaky
8. Metoda detoxifikace
U některých přípravků se můžeme setkat s fenoménem tzv. „detoxifikace organismu“. Tento étos vychází vstříc lidem, kteří jsou přesvědčeni, že svět kolem nás je nadmíru znečištěn činností člověka. Lidská produkce kontaminuje potraviny těžkými kovy, hormony, antibiotiky a genovou manipulací; životní prostředí exhalacemi oxidem uhličitým, ošacení umělými vlákny apod. Svět je v pohledu těchto lidí veden jen svoji chamtivostí bez ohledu na zdravotní zátěž obyvatel země. Proto je třeba jíst jen zdravé biopotraviny a používat především přírodní, alternativní přípravky včetně oděvů a léků. Celý život lidí vyznávajících tuto New Age podobnou filozofii se stává cestou alternativy ke všemu „oficiálnímu“. Člověk, který je vystaven společnosti, otrávené jak duchovně tak chemicky, potřebuje čas od času „detoxifikovat“ od všudypřítomných hormonů, antibiotik a těžkých kovů, a to zásadně alternativními postupy a přípravky.
Nelze sice upřít, že tento pohled může, alespoň částečně, vycházet ze skutečnosti. Ovšem bez znalosti lidské fyziologie a patologie. Představa, že lze člověka zbavit těžkých kovů a toxinů na základě bizarních přípravků je samozřejmě úsměvná. Nicméně pro vyznavače tohoto zeleného náboženství jde o víru, která není založena na lékařské vědě. Dochází zde k prolínání ideologie a medicíny. Představa, že nás nějaký potravinový doplněk podstatně zbaví chemických reziduí a toxinů, kterými jsme promoření, je nereálný. Jak by pak bylo snadné zbavit se například radioaktivních prvků po chemickém spadu v Černobylu nebo ve Fukušimě. Proč nic podobného nepomohlo? Na druhé straně protektivní či podpůrný prostředek může i zde být užitečný, ale ne všemocný.
9. Doporučení od odborníků z jiných oborů
U klinicky nehodnocených přípravků je absence výsledků kompenzována „dobrozdáními“ různých specialistů. Často, i když ne vždy, se ovšem jedná o specialisty, kteří nejsou odborníky ani ve farmakologii nebo farmakognozii, ani v oborech souvisejících s klinickým, biologickým či fyzikálním hodnocením léků. Někdy se jedná o absolventy technických nebo humanitních oborů nebo dokonce lékařů a farmaceutů, ovšem bez vazby na hodnocení léčiv. Existují samozřejmě i zde výjimky, které potvrzují pravidlo. Není cílem zpochybnit jejich erudici, ale je to podobné, jako kdyby profesor hudebních věd psal dobrozdání na testování trati pro motocyklové závody, pokud by nehodnotil například vliv intenzity hluku na schopnost vnímání jednotlivých zvukových frekvencí resp. tónů.
10. Multilevel marketing
Posledním bodem, který bývá spojen jen s jistými přípravky, je multilevel marketing (MLM). Některé preparáty jsou natolik bizarní, že jsou prakticky neprodejné nejen v lékárnách, ale možná ani v obchodních řetězcích. Případně se výrobcům nechce platit marže prodejcům nebo chtějí zvýšit své zisky motivací konzumentů. Pak je k dispozici síť MLM, kde je každý konzument zároveň prodejcem a podléhá silnému motivačnímu tlaku tyto přípravky prodat dalším zájemcům. Jakýsi finanční a kariérní postup, vedoucí zpětně až k nekritickému nabízení daných přípravků, je samozřejmě mnohem méně etický než prodej podobného přípravku v lékárenské distribuční síti. Je zde zarážející, že pro lidi, kteří jsou zapojeni v tomto systému, se jejich preparáty snad stávají jakousi životní filozofií, cestou a vyznáním a přebírají v jejich osobním životě statut jakési modly, kterou téměř adorují.
Závěr
Snažil jsem se popsat několik bodů, které mohou být společné pro řadu přípravků, které aspirují na to být považovány za léky. Pokud dostanete do rukou zaručeně přírodní neregistrovaný lék bez nežádoucích účinků, který léčí téměř vše a jehož účinky nelze nijak racionálně zdůvodnit, doporučuji se dané léčbě vyhnout. Pokud bude navíc slibovat „detoxifikaci“ za vysokou cenu, a pokud vám bude řečeno, že jde o jakýsi zázračný přípravek, proti kterému vědci bojují, a proto ho dostanete jen mimo obchodní sít, pak s vysokou mírou pravděpodobnosti jste vyzváni podílet se na zbohatnutí úzkého okruhu nezodpovědných osob.
Samozřejmě by mohl někdo namítnout, že i placebo efekt může být přínosem. Samozřejmě, nicméně placebo se používá k náhradě skutečných léků (tedy k omezeným a konkrétním indikacím) a není využíváno formou neetické reklamy, neúměrné ceny a nesplnitelných slibů. Bývá indikováno ve specifických případech, většinou u vnímavých jedinců. Výrobci přípravků, o kterých článek pojednává, se obvykle houževnatě brání a nesouhlasí, když je jejich preparát označen za placebo. Mnoha lidem, kteří „naletí“ na podobné přípravky, by naopak pomohla účinná léčba namísto placeba, od které ale nezřídka bývají předem odrazeni.