O milosrdném Samařanovi ještě trochu jinak
Tentop článek je ironickou reakcí na článek Podobenství o milosrdném Samařanu jinak
Někde na cestě v Evropě bylo několik milionů cizinců, zpravidla mladých, silných a zdravých mužů, kteří se snažili prostříhat plotem chránící státní hranici, křičeli Allahu Akbar a házeli kamení po v pozadí stojících policistech.
Šel kolem jeden politik a dostal strach. Myslel si totiž – když jim v tom budu zabraňovat, nedostaneme dotace z Bruselu a já budu muset pracovat rukama nebo hlavou, což jsem se již odnaučil. A nechal je být.
Potom tudy procházel jeden kazatel, i ten se neodvážil nic říci. Myslel si totiž – když je nepodpořím, budu v církvi za xenofoba a navíc je má církev v nemilosti u lidí, protože přijala miliony z církevních restitucí, i když v době zestátnění majetků ani neexistovala. Navíc jsem pracně budoval ekuménu, a pokud budu trhat partu, já i moje církev se můžeme dostat do sporů s ostatními. A také raději nic neřekl.
Šel tudy i jeden spořádaný občan z neziskové organizace a ten se na to raději ani nepodíval. Co víc, začal křičet na novináře, který to filmuje, že je rasista. Pomyslel si – pracuji ve vlivné pozici, a když budu dbát na dodržování zákonů nebo říkat co vidím, budu mít nepříjemnosti, všimnou si mne nadřízení, naše organizace už nedostane ani jeden grant a já nebudu moci jet v létě do letoviska k moři. Navíc, když sem přijdou, zaplatí to jiní ze svých daní a mne se to snad ani nedotkne. Neučinil proto nic, jen křikl – „Uprchlíci, vítejte“!
A nakonec tudy projížděli kočovní Nepřizpůsobiví občané. Řekli si, tolik let již žijeme ze státní podpory a kolikrát hrozilo, že o ni přijdeme. Pokud z ní mají žít i tito, bude to jistota i pro nás. Šli a začali jim z druhé strany pomáhat stříhat plot.
Jdi a jednej také tak!