Ježíš ke mně hodinu mluvil slyšitelným hlasem
Motto:
„Ve dvaceti jsem prodával drogy. Jednou jsem se domů vrátil ve čtyři ráno a v místnosti jsem uslyšel Ježíšův hlas. Nazval mne svým synem, řekl mi, že mne chce očistit a že chce, abych ho následoval. Pak ke mně promlouval asi hodinu. Neviděl jsem ho, ale slyšel jsem, jak hlasitě mluví uvnitř v pokoji. Říkal mi, co je přede mnou. Jedna z těch věcí bylo kázání evangelia v mnoha zemích světa… Povolání působit v Evropě jsem od Pána přijal v roce 2014, když jsem stanul na místě, kde promluvil Adolf Hitler.“
Evangelista vzpomíná na své povolání
V nedávném čísle Života víry jsem si přečetl svědectví jistého evangelisty o tom, jak k němu Ježíš hodinu při jeho povolávání mluvil slyšitelným hlasem. Protože neznám jeho učení, neuvádím jeho jméno. Jde mi o princip. O podobných zkušenostech svědčí i další lidé, kteří se pak stali mezi určitými křesťany celebritami. Nechci tvrdit, že člověk nemůže slyšet Boha nebo říci, že se dnes již nemůže nikomu zjevit Ježíš. Ovšem skutečnost, že si dnes Ježíš s někým „sedne na pohovku“ a pak mu vysvětluje Bibli nebo s ním do detailu rozebírá jeho budoucnost, se mi zdá krajně nebiblická.
Předně, Ježíš se zjevoval po svém ukřižování a zmrtvýchvstání čtyřicet dní svým učedníkům a učil je. Pak byl vzat do nebe a poslal jim Ducha svatého, který dodnes připomíná Kristova slova. Krom například občasných zjevení Krista některým apoštolům již nikde nečtu o tom, že by po svém nanebevstoupení někoho sáhodlouze na zemi osobně vyučoval. Když se zjevil Pavlovi na cestě do Damašku, promluvil k němu a předal jej učedníkům, od kterých dostal další instrukce.
Dnes máme Písmo, ve kterém je zaznamenáno vše, co potřebujeme k životu. Představa někoho, komu Ježíš sáhodlouze vysvětluje nějaké učení nebo s ním hodiny slyšitelně diskutuje o jeho službě, je mi proto více než podezřelá. Pokud někdo na podobných rozhovorech staví své učení a povolání, aniž by k tomu potřeboval Bibli a církev, je pro mne z principu nedůvěryhodným. Povolání do služby je vždy vnitřní, které dává člověku do srdce Bůh, a vnější, které rozpoznává církev. Opakuji, že Bůh sám povolání člověku vloží do srdce. Ale část je vždy na církvi, Kristově těle, skrze kterou Bůh člověka k dané službě vede a viditelně k ní pak ustanovuje. Tak to měl i Pavel a všichni služebníci novozákonní církve.
Je třeba se varovat před lidmi, kteří staví svá učení na „zjeveních“ a dále před těmi, kteří nemají svědectví církve a nejsou zakotveni v konkrétním církevním společenství. I ti nejkontroverznější proroci nikdy nestáli zcela osamoceni a nakonec jim museli naslouchat i králové. I Jeremjáš, přestože byl nenáviděn, byl králi natolik respektován, že se báli každého jeho listu a tajně se ho doptávali. Ale samotné zakotvení v církvi samozřejmě ještě nestačí neboť svůdci jsou i v božím lidu.
Co tím chci říci? Nedávno navštívil ČR Ed Traut, který uvádí, že se mu v záři bílého světla zjevil Ježíš a několik hodin k němu mluvil o proroctví. Kennetha Hagina Ježíš osobně hodinu a půl vyučoval o démonech a korejský pastor Yonggi Cho byl do své služby osobně povolán Ježíšem, který se mu zjevil v požárnické uniformě. V délce rozhovoru s Ježíšem drží rekord zřejmě Oral Roberts, který po sedmihodinové diskusi s Kristem veřejně oznámil, že do konce minulého století měl být nalezen lék na rakovinu. Roberts Liardon se dokonce v nebi s Ježíšem i koupal, přičemž se Ježíš smál, až se za břicho popadal. Paula Caina Ježíš povolal k celibátu v automobile, na sedadle spolujezdce a později na něho vložil ruce a změnil jeho chemismus, že již nikdy nepocítil sexuální žádost k ženě… V četnosti zjevení ovšem vítězí Benny Hinn, který je schopen Ježíše vidět snad kdykoliv se mu zachce a měl přislíbenou i fyzickou christofanii na svém shromáždění.
Nyní jsem se v Životě víry dočetl, že výše zmíněného evangelistu Ježíš nazval „svým synem“ (což je u Božího Syna, který není Otcem, opravdu zvláštní), než k němu asi hodinu slyšitelně promlouval.
I když ne vše z toho, co jsem popisoval, se konkrétně týká tohoto případu. Nelze ani generalizovat a soudit bez znalostí. Nelze ani limitovat Boha. Ale rozhodně je třeba vše rozsuzovat a to nebiblické odmítnout.
Biskup Apoštolské církve kdysi prohlásil, že si dnes Ježíš s námi nesedá na příkop, aby nás vyučoval, ale že máme Písmo, Ducha svatého a církev, skrze kterou jsme povoláváni a vyučováni. Dodnes tomu tak věřím. Pro charismatiky je tomu zřejmě naopak. Pokud Ježíš k někomu hodinu mluví slyšitelným hlasem a ten poté začne sloužit a prorokovat probuzení nebo přinese „nové věci“, úspěch je obvykle zajištěn. Inu, ještě jsem ale svůj postoj ke jmenovaným „služebníkům“ nemusel změnit, zatímco někteří jejich původní stoupenci již ano. Chyba zde není v lidech, ale v učení resp. chybné pneumatologii!