Biblická Apologetika

Zpět na „Hnutí víry“

Benny Hinn v proměnách času

Mládí

Benedictus Hinn se narodil 3. prosince v 1952 v Izraelské Jaffě v pravoslavné rodině americké matce a řeckému otci.1 Hinnova matka slíbila Bohu, že pokud porodí syna, zasvětí mu jej. Vymodlený chlapec vyrůstal jako římský katolík, intenzívně se modlil předepsané modlitby a již v útlém věku svědčil o christofanii. Na katolické „Škole bratří“ si pak, podle vlastního svědectví, osvojil hebrejštinu, ve které studoval Starý zákon.2

Roku 1967, po šestidenní válce, Hinnovi emigrovali do Toronta. Zde se Hinn na střední škole seznámil s chlapcem, který mu svědčil o „znovuzrození“, ale jeho zbožnost byla Bennymu cizí. Následně byl mladý Hinn pozván na skupinku, kde se jeho spolužáci modlili v pro něho nesrozumitelných jazycích. Když byl vyzván, aby přijal Krista, poprosil Ježíše, který se mu zjevil již v dětství, aby se vrátil. Po této zkušenosti se pak připojil k hnutí „Jesus Movement“, jehož charismatická skupina se scházela v anglikánské katedrále sv. Pavla. Zde nakonec učinil i veřejné vyznání své víry.3

Konverze a počátek služby

Konverze však Hinnovi činila doma potíže. Byl kárán za porušení tradice a hanobení rodu a otec jej objednal k psychiatrovi. V roce 1973 Hinn v Pittsburgu navštívil shromáždění Kathryn Kuhlmanové a zatoužil po stejném pomazání, kterým se vyznačovala její služba. V roce 1974, na základě vidění, začal veřejně kázat a později uvedl, že když otevřel ústa, byl zázračně uzdraven z koktavosti. Již o rok později se v tisku objevily zprávy o zázracích a o shromáždění se začaly zajímat televizní stanice CBC a Global TV. Od roku 1977, kdy Kuhlmanová zemřela, až do roku 1981 Hinn spolupracoval na propagaci jejího odkazu promluvami při promítání filmů, dokumentujících její službu.4

Pastor a evangelista

V roce 1979 se Hinn oženil se Suzanne Harthern, dcerou letničního kazatele, se kterou má dnes čtyři děti. Po svatbě manželé Hinnovi opustili Toronto a v roce 1983 Benny založil sbor „Orlando Christian Centrum“, který dosáhl počtu 7 000 členů.5 V té době četl Kennetha Hagina a Kennetha Copellanda a skrze „Convention of Faith Churches and Ministries“ byl ordinován za kazatele hnutí Víry. Pořádal mezinárodní mítinky s uzdravováním a v roce 1989 se jeho pořad „Toto je tvůj den“ objevil v televizi TBN a zasahoval křesťany celého světa v počtu odhadem asi 60 milionů domácností.6 Ve stejném roce navštívil i papeže Jana Pavla II., jehož pohřbu se pak zúčastnil.7

Kritika a pokání

V roce 1990 se Hinn stal centrem kritiky pro učení prosperity, teatrální vystupování, svědectví o počtech zdánlivě uzdravených a okázalý životní styl. Následkem kritiky učinil veřejnou opravu, provedl revizi svých publikací, vyjádřil touhu podrobit se veřejnému dohledu a v roce 1994 vstoupil do církve Assemblies of God. Tu ovšem za dva roky opustil. V roce 1999 odešel z pozice pastora sboru v Orlandu, který se přejmenoval na „Faith World Church“. Své ústředí Hinn přemístil do Grapevine v Texasu a se svou rodinou se usadil v Kalifornii. Pořádal uzdravující kampaně po celém světě a jeho největší shromáždění v Indii mělo navštívit přes 7 milionů lidí.8

Současnost

Hinn má dnes na svém kontě nespočet kampaní, je autorem bestsellerů jako „Dobré ráno, Duchu svatý“, „Modlitba, která přináší výsledky“, „Krev v písku“ nebo „Beránek Boží“ a dalších knih. Jeho program je vysílán ve více než 200 zemích světa. Je znám i charitativní činností, kdy například daroval 100 000 dolarů postiženým hurikánem Katrina a 250 000 dolarů při vlně Tsunami v roce 2007.9 K věcem, které po kritice opustil, se ale později vrátil.

Mezinárodní vliv

Hinn je považován za jednoho z otců tzv. Torontského požehnání. Jeho prostřednictvím přijali zmocnění nejen charismatici jako Rodney Howard Brown a John Arnott, ale i letniční kazatelé Claudio Freidzon a John Kilpatrik.

Jižní Amerika

Vše začalo, když si argentinský letniční pastor Claudio Freidzon přečetl knihu „Dobré ráno Duchu svatý“ obsahující Hinnovy zkušenosti a přijel za Hinnem do USA. Zde prorocky obdržel zmocnění k zahájení probuzení, padl pod Hinnovýma rukama a prožil typické tělesné manifestace. Tyto projevy přenesl i na svůj sbor v Buenos Aires z něhož se v roce 1992 Hinnovo pomazání rozšířilo po Argentině.10

Kanada a USA

Charismatický pastor John Arnott z Torontské Vinice a „faktický“ otec Torontského rovněž požehnání přijal zmocnění od Hinna a později od Freidzona, když se v roce 1993 vypravil do Argentiny na jeho shromáždění, které přivezl zpět do svého sboru.11 Třetím mužem, kterému se požehnání dostalo skrze evangelistu Steve Hilla, navracejícího se z Argentiny, i skrze Johna Arnotta, byl John Kilpatrick, letniční pastor v Pensacole. Tak v roce 1995 začalo Torontské požehnání kulminovat i v USA.12 Současný superintendent Assembies of God v USA George Wood se od Torontského požehnání de facto distancoval13, zatímco stejná církev v Austrálii se mu, včetně Hinnovy služby, široce otevřela.14

Česká republika

Skrze biskupa české letniční církve, který navštívil Buenos Aires i Pensacolu, bylo Torontské požehnání „oficiálně“ posvěceno i v Apoštolské církvi, která díky otevření se těmto zkušenostem v 90. letech usilovala i o návštěvu Bennyho Hinna.15 Hinnův vliv se ovšem zdaleka neomezil jen na Apoštolskou církev. Kniha „Dobré ráno, Duchu svatý“ a Kuhlmanové kniha „Dary Ducha svatého“, jsou pak i jedinými knihami, tvořícími doporučenou literaturu Kurzů Alfa v České republice k lekci „co dělá Duch svatý“.16 Těchto kurzů se pak účastní prakticky všechny ekumenické církve v ČR. Pro celé Torontské požehnání bylo typické, že se šířilo především vkládáním rukou, povzbuzováním k prožitkům a příkazy Duchu svatému, jehož adorace byla u Hinna centrem doxologie. Podobné techniky jsou propagovány i v materiálech ke Kurzům Alfa.

Praxe

Veřejná shromáždění

Hinnovy kampaně mají formu shromáždění Kathryn Kuhlmanové. Hinn, stejně jako ona, vchází na pódium obvykle v bílém oděvu za zvuku hudby, napodobuje procítěnou mluvu a afektovaná gesta, na konci vět prodlužuje sykavky a stejně jako ona miluje luxusní hotely a opulentní životní styl. Též svá kázání prokládá modlitbami za nemocné, zve lidi na pódium a ti padají v mrákotném stavu naznak k zemi. Pro oba je typické ukazování prstem do určitých míst publika, kde měl Duch svatý působit.

Hinn moc Ducha přenáší na jiné i vzkládáním rukou, máváním sakem, foukáním nebo pohybem ruky, kdy dokáže srazit rázem i stovky lidí. Tuto moc reprodukuje i skrze televizní obrazovky na diváky, které jindy takto s Reinhardem Bonnkem na dálku uzdravují.17

Důležitou součástí Hinnových shromáždění je sbírka. V sále, kam lidé přicházejí, již leží předtištěné obálky, na kterých se nachází políčka pro číslo kreditní karty a bezpečnostního kódu.18 K dávání jsou lidé intenzívně povzbuzováni a je jim slibováno, že čím více darují, tím více jin Bůh požehná. Obálky jsou poté sbírány do plastových kbelíků. Přesto, že jsou shromáždění filmována a umisťována na internet, sbírka filmována nebývá.19

Duchovní průvodci

Již při setkání v roce 1973 se službou Kuhlmanové se Hinn modlil, že chce mít „to“, co má ona, ať je to cokoliv. V den po své smrti se pak Kuhlmanová Hinnovi zjevila, zprostředkovala mu setkání s modlitební skupinou zemřelých a přivedla ho k samotnému Kristu, aby dosáhl doposud nepoznané dimenze Ducha svatého20. Hinn navštěvuje i její hrob, z něhož čerpá moc a navštěvuje i hrob duchovní matky Kuhlmanové, letniční kazatelky Aimee McPherson, která nešťastně zahynula na předávkování barbituráty.21 Ve svých viděních je schopen vidět Krista jak se na něho usmívá a dozvídá se od něho i datum své smrti. Dožije se šedesáti devíti a bude-li o sebe dbát, pak sedmdesáti tří let.22

Proroctví a předpovědi

Celý Hinnův život je prostoupen proroctvími. Mezi nejznámější patří předpověď z roku 1990, že do konce tisíciletí zemře Fidel Castro a Bůh se dotkne Kuby. Ve stejnou dobu předpověděl, že v letech 1994 – 1995 Bůh zničí komunitu homosexuálů v USA. V roce 1993 prohlásil, že nepomine generace, která byla svědkem obnovy Izraele v roce 1948, a do 6 let dojde k vytržení. V roce 1999 uvedl, že lidé po celém světě budou vstávat z rakví, pokud budou umístění na 24 hodin před obrazovky s programem TBN (na kterém je častým hostem) a v roce 2000 uvedl, že se Ježíš fyzicky zjeví na jeho shromážděních, k čemuž mělo dojít v Nairobi. V roce 2008 pak Hanegraaff upozornil, že v této době se v Nairobi před davem na shromáždění guru Benjamina Crèmeho zjevil Maitrea.23 Podle Nattana přítomnost Krista v Nairobi prorokoval i Reinhard Bonnke.24 Jiní uvádějí, že Hinn prorokoval například i probuzení na Novém Zélandu v roce 1999, ke kterému nedošlo.25

Věrouka

Formálně je Hinn charismatikem, věřícím křesťanské christologii, Trojici a inspiraci Bible. Zastává dispenzacionalismus resp. učení o vytržení svatých před miléniem. Při bližším pohledu můžeme vidět i specifická učení, vymykající se šířeji pojaté pentekostální věrouce.26

Pneumatologie

V centru Hinnova učení je Duch svatý. Hinn např. ospravedlňoval jeho trichotomismus, když uvedl, že každá z osob Trojice má ducha, duši a tělo. Toto učení odvolal poté, co dospěl k závěru, že osob Trojice je tak devět, protože i každá z následujících osob má ducha, duši a tělo.27 Nicméně i dnes tvrdí, že Duch svatý tělo má, protože se s ním osobně setkal. Vzal například Hinna za ruku a prosil jej o pět minut obecenství nebo Hinn poznal, kde se Duch svatý nachází, protože po levém boku uslyšel jeho pláč.28

Z hlediska ontologie je Duch svatý podle Hinna nejenom Bůh, ale také Otec Pána Ježíše Krista a oba se liší způsobem, jakým jednají a mluví. Duch svatý se prý může zjevit i v podobě, jakou měl Ježíš, když chodil po zemi.29 Byl to také Duch svatý, s kým se Adam setkal v ráji, když otevřel oči; kdo vedl kroky Krista a dnes, po Kristově vzkříšení, řídí i veškeré dílo na Zemi. Modlitba k Duchu má být proto pro věřícího zásadní záležitostí a každý křesťan se bez této explicitní modlitby neobejde. Pro své učení byl Hinn opakovaně označen za triteistu.30

Christologie

Ohledně christologie Hinn učí naprostou závislost Krista na Duchu svatém. Lidská podstata Krista, totiž jeho sémě, bylo stvořeno Duchem svatým a vloženo do Marie. Když Ježíš chodil po zemi, nebyl podle Hinna nic víc než dokonalý člověk, který by bez hlasu Ducha svatého neměl nadpřirozené poznání. Pokud by Kristus nenabídl sám sebe skrze Ducha, nebyl by přijatelný pro Otce a jeho krev by nezůstala čistá, bez poskvrny. Byl to pak i Duch svatý, kdo Krista vysvobodil ze spárů smrti. Pokud chce křesťan následovat Krista, musí se podle Hinna nejprve obrátit na Ducha svatého.31 Hinnovo učení o Kristu je tak latentním modalismem (když Hinn uznává možnost manifestace Ducha v podobě Syna a tvrzením, že Duch svatý je zároveň Otcem Krista) a zároveň latentním adopcianismem (když Hinn tvrdí, že Kristus bez Ducha svatého byl jen dokonalý člověk).32

Zdraví a prosperita

Dalším akcentem Hinnova učení je uzdravování. To Hinn chápe velmi prostě. O uzdravení není třeba u Boha „škemrat“, ale je třeba jej přijmout vírou. Být uzdraven je stejné, jako přijmout odpuštění. Nemoci stačí předat Pánu. Například redaktor Života víry Tomáš Dittrich vidí toto vyjádření jako správné a biblické; možná i proto, že charismatici v CR byli od 90. let formováni hnutím Víry. Přesto si i on všímá, že ve svém poselství Hinn nezmínil Kristovu zástupnou oběť, ale patrně ji u posluchačů toliko předpokládal.33 V pra­xi pak Hinn vyzývá uzdravené, aby demonstrovali své uzdravení například předvedením dříve omezeného nebo nemožného pohybu. Avšak Peters, který léta navštěvoval Hinnova shromáždění tvrdí, že na Hinnových kampaních vůbec k uzdravením nedochází.34 Ač­koliv dřív Hinn prohlašoval, že má díky své víře pevné zdraví, stejně jako zřejmě Reinhardovi Bonnkemu zabránil jeho zdravotní stav v účasti na shromáždění v České republice.

V Hinnově učení se, i přes opakované distance od formulek hnutí Víry, nadále vyskytuje prosperita, kdy každý křesťan aplikací správného učení může finančně prosperovat.35 Sám Hinn pak prosperitu nejen káže, ale také žije. Je vlastníkem rozsáhlého sídla na pobřeží Pacifiku a v roce 2006 žádal o příspěvek na nové soukromé tryskové letadlo.36

Kontroverze

Benny Hinn je mužem, který kontroverze doslova přitahuje, a můžeme je zřetelně sledovat po celou dobu jeho působení.

Kritika z řad antikultovního hnutí

Nejprve v roce 1990 Hinna kritizoval prezident „Christian Research Institute (CRI)“ Hank Hanegraaff a později například ředitel „Personal Greedom Outreach (PFO)“ Kurt Goedelman. Hinn obvykle své kritiky proklínal37, mluvil o samopalu Ducha svatého, kterým je třeba je zlikvidovat38 a hrozil utrpením jejich dětí.39 V deva­desátých letech si také najal právníka, který měl na základě předložených materiálů zastavit vydání knihy od PFO „Matoucí svět Bennyho Hinna“, která poprvé vyšla v roce 1993 a poté ještě v devíti doplněných edicích, naposledy v roce 2013. Její autoři nejprve podnikli cestu do Izraele a mimo jiné zpochybnili Hinnova tvrzení, že umí hebrejsky, že jeho otec byl starostou v Jaffě a že jako dítě trpěl koktavostí.40 Po­dobně později, v roce 2006, se Hinn náhodně setkal letničním teologem Jacobem Praschem, který jej oslovil hebrejsky, na což Hinn nebyl schopen odpovědět.41

Vlivem některých Hinnových přátel ale došlo ke zlomu a 16. srpna 1993 vyšel v Christianity Today článek, kde se uvádělo, že Hinn reagoval na některé výtky a odvolal svá učení jako prosperitu a božské zdraví. Je zde citován Robison, který popisuje, jak kontaktoval Hinna poté, co si přečetl Hanegraaffovu knihu „Křesťanství v krizi“ s tím, že nechtěl vidět, jak Hinn „zabíjí své nevinné ovce“. Sdělil mu, že jej Bůh nepomazal k tomu, aby učil bludy a hrál extravagantní divadlo, srážel lidi na zem, metal kabát a foukal pomazání. Hinn pak předstoupil před svůj sbor a prohlásil, že hnutí Víry je poselstvím New Age, které nefunguje. Zavázal se, že přestane kázat uzdravení a začne kázat Ježíše. V televizní diskusi pak několikrát litoval svých chyb.42

Assemblies of God

Hinnovo pokání vyvrcholilo jeho vstupem do letniční kongregace Assemblies of God. Na neveřejném zasedání s představiteli této církve na Floridě Hinn prohlásil, že jeho teologie je bídná. Přesto však prý brilantně odpověděl na teologické dotazy a zmínil i úmysl převést celý svůj sbor do Assemblies of God.

Hinnova přihláška byla pak schválena drtivou většinou zúčastněných, ačkoliv obvykle stačí schválení oblastním seniorem. Ve stejné době byl vysílán televizi pořad, který zkoumal Hinnovu službu, kde se uvádělo, že Hinn nedodržel slib nekázat o penězích, porušil slib, že uzdravení na jeho shromážděních budou lékařsky doložena a že nebude foukat na lidi „pomazání“. Následující den mluvčí Assemblies of God sdělil, že žádost o akreditaci byla Hinnovi odložena. Ale i po svém přijetí nakonec Hinn v říjnu 1996 na své členství rezignoval. Jako důvod měl uvést, že neměl dostatečný prostor pro vedení Duchem svatým. Jiné prameny uvádějí, že Hinn nedodržel slib abstinence, který je po letničních pastorech v této církvi vyžadován a byl viděn, jako spolu s ředitelem TBN popíjel v restauraci víno.43 Hinn měl sdělit, že byl k rezignaci donucen vedením denominace, avšak její představitelé to popřeli.44

Kampaň v Římě

Další aférou byla evangelizační kampaň v listopadu 1996 v Římě, které se účastnilo pět tisíc věřících. Od tohoto setkání se však veřejně distancovali italští Assemblies of God a celá akce zůstala na bedrech nezávislých skupin. Hinn zde ani jednou neotevřel Bibli a pochvalně mluvil o papežovi a římskokatolické církvi, což je obvykle pro italské evangelikály nepřijatelné. I tito proto nakonec podepsali společné prohlášení, v němž se od Hinnovy služby v Itálii distancovali.45

Televizní dokumenty

V roce 2001 HBO uvedla dokument „Otázka zázraků“ ve kterých se zabývala relevancí uzdravení na shromážděních Bennyho Hinna a Reinharda Bonnkeho. Dokument uváděl řadu případů lidí, kteří na Hinnových shromážděních svědčili o svém uzdravení, ale později nebylo možné najít jediný případ, kdy by vyhlášené uzdravení přetrvalo.46 Stejně tak dokument NBC z roku 2002 udal, že někteří lidé, které Hinn prohlásil za uzdravené, krátce na to zemřeli.47 Také v roce 2004 stanice CBC v pořadu „The Fifth Estate“ uvedla, že očividně nemocní lidé, jako jsou vozíčkáři, nejsou nikdy připuštěni, aby se za ně Hinn modlil.48 Rovněž křesťanská spisovatelka Joni Ereckson Tada si posteskla, že se Kuhlmanová (podobně jako Hinn) na jednom shromáždění, kam přijela na vozíčku, nemodlila za nemocné, kteří byli usazeni v oddělení postižených.49

Senátní vyšetřování

V roce 2007 dal senátor Chuck Grassley podnět k vyšetřování, zda Hinn osobně neprofituje z výnosů své služby, nicméně v roce 2011 nebylo u Hinna shledáno nelegální jednání.50

Paula White

Zřejmě posledním skandálem byl Hinnův rozvod a aféra s kazatelkou hnutí Víry Paulou Whiteovou. 2. srpna 2010 bulvární časopis „National Enquirer“ zveřejnil fotografii Hinna a Whiteové, držící se za ruce v ulicích Říma, včetně fotografie pokoje hotelu, kde měli být ubytováni. Whiteová byla podruhé rozvedená a Hinn byl právě v rozvodovém řízení.51 Hinn přiznal jako chybu, že naplánoval s Whiteovou společnou cestu a zdůvodnil to tím, že byl v Římě na pozvání Vatikánu, jako „patron umění“, což je označení Vatikánského muzea pro sponzory kulturních památek. Pro tuto činnost získal i Whiteovou, kterou vzal s sebou do Říma. Oba však odmítli, v prakticky identicky formulovaném prohlášení, že by jejich vztah byl intimní, ale že se mezi nimi vytvořilo přátelské pouto vlivem krize v Hinnově manželském životě.52 Nicméně Frederico Lombardi, mluvčí Vatikánu, odmítl, že by se Hinn ve Vatikánu zúčastnil nějaké schůzky, ale uvedl, že navštívil Vatikán v roce 2008. Nebylo ani potvrzeno, že by Hinn patřil mezi donátory umění, kteří byli registrování muzeem.53 V roce 2013 se ex-manželé Hinnovi, za asistence Reinharda Bonnkeho, znovu sezdali.54

Vystoupení v Praze

V dubnu 2015 měl na pozvání organizace „Fresh Fire for All Nations“, Benny Hinn navštívit i Prahu. Z důvodu rekonvalescence po srdeční slabosti z návštěvy sešlo. O Hinnově absenci se lidé dozvěděli až hodinu po zahájení shromáždění, podle mnohých zřejmě proto, aby nevznikla finanční ztráta. Namísto Hinna byl přítomen „prorok“ Brian Corn, který měl vyvolávat lidi jménem a sdělovat jejich telefonní číslo a výši finančního konta. Nic takového však nepředvedl, ale hodinu pobízel ke sbírce, zatímco hudba při jeho žehnajících promluvách dárcům zahrála tuš.

Lidem pak bylo, vzhledem k Hinnově absenci, nabídnuto vrácení vstupného, čehož někteří využili. I redaktor Života víry, krom chvály na Hinnovo krátké kázání, přenesené skrze Skype na plátno, v souvislosti s dění kolem sbírky uvedl, že se styděl, že je lidem jako evangelium předkládáno něco, co jím není.55 Z celé akce byl natočen pořad Ivana Klímy, kde techniku práce s lidmi kladně zhodnotil iluzionista Jakub Kroulík.56

Závěr

Benny Hinn je dnes považován za vůbec nejznámějšího kazatele charismatického hnutí. Avšak je rovněž někým, kdo podle samotných charismatiků jejich hnutí nyní prokazuje medvědí službu. Jeho vystoupení v České republice, na která prakticky žádná církev necítila potřebu reagovat, sklidilo kritiku právě od nich.

Charismatici jsou nyní – díky nespočtu podobných excesů – pod celosvětovou palbou kritiky. V USA se proti nim postavil kalvinista John MacArthur, který v roce 2013 uspořádal konferenci „Cizí oheň“, které se zúčastnili i doposavad umírnění kritici. Byla zde dokonce odsouzena možnost existence zázračných charismat pro současnost a celé hnutí bylo označeno jako hereze.57 V České republice tuto profilaci následoval i časopis Zápas o duši, který deklaroval, že již nebude publikovat autory z řad charismatiků.58 Ta­to vyhrocená stanoviska jsou zřejmě i důsledkem toho, že charismatici odmítají přistoupit na kritickou teologickou diskusi a korekci svého učení.

Charismatici totiž dodnes, jak ukázal Dittrich, neshledávají chybnou teologii a Hinn je podle nich biblickým evangelistou. Chybou je zřejmě jen špatná forma, komplikovaná osobnost a hlavně špatní spolupracovníci. Na druhou stranu, pokud by charismatici uznali jako chybnou (Hinnovu) teologii, obecně přijaté věci jako jsou Kurzy Alfa, skrze které se charismatikům konečně podařilo dostat mezi etablované církve, by museli shledat (minimálně v jejich pneumatologii) jako závadné. Takovou cenu ovšem stěží zaplatí, protože by negovali samotnu podstatu svého hnutí, a to charismatizaci „vlažných a vyhaslých církví“. Museli by tak zpochybnit těžko dobytou pozici a opustit postavení těch, kteří mají druhé měnit.

Trváním na neudržitelném učení ovšem charismatici způsobují pravý opak toho, co veřejně mnoho let proklamují. Namísto vysněné jednoty jen prohlubují příkop mezi konzervativními evangelikály, ke kterým se často sami počítají. Zároveň se ale přibližují k liberálům, pro které je v poslední době prožitek stále více důležitější než bibličnost.  

Literatura

1. Burgess, S. M. (Ed.), Mass, E. M. (Ed.): New international dictionary of pentecostal and charismatic movements. Zondervan, 2001, s. 713–715
2. Hinn, B.: Dobré ráno, Duchu svatý. Břetislav Šípek, Příbram, 1996, s. 28–29
3. Hinn, B.: He touched me: an autobiography. Thomas Nelson Inc, 1999
4. Hinn, B.: This is your day for a miracle. Creation House, 1996, s. 15–19
5. Melton, G. J.: Religious leaders of America. Gale Research, 1999, s. 251
6. Frame, R.: Best-selling author admits mistakes, vows changes. Christianity Today, 28. 10. 1991, s. 44–45
7. Benny Hinn – CNN interview, funeral pope John Paul II. YouTube, publikováno 10. 12. 2009
8. About us, Benny Hinn Ministries – http://web.ar­chive.org (24. 6. 2012)
9. Benny Hinn gives aid for tsunami victims. Hinduistan Times, 22. 1. 2005 – http://www.hin­dustantimes.com
10. Freidzon, C.: Duchu svatý, hladovím po tobě. Křesťanský život, 2009
11. Jackson, B.: Co se to s námi jenom děje? Křesťanský život, 1994
12. Ford, M.: Probuzení v Pensacole. Postilla, 1999, s. 7
13. Wood, O. G.: The laughing revival. General secretary General Council of the Assemblies of God, USA (1995) – http://www.iclnet­.org/ (24. 6. 2015)
14. Powell, P. L.: Stanovisko bývalého generálního tajemníka Assemblies of God v Austrálii ohledně Bennyho Hinna. 21. 10. 1999 – http://www.apo­loget.cz (24. 6. 2015)
15. Celocírkevní konference Apoštolské církve. Život v Kristu, roč. 8, č. 9, 1996 s. 6–10
16. Alfa, studijní příručka k cyklu přednášek. Křesťanská misijní společnost, 1998
17. Benny Hinn / Reinhard Bonnke – Holy Ghost fire baptism. YouTube, publikováno 10. 2. 2009
18. Dittrich, T.: Nepřítomný Benny Hinn rozvířil hladinu. Život víry, roč. 16, č. 6, 2015, s. 22–23
19. Kužník, J., Sobička, I.: Odhoďte berle, do Prahy míří nejslavnější křesťanský léčitel. Nebo podvodník? Technet.cz, 7. 4. 2015 – http://techne­t.idnes.cz (24. 6. 2015)
20. Hinn, B.: This is your day. Benny Hinn Ministries, 11. 6. 1997
21. Hinn, B.: Double portion anointing, část 3. Orlando Christian Center, Orlando, ze série: Holy Ghost Invasion, Florida 7. 4. 1991
22. Hinn B.: Blaisdale Arena, Honolulu, Havaj, 28. 2. 1997
23. Benny Hinn’s false prophecies. Christian Research Instiutute -http://www.equ­ip.org/ (24. 6. 2015)
24. Nattan, W. S.: Reinhard Bonnke false prophet for Lord Maitreya? Blessed Quietness Journal – http://www.bles­sedquietness.com/ (24. 6. 2015)
25. Powell, P. L.: Stanovisko bývalého generálního tajemníka Assemblies of God v Austrálii ohledně Bennyho Hinna. op. cit.
26. Hanegraaff, H.: What's wrong with the faith movement (part one): E. W. Kenyon and the twelve apostles of another gospel. Christian Research Journal, roč. 15, č. 3, 1993 – http://www.equ­ip.org/ (24. 6. 2015)
27. Benny Hinn vypovídá. Život v Kristu, č. 11, roč. 5, 1993, s. 8–10
28. Hinn B.: Dobré ráno, Duchu svatý. op. cit., s. 142
29. Tamtéž, s. 75–132
30. Bowman, R. M., Paul Carden, P.: Book reviews. Christian Research Journal, roč. 13, č. 1, 1991, s. 36
31. Hinn B.: Dobré ráno, Duchu svatý. op. cit., s. 128–129
32. Franc, A.: Pozadí a teologie Kurzů Alfa, Teokaps, 2011, s. 67–68
33. Dittrich, T., Nepřítomný Benny Hinn rozvířil hladinu. op. cit., s. 22–23
34. Peters, J.: 3. lekce – Bolest z uzdravení. YouTube, publikováno 24. 7. 2012
35. Hinn, B.: Release the anointing for prosperity! – http://www.ben­nyhinn.org/ (24. 6. 2015)
36. Thangham, C. V.: Benny Hinn Misteries wants your donation for a private jet. Digital Journal, 16. 12. 2006 – http://www.di­gitaljournal.com (24. 6. 2015)
37. Benny Hinn curse who against the Holy Spirit works. YouTube, publikováno 9. 7. 2013
38. Benny Hinn wants a Holy Ghost machine gun. YouTube, publikováno 3. 5. 2012
39. Hinn B.: Miracle invasion. Convention center, Anaheim, 22. 11. 1991
40. Fisher, G. R., Kurt, G.: The confusing world of Benny Hinn. Personal Freedom Outreach, 2013
41. Jacob Prasch confronted Benny Hinn before he arrived in Fiji. Moriel Ministries, Be Alert Newsletter, 31. 1. 2006 – http://www.de­ceptioninthechur­ch.com (24. 6. 2015)
42. Rhodes, R., Carden, R.: Televangelist Benny Hinn has publicly renounced faith theology. Christian Research Institute, sborník 1994 – http://www.iclnet­.org/ (24. 6. 2015)
43. Hinn Benny, Encyclopedia of pentecostal ministries and preachers – http://www.bi­ble.ca/ (24. 6. 2015)
44. Benny Hinn controversies continue after resignation. The Inkhorn, roč. 8, č. 1, 1997, s. 46–47
45. Tamtéž
46. A Question of miracles. YouTube, publikováno 27. 1. 2014
47. Simpson, S.: Benny Hinn's response to dateline NBC. Deception in the Church, 1. 11. 2003 – http://www.de­ceptioninthechur­ch.com
48. A CBC documentary on Benny Hinn – YouTube, publikováno 31. 5. 2012
49. Hlubší uzdravení – Joni Eareckson Tada. YouTube, publikováno 30. 6. 2014
50. Zoll, R.: Televangelists escape penalty in Senate inquiry – NBC News 1. júla 2011– http://www.nbcnew­s.com (24. 6. 2015)
51. Kwon, L.: Paula White breaks silence on probes, divorce, Benny Hinn. Christian Post 1. 4. 2011 – http://www.chris­tianpost.com/ (24. 6. 2015)
52. Gaines, A. S.: Benny Hinn admits ‚friendship‘ with Paula White but tells tv audience it's over. Charisma Magazine 8. 10. 2010 – http://www.cha­rismamag.com (24. 6. 2015)
53. Vatican says Benny Hinn and Paula White not patrons of the arts. Bene-Diction, 14. 10. 2010 – http://web.ar­chive.org/ (24. 6. 2015)
54. Reinhard Bonnke prays for Benny Hinn. YouTube, publikováno 20. 3. 2013
55. Dittrich, T.: Nepřítomný Benny Hinn rozvířil hladinu. op. cit., s. 22–23.
56. Očima Josefa Klímy 2015 (19), Prima TV – http://play.i­prima.cz/ (24. 6. 2015)
57. Riccadi, M.: Cizí oheň – John MacArthur, Reformace č. 19 – http://www.re­formace.cz (24. 6. 2015)
58. Kernal, J.: Proč nepublikujeme autory z řad charismatiků, Zápas o duši, roč. 25, č. 125, 2015, s. 36–41