Antikrist, apokalypsa a doba soužení
Uvědomuji si, že tento článek je značně spekulativní a nehodný akademické teologie. Nicméně když dnes kdejaký ateista mluví jako odborník o křesťanství a kde kdo používá apokalyptickou symboliku, proč bych nemohl i já? Nepovažuji ovšem článek za rigorózní, a proto jsem ho zařadil do kategorie s nadsázkou. Na druhou stranu jsem chtěl přeci jenom několik postřehů zveřejnit. Vím také velmi dobře, jaký odpor spekulativní numerologie a apokalyptika budí.
Na ramenou apoštolských otců
Mám rád církevní dějiny. Jsem totiž přesvědčen, že k pravdě se přibližujeme tím, že se vracíme k Písmu, k apoštolům a k těm, kteří žili v jejich sborech a byli jejich žáky. Proto mne zajímá, co říkali apoštolští otcové spíše, než co říkali reformátoři, probuzenci nebo současní teologové. I když i ti mají Ducha svatého, ale pokud nestojí na ramenou apoštolských otců, apologetů a (alespoň některých) církevních otců a popírají jejich učení, jsem k jejich zjevením, výkladům a konstrukcím skeptický.
Když jsem si o prázdninách pročítal jejich spisy, byl jsem (mile) překvapen, že apoštolští otcové byli snad bez výjimky chiliasty. Věřili ve stvoření v šesti dnech, věřili doslovnému miléniu a sedmileté době soužení za současného nástupu Antikrista jako konkrétní osoby. Někteří navíc věřili, že svět bude trvat sem tisíc let, přičemž poslední den bude milénium, analogické sedmému dni stvoření, jako odpočinku. Věřili, že před miléniem budou křesťané pronásledování a zabíjeni a že tuto dobu ukončí Kristus svým druhým a viditelným příchodem. Někteří uváděli i obrácení Židů ke Kristu a význam Jeruzaléma v eschatologii.
Věroučný odklon
Tento koncept byl většinově opuštěn až za doby Origena na východě a Augustina na západě, kdy se zrodil amilénialismus, případně postmilénialismus, často s préteristickými a historizujícími pohledy. Katolická církev tyto koncepty přejala a reformátoři na nich v podstatě nic podstatného nezměnili. Teprve nedávno ožil premilénialismus ve svém futuristickém pohledu, s vytržením svatých před dobou soužení, s dvojitým příchodem Krista a tedy i s dvojitým prvním vzkříšením. Ano, je to sice podobný koncept, nicméně apoštolští otcové ani apologeti o ničem takovém nevěděli. Žili v době pronásledování církve a myšlenka, že Bůh od soužení křesťany osvobozuje, jim byla cizí.
Mnoho let jsem věřil ve vytržení svatých a věřím mu dodnes. Mám však otazník. Opravdu nás Bůh vychvátí již před dobou soužení? Vždyť slovo „soužení“ (nikoliv soud) se v Písmu vztahuje téměř výlučně na Boží lid. Že by tomu mělo být nyní jinak? Pokud Bůh v době soužení zaslibuje zmocnění ke svědectví, komu ho zaslibuje, když už tady nebudeme? Na druhou stranu říkám otevřeně, rád bych se mýlil, a pokud to jenom trochu půjde, tohoto učení se přidržím. Líbilo by se mi, kdyby soužení už pro mne být nemělo, stejně jako by se mi líbilo, kdyby Bůh vždy uzdravil, kdybych už nemohl ztratit spasení, měl zaslíbenou prosperitu a úspěch. Žel, ve své Bibli tato zaslíbení nenacházím.
Znamení Apokalypsy
Existují ale nějaká znamení, která budou předzvěstí nastupující Apokalypsy? V Písmu existuje jedno z důležitých míst, které uvozuje nástup Antikrista.
2 Tesalonickým 2,1:11: Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce `usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš `zabije dechem svých úst´ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži.
Mesiáš nebo Antikrist?
Islám
Všechna velká náboženství očekávají příchod osoby, která se ujme vlády, obvykle spojující náboženskou a politickou moc. Muslimové například očekávají příchod Mahdího. Četl jsem nedávno zajímavý článek, kde se praví:
„…dalším vážným zastavením, které jsem prožil při pročítání a poslechu přednášek ex-muslimských křesťanů, bylo varování, že Mahdí, tajemný Dvanáctý imám, kterého muslimové vyhlížejí jako zvěstovatele skonání věků, by mohl být tím, koho Nový Zákon popisuje jako Antikrista. Zdá se, že tento názor není mezi exmuslimy ojedinělý. Že přicházející Syn zatracení, sjednotitel světa, by mohl být muslimy považován za jejich dlouho očekávaného Mahdího…“
Judaismus
Podobně Židé očekávají příchod Mesiáše a dokonce mají podrobně rozpracovanou rekonstrukci jeruzalémského chrámu. Cituji z jedné diplomové práce:
„Mohlo by se zdát, že Mesiášské očekávání se stalo pouze okrajovým dogmatem judaismu, které v reálu běžnou náboženskou praxi dnešních Židů příliš neovlivňuje. Je pravda, že slovo mašiach je v Mišně zmiňováno pouze ojediněle a badatelé se různí v názorech a výkladech starozákonních prorockých spisů obsahujících oddíly vztahované k postavě Mesiáše. Na druhé straně stojí viditelná naděje v příchod Mesiáše, která je stále součástí každodenní modlitby věřících Židů. V tzv. modlitbě Osmnácti požehnání, oslavující Boha Abrahamova, je zmiňována víra, že Bůh zbuduje Jeruzalém a připravuje vládu Mesiáše… Tím, že se Židé dostali k Západní zdi a na Chrámovou horu, se myšlenka očekávání příchodu Mesiáše opět vzbudila a aktivovala. Tehdejší události a připomenuté naděje se staly impulsem pro vznik rozličných organizací a hnutí, různými způsoby podporujících ideu obnovy svatyně, a to nejen napříč židovským spektrem, ale i v křesťanských kruzích“.
Charismatici
Mezi další, kdo očekávají viditelný příchod Mesiáše, který bude řídit svět, zřejmě z Jeruzaléma, jsou charismatici. Někteří jezdí do Jeruzaléma, kde dostávají speciální zjevení a připravují se na příchod Mesiáše do chrámu. Toto očekávání je zde od dob hnutí Pozdního deště a projevuje se v učení Nové apoštolské reformace, skrze hnutí 24/7 a Davidova stánku a také například skrze učení Reinharda Bonnkeho. Tomuto výzkumu jsem věnoval i svoji dizertační práci. Rick Joyner k tomu uvádí:
"Následující Boží hnutí nebudou vybudována kolem dalšího učení. Následující Boží hnutí bude prostě hnutí Boha. Bůh najednou přijde do svého chrámu a celý svět to uvidí. Když Jeho sláva naplní chrám, nic tělesné nebude moci sloužit, ale unikne. Náš Pán zvítězil. Chystá se zaujmout právoplatné místo jako Král, který vládne nad všemi národy. Ti, co vytrvali, aby byli s Pánem, přijdou zpět spolu s Ním. Je správné, že si je ctíme. "
Ačkoliv je zde jistá podobnost, nezdá se, že jde o klasický ani futuristický premilénialismus, kdy Mesiáš přichází do doby odpadlictví a soudu.
Římský katolicismus
A samozřejmě další silou, která volá po celosvětově respektované osobě je římský katolicismus. Někteří jsou přesvědčeni, že už samotný titul náměstka Kristova lze zahrnout pod pojem Antikrist, neboť předpona anti znamená jednak „proti“ případně „na místě“. Nebo-li Antikrist stojí proti Kristu resp. na jeho místě. Současný papež, ve své nové encyklice, která se hlásí k ekologickému alarmismu, zopakoval, že:
„Vzájemná propojenost všeho stvořeného nás vede k uvažování o jednom světě se společným plánem… řízení světové ekonomiky; ozdravení ekonomik zasažených krizí… realizace náležitého integrálního odzbrojení… a usměrnění imigračních pohybů [připomenul slova svého předchůdce, že] „to vše si naléhavě žádá existenci politické autority“, [která by v jeho pojetí měla i právo vymáhat a sankcionovat přestoupení]“.
Imigrační tsunami
V současné době, která se důsledně snaží sekularizovat společnost, však dochází k tomu, že přichází islám, který tuto diferenciaci nepřipouští. Před jeho agresivitou a politickými ambicemi si sekulární humanismus neví rady a ve strachu ustupuje jeho nátlaku. Mnozí poukazují na to, že současná řízená masová imigrace muslimů povede k eskalaci napětí a upozorňují zde na přímou souvislost s terorismem a počty násilných přepadení, zejména znásilnění. Antijudaismus islámu je pak obecně dobře známou skutečností. Mohla by tedy současná vlna migrace vyústit v něco, co by bylo možné považovat za nástup Antikrista?
Návrat Židů do Palestiny
Pokud správně chápu Písmo, pak před koncem má dojít k návratu Židů do své domoviny. Když začali srbské Kosovo osidlovat muslimští migranti z Albánie, jako první odešli Židé. Předpokládám, že brzy nastane velká emigrační vlna evropských Židů do Izraele. Také předpokládám, že nastane doba zmatku a eskalace násilí, politických bouří, demonstrací a teroristických útoků. Jak ostatně uvedl papež, usměrnění imigrace si bude žádat vzestup politické osobnosti, která si vyžádá respekt všech zúčastněných stran.
Dovedete si ale představit někoho, koho by respektovali muslimové, Židé, katolíci i charismatici? Předpokládám, že by to musel být někdo, kdo by naplnil jejich očekávání a nastolil potřebný mír a klid zbraní. Je například zajímavé, že v poslední době se po celém světě prosadily Bible pocházející z překladu Vatikánského kodexu, který při označení Mesiáše resp. Pána se někdy vyhýbá titulu Ježíš Kristus. Dokonce jsem četl jeden komentář, že to může být předzvěst dialogu s islámem. Vzpomeňme na nedávno podepsanou Ekumenickou chartu, která vznikla v islamizující se Evropě a která vybízí ke spolupráci křesťanů s muslimy na „společných záležitostech“.
Znamení šelmy?
A nyní si představte, že se země potýkají s tím, že migranti utíkají z detenčních zařízení, opalují si prsty, aby jim nebylo možné sejmout otisky. Teroristy není tak snadné dopadnout, hranice mezi zeměmi jsou zrušeny a osoby se v tomto chaosu velmi těžko sledují. Pokud přijde ještě několik desítek milionů muslimů do Evropy, konflikt bude nevyhnutelný. Nebylo by ale snadné dát každému čip, jak se to využívá už v některých firmách nebo třeba u domácích zvířat? Ale čip přece není možné dát jen migrantům, to by byla diskriminace! Čip je třeba dát buď každému, nebo nikomu. Pokud by k tomu došlo, nikdo by se pak nemohl skrýt.
Jestliže by se zároveň na tomto čipu výlučně postavila i podmíněná možnost peněžních transakcí, byl by v podstatě každý nucen tento čip přijmout. No a každý, kdo by jej přijal, by se musel zavázat, že přijímá onu světovou integrující osobnost, v níž všechna náboženství poznají svého Mesiáše, který přijde a usedne v chrámu všech „abrahámovských náboženství v Jeruzalémě“. Přesně tak, jak to očekávají Židé, charismatici a jak by to mohlo vyhovět i katolíkům a zároveň muslimům, kteří by zde mohli vidět konverzi křesťanství k islámu, který přece z judaismu a křesťanství vychází. Nejdříve by ovšem bylo nutné zneplatnit hotovostní transakce a zrušit peníze.
Mohl by tuto úlohu vykonat úřad římského biskupa? Před časem jsme v Asisi mohli vidět takovou malou zkoušku. Také nedávno papež oslovil muslimy jako bratry a možná není ani těžké uhádnout, koho sám papež jako osobu s velkou pravomocí vidí. Bylo by to i v souladu s reformací, která už od dob Valdenských, přes Husa a Luthera v náměstku Kristovu Antikrista spatřovala. A všimli jste si jak byl jezuitský papež František okamžitě masově oslavován světovými médii, aniž by ho snad vůbec kdo před jeho zvolením z novinářů znal?
Doba soužení?
Jenže tuto idylu by překazila poměrně početná skupina, která by se tomu vzepřela, odmítla by čip i sjednotitelskou úlohu nového Mesiáše. Nemohli by kupovat ani prodávat neboť čárkový kód, se kterým komunikuje technika, stojí na třech číslicích (666). Začala by tím vším doba sedmi let, kterou předpokládali apoštolští otcové?
Prameny
ERICKSON, J. Millard. A Basic Guide to Eschatology. Bakker Books. 1999.
FLORYK, David. Moje
východní inspirace
JOYNER, Rick. Megatrendy
nového milénia
SEMÍN, Michal. Františkova
„recyklika“ Laudato si ve službách klimatického alarmismu
Spisy apoštolských otcov. EBF UK, Bratislava, 2004.
ZAJÍCOVÁ, Monika. Jeruzalémský
chrám a jeho současná interpretace