Dějiny Apoštolské církve - 1. díl: 1989 - 1997: Vzdělávací instituce
Motto:
„…je naše, je od Pána pro nás. A takovou školu nemá hned tak někdo! Pán Bůh promluvil k našemu bratru biskupovi a tehdy se bratři pustili do nelehkého úkolu: Z ničeho postavit biblickou školu, která bude sloužit především nám i jiným církvím.“
Jiří Bartík, redaktor Života v Kristu
Biblická škola
Důvod existence školy
Biblická škola v Kolíně vznikla z důvodu přípravy na očekávané probuzení, které je základním pilířem věrouky i praxe Apoštolské církve. V upoutávce na školu se uvádělo:
„Důvodem existence VOŠMT v Kolíně je očekávané probuzení v České republice. Až probuzení nastane, nebude tolik času na přípravu duchovních pracovníků. VOŠMT je připravuje už dnes. Teď je čas setby, čas přípravy, čas na studium Bible. Teprve až přijde probuzení, bude práce VOŠMT doceněna. VOŠMT je připravuje už dnes“[1].
Ačkoliv Apoštolská církev zatím exaktně nedefinovala svoji věrouku, vždy dbala o biblické vyučování svých duchovních i řadových věřících. Po celou dobu existence se ovšem škola potýkala i se základní premisou AC, že teologie je diskutabilní věc, která není hodna skutečných křesťanů. Jak to vyjádřil kolínský pastor Robert Koukal: „Někteří považují teologii za cosi nedůstojného křesťanů naplněných Duchem svatým“[2]. Přesto byla právě kolínská škola respektovanou výjimkou, které se často dostávalo podpory z nejvyšších míst vedení církve. O kladném vztahu ke škole napovídá i citát tehdejšího biskupa, když prohlásil:
„Vidím, že čím dál víc v naší republice rostou biblické školy jak houby po dešti, ale pamatujme, že ne každá škola, která se jmenuje biblická, je skutečně škola Biblická. Vím, že i mimo naší církev u nás existují i některé Biblické školy, ale také mohu svědomitě říci, že některé si nezaslouží ten titul“[3].
Mezinárodní korespondenční institut (ICI)
Předchůdcem biblické školy byl Mezinárodní korespondenční institut (ICI), který byl založen Oddělením pro zahraniční misii Assemblies of God v USA. Institut začal fungovat v roce 1967 a v roce 1972 se přestěhoval do belgického Bruselu. Jeho zakladatelem je George Flattery. ICI vydával tištěné materiály, které pak byly pomocí národních kanceláří překládány a poskytovány domácím křesťanům. Kancelář v České republice byla založena v roce 1991, jejím ředitelem se stal těšínský pastor Bohuslav Wojnar a byla situována v Českém Těšíně[4]. Postupem času převzala nad kurzy ICI patronaci LBA a ve dnech 10. – 11. února 1995 absolvovalo kurz „Práce pastora“ 40 účastníků. Tento kurz byl pořádán v rámci teologického minima pro všechny pastory AC do věku 45 let[5]. Na překladech materiálů do češtiny pracovali redaktoři Křesťanského života (viz kapitola „Křesťanský život“.) Nicméně tyto materiály v polštině byly ještě v ilegální AC používány již v 80. letech díky polské letniční církvi.
Výstavba biblické školy
Původně měla být biblická škola situována v Českém Těšíně v usedlosti na Pavlasku, ale objekt nebyl shledán vhodným. Biblická škola byla proto otevřena v Kolíně dne 27. září 1991. Získání budovy, ve které se škola nacházela, má však o něco málo starší historii a je spojeno se jménem bývalého vedoucího kolínského sboru Josefem Štefánkem (více o tom v kapitole o kolínském sboru). Štefánek pracoval v Lučebních závodech v Kolíně, které spadaly pod Lachemu Brno. Kolínské závody zakoupily velký dům v ulici „V Zídkách“, do kterého se Štefánek se svoji rodinou nastěhoval. Sám k tomu uvádí:
„Po dlouhých modlitbách za větší byt jsme se v roce 1987 nastěhovali do dnešního ústředí Apoštolské církve a biblické školy. Bůh nám zaslíbil, že dům, který dostaneme, bude sloužit Jemu a lidem. Je to neuvěřitelné, ale podnik, ve kterém jsem tehdy pracoval (Lučební závody), tuto budovu koupil, a my jsme se sem nastěhovali. Bylo to ještě za minulého režimu, a protože byl byt prostorný, mohli jsme přijímat velké návštěvy a mohla se tu scházet skupinka místních věřících“[6].
Štefánek pak uvažoval o tom, že budovu využijí – vzhledem k její výhodné poloze poblíž Prahy – pro účely Apoštolské církve. Byl přesvědčen, že generální ředitel Lachemy dá ke koupi svolení jen v případě, bude-li se o ni ucházet organizace, a proto s tímto zašel za Rudolfem Bubikem. Záměr byl vybudovat v Kolíně školící středisko AC. Architekt z Českého Těšína vypracoval projekt a Štefánek byl pověřen získat stavební povolení k dostavbě a k rekonstrukci budovy. Sám k tomu uvedl, že tento projekt byl několikrát odmítnut s odůvodněním, že se jedná o „malůvku“, nikoliv o odborný projekt[7]. Nicméně jiná svědectví uvádějí, že šlo pouze o konkurenční boj a že těšínský architekt byl renomovaným odborníkem, který navrhoval například stavbu budovy gymnázia[8]. Přesto se podle Štefánka začalo se stavbou podkroví pro biblickou školu, aniž by církev obdržela stavební povolení a při kontrole AC zaplatila „velkou pokutu“[9]. Tato pokuta ovšem činila „pouhých 5 000 Kč“[10] a absence stavebního povolení se vztahovala pouze na arkýře, o čemž Štefánek prý věděl[11].
Na základě intervence kolínského starosty pak, podle Štefánka, převzala stavbu jiná firma, která vypracovala vlastní projekt[12]. Když bylo dostavěno podkroví, nastěhovalo se do něho deset studentů, kteří se zúčastnili tzv. kurzu LightForce Europe. Tento vzdělávací systém byl zastřešen Assemblies of God ve Velké Británii a poskytoval církvi v Čechách vyučující a částečně se také podílel na pokrytí výdajů studentů i projektů[13]. V jeho čele stál ředitel George R. Ridley. Toto vyučování trvalo dva a půl měsíce a dalších devět měsíců tvořila evangelizace ve sborech Apoštolské církve. Zároveň se jednalo o nultý ročník LBA. Štefánik v budově pracoval již na plný úvazek jako správce a spolu s manželkou měli na starost prádlo, uklízení, údržbu domu, vaření, nákupy apod[14]. V této době se vyostřil i vztah mezi Štefánkem a biskupem (více o tom kapitole o kolínském sboru).
Zřizovací listinu školy podepsal předseda AC dne 20. 8. 1991 a díky osobnímu nasazení Bohuslava Wojnara byla dne 19. 5. 1992 zaregistrována do sítě MŠMT. Jejím ředitelem se stal předseda AC na Slovensku a absolvent Evangelické teologické fakulty na Slovensku, Jozef Brenkus[15]. Jeho zástupcem byl Bohuslav Wojnar. Měsíc září fungování školy finančně pokryl anglický progresivní misionář Ron Hibbert[16]. (Viz kapitola o zahraničních osobnostech). Jednalo se od počátku o školu internátního typu.
Zázraky při výstavbě
V roce 1993 zatím neprobíhalo finanční krytí státem, a proto lektoři pracovali zdarma. Přesto si neutěšená finanční situace vyžádala tzv. „akci 1000“, kdy bylo po každém členu Apoštolské církve žádáno, aby daroval 1000 korun a mohl tak být zaplacen dluh 1 100 000 korun. V polovině roku bylo vybráno 550 000 korun. Biskup pak svědčil, že mu Bůh přikázal: „A teď se neobrátíš na bratry v cizině, ale budeš očekávat na mne“[17] a následně zbytek sami doplatili křesťané ze Švýcarska a z Anglie[18]. Získávání peněz k zaplacení dluhu bylo spojeno i s osobitou praxí duchovních darů. Aleš Navrátil v této souvislosti uvedl:
„Bratr biskup např. v době stavby biblické školy doslova přikazoval, aby do církevní pokladny přišly peníze. Toto se ovšem dělo na základě zcela konkrétního vedení Duchem svatým“[19].
Se stavbou se pojí ještě jedno svědectví, které v nepatrných obměnách uváděl Rudolf Bubik, a které se později dostalo i na stránky Života v Kristu:
„Dne 13. listopadu 1991 stál bratr Rudek Bubik s ředitelem Okresního stavebního podniku na pozemku budoucí stavby a řekl mu, že prvního září příštího roku potřebuje církev školu otevřít. Ředitel OSP odpověděl, že takový termín je nereálný: „Uvědomte si, že musíme kopat základy, dnes je třináctého listopadu a my ještě nemáme vyřízeno stavební povolení. I kdybychom všechno bleskově vyřídili, kopat můžeme koncem března, dřív se do zamrzlé země nedostaneme.“ Bratr Rudek, aniž by si v tu chvíli uvědomil, s kým mluví, na to řekl: „Pane řediteli, uděláme dohodu. My se začneme modlit a vy začnete okamžitě stavět. A mohu vám zaručit, že tuto zimu nebude v Kolíně sníh ani mráz.“ Ředitel nejprve vytřeštil na bratra Rudka oči, ale pak řekl: „Tak pojďte, jdeme to podepsat.“ Při následném podpisu smlouvy za účasti celého vedení OSP se ozval výrobní náměstek s námitkou, že termín je nereálný. Ředitel ukázal prstem na bratra Rudka a přede všemi řekl: „Pánové, tento pán tvrdí, že ovládá mráz a sníh, my prý máme začít stavět a o počasí se bude starat on.“ Po celou zimu se nestalo, že by pracovníci museli přerušit práci kvůli mrazu nebo sněhu. Jediný sněhový poprašek se objevil v době vánočních svátků, kdy se nepracovalo, a mrazy nebyly tu zimu ani jednou. Koncem března už bylo postaveno přízemí nové budovy a v září školu otevírali“[20].
Tato epizoda pak byla v církvi chápána jako Boží potvrzení existence biblické školy. Prorocky se v této věci vyjádřil i pozdější ředitel Milan Buban, který uvedl:
“Když jsme si na školních modlitbách četli Žalm 124,8: „Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi“, řekl jsem si: „Člověče, to už jsi někde slyšel.“ A vzpomněl jsem si, že podobná slova použil Duch svatý, když si mě povolal do služby na biblické škole v Kolíně. Řekl mi: „Tato škola je moje dílo (‚já jsem tuto školu učinil‘)"[21].
Biblická škola se tak od samého počátku stala respektovanou součástí AC a byla chápána jako Boží dar církvi.
Letniční biblická akademie (LBA)
Již v roce 1993 se pro biblickou školu vžil plně její název „Letniční biblická akademie“ (LBA). Pro studenty s jakoukoliv maturitou zde bylo po dvou letech možné získat maturitní vysvědčení LBA a tím i „úplné střední odborné vzdělání“. Bez maturity, na základě udělené výjimky ředitele, bylo možné po dvouletém studiu získat osvědčení o absolvování studia. Po dvou letech se plánovalo umožnit studovat dálkově třetí a čtvrtý ročník v anglickém jazyce a získat titul bakalář. Nicméně na tuto profilaci se nepodařilo zajistit vyučující s dostatečným vzděláním, snad i proto, že Apoštolská církev vysokému teologickému vzdělání v té době nepřála a viděla v něm ohrožení.
Od počátku zde byly vyučovány všeobecné studijní předměty jako tělesná výchova, informatika a angličtina. Z odborných předmětů to byl zejména přehled Nového zákona, učení o Bohu a andělech, zakládání sborů, kázání a vyučování, dějiny církve a evangelizace. Rovněž začínala intenzívní výuka anglického jazyka, byl zaváděn předmět zdravotně-sociální péče, byla zde hudební výchova a zamýšlelo se začít s výukou informatiky, práce s počítačem a základy účetnictví. K získání úplného odborného středoškolského vzdělání bylo třeba úspěšně vykonat maturitní zkoušku z angličtiny, biblistiky, systematické teologie a nejméně jednoho volitelného předmětu. Zkouška z biblistiky zahrnovala i praktickou část. Mezi volitelné předměty patřila například konverzace v angličtině, hra na kytaru, tvůrčí metody evangelizace, výtvarná výchova, práce s počítači, nebo analýza misijní praxe či teologických trendů.
Od roku 1993 se rovněž plánoval přesun denního studia do Havířova s tím, že v Kolíně zůstane misijní kurz o délce 6 – 12 měsíců. Havířov byl totiž situován blíže Slovensku, nicméně po rozdělení republiky pozbyl tento důvod smysl.
Rozdělení Československa
Po rozdělení Československa pak nahradil na místě ředitele Jozefa Brenkuse Milan Buban, který zatím vyučoval na škole jediný předmět a jehož na jaře 1993 oslovil s touto nabídkou Rudolf Bubik. Buban měl sice pedagogické vzdělání, ale protože odmítl složit slib, že bude vyučovat v duchu marxismu-leninismu, neměl zatím téměř žádnou pedagogickou praxi. Dne 1. 9. 1993 byl pak oficiálně jmenován ředitelem. Buban později představil cíle školy, které byly: 1. služba Bohu, 2. služba církvi, 3. služba světu, což chápal jako vyzbrojení válečníků k dobývání „nedobytných tvrzí na zemi“. Dále představil zásady práce: 1. všechno musí mít praktický význam, 2. všechno učit podle Bible, 3. všechno se učit s modlitbou. Jeho další touhou bylo rozšířit LBA na jednotlivé sbory AC a zřizovat v nich pobočky[22].
V roce 1995 taktéž probíhalo studium na LBA ve dvou stupních, přičemž první, dvouletý stupeň, byl zakončen maturitní zkouškou z biblistiky a systematické teologie a angličtiny nebo praktické teologie. Druhý, rovněž dvouletý stupeň, byl realizován formou dálkového nebo kombinovaného studia a byl ukončen absolutoriem z řečtiny, pastorální teologie, biblistiky a obhajobou absolventské práce. Na škole bylo rovněž zavedeno blokové vyučování, přičemž každý blok byl uzavřen písemnou zkouškou[23].
Změna koncepce
V roce 1996 došlo ke změnám v koncepci ministerstva školství. Každá škola proto musela znovu požádat o registraci v síti škol. Od stejného roku bylo zrušeno dvouleté kvalifikační studium a základní formou studia měla být „Střední odborná škola biblická“ (SOŠB) pro absolventy 9. ročníků základních škol. Ukončení studia mělo probíhat maturitou z českého jazyka a literatury, zkouškou z volitelného předmětu, teoretickou zkouškou z volitelných předmětů (biblistika, systematická teologie a praktická teologie) a praktickou zkouškou z odborného výcviku. Následující rok měl být zaměřen na vyšší věkovou kategorii a formou rozdílových zkoušek měli být uchazeči přijímáni do třetího ročníku. Uchazeči o SOŠB mohli být tedy absolventy tříletých učebních oborů bez maturity a absolventy středních a vysokých škol, kterým mělo být uznáno vzdělání a stanoven individuální studijní plán.
Další formou měla být VOŠB (vyšší odborná škola biblická) pro ty, kteří získali maturitu a bylo jim stanoveno dvouleté dálkové nebo prezenční studium předmětů biblistika, systematická a praktická teologie včetně sepsání absolventské práce. Vizí školy bylo též vybudovat středisko pro další vzdělávání duchovních pracovníků, středisko katecheze a odbornou knihovnu[24].
Vyšší odborná škola misijní a teologická (VOŠMT)
Po změnách školského zákona Parlamentem ČR bylo zrušeno pomaturitní resp. nástavbové studium a v září roku 1996 byla bývalá LBA otevřena jako Vyšší odborná škola misijní a teologická (VOŠMT)[25]. Buban ji charakterizoval třemi slovy: misie, teologie, kompatibilita, přičemž poslední slovo mělo charakterizovat akademickou slučitelnost s požadavky na školy tohoto typu, což měly být i vysoké školy letničního a evangelikálního typu. Škola měla dvě formy studia, a to: 1. řádné studium absolventů středních škol s maturitou a 2. mimořádné studium absolventů středních škol bez maturity.
Ohledně předmětů se jednalo o všeobecně vzdělávací předměty jako český a anglický jazyk, křesťanská etika, hudební výchova, křesťanská pedagogika a tělesná výchova. Ze základních odborných předmětů to byly: základy dogmatiky, úvod do studia Bible, dějiny církve a praktická teologie. Z profilujících odborných předmětů se jednalo o exegezi Skutků, Římanům, Daniele a Zjevení, pneumatologii, christologii a soteriologii. Výběrové předměty tvořily řečtina, evangelizace, homiletika, apologetika a služba domácích skupinek[26].
Vyučující
Kurz LightForce Europe zaštiťovali jako zahraniční lektoři Mark Sherrat, Bruce Miller, Rachel Edwardsová, Paul Valance a George Ridley. Mezi pozdější vyučující patřili v roce 1993 zejména Jozef Brenkus, Bohuslav Wojnar, Rudolf Bubik, Čechokanaďan Karel Marek, Milan Buban, Michal Beran a angličtinářka Jiřina Jírová. Ze zahraničních lektorů to byli John Daigle, Christopher Gordon Smith, John Mc George a Reuben Sequeira. Po jarních prázdninách, ve dnech 20. – 24. února 1995, byl avizován nástup tří Angličanů, Colina Carsona, E. J. Shearmana a Sonnyho Olivera, kteří měli vyučovat na témata učednictví. 30. června přestal na škole působit učitel angličtiny John Conor a výuku převzala Diane Kay Nerud z USA.[27].
V roce 1995 zajišťoval strukturu školy management, interní a externí učitelé. Vedení školy v podstatě probíhalo díky rodině Bubanových, kdy vedle Milana Bubana byla zástupkyní jeho tchyně Alena Vršťálová, bývalá učitelka, a ekonomem se stala Yvona Bubanová, která od roku 1995 pracovala na půl úvazku a převzala agendu po Štěpánovi Křístkovi, bývalém členovi brněnského sboru, který zde pracoval na civilní službě. Interním učitelem a překladatelem byl Pavel Hošek, který tou dobu ukončil semestr dálkového studia na KETM v Banské Bystrici a přecházel na denní formu studia IBTS v Praze. Na LBA měl dále pokračovat jako externí vyučující. Na jeho místo od 1. září 1996 nastupovala Radka Vykydalová jako knihovnice a překladatelka, v té době studentka 2. ročníku LBA, která se ucházela rovněž o přijetí ke studiu na KETM v Banské Bystrici. Další byla učitelka předmětu zdravotně sociální výchovy Květuše Mašínová, která od dalšího roku nastupovala jako ředitelka SZŠ, kterou zřizovala rovněž Apoštolská církev. Od září byl plánován nástup Billa Tyginse, amerického misionáře, který již dva roky působil v Českém Těšíně[28].
Mezi externí učitele v roce 1996 patřili dále Kenneth Krake, pastor amerického sboru ve Frankfurtu, který vyučoval pneumatologii; Andrew McIntyre, pastor letničního sboru v Mineapolis, který vyučoval listy Korintským; Bruce Marino, kalvinista a univerzitní profesor letniční Valley Forge College v Pensylvánii, který učil antropologii, hamartologii a angelologii a Don Mayer, děkan stejné školy, který vyučoval Pentateuch. Listy Římanům a Galatským vyučoval Stanton Williams, letniční pastor z USA a učení o Písmu měl na starosti další letniční pastor z USA Tom Ragsdel. Křesťanská etika byla svěřena Edmundovi Tedeschimu, letničnímu biblickému učiteli [29].
K dalšímu personálu školy patřili Marie Hejmanová, vedoucí kuchyně, Vladislav Souček, školník, Jindřiška Papežová, účetní a Robert Liba, sekretář [30].
Počty studentů
V roce 1991–1992 nastoupilo deset studentů, kteří byli zformováni do dvou týmů – českého a slovenského. Měsíční provoz na jednoho studenta činil v prvním roce studia 1600 korun, přičemž studenti si pokrývali polovinu sami, ale některé bylo třeba dotovat. Měsíčně bylo třeba zajistit 12 000 korun. Zde proto velmi pomohla Hibbertova dotace na měsíc září. Cena vzdělání pro jednoho studenta pak byla v roce 1993 vyčíslena na 800 korun a tisíc korun tvořila dotace[31]; počet studentů byl 26, přičemž v prvním i druhém ročníku bylo po 13 studentech[32]. První absolventi opustili školu v roce 1994 a do nového ročníku se pak v září 1995 zapsalo 22 nových studentů celkem ze 4 denominací, z čehož bylo 14 dívek[33]. Ve stejném roce na škole studovali i dva studenti z Angoly a jedna studentka ze Srbska. [34]. V roce 1995 ukončilo studium 12 studentů, z nichž 10 ukončilo studium maturitou[35]. Při přechodu z LBA na VOŠMT zde v roce 1996 studovalo celkem 38 studentů[36].
Vztah školy k Assemblies of God v USA
Škola od svého počátku stála na typicky letničních základech z pohledu severoamerických Assembles of God. To se projevilo tím, že vyšla z kořenů ICI, která používala právě klasické letniční výukové materiály z AoG. Již od počátků existence školy pak byla mezi ICI a biblickou školou podepsána předběžná smlouva o možnosti tyto materiály nadále využívat. Jako teologický základ byly v souladu s touto tradicí uvedeny: neomylnost Svatých písem, nutnost nového narození, jistota spasení skrze víru, život z pouhé Boží milosti, nezbytnost praktického posvěcení, osobní vztah s Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem a očekávání druhého příchodu[37].
Dne 12. – 13. 10. 1993 navštívil biblickou školu Greg Mundis, ředitel misijního oddělení Assemblies of God pro Východní Evropu. Tato návštěva sloužila i k objasnění vztahu mezi AoG, AC a potažmo biblickou školou. Mundis sdělil, že vztah AoG s letničními ve východní Evropě je bratrský. Pomoc vůči AC se zde děla několika cestami: skrze misionáře, jako byl Tom Lofton, poté jde o oblast biblických škol, o oblast financí a literatury a o oblast evangelizačních tažení. Cílem bylo pomoci církvi a ponechat ji ve vlastních rukou[38]. O vytrvalé pomoci škole od jejích počátků po současnost VOŠMT svědčil později i americký misionář AoG italského původu, Jim Sabella[39].
Příchod Torontského požehnání
Příchod Torontského požehnání se nevyhnul ani této dosud se konzervativně profilující instituci. 13. listopadu 1996 škola zažila neobvyklou duchovní zkušenost (více se o ní píše v kapitole o Torontském požehnání). V této době biskupa v Kolíně navštívil Kanaďan slovenského původu M. Brandebur. Ten přijel do ČR se svědectvím, že v severoamerické Pensacole propuklo probuzení. Toto probuzení tzv. Torontského požehnání sem bylo přivezeno z Londýna evangelistou Stevem Hillem, kam proniklo skrze Torontskou Vinici, a Hill sám byl tímto probuzením ovlivněn již v Argentině[40].
Biskup se svým synem Davidem a jeho kamarády pak sledovali videokazetu z bohoslužeb v Pensacole a začali prosit, aby mohli prožít to, co mají v Pensacole. Biskup k tomu později uvedl:
„A jeden z těch studentů začal mluvit a nedomluvil. Říkal: „Bratře biskupe, my bychom se měli…" tečka. Já jsem se vzpamatoval, až když jsem s křikem seděl na židli, modlil jsem se a díval se po studentech, a oni leželi rozhozeni po mé kanceláři a dělali totéž. Škola se seběhla, nevím, kdo je informoval, a pak jedna sestra řekla: „Když jsem tam vstoupila, dostala jsem zezadu ránu pod kolena a šla jsem k zemi." Všichni tam leželi. Začalo probuzení v modlitbách. Po dnešní den se tam studenti modlí každý den, sice už ne večer ale ráno“[41].
Tak se zrodil fenomén „modlitebního probuzení“. Aleš Navrátil, prostřednictvím své ženy, pak od Boha přijal, že by služebníci z jiných sborů měli přijíždět do Kolína, odkud by toto probuzení odváželi do svých sborů.
„Nedávno moje žena přijala slovo od Pána, které jsme ve sboru rozsoudili jako pravé. „Vyjíždějme z našich sborů do Kolína podpořit tamější modlitební probuzení a přivezme odtamtud pomazání do našich sborů“… Využijte příležitosti, že nemusíte za modlitebním probuzením do Koreje, ale stačí vám jízdenka do Kolína! Pán vám žehnej"[42].
Pohled na probuzení, které se šíří přenosem jako oheň bylo v AC obecně sdíleno a vskutku začaly, alespoň na čas, jízdy pastorů a starších pro požehnání do Kolína.
Ředitel školy Milan Buban modlitební probuzení podporoval a dbal, aby se modlitby denně na škole provozovaly. Toto probuzení bylo chápáno jako malý obláček, ze kterého se později vyvine mrak, přinášející očekávané a mnohokrát prorokované probuzení. Modlitební projevy ovšem byly bouřlivé, že dokonce nový senior oblasti a budoucí kolínský pastor Michal Beran, ačkoliv modlitební probuzení podporoval, se jej zdráhal účastnit[43]. Modlitební probuzení přetrvávalo na škole řadu let a nikdy nebylo oficiálně ukončeno. Některé dny prázdnin se zde, podle svědectví biskupa AC, modlil jen sám ředitel v náručí se svým synem[44].
O tomto „modlitebním probuzení“ bylo natočeno i propagační video. Nadpřirozený původ probuzení měli biskupovi církve oznámit i dva neznámí proroci ze zahraničí, kteří přišli do ČR hledat místo, kde se mělo právě narodit „nové probuzení“. Spekulovalo se i o tom, že se jednalo o andělskou návštěvu. Rudolf Bubik o tom obšírněji vydává svědectví:
“Jenže, asi po roce, kdy modlitby už trošku ochladly, nás navštívili tři muži z Norska. Přišli na základě proroctví, které obdrželi a řekli nám: „Přijali jsme proroctví. Bůh řekl skrze jednoho svého služebníka, že v Česku se narodilo probuzení. Že je malé, nepatrné, ale že to probuzení, které se teď narodilo, zapálí Českou republiku a ta zapálí celou Evropu. My jsme byli Bohem vysláni najít místo, kde máme proroctví předat.” „Jak jste nás tady v Kolíně našli, přece v Praze, tam jsou velikáni, ale my?” Odpověděli: „Bůh nás poslal hledat sem. Našli jsme vás, takže proroctví je pravdivé.” Jak přišli, tak odešli. Už to je pomalu třináct let, co odešli. Míváme jeden problém. Když se proroctví nenaplní na druhý den ráno, padá vše. Tu noc jsme já i Maňka měli zvláštní zážitek. Znáte to, když člověk ještě spí, ale už je probuzený. Tak se probouzím a na mé posteli sedí muž, má v ruce Bibli a čte: Nato Hospodinův posel zvolal: „Hospodine zástupů, jak dlouho se ještě nechceš slitovat nad Jeruzalémem a nad judskými městy, jimž dáváš pociťovat svůj hrozný hněv již po sedmdesát let?”… Posel, který se mnou mluvil, mi nato řekl: „Provolej, že toto praví Hospodin zástupů: »Horlím pro Jeruzalém a Sijón velkou horlivostí…” (Za 1,12.14) Vzpamatoval jsem se, a on už tam neseděl. Říkám to Maňce a ona říkala: „Za mnou byl taky a vysvětloval mi, že tak, jako Áron a Chur pozvedávali ruce Mojžíšovi, tak i já se mám modlit a pozvedávat ruce. A ještě mě vzal za ruce a ukazoval: ‚Tak to budeš dělat“[45].
Tak se měl Torontský oheň šířit i z oltáře kolínské bliblické školy do celé AC, později do celé republiky a nakonec zapálit celou Evropu.
Jedna z dobových ukázek počátků probuzení v Pensacole
Střední zdravotnická škola
VOŠMT nebyla jedinou odbornou školou, které byla v rámci AC otevřena. Dalším projektem byla Střední zdravotnická škola (SZŠ) v Kutné Hoře. Definitivní rozhodnutí padlo v květnu 1995, kdy ÚR AC odhlasovala zřízení školy. Na koncepci se podíleli Milan Buban, Martin Suchánek a Květuše Mašínová.
Založení SZŠ
O plánu na založení školy a její registraci na MZ se Rudolf Bubik zmínil v srpnu 1995. Žádost byla podána již na jaře a nástup prvních studentů se očekával v září 1996[46]. V rámci celostátních změn byla škola přeřazena z pravomocí MŠMT pod MZ. Původně se mělo jednat o otevření ve školním roce 1995 – 1996, ale nejasná ekonomická koncepce vedla k žádosti na MZ ČR o odložení otevření na školní rok 1996 – 1997. Přestože se opětovně podařilo školu přeregistrovat, což v té době musely na požadavek ministerstva učinit všechny obdobné školy, stále nebylo jasné, zda bude škola skutečně otevřena, protože pro každý obor bylo třeba získat patnáct studentů[47]. Na den 27. dubna 1996 se pak v modlitebně v Kutné Hoře konaly přijímací zkoušky a 2. září 1996 byla škola otevřena. Aleš Navrátil k tomu uvedl, že věří, že škola je Božím dílem a nemáme pohrdat dnem malých začátků[48].
Ke studiu bylo oproti původnímu požadavku přijato pouhých deset žáků k dvouletému studijnímu oboru ošetřovatel(ka). Slavnostního otevření se zúčastnily i významné osobnosti Kutné Hory a slovem posloužil biskup Apoštolské církve Rudolf Bubik. Od začátku ledna 1996 získala škola kancelář sboru AC v Kutné Hoře, o které se podělila s pastorem sboru Janem Vrzalíkem. Výuka pak byla plánována v pronajaté budově uprázdněné školy, k jejímuž převzetí došlo dne 8. srpna 1996 a jejíž inventář byl se svolením města využit. Ředitelka školy k tomu uvedla:
„Zvláště získání školní budovy za daných okolností bylo pro nás jasným ukazatelem, že vznik SZŠ není dílo lidí, ale Boží plán, což nás povzbudilo k další nesnadné práci“[49].
Orientace a dislokace školy
Ke zřízení školy vedla existence předmětu „Zdravotně sociální péče“, který Mašínová vyučovala na LBA. Studenti v rámci předmětu pracovali po určitý čas v nemocnici a na geriatrickém centru LDN, v domově důchodců a v mateřské škole. Založení vlastní SZŠ pak mělo posílit tuto orientaci. Rozhodnutím MZ byla SZŠ zařazena do sítě středních zdravotnických škol v ČR v oborech všeobecná sestra pro nástavbové, pomaturitní studium a ošetřovatelka pro absolventy devítiletých škol[50]. Zbývalo jen najít vhodný objekt a finanční částku 500 000 Kč[51].
Škola a její vyučující
Vedením školy byl pověřen Martin Suchánek, který byl současně i vedoucím vychovatelem na LBA a Květuše Mašínová, ředitelka školy, která byla absolventka speciální pedagogiky a učitelka na SZŠ a LBA[52]. Dále sem patřili ekonomická pracovnice Jindra Papežová, která škole propůjčila vlastní počítač a Jan Vrzalík, učitel předmětu základy křesťanství[53].
V únorovém Životě v Kristu z roku 1997 bylo pak přes slibný rozvoj uvedeno, že dojde nejen k avizovaným personálním změnám, ale i ke změnám neplánovaným, „které závisí na pronájmu budovy a dalších okolnostech“[54]. Uvnitř čísla byla zpráva, která uváděla, že 18. prosince 1996 se konala pracovní porada všech pracovníků školy k bilancování, kde bylo konstatováno, že někteří vyučující, zejména externisté, se navzájem neznají. Příležitostí jim byl den otevřených dveří. Ten se uskutečnil 27. listopadu 1996 a předcházela mu propagace školy formou letáčků na školách. Návštěvníkům byl připraven několikaminutový videofilm ze života školy a slyšeli několik slov o církvi, která školu založila, což bylo zvláště důležité pro rodiče žáků, kteří projevovali o tuto informaci velký zájem. O den otevřených dveří projevilo zájem i „několik místních občanek a příležitost využila i mateřská škola v sousedství“. Ve stejný den se škola prezentovala i na burze studijních příležitostí v Kolíně[55].
Na škole se rovněž konala přednáška Tomáše Řeháka, konala se exkurze v nemocnici v Kutné Hoře a proběhl adventní koncert a byl nabídnut krátký videofilm k prezentaci školy[56].
Finanční problémy
Škola od svého počátku však neměla finance na literaturu a vyučovací pomůcky a naléhavě proto žádala o sponzorské dary na matrace, umyvadla, kbelíky, termofory, teploměry, kostru, cvičnou figurínu, anatomické obrazy apod[57]. Nakonec se jisté řešení našlo, když Mašínová navštívila sklad se zdravotnickou technikou ve Švýcarsku. Zdejší materiál byl již použitý nebo prošlý a sloužil pro Afriku a země bývalého Sovětského svazu. Návštěvu skladu zprostředkoval Erik Theis, který zajistil i finanční prostředky a nakonec se objevily i sbory a jednotlivci, kteří byli ochotní zaplatiti faktury[58]. Tak bylo zajištěno alespoň základní vybavení pro výuku[59]. Škola měla dále přislíbeny finance ve výši 50 000 na figurínu a některé pomůcky z letničního výboru v Anglii a stále byla vybavena jen provizorně. Učitelé namísto výuky byli nuceni shánět sponzory.
Změny ze strany ministerstva
V roce 1997 dochází ke změnám na ministerstvu školství, kdy – v období tehdejšího ministra Pilipa – mělo do dvou let dojít ke snížení počtu škol o 10 %, jelikož vzrůstal počet škol a snižoval se počet žáků. Z tohoto důvodu se plánovalo přesunutí školy do Kolína a legislativnímu spojení s VOŠMT, což bylo chápáno jako „pozitivní skutečnost“. Mělo dojít ke společným bohoslužbám, společnému ubytování žáků což mělo přinést ekonomické zvýhodnění a vytvořit duchovní zázemí pro žáky SZŠ. Z hlediska nedořešené registrace vyšších odborných škol zůstal na škole pouze jediný obor, a to „ošetřovatel“. Přestěhování školy do Kolína bylo naplánováno na červen, protože studenti měli být v té době na praxi. Výuka měla být obohacena o přednášky z „pastorální medicíny“ a „zdravotnické etiky“[60].
Ukončení činnosti
V červnovém čísle Života v Kristu však bylo uvedeno, že činnost SZŠ byla dočasně zastavena z důvodů problémů s převedením školy do Kolína a vhodného pronájmu s následnými finančními těžkostmi. Sponzoři školy podmiňovali své dary naplněním dostatečného počtu studentů, k čemuž nedošlo. Studentům bylo zajištěno dostudování na jiné SZŠ, kterou se stala Evangelická akademie a církevní škola v Brně. Dočasné přerušení chodu školy nebylo již nikdy obnoveno. Zápis z Rady církve z května stejného roku pak tuto skutečnost uvádí do celkového obrazu:
„…prioritním důvodem tohoto rozhodnutí [uzavření školy] je vynucená změna personálního obsazení školy, především ztráta ředitele školy pro příští školní rok, dlouhodobé onemocnění seniora Východočeské oblasti Jana Vrzalíka, který byl duchovním garantem školy ze strany RC a odchod zástupce ředitele Ing. M. Suchánka do civilního zaměstnání. Rc nevidí za této situace fungování školy jako reálné”[61].
Ačkoliv byl plán SZŠ opakovaně uváděn jako Boží dílo, neměl dlouhého trvání.
Doposud uveřejněno:
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Úvod
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Ustavení církve
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Život v Kristu
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Křesťanský život
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Vzdělávací instituce
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Misie a diakonie
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Významná výroční setkání a konference
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Zahraniční osobnosti
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Vývoj učení o delegované autoritě
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Duchovní boj, rocková hudba a proroctví
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Argentinskou cestou přes Toronto do Pensacoly
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Sbory Apoštolské církve – úvod
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Sbory Apoštolské církve – Český Těšín
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 - 1997: AC Brno (1966 - 1996)
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: 2. rozdělení brněnského sboru – předehra
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Vyloučení a včlenění sboru AC Brno
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: AC Kolín
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 - 1997: AC - CBH Znojmo
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: sbory s kořeny v období 1989 - 1990
Literatura
[1] Propagační materiál VOŠMT, dostupný například na stránkách VOŠMT – http://vosmt.cz/ (30. 7. 2007) – pořízená kopie – http://www.granosalis.cz/modules.php?… (2. 3. 2015)
[2] KOUKAL, Robert. Biblická škola po půl roce. Život v Kristu. roč. 5., č. 3., 1993, s. 6–7.
[3] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 5., č. 7., 1993, s. 3–4.
[4] WOJNAR, Bohuslav. Mezinárodní korespondenční institut. Život v Kristu. roč. 3., č. 1., 1991, s. 18.
[5] BUBAN, Milan. Letniční biblická akademie v Kolíně. Život v Kristu. roč. 7., č. 3., 1995, s. 4.
[6] ŠTEFÁNEK, Josef. Jak to bylo s mým odchodem z Apoštolské církve. Dopis sborům AC. Kolín, 15. 5. 1995.
[7] ŠTEFÁNEK, Josef. Jak to bylo s mým odchodem z Apoštolské církve. Dopis sborům AC. Kolín, 15. 5. 1995.
[8] DVOŘÁKOVÁ, Věra. Jak to bylo v Kolíně. Doručeno 12. 6. 1997.
[9] ŠTEFÁNEK, Josef. Jak to bylo s mým odchodem z Apoštolské církve. Dopis sborům AC. Kolín, 15. 5. 1995.
[10] KOUKAL, Robert. Vyjádření k dopisu Josefa Štefánka ze dne 15. 5. 1997. Starý Kolín, 25. 6. 1997.
[11] DVOŘÁKOVÁ, Věra. Jak to bylo v Kolíně. Doručeno 12. 6. 1997.
[12] ŠTEFÁNEK, Josef. Jak to bylo s mým odchodem z Apoštolské církve. Dopis sborům AC. Kolín, 15. 5. 1995.
[13] BERDAR, Petr. Vzdělávací systém v Apoštolské církvi Bakalářská práce. Evangelická teologická fakulta, 2011.
[14] ŠTEFÁNEK, Josef. Jak to bylo s mým odchodem z Apoštolské církve. Dopis sborům AC. Kolín, 15. 5. 1995.
[15] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 4., č. 1., 1992, s. 1.
[16] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 4., č. 10., 1992, s. 1–3.
[17] BUBIK. Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 5., č. 7., 1993, s. 3–4.
[18] BUBIK. Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 5., č. 11., 1993, s. 3.
[19] NAVRÁTIL, Aleš. Druhé kroky – http://web.archive.org/….cz/view.php?… (12. 11. 2013)
[20] Biblická škola – zázrak při postavení budovy v Kolíně. Život v Kristu. roč. 21., č. 3., 2009, s. 8.
[21] BUBAN, Milan. Naše pomoc je u Hospodina. Život v Kristu. roč. 20., č. 1., 2008, s. 4–6.
[22] Nový ředitel LBA. Život v Kristu roč. 5., č. 8., 1993, s. 9–10.
[23] BUBAN, Milan. Informace o Letniční biblické akademii. Život v Kristu. roč. 7., č. 1., 1995, s. 15.
[24] VRŠŤÁLOVÁ, Alena. LBA. Život v Kristu. roč. 8., č. 1., 1996, s. 8–9.
[25] BUBIK, Rudolf. Vydej se mu. Život v Kristu. roč. 8., č. 10., 1996, s. 3.
[26] BUBAN, Milan. VOŠMT Kolín. Život v Kristu. roč. 8., č. 12., 1996, s. 7.
[27] BUBAN, Milan. Letniční biblická akademie v Kolíně. Život v Kristu. roč. 7., č. 3., 1995, s. 4.
[28] BUBAN, Milan. LBA Zpráva o činnosti v 1. pololetí školního roku 1995 – 96. Život v Kristu. roč. 8., č. 3., 1996, s. 3–4.
[29] BUBAN, Milan. LBA Zpráva o činnosti v 1. pololetí školního roku 1995 – 96. Život v Kristu. roč. 8., č. 3., 1996, s. 3–4.
[30] BUBAN, Milan. LBA Zpráva o činnosti v 1. pololetí školního roku 1995 – 96. Život v Kristu. roč. 8., č. 3., 1996, s. 3–4.
[31] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 5., č. 7., 1993, s. 3–4.
[32] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 5., č. 8., 1993, s. 3–4.
[33] BUBIK. Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 7., č. 9., 1995, s. 3–4.
[34] VRŠŤÁLOVÁ, Alena. LBA. Život v Kristu. roč. 8., č. 1., 1996, s. 8–9.
[35] Další studenti ukončili studium. Život v Kristu. roč. 7., č. 7., 1995, s. 9.
[36] BUBIK, Rudolf. Vydej se mu. Život v Kristu. roč. 8., č. 10., 1996, s. 3.
[37] Vyšší odborná škola misijní a teologická. Informace o přijímacím řízení pro školní rok 1996–97.
[38] SMETANA, Radek. Biblická škola představuje a informuje. Život v Kristu. roč. 6., č. 2., 1994, s. 6–7.
[39] BARTÍK, Jiří. 15 let založení naši biblické školy. Život v Kristu. roč. 20., č. 1., 2008, s. 5–6.
[40] Více o tom In: FRANC, Aleš. Cizí oheň. Brno, 2002 – http://www.apologet.cz/?… (1. 3. 2014).
[41] BUBIK, Rudolf. I řekl Bůh. Apoštolská církev, Česká republika – http://apostolskacirkev.cz/…e/i-rekl-buh (12. 11. 2015).
[42] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo redaktora. Život v Kristu. roč. 9., č. 7–8., 1997, s. 2.
[43] Osobní svědectví autora z rozhovoru s Michalem Beranem.
[44] Osobní svědectví autora z kázání Rudolfa Bubika v brněnském sboru AC z té doby.
[45] BUBIK, Rudolf. I řekl Bůh. Apoštolská církev, Česká republika – http://apostolskacirkev.cz/…e/i-rekl-buh (12. 11. 2015).
[46] BUBIK. Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 8., č. 7., 1995, s. 3–4.
[47] MAŠÍNOVÁ, Květuše. Život v Kristu, roč. 8., č. 3., 1996, s. 12.
[48] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo technického redaktora. Kristu, roč. 8., č. 10., 1996, s. 2.
[49] MAŠÍNOVÁ, Květuše. Střední zdravotnická škola Apoštolské církve v Kutné Hoře. Život v Kristu. roč. 8., č. 12., 1996, s. 8–9.
[50] MAŠÍNOVÁ, Květuše. Projekt Střední zdravotnické školy AC. Život v Kristu. roč. 7., č. 10., 1995, s. 15.
[51] MAŠÍNOVÁ, Květuše. Projekt Střední zdravotnické školy Apoštolské církve. Život v Kristu. roč. 7., č. 9., 1995, s. 15.
[52] SZŠ informuje. Život v Kristu. roč. 8., č. 1., 1996, s. 7.
[53] MAŠÍNOVÁ, Květuše. Střední zdravotnická škola Apoštolské církve v Kutné Hoře. Život v Kristu. roč. 8., č. 12., 1996, s. 8–9.
[54] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo technického redaktora. Život v Kristu. roč. 9., č. 2., 1997, s. 2.
[55] MAŠÍNOVÁ, Květuše. SZŠ. Život v Kristu. roč. 9., č. 1., 1997, s. 10.
[56] MAŠÍNOVÁ, Květuše. SZŠ. Život v Kristu. roč. 9., č. 1., 1997, s. 13–14.
[57] MAŠÍNOVÁ, Květuše. Život v Kristu. roč. 8., č. 8., 1996, s. 8.
[58] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo technického redaktora. Život v Kristu. roč. 8., č. 11., 1996, s. 2.
[59] MAŠÍNOVÁ, Květuše. SZŠ. Život v Kristu. roč. 8., č. 9., 1996, s. 8.
[60] MAŠÍNOVÁ, Květuše. SZŠ. Život v Kristu. roč. 9., č. 3., 1997, s. 7.
[61] NAVRÁTIL, Aleš. Zápis z mimořádného zasedání RC ze dne 26. 3. 1997.