Pnutí mezi AC a CB
Protože jsem uvěřil díky svědectvím lidí z CB a z těchto kruhů jsem byl směřován do AC, zpočátku mi připadalo velmi podivné, proč mezi těmito denominacemi dochází k pnutí. Příliš jsem nechápal, kde se bere onen zdroj. Proto jsem se ponořil trochu hlouběji do studia těchto vztahů. Tento zájem mne později vedl i k setkání s bývalým představitelem CB, dr. Urbanem, který je v AC považován za úhlavního odpůrce letničních, krátce před jeho smrtí. Učinil jsem s ním podrobnější interview, které jsem ale nepublikoval.
V prvních chvílích jsem stál jednoznačně na pozicích AC a měl jsem pocit, že se CB brání bibličnosti a nadřazuje intelekt nad jednoduché poselství Božího slova. Neviděl jsem, nebo jsem jednoduše nebyl schopen vidět, některé chyby v AC. Později jsem svůj postoj částečně přehodnotil a všiml jsem si, že mnohá kritika z CB byla zřejmě oprávněná. Když jsem se nad celou věcí zamyslel ještě hlouběji, nabyl jsem přesvědčení, že celý problém je spíše teologický než etický. Jeden prominentní kritik z CB přiznal, že mu koneckonců nevadí až tak některé excesy, jako spíše konzervativní (v jeho pojetí fundamentalistický) postoj k Písmu (verbální inspirace) a zejména učení o křtu v Duchu jako následné zkušenosti, potvrzené jazyky. Problémem byla zřejmě klasická posvěcenecká pozice, doplněná o letniční „druhý důkaz“.
Dlouho jsem přemýšlel, zda náhodou pozdější učení o autoritách nebo některé extrémní duchovní projevy přeci jenom nejsou tím, co nedávno někteří členové z CB odmítali. Dospěl jsem k závěrům, že to možná potažmo považovali jen za ovoce chybné pneumatologie. Vedle učení o křtu Duchem to pak byla i hamartologie prvních letničních, kteří přijali Wesleyho učení o bezhříšné dokonalosti, která otcům CB na letničních vadila. Ačkoliv tuto nauku dnes letniční hnutí nesdílí, zdá se mi tento problém i tehdy trochu zástupný. Jedná se totiž o klasický důraz raného metodismu, vůči kterému se, pokud vím, CB (tehdy JČB) nevyhraňovala. Je však možné, že českými metodisty nebyl tento důraz před tímto akcentován nebo exportován do jiných denominací.
Nedávno jsem na webu objevil zajímavý článek, který pojednává o pnutí mezi CB a AC z historického pohledu. Po jeho přečtení jsem nabyl konečného přesvědčení, že CB byla prakticky již od svého počátku protiletniční církví a že podstata problému – která ostatně přetrvává dodnes – je vskutku teologická. Vyplývá z ní totiž, že otcové CB si velmi vážili zbožnosti prvních letničních ve svých řadách a hlavním problémem byla pneumatologie a druhotně i hamartologie. Zatímco hamartologie byla letničními překonána, pneumatologie (přes pozdější deformace zejména Torontským požehnáním) je letničními sdílena dodnes.
Pokud bych to nějak shrnul, jsem přesvědčen, že hlavní rozdíl mezi AC a CB dnes spočívá v tom, že letniční věří v doslovnou, resp. verbální inspiraci Písma, tzn., že například odmítají evoluci a věří ve stvoření světa v šesti dnech (je však možné, že tento pohled sdíleli i otcové CB). A především věří, že křest Duchem svatým je následnou duchovní zkušeností, která (obvykle) následuje po obrácení či je (v méně případech) součásti konverze a je verifikována darem jazyků. Tuto zkušenost pak mají podle letničních možnost (a měli by) přijmout všichni křesťané. CB pak tyto pneumatologické důrazy odmítá a dříve pro ně zřejmě byla schopna i vylučovat.
Jsem si rovněž vědom, že vzájemné postoje se posouvají a vyvíjejí. Pojetí křtu Duchem je však oním „šiboletem“ dodnes.
Přeci jen zde však existuje určitý zvláštní posun. Pokud jste dříve v CB sdíleli klasické letniční učení, mohli jste být zřejmě i nuceni odejít a své útočiště jste mohli najít mezi klasickými letničními. Dnes, díky pluralitě a jisté noblesnosti CB, pokud zde sdílíte šířeji pojaté klasické letniční učení, můžete zde bez problémů v rámci možností existovat. Paradoxně však dnes můžete být postihováni za sdílení „klasického“ letničního učení v AC, jelikož autorita jednotlivých vedoucích je zde prakticky postavena nad legislativu i věrouku, která tak nemá svůj „strop“.
Domnívám se rovněž, že další sblížení mezi AC a CB je dnes zejména na etické rovině, a to například na jednotném postoji k církevním restitucím, kdy AC nastoupila cestu, kterou již dříve vyšlapali vedoucí představitelé CB, a kterou AC v minulosti odmítala.
A nyní onen velmi zajímavý článek: ALOIS ADLOF A LETNIČNÍ HNUTÍ V ČECHÁCH