Jak AC před 20 lety hájila správné učení
Citováno podle ŽvK: Ve dnech 18. a 19. června 1993 proběhl v Kolíně seminář s br. Reinholdem Ulonskou. Tento bratr je předsedou svazu svobodných letničních sborů v SRN. Seminář byl rozdělený do dvou částí.
V tomto stručném záznamu bych se s vámi chtěl sdílet o prvním tématu nazvaném Duchovní proudy v dnešní době.
A. Pozitivní duchovní proudy
Pro nás je důležité, abychom tyto proudy rozeznali a mohli je využít. Dnešní doba je charakteristická velkým probuzením, které začíná být výrazné již počátkem 20. století. V této době se objevuje letniční hnutí. Výrazně rozeznáváme tyto pozitivní duchovní trendy:
1. Situace zlomu
Žijeme v době, kdy staré představy o světě se ukazují jako nevyhovující. Lidskou duši nemůže uspokojit materialismus, selhal socialismus, selhalo i tradiční katolické náboženství. Proto dnes lidé hledají.
2. Poznání Boha v životě a otázka Ducha svatého
Není dnes otázkou malých skupin, ale stále většího množství křesťanstva.
3. Otázka biblických sborů
Nejúspěšnější evangelizační metodou se dnes jeví zakádání nových sborů na biblických základech.
4. Nové objevení modlitby
Notný důraz na osobní modlitební život.
B. Negativní duchovní trendy
Některé tyto trendy existují již od vzniku křesťanství. Příčina vzniku těchto trendů byla často v selhání filozofie a náboženství dané doby.
1. Evangelizační povrchnost
Roli hrají čísla. Důraz na počet obrácených, velikost shromáždění. Číslo může být svědectvím, ale může i zavádět.
2. Ztráta poznání totální ztracenosti lidstva
Bez tohoto poznání se evangelium stává pouze prostředkem k vylepšení pozemského života.
3. Antropocentralizace
Jde o to, co se líbí lidem. Bibličnost je druhořadá.
4. Náchylnost k módním duchovním proudům
Toto se dá charakterizovat jako hledání něčeho, co bude ,,zázračně fungovat“.
5. Odstavení evangelia na vedlejší kolej
Tento trend je charakteristický pro sbory, které se nechají ovlivnit světským myšlením. Je zde důraz na prosperitu, zdraví. Projevuje se jako zbožštění stavu mít se dobře. Pramení z nedostatku vydání se Bohu.
6. Divadlo místo evangelia
Některá shromáždění jsou spíše show a zábavou než bohoslužbou.
7. Křesťanství bez sboru
Lidé se obrátí, ale nevidí nutnost zařazení se do sboru. Tento trend vychází z individualismu, což je jen jiné slovo pro egoismus.
8. Princip homogenity
Křesťanství orientující se na určité zájmové skupiny (hudebníci, vysokoškoláci, mládež aj.). Správný sbor má mít všechny věkové i společenské skupiny.
9. Obcházení sborových struktur
Vytváření sboru podle vlastních představ. Někteří jsou v Božím díle raději architekty než služebníky.
10. Elektronická církev
Toto je rys západu, kde se objevuje tzv. televizní církev.
11. Oslavování osobností
Různé církevní akce jsou prezentovány pod známými jmény za účelem reklamy. Někdy tato reklama staví i na tom, kým byl dotyčný služebník ve starém životě.
12. Zmechanizování víry, nový formalismus
Určuje se Duchu svatému, kdy může působit.
Dále hovořil bratr Ulonska o některých konkrétních proudech, které se dostaly na okraj letničního hnutí. Svou přednášku uvedl slovy: ,,Kdyby tato hnutí neovlivňovala naše sbory, nezabýval bych se tím". Tato hnutí přirovnal k větrům – Ef 4,14. Vítr přináší pohyb a lidé jdou tam, kde se něco děje. Vítr také přináší osvěžení, což vyhledávají unavení křesťané. Vítr však také znamená sílu. Vítr může převrátit strom. Pozor však na lidské větry. Zkoumejme jejich původ, neboť vítr může způsobit i ventilátor.
Dnes jsou zřetelné dva hlavní negativní proudy:
1. Hnutí víry
2. Hnutí obnovy
Tato hnutí vznikla v době krize charismatického hnutí. Tato krize spočívala mimo jiné v nepochopení dvou věcí:
1. Chtěli křest Duchem svatým, ale nepochopili, že je to moc k evangelizaci.
2. Nebudovali biblické sbory. Nejde totiž o živé sbory, ale o biblické sbory.
Biblický sbor je živy, ale živý sbor nemusí být biblický. Musí být biblické vedení a biblické učení.
Následoval podrobný pohled na hnutí obnovy. Toto hnutí spočívá v myšlence, že církev před příchodem Pána Ježíše Krista musí projít obnovou. Klíčová slova tohoto hnutí jsou Sk 15,15–17 a Sk 3,21. A tak někteří kladou důraz na chválu a uctívání jako prostředek obnovy církve. Bůh však nehledá uctívání, ale uctívače (J 4,23). Jiní kladou důraz na obnovení novozákonního vůdcovství (Ef 4.11). Toto se však děje pouze v rámci jejich hnutí.
Předůrazněním apoštolské autority se někdy vytváří až totalitní vztah.
Zájemce o podrobnější informace ohledně této problematiky odkazuji na audiokazety se záznamem této přednášky, které jsou v naší církvi k dispozici.
Zaznamenal M. Moldan
Život v Kristu 7/93, s. 6
gramaticky upraveno