Duchovní boj (útoky Satana)

Věří Assemblies of God v duchovní boj? Do jaké míry by měli křesťané hledat a přejímat autoritu nad satanskými a zlými silami?
Assemblies of God věří v duchovním boj, protože je jedná o biblický koncept. "A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. "(Ef. 6: 10–12).
Nicméně Assemblies of God nevěří v duchovní boj tak, jak je definován a praktikován některými jeho obhájci, kteří v dobré víře svým pojetím nebiblického duchovního boje uvádějí na scestí. Vytrhávají verše kontextu nebo z nich vytvářejí extrémní výklad, který přesahuje jasný rámec Písma. Případně je z jediného místa v Bibli vytvořen vzor modlitby a boje s ďáblem, zatímco jiné biblické pasáže takovýto důraz nepodporují.
Ve své pozemské službě Ježíš vyháněl zlé duchy a osvobozoval posedlé od tělesných neduhů, které doprovázely přítomnost zla. Ale při jiných příležitostech Ježíš uzdravil neduhy, které vyplývaly z přirozených příčin, nikoliv z osobního hříchu nebo démonické posedlosti (například J 9: 2,3). Přivedeno do extrémů, někteří, kteří nesprávně vykládají duchovní boj, vidí démony za každým rohem a místem, kudy procházejí. Někteří začínají bohoslužby v Božím domě tím, že vyhánějí démony, kteří „pravděpodobně“ obsadili budovu v době od posledního shromáždění. Ale jediným biblickým vzorem je volání po Boží přítomnosti, kde se křesťané shromažďují k bohoslužbám a k poučení. Boží přítomnost zaručuje, že neexistuje žádná přítomná síla, které by nepodléhala jeho vůli.
Další desinterpretace ohledně duchovního boje vychází z takového výkladu kontextu 1 Petr 5: 8, který udílí Satanovi moc a všudypřítomnost, které již nelze podložit Písmem. „Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.“ zní zlověstně. Ano, dílo ďábla nesmí být nikdy podceňováno. Ale následující verš uvádí naši autoritu nad Satanem ve správné perspektivě. „Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.“ (1 Petr 5:9). Naše každodenní chození s Kristem není litanií kárání ďábla na každém kroku, ale postoj v pevné víře a odolávání pokušení, které Satan lstivě vnáší mezi věřící. Činit více znamená dodávat satanovi větší kredit, než si zaslouží.
Jiní zvolili Lukáše 10:19 jako základ pro ospravedlnění agresivního útoku na všudypřítomného Satana. Ježíš řekl svým učedníkům: „Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.“ Jen Bůh je všudypřítomný. Satan a jeho kohorty jsou omezeny na jedno místo v čase, i když je zde pravděpodobně dost velké množství zlých duchů k tomu, aby zaplnili zemi. Přesto všichni podléhají Boží moci a autoritě. Následující verš pak přináší vyvážený pohled na zdánlivě militantní Ježíšův výrok. „Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (Lukáš 10:20). Někteří lidé jsou tak na každém kroku pohrouženi do konfrontace Satana, že se zapomínají radovat z toho, že jsou jejich jména zapsána v nebesích. I když je zlý schopen na nás útočit, nemůže nás porazit, protože naše občanství je v nebesích. Nesmíme nikdy zapomenout, že jsme přikryti a chráněni krví a životem, který Ježíš dal, když zemřel na kříži (2 Tes 3:3).
Krásný obraz křesťanského vojáka je uveden v Efezským 6: 13 – 18: „Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´.V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne“.
Zabýváme se duchovním bojem. Ale voják, vylíčen v této pasáži, není bojovníkem divoce gestikulujícím na nepřítele, kterého nevidí a kterému nerozumí. On stojí s důvěrou, že má veškerou ochranu a zbraně, které potřebuje, aby odolal všem útokům zlého. On je ve střehu a modlí za všechny svaté, aby mohli být vyzbrojení jako on.
Někteří se odkazují na izolovaný případ, kdy Ježíš žádal od démona jeho jméno (Legion, Mark 5: 9) s tím, že „démon“ stojící za každou nemocí nebo chorobu musí být nejprve identifikován a pak z dané osoby vyhnán. Ale nejsme nikde v Písmu vyzvání, abychom hledali jména duchů k tomu, abychom mohli jednotlivce osvobodit od zlého.
Někteří věřící dokonce přijali nesprávně přesvědčení, že křesťané jsou vyňati z nemoci a bolesti. Toto chybné přesvědčení je vedlo k dalšímu zavádějícímu a heretickému závěru, že démoni mohou převzít kontrolu nad věřícími stejně tak, jako nad nevěřícími. Assemblies of God nevěří, že je to možné. Církev věří, že Satan může jen utlačovat věřící, ale nikdy je nemůže ovládat. Jsou v Božím vlastnictví a jsou dětmi jeho království. Ačkoli bylo možné démonickou moc nalézt v některých Ježíšových zázračných uzdraveních a vysvobozeních, bylo zde i mnoho příkladů uzdravení přirozených nemocí, které nemají žádnou démonickou souvislost.
K pojmenování nebo identifikaci démonů, byly použity rovněž biblické věty jako „duch strachu“ (2 Tim. 1: 7) a „duch nemoci“ (Lukáš 13:11). Nicméně takový výklad vyplývá ze špatného porozumění Písmu. Pokud je zde zlý duch strachu, pak by měl být rovněž rozpoznání dobrý duch síly, lásky a způsobné mysli (srov. 2 Tim. 1: 7). Bibličtí znalci vždy tato slova interpretují jako postoje spíše než jednotlivé a rozpoznatelné duchy, ať už zlé nebo dobré.
Někteří, kteří zavedli učení o duchovním boji do extrémů, zde vyvozují závěry z bliblické pasáže, kde anděl mluví k Danielovi. Prý každý národ na světě má jednoho anděla nebo démona, který válčí za jeho úspěch: " Řekl: „Víš, proč jsem k tobě přišel? Nyní se opět vrátím, abych bojoval s ochráncem Peršanů. Odcházím, a hle, přichází ochránce Řeků. Zajisté, oznámím ti, co je zapsáno ve spisu pravdy. Není nikoho, kdo by mi dodával sílu v těch věcech, kromě vašeho ochránce Míkaela.“ "(Daniel 10: 20,21). Samozřejmě, že se máme modlit za národy a lidi, prosit Boha, aby vyslal dělníky s evangeliem k nalezení ztracených. Ale v našem Velkém Pánovu poslání, že máme jít do celého světa s jeho poselstvím spásy, není žádná zmínka o andělech a démonech vládnoucím kontinentům, zemím a městům. Ačkoli je satan mocný kníže v povětří (Ef 2: 2), není zde žádný důkaz, že musíme znát a pochopit hierarchii démonů, abychom urychlili pravdu evangelia. Klíčem k úspěchu je, že známe Krista. Místo toho, abychom se soustředili, jak pracuje satan, musíme zůstat v kontaktu s Ním v nás, který je větší než ten, kdo je ve světě (1 Jan 4: 4). Pro ty případy, kdy je nezbytné lépe pochopit bezprostřední přítomnosti a moc satana, máme k dispozici Dar rozlišování duchů.
Máme obavy o ty, kteří učí a praktikují arogantní, troufalou manipulaci se satanskými silami. Jistě, musíme být opatrní před nástrahami zlého. Proto Bible říká, že je svůdcem a přichází jako „řvoucí lev“, který touží pohltit. Přesto nemusíme mít strach ze Satana nebo jeho úsilí svést a zničit Boží děti. Písmo nás učí, že pokud budeme vzdorovat ďáblu, uteče od nás (Jakub 4: 7). Kazatel, který se zaměřuje spíše na ďáblovy šípy než na štít víry a meč Ducha (Slovo Boží) jako naši obranu a vítězství, může neúmyslně do srdcích posluchačů vnášet spíše než víru strach. Satan je reálný, ale zkušenost přítomnosti a moci všemocného a osobního Boha je výsadou všech Duchem naplněných věřících.
Rozpoznáváme a učíme, že i když Bůh a Satan jsou skutečné entity v našem dnešním světě, existují také v našem životě zkušenosti, které nejsou způsobeny nebo připisovány Bohu nebo Satanu. Nehoda kvůli chvilce neopatrné nepozornosti neznamená, že tuto nehodu způsobil démon. Bůh dovolil něco, co se stalo, ale rovněž nemůže být obviněn z odpovědnosti. Obáváme se, že přehnaná posedlost démonickými vlivy v našem životě může mít za následek postoj nezodpovědnosti či pocit neodpovědnosti za své vlastní činy a selhání.
Výše uvedené tvrzení je založeno na našem společném chápání biblického učení.