Můj Bůh mne chrání
Je to již hezká řádka let, kdy jsem každý den procházel brněnskými ulicemi a modlil jsem se za konkrétní vedení, co mám dělat, zda někomu vydat svědectví apod. Obvykle jsem se cítil veden k různým zraněným, odpadlým a bývalým křesťanům, které jsem jakoby náhodou potkával. Byl jsem svobodný, ve sboru jsem nezastával žádnou službu a tak jsem si to mohl dovolit.
Tuším, že to bylo tak v letech 93 – 94, kdy jsem potkal jednoho člověka, jehož jméno nesdělím. Byl to zběhlý muslim, který studoval v zahraniční Korán, ale jeho sexuální orientace ho vedla k opuštění islámu. Byl totiž trasvestitou, nosil náušnice, maloval si ústa rtěnkou a nosil ženské lodičky. Pohled to byl komický, nicméně daný člověk byl značně nešťastný. Bál se, že ho jeho bývalí bratři vyhledají a zlikvidují. Uměl citovat celé súry nazpaměť a uměl (nevím do jaké míry) arabsky.
Tento muž ale toužil stát se křesťanem a občas navštěvoval naše shromáždění. Byl ochoten uznat Krista jako Pána, všemu v Bibli věřil, ale měl velký problém vzdát se své úchylky.
Když mne uviděl, ihned se aktivně ujal rozhovoru o tom, jak je horlivým křesťanem, ale že mu je odmítána Večeře Páně. Když jsem mu řekl proč, viditelně ho to rozzuřilo. Tvrdil, že se nemůže obléci do mužských šatů, že mu to působí trýzeň. Nenaléhal jsem na něho a nabídl jsem mu modlitbu, aby Bůh změnil jeho smýšlení. Velmi důrazně takovou modlitbu, vzpomínám, odmítl. Toho muže jsem potkal během týdne ještě asi na třech dalších místech. Nepřipadalo mi to tehdy divné. Zakoušel jsem Boží vedení velmi často, mnohem intenzívněji než dnes, a tak jsem to chápal jako výzvu se tomuto muži blíže věnovat. Při druhém setkání mi však daný muž pohrozil, že jestliže mu ještě jednou zmíním transvestismus jako hřích, pak mne podřízne. A skutečně, od té doby s sebou zřejmě nosil holící břitvu. Když jsem ho znovu potkal, zeptal se mne, zda stále tvrdím, že je transvestitmus hřích. Zacitoval jsem mu verš o ohavnosti pro muže nosit ženské šaty (musel ho znát z Koránu). Už na nic nečekal a rovnou vytáhl břitvu. Podíval jsem se mu do očí a znovu jsem v klidu zopakoval daný verš. Stáli jsme na poměrně frekventované ulici a pochyboval jsem, že by se odhodlal k činu. Navíc jsem v srdci cítil smělost Ducha svatého. Když muž viděl, že na mne neudělá dojem, schoval břitvu a odešel.
V tomtéž týdnu jsem ho potkal ještě jednou. Dnes ho podezřívám, že mne stopoval. Zopakoval svoji otázku a dostal stejně tak jednoznačnou odpověď. Tentokrát vyndal z kabelky kladivo a rozmáchl se jím proti mé hlavě. Minul. Rozmáchl se ještě jednou a znovu minul. Myslel jsem, že to dělá záměrně, aby mne postrašil. Neměl jsem ani špetku strachu a ještě jednou jsem mu daný verš zopakoval. Nakonec utekl a dlouho jsem ho neviděl. Asi za půl roku jsem v tramvaji potkal muže s viditelným nádorem na hlavě a s ohořelou kůží ve vlasech. Když mne uviděl, zděšeně utekl do zadní části vozu. Ano, byl to on. Šel jsem za ním zeptat se ho, jak se má. „Jdi ode mne pryč, nepřibližuj se!“ řekl popuzeně. Nakonec se se mnou dal přeci jenom do řeči. Nedovedu posoudit, zda to, co mi řekl je pravda, či jeho fabulce, ale z jeho řeči vyplynulo následující:
Sdělil mi, že tím kladivem mne chtěl opravdu trefit (o čemž pochybuji, protože to nebyl žádný kumšt). Když pak přišel domů, položil kladivo na zem. Pak prý, tuším, zapomenul uhasit plamen sporáku a jeho byt se vzňal. Tvrdil, že vznikl, zřejmě od parket či co, takový žár, že se kladivo rozteklo (opět o tom mám své pochybnosti). Bylo mu to, vzpomínám, důkazem, že útok na mne byl jeho zlostí proti Bohu. Nicméně popáleniny na jeho těle a strach v jeho očích z mé přítomnosti se předstírat nedaly. Uvědomil jsem si, že Bůh nás chrání a soudí ty, kteří se očividně vzpírají jeho slovu.
Nevím, jak daný člověk skončil a dodnes mám problém věřit všemu, co říkal. Nicméně věřím, že jsem byl konkrétně veden právě jemu sloužit a pokud něco z toho, co říkal, byla pravda, měl poté možnost vidět, že Bůh je skutečně živý.
Dnes mi mé vzpomínky, vlastní prožitky i svědectví druhých z té doby připadají téměř nereálné, ale nejsou. Nicméně náš vztah k Bohu jistě doznal proměny.