Letniční a charismatici: rozdíly ve věrouce

Jednotlivé kapitoly
Antropologie
v charismatickém hnutí
Démonologie
v chrismatickém hnutí
Christologie
v charismatickém hnutí
Soteriologie
v charismatickém hnutí
Pneumatologie
v charismatickém hnutí
Eklesiologie
v charismatickém hnutí
Misiologie
v charismatickém hnutí
Eschatologie
v charismatickém hnutí
Církev
a stát v charismatickém hnutí
Česká
republika
Úvod do problematiky
Pokud nahlédneme na věrouku nezávislého charismatického hnutí, které se v poslední době manifestovalo v učení NAR resp. na učení jejich respektovaných vůdců komplexně, můžeme shledat, že je celá svým těžištěm ukotvena v teorii výkupného. Stvořený Adam zde stojí jako vládce světa, který má vykonávat dominium. Předá však svoji autoritu satanu, a ten se tak namísto něho, Adama, sám stává vládcem, bohem tohoto světa. Bůh musí satanovo právo vládce respektovat a nemá přitom na vybranou (Silvoso, Annacondia) Rozhodne se proto nabídnout svého Syna jako výkupné satanovi, který Krista zajme a obvykle pak v různých modifikacích odvleče do pekel, kde ho trýzní (Hagin, Copeland), nebo zde Kristus alespoň prožívá muka zatracení (Prince, Gumbel). Nakonec je Kristus z tohoto stavu vzkříšen a obdrží veškerou moc na nebi i na zemi, kterou předá církvi (podle Hagina ji tímto sám ztrácí)
Satan ovšem odmítá svoji porážku respektovat, a proto se církev musí Kristovy autority zmocnit. K tomu je třeba, aby se podrobila pod apoštolskou vládu, vymanila se z denominací, sjednotila a dospěla tak do podoby Krista a obdržela nesmrtelnost. Sjednocení je teritoriálního charakteru, probíhá na městském principu jeden sbor jedno město (Joyner, Frangipane). Jednotná církev se tímto sjednocením stane inkarnací Krista (Frangipane, Cain), takže prakticky zaniká organický rozdíl mezi církví a Kristem. Vše, co je třeba na Zemi vykonat, musí nyní Kristus učinit skrze své Tělo, Církev. Tuto jednotu je proto třeba zachovat, a z tohoto důvodu jsou členové hnutí podrobeni skupinkovému principu na základě hierarchické, delegované autority (Ortiz, Cabrera), kde poslušnost vůdci je chápána jako poslušnost Kristu samotnému (Simpson, Vincent). Tato sjednocená církev pak obdrží duchovní moc nad národy, které jsou jí, jakožto Kristu, předány do dědictví (Jacobsová, Bickle).
Toto dědictví však musí církev nejprve vybojovat na satanu, kosmickými exorcismy ho svázat a vypudit z jeho teritoria: nejprve nad jednotlivými městy, lokalitami a národy (Annacondia, Lorenzo). Jako kdysi starověký Izrael, i zde je církev chápána jako armáda, tentokrát Duchem naplněná dle proroka Jóele, čítající křesťany nového druhu (Warnock, Cain), kteří požadavek velkého poslání chápou jako agresivní obsazení a zmocnění vlivných politických a vládních postů (Vincent, Wagner). Před tím ovšem musí církev vybojovat své vítězství nad těmi, kteří se drží starých pořádků, lpí na denominacích a starých krédech. To se stane právě pomocí mocné Jóelovy armády posledních dnů, která smete své nepřátele (Warnock, Joyner). Po porážce nepřátel dojde k probuzení poslední doby a naplnění zaslíbení dané Abrahamovi, že jeho potomci obdrží Zemi. Vše proto záleží na církvi, která je opět po Adamovi „bohem tohoto světa“, musí se chopit svého mandátu dominia a obnovit Adamovo ztracené panství (Hamon, Wagner).
Následující výčet nauk je pak stručným rozpracováním a rozvedením výše uvedené teze do kategorií, které jsou rozčleněny v rámci taxonomie používané v systematické teologii.
I když se jedná o reflexi učení NAR, toto je v principu shodné s učením prakticky celého nezávislého charismatického hnutí, ze kterého vzešlo. Proto je zde uváděno explicitně jako „charismatické učení“. Knihy protagonistů NAR jsou běžně vydávány charismatickými vydavatelstvími v ČR a protagonisté NAR se účastní charismatických konferencí v ČR. I když se charismatici obvykle cítí ohroženi, když někdo zkoumá jejich učení, tato publikace – která je výběrem z mé disertace – si klade přesně tento cíl. Popsat charismatickou věrouku, která je sestavena z publikací respektovaných charismatických učitelů, a postavit ji do kontrastu s letničním učením. Dospěl jsem k závěru, že charismatická a letniční nauka je neslučitelná a odporuje si v základních křesťanských doktrínách.