Privatizace české reformace Prorockým hnutím?
Konvokace národů v Praze 2014
„Každý z nás je Bohem vyvolený a povolaný, aby činil velké věci. Každý z nás je pro Boha vzácný a potřebný. David je pro nás dobrým příkladem člověka, který byl vždy ochotný Boha následovat a měl oddané srdce ochotné se k němu vracet kdykoli selhal. Je čas mít srdce jako David, který celý svůj život daroval Bohu a byl ochoten platit cenu za svou proměnu… změna v Evropě závisí na proměně života každého z nás…“
Alespoň to tvrdí pozvánka na květnovou Evropskou konvokaci národů 2014 v Praze.
Konvokací národů jsme se zde již zabývali. Přesto nebude na škodu zopakovat základní fakta a zamyslet se nad tím, zda tato hypercharismatické iniciativa tzv. Nové apoštolské reformace, která se opakovaně dovolává české reformace, tak činí oprávněně nebo zda se jen jedná o snahu ospravedlnit novodobé ideje odkazem na respektovanou minulost. V nedávné době jsme totiž byli v Jednotě bratrské svědky, co se může stát, když se charismatické ideje o apoštolské obnově poslední doby infiltrují do kořenů české reformace.
Kansaští proroci a IHOP
Dnes už málokdo ví, kdo byli Kansaští proroci, kteří se stali promotory jak Torontského požehnání, tak později Nové Apoštolské reformace. Jednalo se o dominantně rekonstrukcionistické hnutí, hlásající ideu dominionismu. Svého času se zdálo, že hnutí zaniklo skrze sexuální a alkoholické skandály jeho proroků, skrze spiritismus a falešná, nenaplněná proroctví, předpovídající probuzení v jednotlivých národech. Jeho čelní proroci, jako Bob Jones, Paul Cain, Rick Joyner nebo Jim Goll, později opět profitovali v Lakelandském probuzení, které kritizoval i Život víry, a jehož zánik se zdál i pro jeho dědictví nevyhnutelný. Nicméně Mike Bickle, zakladatel Kansaských proroků, ideje hnutí v podstatě transformoval do hnutí modlitebních domů IHOP, kde pokračuje v zasévání svého učení do středu evangelikalismu. Kolem těchto domů dnes opět nerušeně krouží orbit učení bývalých Kansaských proroků. Ostatně samotná vize IHOP vznikla na základě Jonesova proroctví.
Kansaští proroci v zahraničí
Hnutí v 90. letech velmi úspěšně proniklo do konzervativních církevních kruhů v UK, a to jednak mezi anglikány, tak mezi britské reformované evangelikály. Jak prominentní anglikánský biskup David Pyteches, tak kalvinista R. T. Kendall o něm psali doporučující knihy. Pytches svojí knihou ovlivnil i české charismatiky, kteří Kansaským prorokům otevřeli svoji náruč. Anglie však jak Prorockému hnutí, tak jím akcelerovanému Torontskému požehnání, v jednu chvíli svoji náruč otevírat přestala, o čemž svědčí i prohlášení konzultace britských evangelikálů z Bawtry Hall. Nicméně v Česku současná charismatická orientace ČEA je jiného názoru neboť na společných charismatických konferencích Kansaské proroky vítá. Stejně tak dřívější kritické stanovisko Apoštolské církve, prezentované například skrze semináře s Reinholdem Ulonskou v 90. letech, se zdá být překonané. Relevance Toronta resp. z něho vycházející Pensacoly, byla potvrzena i divokým modlitebním probuzením na biblické škole v Kolíně, a zřejmě i dvěma andělskými navštěvami v ložnici biskupa. Tato již bezmála dvě desetiletí stará událost nyní v posledním Životě víry slouží k potvrzení proroctví Cindy Jacobsové o přicházejícím probuzení do ČR, které bylo zaznamenáno právě na půdě Mezinárodního domu modliteb v Jeruzalémě, patřícího k hnutí IHOP.
IHOP a česká reformace
V poslední době sleduji jednu znepokojující věc, a to, že se hnutí IHOP stále více hlásí k české i světové reformaci. A to ať už slovy Jacobsové nebo slovy Toma Hesse z modlitebního domu v Jeruzalémě. Všimněme si, že idea soudobé „apoštolsko-prorocké“ reformace, navazující prý i na českou reformaci, je zde nesena v rekonstrukcionistickém duchu hnutí Pozdního deště, kde se věří, že NAR je „pozdním deštěm“, který má zastínit letnice:
Stejně tak někteří protagonisté českého hnutí Orlů, kde se angažují například David Loula nebo Miloš Kačírek, publikující v české verzi Joynerova prorockého časopisu Morning Star, profitují – zřejmě v dobré víře – z dějin české reformace. Uvědomují si ale vůbec čeští charismatici, že ideje dominionismu Prorockého hnutí a NAR se svým pojetím nedotknutelných apoštolů, orientací na politiku, různé modlitební a latentně politicky zaměřené iniciativy jako je 24–7, jsou v naprostém rozporu s tím, jak mysleli a jednali reformátoři?
Co dělat?
Je vůbec na evangelikální scéně ještě někdo, kdo se dokáže ozvat proti masovým iniciativám jako je Konvokace národů v Praze? Nebo uhlazená ekumenická politická korektnost skrze mantricky opakovaný verš „aby všichni jedno byli“ uspala i konzervativní evangelikální a letniční vůdce, kteří dříve důrazně nesouhlasili? Copak jsou již natolik unaveni obhajobou restitučních miliard, že je ani nezajímá to, kam je skrze podobné iniciativy vedena církev, za jejíž vedení nesou před Bohem zodpovědnost? Nelze se hněvat na charismatiky, kteří na těchto učeních v podstatě vyrostli a je to již pod jejich rozlišující schopnosti, ale musí být proměna českého evangelikalismu opravdu tak markantní? A ozvou se například církevní historikové proti rekonstrukcionistické interpretaci vyvrcholení české reformace?
Pokud dnes budou konzervativní evangelikálové mlčet, obávám se jedné věci. Budou buď terčem ostré a občas nespravedlivé kritiky v podobě konferencí jako je MacAthurův Cizí oheň, latentně kaceřující všechny kontinualisty, nebo se postupně stanou stále více tolerantními a nakonec slepými k moderní charismánii a k věcem z ní vycházející, jak se již stalo při akceptaci Kurzů Alfa. Nakonec se zdá, že zde zůstanou jen dva tábory: 1. tábor charismánie, který se stane mysticko-politickým hnutím a 2. tábor fundamentalistických cessationistů, kde Bůh již nemluví ani neuzdravuje a kde budou, žel, po vystřízlivění hledat úkryt lidé z prvního tábora.
Copak jsme v minulosti nebyli svědky toho, co se stane, když se charismatická teologie o vládě apoštolů snaží získat pozice ve staré protestantské denominaci? Nechci se nyní zastávat ani jedné strany v tomto sporu, ale možná ještě vzpomeneme na televizní záběry rozbroušených zámků, následný rozkol mezi charismatiky samotnými, veřejné dopisy bývalých vedoucích nebo bouřlivé diskuse v tisku, které vstoupily na sekulární půdu. Jednalo se o skandál, který dokonce přesahoval hranice České republiky. Nezdá se přitom, že by se apoštolové z této denominace poučili neboť o směřování jiných církví zřejmě neztratili zájem. Nebo jsme již opravdu všichni, slovy samotného Bickla, natolik „transformovaní“, že se nedokážeme poučit z dávné i nedávné historie? Budeme akceptovat učení dominionismu, v rámci něhož se současní „apoštolé“ a „proroci“ chtějí ujmout sjednocení a vedení božího lidu a vtisknout mu svérázné chápání křesťanství?
Hnutí IHOP je mezi mnohými konzervativními evangelikálními křesťany na západě považováno za kult nebo je, jak uvádí i prestižní Christian Research Institute, vnímáno velmi negativně. Dokonce mnozí charismatici se v 90. letech v USA od Kansaských proroků distancovali
Této kritiky si je velmi dobře vědom i Bickle, který čas od času zřejmě upravuje proroctví ze své minulosti a dokonce se rozhodl natočit video, kde dokazuje, že IHOP není kult. Zajímavé je, že se přitom vlastně vůbec nedotýká podstaty svého učení, pro které je kritizován.