Desatero rozsuzování proroctví

V dnešní době jsme svědky, jak se farizejští fundamentalisté a rádoby biblisté snaží kaceřovat velké proroky dnešní doby. Zcela bez znalostí věcí poukazují na to, že se jejich proroctví nenaplňují, že žijí nemorální život nebo že učí hereze. Dovolím si poznamenat, že tyto věci jsou jen zdánlivé, rádoby biblické pseudoargumenty. Pokud bychom chtěli skočit na takovouto vábničku, museli bychom odmítnout známého proroka jen proto, že je alkoholik a homosexuál. Museli bychom odmítnout ctihodnou prorokyni a ctihodné proroky jen za to, že se jejich proroctví nenaplňují, že nejednají v souladu se soudobým poznáním Bible, nebo dokonce známého ctihodného proroka za to, že srážel lidi kopanci do obličeje a rozvedl se, případně že jiný známý ctihodný prorok komunikuje s mrtvými. Vůbec nejctihodnějšího, patriarchálního proroka bychom museli odmítnout třeba za to, že odmítal trojici, věřil, že je Eliášem a že v roce 1977 začne milénium. Všichni přeci víme, že není možné službu těchto vzácných a pomazaných, charismatických služebníků odmítat a že přinesla své ovoce. Jaké jsou tedy znaky pravdivého proroctví?
1. Pravý prorok by měl mít morální exces
Vždyť už Ozeáš měl pojmout za manželku ženu smilnou. Izajáš chodil v době prorokování v chrámě veřejně nahý a Saul se v prorockém vytržení svlékl.
2. Pravý prorok by měl odpuzovat nebo být násilníkem
Vzpomeňme na Ezechiele, který si vařil na výkalech nebo na proroka, který na prorocký pokyn zbil druhého proroka, aby ten usvědčil krále Achaba.
3. Pravý prorok by měl prorokovat za úplatu
Byl to přeci sám Bileám, kdo dostal pokyn, aby šel s muži, kteří mu nabízeli odměnu a Izraelci sami si měli na prorocký pokyn opakovaně vyžadovat zlato od okolních obyvatel.
4. Pravý prorok musí být oblíben ve světě a být slavným
Vzpomeňme, že Jeremiáše znali Babyloňané a byl proto při vpádu chaldejských vojsk z příkazu krále poctěn a vysvobozen. Nebo opět takový Bileám, ke kterému Balák poslal s velkou úctu a odměnou.
5. Pravý prorok by měl pít hodně alkoholu
Již učedníci o letnicích, když prorokovali, byli považováni za opilé a víno je darem k radosti služebníkům. To je zcela v souladu s praxí starozákonního proroctví, kde alkohol a harfa umožňovaly prožít pravé mysterium.
6. Pravé proroctví musí být zcela přesahovat rámec Bible
Vždyť s postupem času poznání roste a dnes máme mnohem větší zjevení a víme více než například Jan nebo Pavel, který ještě nedošel eschatologické zralosti a nežil v době dospělosti církve, kterou začínají zakoušet naši proroci pod vládou soudobých a moudrých apoštolů. Také k čemu by nám proroctví bylo, kdybychom si vše mohli přečíst v Bibli? Z tohoto důvodu se proto proroctví samozřejmě nedají zkoumat Biblí!
7. Pravé proroctví by se nemělo naplnit
Vzpomeňme na Jonášovo nenaplněné negativní proroctví o Ninive nebo pozitivní proroctví Achabovi, které se nesplnilo. Dnes je známka nenaplněnosti proto známkou pravosti. Bylo-li proroctví negativní, pak prorok mluvil tak mocně, že ostatní činili pokání. A mluvil-li pozitivně a nenaplnilo se, je známkou jeho pravosti odvaha, protože přišel mezi lidi, kteří svým vzpurným chováním nakonec sešli z cesty a nenaplnili prorocké zaslíbení.
8. Pravé proroctví by mělo člověka oceňovat
I pohanský, babylonský král Nabukadnesar, byl prorocky označen za zlatou hlavu. Oč více my, Kristovo tělo, musíme být prorocky chváleni a ctěni. Nejsme přeci ocasem, ale hlavou. Jsme významní, důležití, prostě jedineční lidé s boží přirozeností, což si zasluhuje respekt a dává nám to velkou cenu.
9. Pravé proroctví by mělo slibovat probuzení
Žijeme přeci v poslední době, kdy je prorocky zaslíbeno, že sláva chrámu bude slavnější než za dob Šalomouna a že všichni lidé na světě zakusí mohutné probuzení, vylití ke konci časů. Je jen otázkou, zda přijde zítra, či za týden…
10. Pravé proroctví musí podporovat hříšné náboženské vůdce
Tak, jako byli pokrytečtí farizeové povzbuzení slovy, že jsou to přece oni, kdo sedí na stolici Mojžíšově a že právě je je třeba poslouchat, tak i dnešní vůdci, kteří stejně jako oni selhávají a hřeší, mají být prorocky potvrzování.
Závěr
Jak tedy poznáme pravého proroka? Měl by to být světem uznávaný a respektovaný člověk, který si ovšem třeba rád přihne a má problémy se ženami (lépe s muži). Měl by to být násilník a excentrik, jehož praktiky budou mnohdy odpuzující. S výhodou by měl mít za sebou alespoň jeden rozvod a finanční skandál. Jeho proroctví by měla být Biblí nijak neomezená a především bezvýhradně potvrzovat současné církevní vůdce, zejména ty, kteří jsou pokrytci. Musí také zaslibovat probuzení, znakem jehož pravosti bude to, že se nikdy nenaplní. Pokud si budeme těchto deset, jednoduchých biblických pravidel připomínat, pak bude církev sílit a bude mít patřičný vliv na společnost. A nejen v budoucnu. Vždyť od té doby, co se církev těmito pravidly již začala řídit, můžeme vidět, jak početně i duchovně roste. Její posvěcení sílí a hleďme jen, s jakou úctou se o ní dnes mluví v médiích!