Jsme jen obyčejní křesťané...
Dlouhou dobu jsem kolem sebe slyšel, že žijeme v postdenominační době, že doba organizovaných uskupení, definovaných učení a struktur skončila a že přichází doba skutečného „biblického křesťanství“, stojícího na vztazích, Písmu a Ježíši Kristu. I když s tímto základem nelze než souhlasit, takovéhoto zjednodušení se docela obávám a zatím jsem ještě nepotkal nějakou skupinu, která by takto skutečně fungovala. Obvykle jsem nakonec zjistil, že tímto se profilující skupiny byly nejčastěji stoupenci Watchmana Nee, Ellen Whiteové, Alana Vincenta nebo šlo o nějakou učednickou pobočku naddenominačních apoštolů a koučů. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že mohou být skupiny, které to skutečně myslí vážně, své zásady naplňují a bylo by hloupé je předem podezírat.
Dnes existují po celé ČR skupinky více či mála křesťanů, vyloučených, zahnaných do kouta nebo jednoduše takových, kteří se prostě do schémat, vizí, plánů a struktur některých dnešních církví, které se stávají spíše organizacemi k dosahování cílů svých vedoucích, jednoduše nevejdou.
Protože často dostávám dotazy od spousty zklamaných, frustrovaných a poškozených křesťanů, kteří by se rádi někam připojili, rozhodl jsem se napsat tuto úvahu, jak se orientovat.
Královstvím dnešních informačních zdrojů je beze sporu internet a samozřejmě lidé, i křesťané, hledají informace především zde. Napadlo mne proto dát pár obecných rad, jak se vyznat v nabídce prezentací různých skupinek, sborů a uskupení. Co by podle mého, ryze soukromého soudu, měla skupina o sobě sdělit?
1. Kontakt a jména. Když najdu nějaký křesťanský web, vždy mne v první řadě zajímá, kdo za ním stojí. Je někdo ochoten se podepsat? Mohu daného člověka kontaktovat? Odpoví mi na případně dotazy? Mám větší důvěru, pokud je zde možné kontaktovat i více než jednu osobu.
2. Věrouka. Pokud mám pocit, že daná skupina něco tají, působí to na mne nevěrohodně. Je namístě napsat třeba: „hlásíme se k učení W. Nee“ nebo „jsme skupinou křesťanů, snažících se žít podle zásad E. G. Whiteové“. Možná by bylo i na místě některých webů uvést: „cítím se povolaným apoštolem a skrze nabídku vztahů si hledám své učedníky“ nebo „jsem prorokem poslední doby a hledám zdroje své obživy“ a uvést číslo účtu. Je lépe si nalít čistého vína než riskovat, že se to nakonec stejně někdo dozví.
3. Struktura. Ačkoliv nejde o to nejpodstatnější, vždy na mne udělá dobrý dojem, pokud daná skupina má někoho, kdo například zodpovídá za finance, kdo je kontaktní osobou nebo kdo je pověřen kázat. Ne vždy se takovéto věci hned vykrystalizují, ale pokud má daná skupina již svůj web, pak takovéto věci vítám.
4. Odkazy. I když se daná skupina může bránit definovat svoji identitu, mnoho napoví odkazy, které používá. Pokud se mi na prvním místě linků objeví K. Hagin nebo R. Joyner nebo vize modliteb 24–7, pak mohu tušit, že jde zřejmě o charismatiky. Pokud je zde odkaz na J. Pippera, P. Masterse nebo R. C. Sproula, pak tuším, že jde pravděpodobně o kalvinisty. A pokud narazím na B. Hybelse, J. C. Maxwella nebo R. Warrena, mám zřejmě co do činění s učednickým nebo manažerským hnutím. Zvláště to vynikne, pokud jsou tyto odkazy monotematické.
5. Reference. Za velmi dobré považuji, pokud dotyční o sobě prozradí například čím se zabývají. Zda něco napsali nebo zda je možné poslechnout či přečíst si jejich kázání apod. Vhodný je odkaz na to, jak samotné hnutí hodnotí někdo další a do jakých akcí se dotyční zapojují (či nezapojují) a proč.
6. Grafická úprava a obsah dokumentů. Pokud narazím na web, který je plný gramatických chyb (i když je tu a tam děláme všichni), podtrhávání a nadměrného užívání fontů, spíše mne to odradí. Stejně tak je pro mne odrazující, když nějaká skupina příliš zdůrazňuje svoji „bibličnost“, eschatologii nebo se jen vymezuje vůči ostatním. Samozřejmě nemám nic proti kritickým stránkám, ale pokud se jedná o stránky celého společenství, pak negativní program je pro mne varovným signálem.
7. Fotografie. Samozřejmě uvítám, když si mohu dotyčné i prohlédnout. Ale pozor. Pokud fotku vedoucího, často přes půl stránky, najdu na každém článku, na každé úvodní obálce například jimi vydávaného časopisu a pokud se jméno vedoucího objeví prakticky na všech aktivitách skupiny na předním místě, zabliká mi červená kontrolka.
8. Cíle skupiny. Jestliže v současné křesťanské pluralitě vznikne někde nové společenství, má k tomu zřejmě svůj důvod. Není proto od věci tento důvod uvést. Pokud byl někdo vyloučen za cizoložství a nyní zakládá skupinu, která mu to bude tolerovat, není to jistě dobrý začátek. Pokud je však třeba nějaká skupina vyloučena od jehovistů a shromažďuje bývalé svědky, kteří mají své specifické problémy, pak je to pro mne spíše pozitivum.
Nyní bych si dovolil uvést jeden pozitivní odkaz, jak si myslím, že by dobrá prezentace skupiny měla vypadat. Jedná se o „Biblické společenství křesťanů“ z Ústí nad Labem. Takto by podle mne měla vypadat zdařilá sebeprezentace. Najdete zde jména, strukturu, důrazy, kázání, i vhodnou grafickou úpravu. Vysoce pozitivně hodnotím, že daná skupina jasně deklaruje, že jsou kalvinisty a může tak předejít případným nedorozuměním. Osobně hledám společenství s lidmi, kdy mohu jasně definovat i rozdílné pohledy, o kterých je možné diskutovat nebo je vědomě tolerovat či netolerovat. Myslím, že pravá jednota se nebojí rozdílů nebo naopak ani nevznikne. V případě této skupiny navíc hodnotím i vysoký etický standard.
Mnozí si ale dnes neuvědomují, že lidé na internetu obvykle chtějí najít to, co hledají. Mnoho bývalých letničních má velký problém najít letniční společenství. Narazí buď na dnes již spíše charismatickou Apoštolskou církev, nebo na různé skupiny, které obvykle razí učení moderních apoštolů a proroků. Podobně mohou tápat například konzervativní evangelikálové, kteří nejsou kalvinisty. Mají zde sice široce ekumenické církve, často se přiklánějící k evoluční teorii, nebo různé manažerské a učednické modely, ale již ne tradiční arminiány.
Cílem stránky také nemá být lov s návnadou a ostrým háčkem, kdy se dotyčný dozví pravý důvod poté, co je zpracován, ale naopak pravdivé poskytování informací. Kdybych já sám ustoupil od učení křtu Duchem svatým a mluvení v jazycích (nebo to alespoň decentně zatajil), byly by mé stránky čteny a navštěvovány více. Bylo by to však na úkor pravdivosti a informativnosti. Já ale chci, aby si mne každý mohl patřičně zařadit a oškatulkovat.
Mnoho skupin se ale jakoby bojí definovat kým jsou, čemu věří, o co jim jde a jaké mají úmysly. Jak řekl můj oblíbený Reinhold Ulonska – parafrázuji – pokud je vlajka jednobarevná, nikdo neví, co chce sdělit. Pokud má však mnoho barev, pak je nesrozumitelná. Jinými slovy: cizelovaná a detailní nauka bývá podezřelá. Absence nauky ovšem také.