Domácí násilí s podporou pastora?
Přeloženo z originálu: The Dark Side of Wives Submitting to Husbands
J. L. Grady
Křesťanské učení o autoritě manžela se často používá jak zbraň proti ženám. Takovému chápání je třeba čelit.
Během své služební cesty v Maďarsku jsem zaznamenal bolestně známý příběh. Díky překladateli jsem slyšel plačící ženu, která žila v blízkosti Budapešti, tvrdit, že její věřící manžel rezolutně požaduje její absolutní podřízenost. Žena mimo jiné musela uklízet dle přísných požadavků jejich dům a po intimních chvílích se svým mužem se cítila nepříjemně a nečistá.
Tato dáma si nenárokovala svá práva ani nechtěla být neuctivá. Byla to zbožná, skromná žena, která se zřejmě chtěla líbit svému Pánu. Nicméně byla duševně ubitá a od pastora se jí dostalo jen pramalé pomoci, neboť nechtěl či nebyl připraven postavit se jejímu zneužívání.
Slyšel jsem ještě horší verze takovéhoto scénáře. V Keni mi několik žen sdělilo, že jejich manželé, infikovaní AIDS, je často znásilňovali a jejich pastor jim řekl, že se musí takovémuto zacházení podvolit. V některých částech Indie dokonce i někteří pastoři věří, že je možné bít manželky, které se s nimi hádají či projeví nějakou formu neúcty. A v některých konzervativních církvích ve Spojených státech je ženám řečeno, že jejich poslušnost Bohu se měří jejich poddaností manželům, i pokud jsou tito závislí na alkoholu nebo pornografii nebo propadli cizoložství.
Takováto zkreslení biblického učení uvrhla nespočet věřících žen do deprese a duševního strádání. Nejsem si jist, co je horší: zda ostrá slova jejich mužů nebo převrácený výklad, kdy je Bible nahlížena jako kožený opasek k ospravedlnění domácího násilí. Zde jsou tři pravdy, které musíme uvidět, abychom tento problém mohli vyřešit:
1. Manželství není hierarchie. Tradicionalisté předpokládají, že křesťanské manželství je definováno jako dominance manžela, který činí všechna rodinná rozhodnutí, zatímco manželka oddaně a beze slova poslouchá. Nicméně Písmo ve skutečnosti líčí manželství jako milující partnerství a uvádí manželku jako „dědice požehnání“ (1 Petrova 3:7). A apoštol Pavel učí, že v oblasti sexuality mají manželé a manželky stejnou pravomoc nad tělem druhého (1 Korintským 7: 4). Jinými slovy podání se v této nejintimnější oblasti manželské smlouvy je vzájemné, a ta samá vzájemnost je klíčem k vzájemnosti šťastného manželství, což zahrnuje úctu, sdílení a trvalé pouto.
2. Být hlavou neznamená ovládat. Tradicionalisté rovněž citují Efezským 5:23 aby připomněli manželkám, že jsou jejich „hlavou“ a věří, že tento pojem představuje v manželství určitý typ diktatury. Avšak řecké slovo, které je v této pasáži použito „kefalé“, nemá nic společného s těžkopádnou autoritou, a nemůže být použito k vymáhání mužské nadvlády. Neznamená ani mužskou nadřazenost. Toto slovo může znamenat buď „zdroj“ (jako zdroji řeky), nebo „ten, kdo vede do boje“ (jako ochránce).
Ani původní definice tohoto slova nedává prostor ke zneužívání. Být hlavou ve své podstatě není o tom, kdo je šéf. Spíše jde o odkaz na Genesis, kdy Eva byla vzata z Adamova boku. Manžel je „zdroj“ manželky, protože ta pochází z něho a je s ním úzce spjata v mystické jednotě, která se liší od jiných mezilidských vztahů. (J. L. Grady ovšem neuvádí, že ve stejném smyslu je mluveno i o Kristu jako hlavě muže a v žádném případě není podle mne možné Krista omezit jen na roli „zdroje“ nebo „ochránce“ – pozn. A. F.)
3. Muži, kteří týrají své ženy, nezůstávají v obecenství s Bohem. 1. Petrova 3:7 uvádí: „Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.“ Zneužívání ženy není triviálním hříchem. Každý, kdo nadává své ženě, kdo s ní zachází jako s podřadnou nebo ji zneužívá (včetně ran, kopanců, znásilňování, nadávek nebo pohrůžek) ohrožuje své obecenství s Bohem. Pokud nebude činit pokání, bude pociťovat frustraci a odsouzení.
(A stejně tak, věřím, že pastoři, kteří tiše podporují zneužívání ženy tím, že se odmítají postavit takovému chování nebo proto, že řeknou ženám, že mají trpělivě snášet bolest, mají podíl na tomto hříchu a jejich modlitby nebudou vyslyšeny).
Skutečně křesťanské manželství, podle apoštola Pavla, představuje citlivého a srdečného, nesobeckého muže, který (1) miluje svou ženu „stejně jako i Kristus miloval církev“, (2) miluje ji jako své vlastní tělo, a (3) miluje manželku jako sám sebe (viz Ef. 5:25, 28 a 33). Stojí věrně vedle své ženy a ona jej s radostí respektuje, protože se mu dá věřit. A ti dva budou jedno.
Máme-li podpořit tento zlatý standard, musíme se postavit proti zneužívání, chránit jeho oběti a poskytnout pravdivou lásku a poradenství, schopné uzdravit problémové vztahy. A nemáme co říkat ženám, aby zůstaly v manželství, které může být pro ně i jejich děti nebezpečné. (Pokud této větě správně rozumím, pak si dovolím nesouhlasit, jelikož nenalézám žádné biblické ospravedlnění k ukončení manželství krom cizoložství. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že s násilníkem nelze kvůli bezpečnosti ženy a zvláště dětí sdílet společnou domácnost.)
Poznámka překladatele:
Tento článek – je přeložen poněkud volněji – uvádím proto, že jsem se doslechl, že i v ČR bylo ženám nařizováno podřizovat se svým zjevně psychicky či eticky labilním nebo dokonce narušeným mužům ve věcech, které tito jednoduše nejsou schopni posoudit, což minimálně v jednom případě skončilo tragédií. Nicméně nedovedu tak snadno ignorovat text, kde je po ženě požadováno být svému muži podřízena „jako Pánu“. Tento text je často opomíjen. Přiznám se, že mne provokuje, protože na mne ve vztahu ke své ženě a rodině klade velkou odpovědnost, které nejsem sto dostát. Tento verš by nás muže ale neměl deptat (někteří ho naopak milují), ale měl by nás vést k tomu hledat naši hlavu, kterou je Kristus. Nesouhlasím s moderním americkým pojetím křesťanského manželství jako dvou zcela zaměnitelných osob, se stejnou odpovědností a pravomocí, a to dokonce ve všech oblastech. Například Pavel ženě nedovoluje mít autoritu nad mužem a zapovídá ji proto učit, protože se má nechat vést. O muži nic takové nečteme. Je až s podivem, kolik akrobacie dnešní exegeti vynakládají na to učinit z verše „ženě učit nedovoluji“ verš „pro ženu je učit prospěšné“. Za svůj život jsem poznal několik manželství „teologizujících manželek“, které se chopily úřadu „učitelek“ ve své rodině. Nevšiml jsem si, že by to daným manželstvím v něčem prospívalo.
V každém případě plně souhlasím s tím, že pro muže platí příkaz mít pro svou ženu pochopení, protože je slabší, a muž má svoji ženu milovat a být ochoten za ní položit život. Jsem přesvědčen, že nikdo, kdo takto svoji ženu miluje, ji nebude ubližovat, ponižovat nebo zneužívat. A navíc, odpor vůči manželovu svévolnému rozhodnutí (jako tu učinila Abigajil vůči Nábalovi) je správnou věcí, která ji zjevně přinesla požehnání. (AF)