Konflikt v církvi
Existuje nějaký správný a biblický způsob pro členy místního sboru, jak vyřešit konflikt? Pokud se týká učení, je zde postup k nápravě? Pokud jsou jednotlivci nespokojení s jejich církví, měli by odejít? Věří Assemblies of God, že existuje čas nebo okolnost, kdy by věřící měl hledat novou církev? Pokud věřící má odejít, je zde biblický a etický způsob, jak odejít?
Církevní problémy existovaly i v církvi v prvním století, a tak není divu, že dnešní církev, která je stále nedokonalá, má rovněž své problémy. Lidé se stávají nespokojení s tím, jak vedení sboru utrácí peníze, s programem pro mládež, který nesplňuje potřeby jejich dětí, se stylem uctívání nebo kázání, s výukou, která se zdá nebiblická, atd. Někdy existuje problém mezi členy, kteří nesouhlasí se vším, co se v církvi děje. Pavel musel pokárat dvě ženy v církvi ve Filipis. „Napomínám Euodii a napomínám Syntychu, aby stejně smýšlely v Pánu“ (Filipským 4:2). To nebyly jen dvě hašteřivé kverulantky. Obě pracovaly po Pavlově boku ohledně evangelia.
Potíže a neshody se zdají být nevyhnutelné v každé lidské situaci, a to i v církvi tvořené lidmi, kteří se připodobňují Kristu. Satan, který se snaží zdiskreditovat Boží dílo tam, kde jen může, se těší z každé příležitosti k neshodě a nesouhlasu v těle církve. To je realita, přestože Bible vybízí všechny věřící, aby zachovali jednotu (Efezským 4:3,13), byli k sobě navzájem laskaví (Efezským 4:32), a prokazovali stejnou úctu ke všem, kteří přicházejí do shromáždění (Jakub 2:1–9).
Pokud narůstají v církvi potíže zdánlivě do té míry, že již není žádné řešení, co by měl křesťan učinit? Prvním krokem je vážné sebezkoumání. Pokud nespokojený člověk není v žádném případě odpovědný za problém a opustí církev, bude problém pokračovat, jen propukne v jiné podobě a v nové situaci. Čas na kolenou, upřímné hledání Boží rady k tomu, co lze změnit ve svém vlastním životě, je nezbytný, a to i v případě, že se problém zdá být zapříčiněn druhou stranou.
Poté, co dotyčný prošel „vnitřní sebekontrolou“, a žádné řešení není zřejmé, pamětlivý po celou dobu, že Bůh si přeje jednotu mezi svými dětmi, musí hledat způsoby, jak si jej či jí Duch svatý může použít v dalším jednání a vyřešení problému. V pokorném duchu a s vroucí modlitbou, možná i půstem, pak může mluvit s dotyčným či dotyčnými, kteří jsou součástí problému. Další krok je naplněním biblické rady: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby „ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď“. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.“(Matouš 18:15–17). Doufejme, že do této doby, si každá strana, která usiluje o jednotu Ducha, nalezne nějaké řešení.
Ale lidská přirozenost je tím, čím je, a satan pilně pracuje ve snaze udržet jednotu s touto realitou. Dotyčný pak vskutku může být nucen oddělit se od sboru a snažit se identifikovat se skupinou oddanou Bohu a Jeho Slovu. Bohužel, někteří křesťané odešli z nepříjemných situací, které by měly být řešeny podle Matouše 18, jen aby později viděli, že zbývající členové sboru následovali nesprávné vedení, které uvedlo sbor do duchovní zkázy. Může dokonce nastat situace, kdy zralé vedení denominace bude povoláno k řešení nezdravé situace. Objektivní zevní hlas, citlivý k vedení Duchem svatým, může často utnout malichernost, která způsobuje velké církevní problémy.
Ale co když, i po pečlivém dodržení všech výše uvedených kroků, se možnost odchodu zdá být jedinou alternativou? Před odchodem z církve by dotyčný měl vždy hovořit soukromě s pastorem nebo zaslat pečlivě formulovaný dopis. Ohleduplný kontakt s ostatními, kteří jsou součástí problému, nebo jsou součástí řešení, může být rovněž shledán vhodným. Účelem těchto kontaktů není mít ve sporu poslední slovo, ale ujistit, že dobrá vůle a porozumění jsou klíčové prvky při odchodu. Všechny informace a důvody by měly být přesné a vyjadřovat správný postoj v době odchodu. Odchod by měl být bez hořkosti a zášti. Odchod v nepřátelství znamená přetrvávající boje ve vlastním duchu, které budou pokračovat dál. Dotyčný by se měl pečlivě vyhnout ovlivňování ostatních k opuštění církve. Nikdo by neměl mluvit špatně o bývalé církvi, když se stal součástí jiné církve.
Mluvit o možné potřebě opustit církev je nebezpečné. Existuje příliš mnoho lidí, kteří změnili církve, nebo dokonce odpadli pro drobné neshody nebo nespokojenost. Takoví lidé jsou někdy hanlivě zmiňování jako církevní turisté. Jednota těla by však měla být vždy hlavním zájmem všech zúčastněných osob, i pokud se odchod zdá být nezbytným.
Výše uvedené stanovisko je založeno na našem společném chápání biblického učení.
Překlad z originálu věroučných materiálů církve Assemblies of God Church Conflict