Mediálně vlivní křesťané
Stejní lidé, různé institutce
Pokud se podíváte do křesťanských médií, můžete si povšimnout, že se zde obvykle periodicky opakují některá jména mediálně vlivných křesťanů. Ne všichni figurují všude, nicméně překryv je zde často obdivuhodný. Bývají to ekumeničtí evangelikální stoupenci paracírkevních organizací, kteří se objevují mezi jejími členy a figurují i na nejrůznějších, dobře zviditelňovaných akcích. Některé je možné nalézt v Evangelikální alianci, spolupracují s Křesťanskou akademií mladých, patří mezi spolupracovníky Křesťanské misijní společnosti, figurují mezi činovníky Kurzů Alfa a jejich články se dokola objevují v internetových novinách Křesťan dnes.
Ne, vůbec mi nejde o to věnovat se lidem a proto ani nikoho nejmenuji, ale zajímá mne především názorové a ideové pole těchto přinejmenším velmi vytížených a angažovaných lidí. Předpokládám, že všichni jsou vázání ustanovením, nazvaném „Etický kodex“, které minimálně reguluje možnost jednoznačného vyjádření nesouhlasu, a jsem přesvědčen, že to je i určující pro mediální vliv a prezentaci křesťanství.
Noví reprezentanti a mluvčí křesťanství
Nemyslím si ale, že by tyto křesťanské aktivity měly nějaký vliv na společnost. Neznám ze svého okolí nikoho z nekřesťanů, kdo by o těchto aktivitách věděl nebo dokonce navštěvoval jejich stránky. Mnohem větší vliv mají tyto organizace na církve a jednotlivce.
Pokud se podíváte na internetové stránky církví, příliš se z nich nedozvíte. Diskusní fóra a návštěvní knihy byly obvykle odstraněny. Aféry ohledně zneužívání autority, rozpadu sborů, odchodu členů nebo skandální církevní restituce podle mne jednotlivé církve vedou k tomu, aby byly veřejné informace značně filtrovány nebo úplně zablokovány. Často krom obecných frází a floskulí toho mnoho na stránkách zvláště některých církví nenajdete, a tak se diskuse obvykle přesunuly na sociální sítě. Já sám nejsem zapojen do žádné sociální sítě a proto tak pouze odhaduji.
Naproti tomu mluvčími křesťanství se staly paracírkevní organizace. Ať už je to manažersky orientovaná ČEA, která převzala charismatické aktivity dnes již marginální KMS nebo hyperaktivní KAM, snažící se školit a vyučovat už nejen křesťanskou mládež, ale prostřednictvím různých grantů a know how ovlivňovat i sekulární mládež. Poté jsou to různé campy a festy, které nabízí mládeži „vyřádit se“ na světský způsob tak, aby mladí křesťané nemuseli hledat vybití energie „ve světě“.
Charakteristika nového evangelikála
Mají však mediálně vlivní křesťané nějakou jednotící ideu? Domnívám se, že ano. Jsou obvykle představiteli hnutí, které jejich kritikové nazvali „novými evangelikály.“ Jaká je tedy profilace „nového evangelikála“? Jsem si vědom, že každé zobecnění nutně pokulhává a zajisté bude pokulhávat i toto. Přesto se o to alespoň pokusím. Nabízím tedy několik charakteristik mediálně vlivných, tzv. „nových evangelikálů“.
- Nový evangelikál bývá členem evangelikální církve, ale hlavním polem jeho působnosti jsou paracírkevní organizace typu ČEA, KAM, KMS ap. Spíše než společenství se svojí církví udržuje nadcírkevní resp. mezicírkevní orientaci.
- Ohniskem nového evangelikála jsou konference a vzdělávací akce, na kterých tráví mnoho času a které ho zviditelňují.
- Nový evangelikál je tolerantní. Je sice mnohdy výrazněji profilován, ale jeho orientace ulamuje hroty. Je politicky korektní, nekritizuje, a pokud ano, musí zároveň chválit.
- Nový evangelikál je ekumenický. Tu a tam mírně vyjádří svůj odlišný pohled, ale je velice vstřícný a přejný například k učení římského katolicismu, i když obvykle kořeny jeho církve jsou zcela zásadně věroučně divergentní.
- Nový evangelikál je progresívní. Využívá manažerských dovedností. Byť se jim může mírně vymezovat, využívá jich nebo o nich sofistikovaně a přejně polemizuje.
- Nový evangelikál je stoupencem nových, moderních a často experimentálních liturgií, využívající tzv. „nové druhy uctívání“, které oslovují a přitahují zejména mládež.
- Nový evangelikál je zpravidla i zaměřen na mládež, kterou chce podchytit, trénovat a školit. Často s mládeží navazuje učednické vztahy po vzoru velikánů amerického učednického hnutí.
- Nový evangelikál je přesvědčen, že k pastoraci je nutné užívat speciálních psychoterapeutických postupů, které mají často kořeny v psychoanalýze, jako je např. „vnitřní uzdravení“.
- Nový evangelikál nikdy nepůjde proti mainstreamu a i když nesouhlasí například s církevními restitucemi, vždy bude vystupovat tak, aby nikoho neurazil a nepohoršil.
- Nový evangelikál je obvykle intelektuálem a distancuje se od zemitého křesťanství. Rád cituje vzdělance a často ignoruje jejich heterodoxii.
- Nový evangelikál se zpravidla distancuje od biblicismu, který ztotožňuje s fundamentalismem. Nikdy nepůjde proti ničemu, za co by mohl být v paracírkevních kruzích kritizován. Ostatně jeho vztahy a závazky mu to ani nedovolí.
- Nový evangelikál je horlivým stoupencem „nekonfrontačního evangelia“ a manuálových, růstově-brožurkových programů.
- Nový evangelikál je zaměřen na vztahy a věroučná specifika pro něho nejsou příliš podstatná.
- Nový evangelikál sdílí učení, že křesťanství má ovlivňovat a někdy i vést společnost. Výsledkem jeho snažení je ovšem to, že společnost ovlivňuje církev.
- Nový evangelikál je spíše charismatik, aniž by svůj charismatismus veřejně deklaroval (jde o vliv charismatizace paracírkevními organizacemi).
- Nový evangelikál se přitom snaží výrazně společensky angažovat. Profiluje se zdánlivě na pravici, ale skrytě tíhne k levici. Volil Karla a kritizuje Klause. Je obvykle stoupencem „nepolitické politiky“. Je proevropsky orientován i když umírněně kritizuje marginální poklesky EU. Stejně jako mu v církvi často vadí denominace a jejich vyhraněnost, v politice obvykle kritizuje politické strany.
- Nový evangelikál preferuje nezávislé inicicativy, fóra a výzvy, stejně jako paracírkevní a necírkevní hnutí. V obou případech zde lidé zpravidla nejsou voleni občany, či členy církví a nezodpovídají se jim a přesto se někteří rádi stávají jejich mluvčími.
Uznávám ovšem, že ne každý, koho bychom nazvali novým evangelikálem, sdílí všechny výše uvedené body a vůči některým by se mohl právem ohradit.
Vztah k vlastní tradici
Uvedl jsem jen výběr z určitého výčtu charakteristik tzv. „nových evangelikálů“. Osobně se domnívám, že tento jev je velmi nezdravý. Je podle mne důsledkem vlivu paracírkevních organizací, které nabízí uplatnění řadě talentovaných jedinců, kteří se téměř vzdali své církevní identity a jedinečnosti v zájmu práce pro organizace, které nemají mandát církve. Případně tito pak vnášejí své nově získané důrazy a vize do svých domovských církví, které se tak (podle mého soudu) stávají satelity paracírkevních vůdců, manažerů, apoštolů a koučů. Tento jev se však, možná i k radosti některých „nadcírkevních autorit“, stává pomalu a jistě nezvratným a degenerativním onemocněním některých kdysi zdravých denominací. Znám až příliš mnoho křesťanů, kterým už nic neříká jejich vlastní tradice, ale horlivě pracují pro organizace, o kterých často nic nevědí a čerpají jen z informací, které jim tato organizace sama o sobě podá. Mladí lidé pak nekriticky přejímají vize a hesla, aniž by cítili potřebu zkoumat, či hledat nezávislé informace. Stačí jim, že to zdánlivě šlape.
Neblahé důsledky
Důsledek této degenerace některých církví je pak zjevný. Když ČR navštíví pseudo-proroci se svými falešnými proroctvími, můžeme být svědky obdivuhodného žonglování. Odpovědní činitelé budou tvrdit, že jejich proroctví byla správná, jen nebyla pochopena nebo se vinou církve nenaplnila. Když ČR navštíví pseudo-apoštol a svědčí, jak byl nadpřirozeně uzdraven, a poté se dozvíme, že už při svých kázáních měl zdravotní problémy, které mu zabrání další návštěvě, pořádající noví evangelikálové mlčí. Tak zůstanou obskurní svědectví a proroctví těchto mužů bez veřejného rozsouzení uchována dalším generacím, které budou nadále oklamávat.