Recenze Josefa Potočka, bývalého redaktora Života víry: Historie a teologie adventismu
Dovolil jsem si laskavě požádat o recenzi ke své práci „Historie a teologie adventismu“ bratra ing. Josefa Potočka, dlouholetého redaktora časopisu Život víry. Bratr Potoček byl tak laskav a recenzi mi zaslal, za což mu patří můj srdečný dík. Rezence je zde:
Vyjádření k práci Aleš Franc: HISTÓRIA A TEOLÓGIA ADVENTIZMU
K práci nemám žádnou podstatnější připomínku, ocenění si naopak zaslouží její pojetí, rozsah i způsob zpracování tématu, na základě rozsáhlého souboru pramenů.
Úvodní část podává stručnou historii vzniku adventismu, podle schématu „William Miller – Velké zklamání – E.G.Whiteová – adventismus“. Tyto specifické okolnosti vzniku (bez Millera by nebylo Whiteové a bez Whiteové by nebylo CASD) jsou urču-jící i pro pochopení dnešního adventismu. Stěžejní část práce se postupně, systematicky věnuje jednotlivým částem adventního učení, a to tak, že faktický popis je průběžně doplňován kritickým rozborem na základě příslušných částí biblického textu i pohledů odborné literatury. Vliv EGW je zdůrazněn přiměřeně jejímu významu, současně však kriticky hodnocen v širším teologickém kontextu. Zde je třeba ocenit přesnou analýzu vztahu „velkého a malého světla“ (malé světlo zdrojem jiné podstaty!) a podobně adventistické hledání „nadčasové proměnné“ (nebeské svatyně), která by vyhovovala předem určenému výsledku (datu 1844).
Adventistické schéma může být přitažlivé pro ty, které zaměstnává tíživá otázka utrpení a zla (starý teologický problém unde malum), to je však za cenu konceptu a idejí, které zjevně překračují obsah Bible: stvoření mimozemšťané (Adamové z jiných galaxií), Kristus jako „největší z hříšníků“(!), „ještě není dokonáno“ (znesvěcení nebeské svatyně lidskými hříchy) atp. Lze plně souhlasit s autorovým pohledem, že v Bibli existují tajemství, která by neměla být základem pro spekulace, natož na nich něco exkluzivního stavět. Práce zřetelně dokládá, že právě v případě adventismu se „jedná o víc, než o dílčí pohled a názorové nuance“ – totiž o doktrínu na hranici hereze, se svéráznými prvky typu vyšetřujícího soudu, svatyně a desatera v nebi až po absurdní úvahy o očištění nebeské svatyně od hříchů(!), o soudu a obhajobě Boha či o ďáblovi jako „obětním beránku“…
Zajímavým dodatkem je úvaha o epileptických záchvatech jako možném základu vizí EGW, z práce ale není zřejmé, zda je tato teorie v literatuře obecněji sdílena. Vizionářů je z dějin náboženství známo velké množství (namátkou Muhammad, Joseph Smith, William Branham, nemluvě o původcích katolických mariánských kultů), a není snadné povahu jejich zjevení přesně posoudit. Směrodatné je v tomto ohledu biblické kriterium o ovoci (Mt 7,16), které v případě EGW vypovídá zcela jasně proti ní: princip „malého světla“ → účelové zacházení s Písmem → spekulativní prvky učení → vznik výlučného hnutí.
Pasáž o eschatologii působí trochu nepřehledným dojmem, důvodem je asi příliš velký počet odboček na jiná pojetí. Práci by zřejmě prospělo, kdyby byl (po krátkém úvodu) podán soustavný přehled adventního učení a komentář pak souhrnně zpracován až následně, a to jen v nezbytném rozsahu.
Závěr práce je v zásadě v pořádku, přesto by byly vhodné určité úpravy. Úvodní větu doporučuji změnit (závěr není u kritické studie určitě jen „formální“, a dále, osobní moment by bylo vhodné přesunout jinam). Dále bych doporučoval obsah a členění závěru upravit, např. takto:
4.1 – Souhrn věrouky: Ten je plně na místě, čtenáři to připomene celkový přehled a hlavní souvislosti.
4.2 – Kritické zhodnocení: V návaznosti na odst. 4.1 (a v souladu s obsahem celé práce) shrnout, v čem je adventismus nepřijatelný, s úplným potlačením osobního hlediska či úvah o budoucím vývoji. Formulace o „spojení pravdy a bludu“ (s.82), resp. „hereze je až příliš – máme zde poněkud jiné evangelium“ (s.119) vystihují podstatu věci naprosto přesně. To nemůže pozitivní stránka jejich učení (např. že je „nezatížené liberální teologií“), ani pozitivní osobní zkušenosti s jejich členy nijak kompenzovat.
4.3. – Slovo na závěr: Sem přesunout osobní pohled, pozitiva adventismu, jeho složitou pozici v dnešní ekuméně, i možné směry vývoje (jak je nyní zahrnuto v kritic-kém hodnocení). Celkově se ovšem zdá, že přes snahu CASD o určitou vstřícnost (v HK se např. účastní modlitebního týdne a pravidelných ekumenických setkání), základní povědomí o jisté výlučnosti zůstává beze změny. Celkový dojem z práce je velmi dobrý – představuje solidní zdroj poučení pro ty zájemce (členy jiných církví, studenty), kteří se chtějí s adventismem podrobněji seznámit. Pokud by však práce měla vyjít i jako kniha pro širší veřejnost (což by si téma zasluhovalo), doporučoval bych provést odbornou jazykovou (zejména stylistickou) korekturu, při které by se některé formulace (např. vložené či příliš komplikované věty) upravily, resp. by se připojil slovníček odborných výrazů.
Závěrem si recenzent dovolí připojit osobní poznámku. Když jsem byl po převratu 1989 zvolen novým starostou Hradce Králové, byli to ze všech církví jedině zástupci CASD, kteří mne bezprostředně poté na radnici oficiálně navštívili, předali mi symbolický dar (Slovo na cestu) a vyjádřili mi svoji podporu. Duchovní zápal, odborná erudice, důraz na občanskou zodpovědnost – i to jsou adventisté. I zde – v rozlišování mezi doktrínou a lidmi – se může recenzent s autorem práce plně ztotožnit.
HK, 10.7. 2012
Josef Potoček