Křesťan a prezidentská volba

Dnes je velmi moderní, že se církve věnují politice a společnosti. Namísto biblických studií se můžeme dočíst doporučení koho volit, jak spravovat státní věci, vést firmu, naplnit potřeby světské mládeže nebo jak ovlivňovat společnost. Přesto jsem se rozhodl napsat tento článek, protože jsem v poslední době dostal několik otázek ohledně prezidentské volby. Koho tedy volit? Neudělám tu chybu, abych doporučoval konkrétní jména. Vždy mne zajímala učení a systémy více než jedinci, kteří v nich zastávají nějaké funkce. Pokud je někde komunismus, člověk mnoho nezmění. Jistě bych měl raději Tita než Stalina, ale především je špatný systém, který je třeba změnit. Je naivní domnívat se, že nějaký dobrácký a osvícený komunista to v rámci komunistického režimu zvládne. Nezvládne!
Já osobně tedy preferuji demokracii a standardní parlamentní politické strany s možností svobodné volby a svobodné soutěže v rámci státní suverenity. Jsem stoupencem národního státu podle práva národa na sebeurčení. Principům kumulace moci v rukou nevolitelných nadnárodních, či národních elit se děsím. Povolanými se totiž viděli jak Hitler, tak Stalin, zvolím-li ty nejkřiklavější příklady, a vždy po jejich uchopení moci pak bylo třeba nastavit systém tak, aby byli neodvolatelní a nekontrolovatelní. Avšak systém, který kumuluje moc v rukou člověka, bude více než problematický. Přesvědčili se o tom již Izraelité, když se po vzoru ostatních národů rozhodli zvolit svého krále. Ani ten nejlepší z nich, David, to v jednu chvíli neustál a zneužil své autority k likvidaci nepohodlného člověka. Natož, aby to ustál nějaký současný politický vládce.
Stejně tak, pokud se někdo rozhodne nahradit denominace, s úřadem veřejně rozpoznatelných a odvolatelných starších, úřadem novodobé nevolené autority (prý apoštola) údajně jako základu církve, dopadne to stejně. Někteří jsou však nepoučitelní. Zkusme nahlédnout na současný stav AC, KS a JB, které nedotknutelné autority instalovaly (ve dvou případech) do klasické denominace. Obvykle každý měsíc dostávám zprávy ze sborů z těchto církví, kde autorita stoupla do hlavy nějakému „vůdci“, který se pak po vzoru učení Eda Trauta nebo Alana Vincenta rozhodl „káznit“ názorové odpůrce. Není zde pak nikdo, kdo by ho zastavil a ostatní to musí prý z principu podporovat. Od 50. let, kdy takto začalo experimentovat hnutí Pozdního deště, můžeme vidět rozbité sbory a poničené lidské životy. Přesto znovu a znovu povstávají mnozí s tím, že jim se to konečně povede, že oni jsou již natolik zlomení a zralí apoštolové, že oni dokáží ustát kumulaci moci v jejich rukou a nastolit řád Božího Království. Nepovede!
Mnozí, kteří jsou přesvědčeni, že vše záleží na lidech, se budou snažit zvolit člověka, který bude usilovat o to nastolit systém, kde bude mít obzvlášť kvalitní jedinec mimořádné pravomoci. A to zpravidla k tomu, aby prosadil ty správné věci a nemusel se přitom zdržovat vysvětlováním a získáváním souhlasu od ostatních občanů. Já si ovšem mnohem více myslím, že záleží především na systému. Protože všichni lidé jsou hříšníky, nevidím možnost vybudovat dokonalou společnost. I demokratická společnost padlých lidí bude porušená a do značné míry nespravedlivá. Politici budou vždy do určité míry zneužívat své konexe, tunelovat a krást. Ale nemusím přitom být jako křesťan ve vězení ani nemusím trpět hlady. Navíc zákon bude platit i pro tyto politiky a i oni se musí bát, že skončí v teplákách. V autokratických režimech je to takřka nemyslitelné. Na skutečnou spravedlnost si pak budeme muset počkat do příchodu Krista.
Úlohu vlády proto vidím spíše jako správu, která hají rovné podmínky, trestá zlo a odměňuje dobro. Jsem zároveň přesvědčen, že by vláda měla být nábožensky zcela neutrální a nijak nezvýhodňovat ani nepostihovat žádnou církev nebo náboženství, pokud toto bude respektovat zákony. K tomuto zachování rovných podmínek by měl přispět i úřad prezidenta republiky.
Abych byl konkrétní, ze současných kandidátů na prezidenta neznám nikoho, s kým bych se mohl v tomto zcela ztotožnit. Nebudu tedy volit pro, ale spíše proti něčemu. Budu volit člověka, který bude (alespoň relativně) respektovat princip státní suverenity a konfesijní neutrality. Jak to dopadá, když je například předseda vlády a ministr financí členem církve, která neuznávala konfesní neutralitu ani státní suverenitu (což v historii prokázala nesčíslněkrát), nám ukázaly nedávné nespravedlivé a skandální církevní restituce. Jinými slovy, římský katolík je z tohoto důvodu pro mne neakceptovatelným. Za druhé, nemohu si nevšimnout oklešťování státní suverenity v rámci nedemokratické, socialistické Evropské Unie. Za třetí, jsem realista a nedám hlas někomu, kdo by třeba uvažoval relativně obdobně, kdo mi je třeba i sympatický, ale díky svým extravagantním kouskům nemá šanci na zvolení. Budu tedy volit proti EU a proti římskokatolické lobby a zároveň nechci, aby můj hlas propadl. Vychází mi tedy kandidát, který je sice velmi odlišného názorového spektra, ale který je pro mne čitelným a nebude snad loutkou v rukou zmíněných institucí. Chápu to tedy nikoliv jako volbu toho nejlepšího, ale toho nejméně nevyhovujícího.