Den D
Křesťanskou společnost nedávno rozčeřil pořad „Den D“, kde se představitel KAMu, zaštítěn jménem Pána Ježíše Krista jako marketingovou značkou, ucházel o peníze ze zdrojů sekulárního byznysu pro svůj podnikatelský záměr obléknout s křesťanstvím sympatizující mládež do oblečení, které demonstruje, že je „spiritual and cool“. Anglicky to prý zní zajímavě a je třeba jen zaplatit člověka, který by se stal hlavním distributorem (managerem) této aktivity.
Předně, když jsem tento pořad po upozornění shlédl, zdálo se mi to jako vynikající recese a parodie na současné „americké“ křesťanství. Kdysi jsem podobnou parodii viděl ve filmu „Dogma“, kde se fiktivní představitel katolické církve snažil učinit křesťanství nekonfrontační a přátelské. Klip doporučuji shlédnout zde:
Protože se nepouštím do kritiky lidí, ale učení, bral jsem televizní počin jako klukovinu s tím, že se dotyční pořádně zastydí a bude vše při starém. KAM sice bude dále dotovat různé kurzy, kde se z duchovních budou stávat manažeři a z denominací holdingové společnosti, ale toto zůstane zřejmě ojedinělým excesem. Jak dokazuje následná korespondence, zmýlil jsem se. Za tento pořad se dotyční zřejmě nestydí a měli se patrně jen lépe připravit. Naštěstí podnikatelé v pořadu měli dost soudnosti a představa Pána Ježíše Krista jako marketingové značky pro podnikání se některým zdála dosti odpuzující.
Napadlo mne, co by se však stalo, kdyby se našel nějaký podnikatel, který by chtěl skutečně podobné nápady podporovat. Možná by pak třeba v časopise jako Život víry mohl vyjít článek o následujícím znění:
Evangelium podniká
Ze všech stran dnes můžeme slyšet, že křesťanství je zastaralé, nemoderní, neschopné oslovit a naplnit potřeby současného mladého člověka. Křesťanské programy se potýkají s nedostatkem financí a jsou na periferii společenského zájmu. Možná i proto se dnes křesťané neosmělují oslovit veřejnost a stahují se do ghetta svých kostelů a modliteben. Z křesťanství se tak pozvolna stává defenzivní náboženství lidí, kteří se svému okolí zdají divní, staromódní a úzkoprsí. Mnozí se proto bojí oslovit své vrstevníky, a církev, která by měla skrze velké poslání ovlivňovat a směřovat společnost, tak spíše stagnuje a stává se nevěrohodnou.
Že tomu tak být nemusí, nás nedávno přesvědčila dvojice mladíků, kteří se rozhodně s tímto duchem poraženectví neztotožňují. Nejenže se nestyděli za evangelium, ale dokonce světu ukázali, že je možné inteligentně a odvážně, skrze nejmasovější média, oslovit společnost. Vydali se odhodlaně do známého televizního pořadu „Den D“ a názorně předvedli, že křesťanství má rozhodně co nabídnout. Zvolili přitom civilní a přesto atraktivní styl a dokázali oslovit a motivovat i bohaté sponzory. Názorně tak ostatním demonstrovali cestu v tom, že evangelium rozhodně není zastaralé nebo nemoderní, ale že stačí být tvořivými, odhodlanými a hlavně srozumitelnými. Evangelium totiž není nemoderní, jen ho často nedokážeme srozumitelně interpretovat jazykem současné kultury.
Naši mladí křesťané poukázali, že evangelium se dotýká celého člověka a že být křesťanem rozhodně neznamená být neatraktivním, špatně a nevkusně oblečeným nebo dokonce uťápnutým lůzerem. Představili světu, že být křesťanem znamená být hluboce duchovním a po všech stránkách vyrovnaným a atraktivním jedincem. Založili společnost, která nejen skrze moderní oblečení dokáže podpořit křesťany, aby se za svou víru nestyděli a vhodně prezentovaným životním stylem zvěstovali evangelium, ale rovněž, aby se stali patřičně sebevědomými lidskými individualitami.
Jak trefně uvádějí na svých stránkách: „Ježíš? Skoro každý si myslí, že to je ten vybledlý, vyhublý chudák co visí u každé křižovatky… Ježíš byl muž, který vedl svůj tesařský bussines. Byl dostatečně trénovaný, aby byl schopen vytáhnout pořádný trám na střechu. Byl atraktivní jako hudební hvězda a kamkoli šel, tak přitahoval pozornost tisíců lidí. Pravděpodobně nosil kvalitní oblečení, které ani brutální vojáci neroztrhali, ale losovali, kdo si je nechá. Věnoval pozornost dětem a hodně mu záleželo na „lůzrech“. Aby se mohl modlit, tak vstával brzo ráno, s Bohem mluvil naprosto spontánně, Boží zákon citoval zpaměti, často mluvil o životě po životě. To byl Ježíšův životní styl – „be cool – be spiritual“! Všem nám ostatním vzkázal: žijte jako já!."
----
Vřele doporučuji tento styl, který se snaží marketing aplikovat do církve a v podstatě tak Ježíše degradovat na reklamní značku a jeho Nevěstu na akciovou společnost, konfrontovat se dvěma články:
Prvním je článek nedávno tragicky zesnulého Davida Wilkersona Nebezpečí evangelia přizpůsobení a druhým je článek Americká modla
Nechci být ale nespravedlivým, a proto bych na úplný závěr rád poznamenal, že jsem přesvědčen, že protagonisté možná v pořadu učinili to nejlepší, co považovali za správné. Osobně bych jim nepřičítal hlavní vinu a mají i mé jisté porozumění. Bůh může celou situaci vidět úplně jinak a oceňuji zápal a odhodlanost dotyčných, byť s nimi nesouhlasím. Mnohem větší vinu možná máme my, čeští křesťané a zejména církevní představitelé, kteří dovolili, aby se evangelium nahradilo manuály, moc Ducha svatého promyšlenou strategií, zvěstování reklamou, učednictví managementem a liturgie diskotékou. Dovolili jsme, aby invazní americké manažerské paracírkevní organizace přetvářely tělo Kristovo na nadace a akciové společnosti. Aby holdingy jako Willow Creek diktovaly lidské snažení. Aby psychologie nahradila pastoraci a naléhavost kříže byla neutralizována tělu příjemnými Kurzy Alfa. Církev často ztratila Boží moc a stala se závislou na státních dotacích a ráda katechezi, pastoraci a evangelizaci přenechává samozvaným paracírkvím, které dovedně dokáží získat zdroje a skrze reklamu oslňují církve. Pokud se za dané věci nemodlím, jsem pak shledán možná jako větším viníkem než ti, kteří v dobré víře dělají to, co byli díky naší liknavosti vyučeni.