Recenze prof. ThDr. Pavla Procházky PhD. knížky "Pozadí a teologie Kurzů Alfa"

FRANC, Aleš. Pozadí a teologie kurzů Alfa. 2. vydání vyšlo v edici Teokaps – teologie do kapsy jako příloha časopisu Zápas o duši č. 108, duben 2011, ISSN 1804–2880. 100 s.
Dostupné též na internetové stránce autora: http://www.apologet.cz/?…
Aleš Franc předložil na Husitské teologické fakultě UK v Praze diplomovou práci z oboru komparativní eklesiologie, která je natolik aktuální, že se ji v krátkém čase dostalo dvou knižních vydání (Praha : Kodex, 2010 a 2. doplněné vydání Zápas o duši, 2011). Zaobírá se v ní aktuální problematikou pozadí a teologie kurzů Alfa. Svá zjištění seřadil do kapitol Historie a poslání Kurzů Alfa, Pozadí Kurzů Alfa, Ekumenický rozměr Kurzů Alfa, Teologie Kurzů Alfa, Kurzy Alfa a jejich kritici a Závěr. Každá kapitola má podkapitoly, které přehledně zpřesňují strukturu spisu.
Kurzy Alfa vyvolaly takovou odezvu v celém spektru církevních denominací, že ji nelze přeslechnout. Pozoruhodné je také to, že Alfa našla přívržence a protagonisty mezi protestanty i katolíky, a to i mezi osobnostmi vlivného církevního i sekulárního postavení. Alfa je postavena tak, aby byla lidem z různých důvodů sympatická. Navíc se lehce přehoupne přes teologické a historické rozdíly, jež ekumenické hnutí diskutuje po léta do hloubky a poctivě, ale jen s námahou dosahuje vzájemně vstřícné krůčky. Sbory skrze Alfu tak vytvářejí síť protestantů a katolíků, jakousi novou identitu křesťanů.
Aleš Franc je poctivě pracující člověk. Už ve svém původním povolání farmaceuta dosáhl vědeckého doktorátu. Teologií se neživí, ale zabývá se jí dlouho a taktéž důkladně. Vystudoval husitskou teologii na HTF UK v Praze a v současnosti dokončuje magisterské studium evangelikální teologie na PF UMB v Banské Bystrici. Má vícero teologických zájmů, frekventovaně věnoval zejména tématům z oblasti letniční a charismatické provenience. Aby ne – byl dlouho členem Apoštolské církve. Stal se uznávaným znalcem této problematiky, o čemž svědčí kromě jiného též jeho nedávná účast na teologické konferenci Evangelické církve a. v. na Slovensku a Sdružení evangelických duchovních, kde přednesl vyžádaný referát „Charismatické hnutí a modely existence v rámci církví vzešlých z reformace“.
Kniha Pozadí a teologie kurzů Alfa zaujme čtenáře právě proto, že autor přistupuje k problematice poučeně a s přesvědčením, že Alfa mění sbory, dává jim novou platformu na základě přijetí „určitých teologických principů“. To chce vystopovat, odhalit souvislosti a vyváženě ukázat jak na přednosti, tak na určitá nebezpečí, která možná nepoučený člověk ani nepostřehne. Tím koná službu křesťanské veřejnosti, která přistupuje-li k věci spíše intuitivně ani netuší všechny implikace Alfy.
V nástinu existence Alfy je čtenář provázen milníky od vzniku v roku 1977 v anglikánském prostředí sboru Holy Trinity Brompton pod vedením Charlesa Marnhama až k populárnímu Nickymu Gumbelovi, potom do prostředí České republiky. Přidaná je informace o rozšíření Alfy ve světě, které je grandiózní – 46940 kurzů ve 164 státech světa, přes 16 milionů účastníků. Absolventi kurzu, původně katechetického zaměření, se setkají s evangeliem skrze místní sbor, při stolním společenství a víkendovém sdílení s prožíváním působení Ducha svatého. Často potom svědčí o zasažení Boží mocí. Oceňují nekonfrontační způsob podávání evangelia a neformálnost. I když vše je detailně připraveno, vedoucí proškoleni a materiály pečlivě připraveny, účastníci se zpravidla necítí nijak manipulováni, cítí se svobodně a uvolněně, skupinkový prostor je otevřen ke kladení jakýchkoli otázek. Lidé ve skupince se mění a jejich působením následně i sbor a bohoslužba. Alfa působí sice „naddenominačně“, ale to neznamená, že nepodává učení. Naopak, podává základy víry, upevňuje věřící a vede je k jistému způsobu vyjadřování zbožnosti.
V oblasti pneumatologie (učení o Duchu svatém) a eklesiologie (učení o církvi) rozeznává A. Franc v Alfě učení charismatického hnutí a katolické charismatické obnovy. V práci provádí čtenáře různými známými peripetiemi obou hnutí. V ohnisku jeho pozornosti je zejména tzv. „Evangelizace Boží mocí“, spojovaná se jménem kazatele Johna Wimbera (1934 – 1997) a s jeho jménem spojovaným hnutí Vinice (Vineyard Movement), jakož i jiných kontroverzních osobností podobného ražení – Kenneth Hagin, Benny Hinn, John Arnott a jiní. Autor práce je přesvědčen, že Alfu silně ovlivnilo i Torontské požehnání s jeho nanejvýš podezřelými projevy připisovanými působení Ducha svatého. To říká a dokládá navzdory tvrzení obránců Alfy, že vliv tzv. Torontského požehnání byl „naprosto marginální“ (Dan Drápal).
Po krátkém úvodu do ekumenizmu nás dále autor vede k teologii kurzů Alfa v kristologii, soteriologii, pneumatologii, eklesiologii a sakramentologii – nauce o svátostech. Postupně je rozebírá a argumentuje učením významných a uznávaných osobností Alfy. V otázce Večeře Páně přisluhované skupinám Alfy se snaží poukázat na komplex různých chápání, často protikladných, což Alfa „překonává“ tím, že si jich nevšímá a např. v Anglii je vysluhována i během víkendu s Duchem svatým bez ohledu na denominaci a prostředí, ze kterého lidé přicházejí. (s. 82).
Na závěr Aleš Franc konstatuje, že „kurzy Alfa jsou jistě pozoruhodným jevem na křesťanské scéně nového tisíciletí. Dokáží upoutat, reflektují kulturní a sociální proměny a vycházejí vstříc vkusu současné postmoderní společnosti. Snaží se překonat letitá církevní rozdělení a z nich vycházející církevnictví. Materiálny … se těší širokému konsenzu mnoha respektovaných teologů napříč denominačním spektrem … Je to výborná zábava, nenásilná forma diskuse, dobré jídlo a nabízí se i autentický zážitek charismatické spirituality… Je však dobré naslouchat i hlasům kritiků, kteří poukazují na zastírání teologických rozdílů… Je dobré vědět… že účast společenství na kurzech Alfa je chápána jako vytváření obecné, naddenominační, resp. „viditelné“ církve. Přičemž ovšem učení o svátostech, jako je eucharistie, které je z hlediska katolické dogmatiky základem křesťanské jednoty, je neslučitelné s protestantskou Večeří Páně, ačkoliv kurzy nejenže tento reformací vzniklý a „zatím“ neusmířený rozpor nereflektují, ale svojí praxí zastírají.“ (s. 88–89)
Tato pozoruhodná studie by neměla zůstat nepovšimnuta jak zastánci, tak odpůrci kurzů Alfa. Práce nemá za cíl před Alfou varovat, chce spíše poskytnout podložené informace k zamyšlení. Je cenným zdrojem informací o pozadí a teologii kurzů Alfa, jak to avizuje název práce.
Pavel Procházka Banská Bystrica, 8. 12. 2011