Má církev na restituce právní nárok?
Názor veřejnosti na roli církví ve společnosti na navrácení církevního majetku
Tisková zpráva
Do svého zářijového šetření CVVM zařadilo otázku zjišťující názor na roli církví ve společnosti a širší blok otázek týkajících se tématu navrácení církevního majetku. Předkládaná obsáhlejší tisková zpráva na jednu stranu přináší obecnou informaci o tom, nakolik se občané zajímají o problematiku navrácení církevního majetku a do jaké míry souhlasí se současným návrhem na majetkové vyrovnání s církvemi. Na druhou stranu podrobněji analyzuje, jaký by podle názoru veřejnosti měl být rozsah tohoto vyrovnání, a detailně sleduje, jaká stanoviska občané zaujímají k jednotlivým důležitým aspektům, jež debata o církevních restitucích doposud přinesla.
Církevní restituce prolomí Benešovy dekrety
J. Kuba
Vzhledem k tomu žádám touto cestou nejvyššího státního zástupce, aby jeho úřad prověřil, zda se předkladatelé vládního návrhu zákona o tzv. „majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi“, tj. sněmovního tisku č. 580, nedopustili zločinu podle platného trestního zákona. Zprávu o výsledku si dovoluji očekávat na adrese Kanceláře prezidenta republiky, Praha – Hrad, kam pravidelně jako poradce prezidenta ČR docházím.
Braňte zákon, ale férově
M. Řezanka
Na závěr si dovolím jenom malou poznámku pro všechny ty, kdo vidí černobíle a v panu Pavlíčkovi spatřují „zapšklého komunistu“, který „přece nemá co do navracení ukradeného majetku mluvit“. Václav Pavlíček byl v KSČ od doby svých studií (r. 1954) do r. 1971, kdy byl nucen z politických důvodů nucen z právnické fakulty odejít a ze Strany byl vyloučen. Važme si lidí, kteří v době normalizace nedělali karieru za každou cenu a ze strany vystupovali či byli vylučování místo toho, aby do ní pro budování své kariéry vstupovali. Budeme-li se pouze snažit o diskreditaci nepohodlných osob, jen abychom zdiskreditovali i jejich kritiku, vracíme se někam, kam bychom se vracet neměli.
Hra o budoucnost
M. Řezanka
Místo toho, aby se vedly debaty nad podobou vyrovnání státu a církve a nad případnými mezerami předložené vládní varianty, byli odpůrci vládního zákona hozeni do jednoho pytle s tím, že jejich názory jsou vesměs irelevantní a proticírkevní, že zavánějí totalitním myšlením a ohrožují demokracii. Naproti tomu ušlechtilé církve a ještě ušlechtilejší vláda se dohodly na „nejlepším možném“ řešení, a nikdo jim do toho nemá co mluvit. Takto se debata nevede.
Premiér Klause nepřesvědčil, kolem restitucí další nejistoty
Česká televize
Praha – Ani osobní dopis se zárukami premiéra Nečase nepřesvědčil prezidenta Václava Klause o pochybách, zda navrhované církevní restituce neprolomí rok 1948. Nečas opakuje, že zákon období jasně vymezuje, podle Klause je ale jeho vysvětlení nedostačující. Nejistota prezidentského podpisu je tak pro vládu další komplikací. Pokus o přehlasování senátu musela už koalice jednou ve sněmovně odložit. Navíc nemá vůbec jisté, zda sežene potřebných 101 hlasů z vlastních řad, které by přehlasovaly odmítnutí Senátu i veto prezidenta.
Záznam diskuse „Církevní restituce – náprava nespravedlnosti či politická svévole?“
31. 8. 2012 – Záznam diskuse k problematice tzv. majetkového vyrování státu s církvemi, „Církevní restituce – náprava nespravedlnosti či politická svévole?“, která proběhla 29. srpna 2012 od 18.15 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (Sněmovní 1, Praha 1, místnost č. 205). Spolupořádal Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupení v České republice. V panelu se zúčastnili Generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub, historik Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Křen, farář Českobratrské církve evangelické Miloš Rejchrt, ekonom Arcibiskupství pražského Karel Štícha a místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Lubomír Zaorálek; moderoval Vít Klepárník.
Premiér: Hranice 25. února 1948 při navracení majetku církvím nebude prolomena
Vláda České republiky
Předseda vlády ČR Petr Nečas dnes zaslal dopis prezidentu republiky Václavu Klausovi týkající se návrhu zákona o vypořádání některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, ve kterém jej ujistil, že návrh na navrácení majetku církvím a náboženským společnostem nebude znamenat riziko prolomení hranice 25. února 1948.
Výběr výroků Václava Klause na téma církevních restitucí v průběhu času
Christnet
„Při současných sporech o restituci církevního majetku nejde ani o křesťanství, ani o křesťanské ideály a hodnoty, ani o dobro a blaho společnosti. Jde výlučně a jedině o majetek a jisté výhody politické i jiné, které jsou s tím spojeny.“ (ČTK/25. května 1993) „Myšlenka navrácení majetku církví jako myšlenka absolutistického nároku na tento majetek je falešná ve své podstatě… Od počátku jsme usilovali o následné zmírňování největších křivd, které se za komunistického režimu udály. Čtyřicetiletý život nemůžeme ‚odehrát‘, křivd bylo nekonečné množství.“ (ČTK/28. května 1995)
Osobní záruka? Zpětvzetí návrhu
J. Kuba
Ústava poskytuje prezidentovi v legislativním procesu nástroje převážně „jen“ morálního a politického významu. Pokud se „před národem“ obrací s dramatickým apelem na premiéra a lídry vládní koalice, jako jeden ze dvou jeho právních poradců si dovoluji „poradit“.
Prolamují restituce únor 1948?
Česká televize
Církevní restituce nebo další destrukce suverenity státu?
V. Pavlíček
Ideologické zdůvodňování tzv. církevních restitucí sloganem „co komunisté ukradli, musí být vráceno“, při pozorném čtení návrh zákona vyvrací. Majetek se nemá vydávat původnímu veřejnoprávnímu subjektu a nemá sloužit veřejnoprávním účelům. Katolické církvi má být tímto zákonem odevzdán také další majetek, např. majetek Náboženské matice (§ 2 zákona), jež byla založena Josefem II. jako veřejný fond a spravována jako subjekt veřejného práva orgány státu. I majetek Náboženské matice byl tehdy zastupován finanční prokuraturou, např. podle zákona č. 97/1933 Sb. Církvi se má uhradit nebo údajně „vrátit“ majetek vyvlastněný podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi 1. pozemkové reformy. O tomto zákonu rozhodly i nekomunistické strany.
K otázce pozadí církevních restitucí
A. Franc
V letech 1999 – 2003 jsem byl jmenován poradcem Úzké rady Apoštolské církve v otázkách věrouky a následně v období 2003 – 2007 pak zmocněncem biskupa v rámci ERC a na veřejnosti ve vztahu k ostatním církvím a církvi římskokatolické. Obdržel jsem tehdy plnou moc biskupa AC k tomu zastupovat jej v těchto záležitostech. V té době byla AC trvale prakticky jedinou z členských církví sdružených v Ekumenické radě církví, která nesouhlasila s církevními restitucemi, podpořila odluku církví od státu a měla námitky proti ratifikaci Konkordátu (resp. mezistátní smlouvy mezi Apoštolským stolcem a ČR, kterou pro stručnost v dalším textu nazývám Konkordátem). Vysloužila si za to často ostrakizaci.
Restituce jsou riziko. Majetek bude chtít vrátit každý
V. Tlustý
Ještě důležitější než vracení majetku je finanční vyrovnání. Tam jsou proti restitucím naprosto zásadní rozdíly. Faktem je, že církve některé majetky ani převzít nechtějí. Třeba proto, že jsou v tak zbědovaném stavu, nebo jsou prostě k ničemu. Namísto toho mají dostat peníze. To přece v restitucích vůbec nebylo. Restituent požádal o majetek a dostal ho. Nikdo se ho neptal, jestli se mu to líbí, nebo ne. Peníze se neprosazovaly jako forma kompenzace. Například za zbořenou stodolu jste mohl od státu dostat jiný nemovitý majetek.
Přehled jednání mezi církvemi a státem v letech 1990–2000
Sekretariát ČBK
Na velehradské zasvěcení národa P. Marii v červenci 1993 reagoval Klaus velmi kriticky: „Katolická církev začíná hrát roli, která je naprosto neadekvátní jejímu postavení v této zemi. Několikahodinové televizní přenosy z Velehradu byly tou poslední kapkou v celé věci“ (Český deník, 8. 7. 1993). Tiskové zprávy tvrdí, že Klaus mluví o „mocenské demonstraci církve“. Předseda ČBK M. Vlk i místopředseda vlády J. Lux tato osočení odmítají. M. Vlk kritizuje vlekoucí se postup jednání o restitucích.
K církevním tzv. restitucím
J. Kudrna
Církevní tzv. restituce budí v naší společnosti poměrně dost kontroverzí. Není divu, jedna z priorit vlády této země působí poněkud paradoxně už způsobem, jakým je prosazována. Stojí za to podívat se na některé skryté problémy, pro něž má smysl hovořit o tzv. restitucích.
Církevní majetek a restituce
M. Kalný
Mnozí občané České republiky se nedovedou v této situaci zorientovat a nevědí, na čí straně mají stát. Mnohým se zdá, že se církev uchází o vrácení svého původního majetku jen proto, že chce být vlivnou politickou silou podepřenou silným ekonomickým zázemím. Jiní se domnívají, že církev je tím úspěšnější při hlásání evangelia, čím je chudší. Jiní si myslí, že bohatství korumpuje církevní představitele. Opět jiní si myslí, že církev nepostupuje při vymáhání restituce dost rasantně a že není správné, když ponechává prosazování restituce na některých, zvláště křesťanských politických stranách. Mnozí zastávají názor, že se jich celá věc netýká, protože nejsou věřící a nemají tedy důvod, proč by měli podporovat snahu církve o dodržování obecných principů spravedlnosti, zvláště když jde o právnické osoby, kdy je nebezpečí, že se restituce budou domáhat po příkladu církve i jiní. Je i mnoho dalších názorů, všem je však společná dezorientace.
Církev nemá na restituce právní nárok
L. Procházková
Začátkem 90. let tehdejší Federální shromáždění odhlasovalo převod některých nemovitostí (dle tzv. výčtového zákona) na církevní řády. Účelem bylo umožnit řeholím a řádům obnovení činnosti. A jelikož tyto majetky byly zákonem prohlášeny za majetek nabyvatelů, skutečně tím vznikly majetky privátní. Z hlediska kanonického práva ovšem spadající pod dohled Svatého stolce. Omyly federálních legislativců, kteří přiklepli například voršilkám či premonstrátům víc, než měli, nebyly později napraveny, neboť i špatný zákon je zákon a zákonodárci za něj nenesou právní odpovědnost.
Restituční pohádky a argumenty
M. Vlk
Takováto neúcta k historickým faktům, jakou Lenka Procházková projevuje, je typická pro totalitní komunistický režim. Ostatně ona se odvolává na některé analýzy komunistických právníků. Nebudu se zabývat řadou dalších ´blábolů´ zmíněného článku. Ale ještě o jedné flagrantní pohádce, která dokresluje výše uvedené, se musím zmínit. Tvrdí, že majetek „podléhal reformě z 18. století a reformě z roku 1919“.
Odpověď Lenky Procházkové: Nárok na církevní restituce je zbudován na lži
L. Procházková
Vážený pane kardinále, přečetla jsem si Vaši reakci na můj článek Církev nemá na restituce právní nárok. Nepřekvapilo mě, že jste se ozval, čekala jsem to. Chápu Vaši mnohaletou starost o finanční zajištění života a práce katolických duchovních. Překvapuje mě ale to, že při své vzdělanosti stále vycházíte z chybné premisy, že takzvaný církevní majetek měl před únorovým převratem v roce 1948 soukromoprávní charakter. Ve zmíněném článku jsem se pokusila čtenářům podat historický výklad vztahu stát a církev, ale zřejmě jsem byla příliš stručná, když jste mi vytkl, že probírám především přelomovou dobu Josefínskou a vynechávám právní poměry v pozdějším Rakousku-Uhersku. To opomenutí nebylo účelové ale praktické, neboť majetkové postavení církve nebylo legislativně pozměněno. Právo církve uznávané státem na užívání kostelů a dalších staveb mělo i nadále povahu veřejnoprávní, takzvaný majetek katolické církve neměl vlastnické atributy a dispozice s ním byla stále výrazně omezena. Souhlas s prodejem, převodem či nákupem vždy musela dát státní správa.
CÍRKEVNÍ RESTITUCE: Mýty a fakta
D. Ondrejkovič
Málokteré téma za posledních 20 let vyvolalo tolik diskusí a vášní jako vládní návrh zákona o církevních restitucích. V principu není divu, neboť se jedná o plánovaný přesun majetku vskutku velkého rozsahu. Je zcela legitimní diskutovat o parametrech tohoto kroku za účelem dosažení co možná nejlepšího řešení. V každém případě však platí, že ideální řešení v nekonečnu nemusí být nutně lepší než méně dokonalé řešení v dohledné době. Věcnou diskusi zbytečně omezují a brzdí ochlokratické výkřiky, které popírají základní fakta a využívají mnoha zakořeněných mýtů.
Církevní majetek a prvorepubliková pozemková reforma
V. Valeš
K otázce církevních restitucí již toho v uplynulých téměř 19 letech od obnovení demokratického systému po listopadu bylo řečeno poměrně hodně, aniž by však na parlamentní půdě došlo k jakýmkoli zásadnímu posunům k řešení tohoto problému, přičemž dva dílčí výčtové restituční zákony z let 1990–1991, tj. zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a Arcibiskupství olomouckého, novelizovaný zákonem č. 338/1991 Sb. nelze považovat za příliš systémové. Kauza „církevní majetek“, o jejíž historických kořenech není pochyb, má po roce 1989 tolik dějství a tak dramatický průběh, že by i režiséři nejzdařilejších nekonečných jihoamerických telenovel zbledli závistí. Navíc projednávání návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, předložený současnou vládou, svědčí o tom, že tento proces rozhodně není u konce a zřejmě jen tak nebude. Nyní tedy k samotnému tématu, svou povahou spíše historicko-právního.
Církevní restituce: stát se má omluvit za Gottwalda, ale ne za T. G. Masaryka a Josefa II
J. Mládek
A zde je první velký problém vládního návrhu církevních restitucí. Nečasova vláda by chtěla Katolické církvi kompenzovat i majetky o které přišla díky pozemkové reformě T. G. Masaryka a Antonína Švehly z roku 1919. Navržený zákon toto restituční období významně zpochybňuje a prolamuje tak restituční lhůty před 25. únor 1948 protože předmětem navracení a náhrad je i majetek, který přešel na stát na základě Masarykovi pozemkové reformy a její revize z roku 1947. Zákon přiznává církvi náhradu za 72000 ha zemědělské půdy a 181000 ha lesní půdy, přitom podle historických pramenů církev přihlásila do pozemkové reformy v roce 1919 cca 58000 ha zemědělské půdy a 178000 ha půdy lesní.
Církevní restituce probouzejí nové spory kvůli Benešovým dekretům
Česká televize
Praha – Vládní dohoda o církevních restitucích ze září tohoto roku se dostává do ohrožení. Kontroverzi totiž vyvolává doba, k níž se mají restituce vztahovat. Příslušná novela, chystaná ministerstvem kultury, mluví o Benešových dekretech, zasahuje tedy ještě do doby před komunistickým pučem v únoru 1948. Vládní plán počítá s tím, že církve se začnou vyplácet v roce 2013, současná přetahovaná a neshody ale můžou přípravu a přijetí zákona výrazně zkomplikovat a odsunout.
Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR
V. Kindl, V. Mikule
Autoři rozborů přistoupili k problému povahy majetku církve římskokatolické záměrně dvojím způsobem: jednak z právně historického hlediska (V. Kindl), jednak z hlediska ústavního a správního práva (V. Mikule). Oba rozbory vyúsťují v tyto závěry:
1. Vzhledem ke svému mezinárodnímu rozměru a původnosti moci nebyla církev římskokatolická zpravidla v nauce uznávána za veřejnoprávní korporaci: za takové korporace byly uznávány jen jednotlivé katolické úřady a ústavy (instituty) na území státu (tzv. institutová teorie). Proto pouze jednotlivé církevní instituce jakožto právnické osoby (kostel, farní obročí, kapitula, nadace apod.) mohly být subjekty majetkoprávních vztahů.
2. Katolická církev sice měla právo vlastnit majetek a samostatně spravovat své vnitřní záležitosti, ohledně jejího majetku však platilo, že požívá té státní ochrany, jakou požívají obecně užitečné nadace. V tomto smyslu byla státní správa oprávněna a současně povinna dozírat, aby se základní jmění kostelů a církevních ústavů zachovalo. Zákon podmiňoval platnost závažnějších majetkoprávních úkonů (každého právního jednání o církevním jmění, které přesahuje rámec obyčejné správy a má větší důležitost, zejména zcizení nebo zatížení tohoto majetku či koupě majetku nového) předchozím souhlasem státní správy. Dispozice s majetkem církve byla tedy veřejným právem výrazně omezena.
3. Budova kostela státem uznané církve, tedy i církve katolické, která byla věnována veřejné bohoslužbě, se uznávala za věc veřejnou, i když byla třeba v soukromém vlastnictví. Z tohoto důvodu podléhala obecnému režimu zvýšené ochrany věcí veřejných.
4. Právo církve užívat věc (kostel, kapli apod.) k bohoslužebným účelům, vzniklé věnováním k těmto účelům, bylo považováno za zvláštní právo povahy veřejnoprávní, a to bez ohledu na to, zda vlastníkem věci byla osoba od církve odlišná anebo církev sama. Spory o výkon tohoto práva proto rozhodovaly orgány státní správy a nikoliv soudy.
5. Od 1. 11. 1949 byly sice zrušeny všechny předpisy (pocházející zejména z doby starého Rakouska), které upravovaly poměry mj. církve římskokatolické, nová zákonná úprava však v podstatě zachovala principy úpravy dosavadní, pokud jde o dozor státu na majetek církve a požadavek předchozího souhlasu státní správy ke zcizení nebo zavazení tohoto majetku. Ustanovení o dozoru státu a předchozím souhlasu státní správy byla zrušena teprve dnem 15. 4. 1992, resp. 20. 11. 1992.
6. Tzv. vrácení majetku, který byl církvi římskokatolické odňat před 20. 11. 1992, resp. 15. 4. 1992, by nebylo restitucí (uvedením do původního stavu), protože odňat byl majetek podléhající uvedenému omezujícímu režimu, kdežto nyní je podle zákona č. 308/1991 Sb. církev oprávněna disponovat svým majetkem zcela volně.
Původní stanoviska Apoštolské církve k církevním restitucím
Dokumenty AC
Od úsilí některých církví získat svůj bývalý majetek (či kompenzaci za něj) se jako církev striktně distancujeme a bude-li to možné, nechceme mít na těchto pokusech podíl. Považujeme tuto snahu za zcela privátní záležitost té které církve potažmo státu jako partnera v případných jednáních. Jsme ovšem kdykoliv ochotni v takových jednáních dle svých možností pomoci…
Návrh tzv. „restituční tečky” byl někdy spojován s otázkou prosazení konkordátu či individuálních smluv jednotlivých církví s naším státem. Obě možnosti vidíme jako jasné či potenciální porušení právní rovnosti církví před státem a na rozdíl od otázky restitucí není náš postoj nezúčastněný, ale budeme vždy aktivně proti těmto či podobným snahám.
Původní postoj prezidenta Václava Klause k církevním restitucím
V. Klaus
Pokud jde o nápravu křivd, které církve v minulosti utrpěly, domnívám se, že nikdo, ani stát nemůže tomuto požadavku dostát v plném rozsahu. Tím spíše to platí ve společnosti, jejíž všechny – a to musím zdůraznit – součásti byly ve větší či menší míře v komunistickém režimu postiženy. Proto jsou nereálné požadavky různých společenských skupin na absolutisticky chápaný návrat do majetkových poměrů před tím či oním datem, tak jak by to právě bylo nejvýhodnější pro ně. Bohužel, v našich silách bylo a je křivdy minulosti pouze zmírnit, nikoliv plně odstranit. Jinak hrozí, že budeme nutit jednoho poškozeného odškodňovat poškozeného jiného.
Adventisté a církevní restituce
Pastýř
1. Restituce dovolí římskokatolické církvi nakládat s tím majetkem, se kterým před rokem 1948 neměla právo nakládat.
2. Zatímco restituce se obecně týkají majetku zabavenému po 25. 2. 1948, někteří namítají, že v případě římskokatolické církve to není zcela jednoznačné a z některých ustanovení návrhu církevních restitucí lze dovodit i prolomení tzv. Benešových dekretů.
3. Pokud bychom na celou věc hleděli principiálně a nadčasově, pak majetek, který církev získala před rokem 1948, obsahuje i majetek, který římskokatolická církev získala konfiskací majetku českých protestantů po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.
4. Římskokatolická církev dostane zcela přednostně téměř veškerý majetek, zatímco ostatní restituenti dostanou pouze jeho část nebo dokonce žádný majetek.
5. Zatímco ostatní restituenti dostávají (pokud vůbec) svůj majetek v podstatě v nominální hodnotě, římskokatolická církev dostane svůj majetek vyplacen v hodnotě tržní.
Rozhovor s evangelickým farářem Milošem Rejchrtem o církevních restitucích
M. Rejchrt
Duchovní mají žít z almužen věřících.
Tisková konference o církevních restitucích
L. Procházková
S církevními restitucemi se oživují debaty o smlouvě s Vatikánem
ČR Vatikán
S tím, jak se vláda chystá dát církevní restituce k projednání do parlamentu, se začalo opět víc mluvit o stále neschválené česko-vatikánské smlouvě. V církevních kruzích se objevily názory, že by bylo vhodné dát smlouvu do parlamentu souběžně s restitucemi. Ministerstvo zahraničí to ovšem neplánuje. Smlouva upravuje vztah mezi českým státem a římskokatolickou a řeckokatolickou církví. Diplomacie ji patrně předloží zákonodárcům s úpravami poté, až rozhodnou o navracení církevního majetku.
Znovunabytý majetek církve bude pod kontrolou Vatikánu
Novinky.cz
Pod větším dohledem Vatikánu bude česká katolická církev, až se jí dostane do rukou miliardový majetek z vyrovnání se státem… O dispozici s majetkem rozhoduje i Vatikán.
Václav Žák: Ještě k církevnímu majetku
Vládní koalice schválila návrh zákona, který se běžně označuje jako zákon o církevních restitucích. Uveďme hned zpočátku, že se o restituce nejedná. Udělejme si však nejprve stručnou rekapitulaci vývoje vztahu mezi státem a církví na našem území. Ve středověku byla církev nadnárodní institucí, která byla silnější než jednotlivá království či knížectví. Teprve postupem staletí se víc a víc prosazovala státní moc a tím zápas o to, čí právo na území státu platí.
Naše politická groteska
M. Vlk
Protože paměť lidská je krátká, proto si všechny ty groteskní monitoringy z těchto dnů ukládám, protože ty výroky, které zaznívají, jsou pamětihodné. Komediální aktéři se zapisují do našich politických dějin i do politické kultury a prozrazují, že jim není nic svaté. Otevřeně ukazují, co mají v hlavě i v srdci. Představují obraz úrovně naší společnosti, obraz vymytých mozků a dědictví minulé totalitní doby.
Bezradná ministryně kultury v diskuzi o restitucích selhala a nahrála kritikům
Právo
…majetek ve skutečnosti ocenila v roce 2007 sama katolická církev na 134 miliard korun (75 miliard církev získá naturálně) a ministerstvo kultury její ocenění převzalo a pouze formálně ověřilo.
Opozice kritizuje, že cena zemědělské půdy byla uměle znásobena. Ačkoliv na trhu se za ni platí kolem 11 korun za metr, vychází podle vlády pro církve na 44 korun, což znamená nadhodnocení náhrad církvím o 30 miliard.
„Výpočty podpoří politickou dohodu.“ Bez zajímavosti není, že „Ověření materiálu předloženého církevní komisí“ z ministerstva kultury z června 2008, které má Právo k dispozici a které zcela přejímá výpočty církevního návrhu, pochází z počítače asistentky ekonoma pražského arcibiskupství Anežky Churaňové.
Náměstek ministryně František Mikeš nevidí nic divného na tom, že si církev, která byla státem okradena, majetek sama ohodnotila. „My jsme ověřili, zda jsou cenové relace odpovídající, nebo ne,“ řekl Právu Mikeš.
Církve nedostanou v restitucích ty samé pozemky, které jim před lety zabavili komunisti
Česká televize
Otevřený dopis papeži Benediktu XVI. ve věci restitucí církevního majetku
L. Procházková
V. Dvořák
M. Grygar
Češi a Moravané už kdysi prošli násilnou rekatolizací a nezlomilo je to. Smysl dějin národa nelze přepsat ani popřít, pokaždé se znovu vynoří, ozřejmí a utuží. Hrdost národa se nedá ukrást, tak jako pole a lesy. Zákon o převodu majetků, o jehož přijetí tak usilujete, nezajistí, že Češi přilezou po kolenou do kostela, ani nezpůsobí to, že naše děti usednou do církevních škol. Ten výhledový předpoklad je mylný, neboť podle naší demokratické ústavy veškerá moc vychází z lidu, takže už zítra mohou předkladatelé zmíněného zákona stanout před soudem. Trestní oznámení na ně už podalo několik desítek občanů České republiky.
Exkluzivní analýza: Komu patří majetek, který má stát vracet církvím
A. Rozehnal
Z výše uvedeného je tedy patrné, že majetkové vypořádání s církvemi, které má přinést nový zákon, není restitucí církevního majetku neboli uvedení v předchozí stav. Právo, které církev měla k majetku, který užívala, nebylo vlastnickým právem, i když se vlastnickému právu podobalo, protože oproti vlastnickému právu podléhalo celé řadě omezení. Majetek, který církve nabydou na základě projednávaného zákona, nebude podléhat omezení žádnému a bude se jednat o plné právní panství nad tímto majetkem. Dalším důvodem, proč se nejedná o restituci, tedy o uvedení v předchozí stav, je ten, že subjekt, který nabyde tento majetek, je odlišný od subjektu, kterému byl majetek vyvlastněn. Na druhou stranu je však třeba konstatovat, že návrat do právního stavu před rokem 1945 by neodpovídal současným potřebám a poměrům církví ani liberálního sekulárního státu, kterým Česká republika je.
CÍRKEVNÍ RESTITUCE: Ceny spadlé z nebe
T. Králová
Originálně postupovala církevní komise i při ocenění budov. Týká se to objektů sloužících jako nemocniční zařízení, školy a charity. Propočet vycházel z výměry 325 hektarů, kterou jeho autoři odvodili z analýzy Českého zeměměřického a katastrálního úřadu z roku 2007, a došli k výsledným téměř 44 miliardám korun. Společnost Ernst & Young se spokojila s použitým postupem, nejsou-li k dispozici údaje o budovách a jejich stavu v roce 1948. Upozorňuje ovšem, že věrohodnější by byly podklady z roku 1948, protože za šedesát let se v zastavěnosti mnohé změnilo. Auditoři na rovinu přiznávají, že zvolené ocenění nemohli bez detailnějších informací o budovách zhodnotit. Přitom je to tak prosté. Stačí říct, že na algoritmu nezáleží a v církevních restitucích jde čistě o politickou dohodu.
Videa o církevních restitucích
Velmi zajímavá je zde například otázka novináře, který se ptá, co bude restituovat Apoštolská církev, která byla registrována v roce 1989? Podle Lenky Procházkové jde o částku za to, že tato církev bude mlčet. Avšak Apoštolská církev v minulosti prakticky jako jediná církev nemlčela a byla opakovaně, veřejně a otevřeně proti restitucím. Dodnes Apoštolská církev nikde nezveřejnila ani nevysvětlila, proč změnila svůj odmítavý postoj k této věci
Máte slovo
Církevní restituce
Kdož jsú boží pomocníci
T. Králová
Ministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek tvrdí, že nelze dost dobře najít a individuálně ohodnocovat jednotlivé pozemky, které se budou vracet. „Nelze pořídit jednoznačný seznam všech parcel, které budou vydány. Kdyby to někdo chtěl udělat, tak mimochodem musí zastavit provoz katastrálních úřadů na několik let,“ řekl Kalousek v únoru Právu. V přesvědčení, že seznam je možné udělat zpětně dle toho, jaké pozemky budou vydány, utvrzuje Kalouska šéf Českého zeměměřičského a katastrálního úřadu Karel Večeře. „Finální seznam vznikne během let, po které bude k vypořádání docházet,“ vysvětluje šéf úřadu, který nabírá zpoždění v digitalizaci map. Večeře počítá, že hlavní porce vydávání pozemků se zvládne během pěti let.
Některé pozemky byly zabrány před Únorem, vrátí se církvi?
Česká televize
Praha – Církevní restituce nemají překročit únor 1948, tedy historický zlom, kdy moc v Československu převzala komunistická strana a jedním z důsledků v novém společenském uspořádání bylo také znárodnění majetku. Některé řády si ale nárokují i pozemky, které stát zabral ještě před nástupem komunismu. Restituční nároky se mohou dotknout i lokalit zabraných na základě revize pozemkové reformy z roku 1947, u nichž ale došlo ke konkrétním právním krokům až v 50. letech.
Křesťané proti zákonu o církevním majetku
Petice
Vyzýváme proto poslance a senátory, aby nehlasovali pro předkládaný návrh zákona a snažili se v široké diskusi nalézt společensky přijatelné řešení, které by otázku církví propojilo s financováním dalších obecně prospěšných organizací. Představitele církví pak vyzýváme, aby se vzdali alespoň části nárokovaného majetku.
Církve a náboženské obce jsou jednotné
Tiskové středisko ČBK
K současným 17 církvím, financovaným ze státního rozpočtu, by mohlo od roku 2015 přibýt podle ministryně kultury Aleny Hanákové dalších devět.
Miloš Rejchrt, evangelický farář
Radiožurnál
No, mně se zdá, že to je takové realistické vystižení naší nemohoucnosti vůči minulosti vůbec. Já bych byl moc rád, kdyby to, co je ukradeno, mohlo být vráceno, třeba, kdyby lidé, kteří byli okradeni jako klienti HSystému dostali svoje peníze, kdybychom dostali zpátky námořní flotilu, co nám ukradl Viktor Kožený, kdyby třeba mohli dostat svoje peníze lidé, kteří o ně přišli v roce 1953 při měnové reformě a byly jich miliony, ale prostě ono to nejde. To heslo, že se má všechno vrátit, co bylo ukradeno, platí v takových řídkých případech, kdy můžeme chytit pachatele a kdy také to, co se stalo, byla taková jednoduchá krádež a ne to, co se stalo za nadvlády komunistů v padesátých letech zvláště, kdy církvím a hlavně církvi římskokatolické, to je 98 % onoho majetku, o kterém se vede řeč, kdy té církvi byl ten majetek nějakým způsobem zcizen, ale ten vtip je v tom, že to nebylo formou jednoduché krádeže, a proto takový složitý zákon, který se mi do značné míry i líbí, tam jsou takové zdařilé formulace, on za majetkovou křivdu považuje například zřeknutí se dědictví v tísni nebo prodej věci za nevýhodných podmínek a podobně, čili ona to nebyla jednoduchá krádež a kdybychom dali na to heslo, na tu mantru stále opakovanou, že se má vrátit, co bylo ukradeno, tak by to znamenalo, že ta církev nedostane nic, protože ono jí to nebylo ukradeno, ono jí to bylo vzato jiným způsobem.
Vyjádření Vladislava Donáta st. k církevním restitucím
V. Donát
Naučme se žít ve svobodě. Pokusme se pochopit, že žádné peníze, ani ty od státu, nám nepomohou, ale možná naopak. A navíc jako baptisté tyto stovky milionu získáme naprosto neoprávněně. Nám komunistický režim téměř nic neukradl. Jedna modlitebna, ať ji tedy zaplatí. A to příkoří na našich kazatelích, věrných bratřích a celé církvi? Bylo to děsivé, ale věřím, že to bylo utrpení pro Pána Církve. To si snad nechceme nechat platit, to si nechme do nebe. Snad, kdybychom se vrátili do roku 1621, tak bychom mohli něco žádat. Ovšem ne od komunistů, ale od těch, kteří vyvraždili naše duchovní předky a pobrali jejich majetky. No a tito nám dnes nabízí jistou almužnu z toho obrovského majetku, který žádají od státu a my ji s nesmírným děkováním, vděčnosti a úklonkami přijmeme a na věky jim za to budeme vděčni.
Hynek Fajmon: NE církevním restitucím
H. Fajmon
Zastánci církevních restitucí často argumentují tím, že pokud vláda ten majetek nevydá, tak se církve začnou se státem soudit a stejně tento majetek získají. Důvodem má být jedno z rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Já této interpretaci nevěřím. Především nevěřím tomu, že by církve chtěly opakovat nechutnou soudní tahanici, kterou jsme zažili v případě pražské katedrály. Pokud by k takovým sporům došlo, tak by církve neměly žádnou šanci vysoudit finanční náhradu, a pokud by přece k takové situaci došlo, tak může stát provést okamžitou odluku církví od státu a přestat financovat jejich provoz.