Hnutí Víry v Čechách a na Slovensku (1987 - 2011)

Hnutí Víry v Čechách a na Slovensku je výrazně zahraničním importem. Zatímco probuzenecké, letniční a charismatické skupiny vznikaly na našem území spontánně, často bez přímého zahraničního vlivu, sbory hnutí Víry jsou výsledkem zjevného působení zahraničních kazatelů a misionářů, kteří pracovali právě s těmito probuzeneckých skupinami. Zmíněné skupiny většinou existovaly samostatně a misionáři hnutí jim kromě zastřešení poskytli i podstatný věroučný systém. Tak se zde projevuje vliv německého, skandinávského, amerického a maďarského hnutí Víry.
Zatímco pro prvotní letniční sbory na našem území hrála podstatnou roli zkušenost s Duchem svatým a hledání bližšího vztahu s Bohem, pro sbory hnutí Víry hraje důležitou roli systém učení, které po osvojení člověku nabízí vítězný a úspěšný život. Jinými slovy, pro letniční byla prvotním důrazem hlubší zbožnost, pro hnutí Víry je podstatné získání autority nad okolnostmi a uplatnění Boží moci v celém životě věřícího.
Vliv německého hnutí Víry
Vliv sboru Gemeinde auf dem Weg
Snad prvním seskupením, otevřeným v době totality vlivu hnutí Víry, byl evangelický sbor na Maninách, který ovlivnila zejména jeho německá větev. Byla to pak především Křesťanská misijní společnost, vzniklá hlavně z iniciativy Křesťanských společenství, jíž vydavatelství Logos a později Altak vydaly množství titulů Kennetha Hagina a Wolfharda Margiesa.
Jedním z významných učitelů hnutí, který výrazněji formoval věrouku a praxi charismatiků v tehdejším Československu, byl Wolfhard Margies ze sboru Gemeinde auf dem Weg v Berlíně. Dalším mužem, který pochází z Margiesova okruhu, byl Hartwig Henkel, který se v Československu zasloužil zejména o tzv. „agresivní“ pojetí duchovního boje. Biblickou školu tohoto berlínského sboru vedl Čech, Pavel Neústupný, který ovlivnil teologii uzdravování sboru Českobratrské církve evangelické na Maninách, ze kterého později vznikla církev Křesťanská společenství. Neústupný byl také první, kdo do Československa přivezl Margiesovy knížky, což je v intencích poslání tohoto berlínského sboru, který si stanovil za cíl naplnit svým učením nejen celé Německo, ale i země východní Evropy. Margiesův sbor pomohl místním charismatikům i materiálně.
Margies sám opakovaně navštívil Československou republiku, poprvé v roce 1985, kde vedl tajný seminář. Byl také mužem, který ovlivnil učení o rozvodech a nových sňatcích. Tato nová praxe pak byla ve svém konkrétním důsledku důvodem, pro který se Křesťanská společenství nepřipojila k Apoštolské církvi, jak to měla v plánu. Šlo o nový sňatek vedoucího, který se před tím rozvedl, což ho v očích Apoštolské církve diskvalifikovalo v úřadu vedoucího církve.
Pavel Neústupný napomohl také formování praxe „zástupného vyznávání hříchů“ uplatňující se často na tzv. Konferencích smíření, jejichž cílem je smiřovat národy. Jejich podstatnou náplní je i usmířit křivdy na odsunutých sudetských Němcích. Z těchto kruhů vychází i kritika Benešových dekretů a poválečného odsunu. Na oblasti odsunu se nahlíží jako na území, na něž doléhá kletba, kterou je třeba prostřednictvím zástupného vyznávání hříchů Čechů na Němcích zlomit. Učení o zástupném vyznávání hříchů, které je součástí duchovního boje, pak vedlo Křesťanskou misijní společnost k žádosti například o omluvu za husitské války, kterou Československá církev husitská ignorovala. V pozadí této praxe stojí představa, že každá zeměpisná oblast je osídlena „teritoriálními duchy“ – padlými anděly, kteří přes různé prokletí mají možnost ovlivňovat dané území. Zástupné vyznávání hříchů spolu se slovním atakem daných mocností je podstatou takto pojatého duchovního boje, který má otevírat dveře k evangelizaci.
Kritika z řady církve i společnosti
Je však třeba poznamenat, že ačkoli je bývalý představitel Křesťanských společenství Dan Drápal Margiesovým přítelem, vystoupil i proti některým důrazům v hnutí Víry (i když ne v souvislosti s jeho německou větví) a otevřeně kritizoval například „nárok“ na božské zdraví. Na některé nesprávné aspekty Margiesova učení, na základě kritického článku překladatele Nové smlouvy Křesťanské misijní společnosti Pavla Jartyma, velmi umírněně upozornil i šéfredaktor Života víry Tomáš Dittrich.
V rámci názorového spektra je třeba uvést i článek lékařky Hany Zvolské, zveřejněný v časopise Dingir pod názvem Osvobození a zatracení. Zde autorka popisuje anonymní případy pacientů psychiatrické kliniky, kteří se dostali do styku se skupinou vyznávající učení hnutí Víry. Tito členové se, podle Zvolské, z obavy báli uvést své indicie. Zvolská uvádí jednotlivé kazuistiky tří dívek, které se vzdaly vysokoškolského studia, aby se mohly více věnovat dané skupině. Z obsahu článku vyplývá, že otec jedné z dívek potvrdil informace, že šest členů daného společenství spáchalo sebevraždu. Zvolská nachází přímou souvislost mezi učením Wolfharda Margiese, jehož knihu o uzdravení vedoucí této skupiny šířil a doporučoval členům skupiny, a stavem pacientek.


Tato kniha většinu nemocí, s nimiž se člověk běžně setkává, včetně mnoha civilizačních onemocnění jako je senná rýma, vidí jako působení démonů.

Ukázka z knihy Osvobození, strana 53
Vliv skandinávského hnutí Víry
Vznik Vody života
První denominací hnutí Víry, která vznikla na území Československa, je dnes již legendární církev Voda života, z níž se postupem času stala nyní v srpnu registrovaná církev Slovo života. Její historie začala v roce 1987, kdy v tehdejším Československu vznikla malá skupina křesťanů, která se formovala kolem zambijského studenta Henryho Kashweky, který v roce 1985 přišel do Československa. Skupina se brzy stala předmětem intenzivního zájmu Státní bezpečnosti a připojila se k tehdy ještě ilegální Apoštolské církvi. Podle jednoho z jejích členů, který se stal později ředitelem biblické školy Apoštolské církve, se skupina začala od církve oddělovat. Kashweka se pak rozhodl vedení církve napomenout z tělesnosti, ale po rozhovoru s finským letničním misionářem Manninenem sám přijal od Rady Apoštolské církve žehnající modlitbu.
Roku 1988 byl Kashweka vyhoštěn z Československa a skupina se začala profilovat sama. Na setkání s misionáři uppsalského sboru Ulfa Ekmana, Benghtem Wedemalmem a Micaelem Lundinem, které organizoval pozdější biskup Jednoty bratrské Jaroslav Pleva, se skupinka dostala pod vliv sboru v Uppsale. Tito misionáři skupinku povzbudili k založení nového díla. Krátce po této zkušenosti se do čela skupiny, podle Bubana, začínal prosazovat Alexandr Flek. Flek sám píše o „změně atmosféry“ v Apoštolské církvi, pro kterou, podle něj, byla skupinka nebezpečná, neboť mohla přitáhnout pozornost Státní bezpečnosti. Situaci se ještě snažila zachránit návštěva dánského letničního pastora Paula Conrada, ale roku 1989 byla ustanovena církev, která přijala jméno Voda života, což bylo v roce 1990 završeno její registrací na Ministerstvu kultury ČR. Skupina následně navázala kontakty s Křesťanskou misijní společností, jejíž první předseda Oldřich Kadlec vidí vznik skupiny jako předvoj samé Křesťanské misijní společnosti.
Období růstu
Česká republika
Roku 1990 se v Praze konala konference s misionářkou hnutí Víry Mary-Alice Isleib a v témže roce i Středoevropská konference Víry s Ulfem Ekmanem. O rok později organizovala Voda života velkou týdenní evangelizaci s evangelistou, jehož služba měla být doprovázena divy a zázraky, Petrem Youngrenem, na níž se údajně zúčastnilo až 20 000 lidí. Podle odhadu Života víry šlo však maximálně o 3 000 osob. Voda života vstoupila i do dalších aktivit spojených s hnutím Víry, jako je iniciativa Lestera Sumralla Krmte hladové o jejiž jedné eticky sporné aktivitě referoval hostující švédský letniční teolog na semináři před konferencí o tzv. hnutí Víry. Voda života též podpořila akci Operace Jabotinski Ulfa Ekmana, která spočívala v pomoci židům z bývalého SSSR při návratu do Izraele.
V letech 1991 – 1994 skupina vydávala časopis Voda života s podtitulem Revue pro božský život, který v letech 1995 – 1997 nahradil Magazín pro vítězný život, vydávaný již Slovem života.
Velký ohlas vyvolala snaha o založení dnes klíčového sboru Slova života v Brně, která brzy, podle Dittricha, skončila jeho atomizací. Ze zbytku vznikly dvě společenství: Křesťanská společenství pastora Oty Pinknera a sbor Ježíš přijde pastora Richarda Brunclíka. Avšak ani druhý pokus o založení sboru nebyl úspěšný. Na třetím pokusu v roce 1992 se již podíleli misionáři z Uppsaly. Členskou základnou nově zřízeného sboru se stala původně samostatná skupina Nebeská stanice a její značnou část vytvořila i skupina lidí, která se oddělila od druhého sboru Apoštolské církve. Tento druhý sbor, vedený bývalým pastorem Pavlem Marvanem, byl již při svém odchodu z Apoštolské církve hnutím Víry ovlivněn a později se připojil ke Křesťanským společenstvím.
Vedení brněnského sboru Slova života se po jeho založení věnoval Micael Lundin a Brno se místo Prahy stalo centrem skandinávské větve hnutí Víry nejen v Československu, ale prakticky v celé východní Evropě. Sbory Slova života vznikly i na Slovensku, v Bratislavě a v Košicích. Od roku 1994 se druhým pastorem v Brně stal Jiří Zdráhal, který se po odchodu Lundina do Švédska v roce 1996 stal i hlavním pastorem. Na jaře roku 2003 se do Brna přestěhoval Michal Vaněk, který Zdráhala v jeho roli vystřídal.
Alexandr Flek, který se v roce 1989 oženil, odcestoval na svatební cestu do Uppsaly, kam se v letech 1991 – 1992 vrátil, aby zde studoval biblickou školu. Po svém návratu do Československa založil obdobnou biblickou školu i v Praze. Tato škola byla brzy, v letech 1994 – 1999, přeložena do Brna. Studovalo na ní 700 studentů, zejména ze zemí východní Evropy.



Jedno z prvních oznámení s informací o založení biblické školy a dotazník doporučitele za budoucího žáka
Flek ale už v roce 1994 pociťoval odklon od původní vize, v církvi byl kritizován a v roce 1995 odešel studovat do Uppsaly teologii. Když se v roce 1998 vrátil zpět, do Slova života už nechodil a věnoval se překladu Bible z původních jazyků. Své magisterské studium dokončil na Mezinárodním baptistickém semináři v Praze. Později se stal vedoucím překladatelského týmu Nové Bible kralické (NBK), což je dílo, které vzniklo v úzkém spojení se Slovem života a které podporoval Nadační fond Nové Bible kralické. Tato dlouholetá Flekova snaha vyvrcholila v roce 2009 vydáním komerčně velmi úspěšného překladu Bible – překlad 21. století, který již ovšem nemá s původním záměrem revize Bible kralické mnoho společného. Na jeho propagaci se uspořádalo čtení ve velkých městech České republiky, jehož se zúčastnili i populární osobnosti české kultury, jako jsou herci.


Alexandr Flek káže specifické učení hnutí Víry o Kristu v pekle a moci církve:
MP3 Historie a budoucnost ďábla
Slovenská republika
Na Slovensku lze počátek Slova života nalézt na podzim 1989, když Bratislavu navštívil misijní tým z církve Slovo života v Uppsale a kde konvertovala skupina lidí. Doba těsně po revoluci je Slovem života považována za čas, kdy se obrátilo mnoho lidí, ale nedostatek poznání živého Boha jim bránil v růstu. Mezníkem v nastalé situaci byl „festival Danube“ v roce 1993, kdy Bratislavu navštívil Ulf Ekman. Jeho návštěva byla podle Slova života provázena mocným poselstvím plného evangelia a prorockým hlasem pro Slovensko, které zaslechlo tisíce lidí. Během modliteb byla dvěma mladým mužům, Petrovi Čuříkovi a Martinu Hunčárovi, dána vize založit v Bratislavě novou církev. Skupina konvertitů se dále rozrůstala a v roce 1995 byla zaregistrovaná jako občanské sdružení.
Peter Čuřík, který se později stal pastorem sboru, se narodil v roce 1971 v Banské Bystrici a je absolventem Stavební fakulty Slovenské technické univerzity. Během svého studia v Bratislavě se setkal s křesťany, v roce 1990 se obrátil a v letech 1991 – 1992 se stal vedoucím skupiny, která se vytvořila na vysokoškolském internátě. V této skupině, podle Čuříkových slov, „zažili veľa zázrakov“. Po studiích, mezi roky 1994 – 1995, nastoupil na rok a půl do Biblického centra Slovo života v Brně. Spolu s ním a osmi dalšími, odešel do Brna studovat i Hunčár. Před svým odchodem dotyční požádali Slovo života v Uppsale, aby jim poslali misionáře, který by v jejich nepřítomnosti pomohl vybudovat základy sboru. Tímto mužem byl v letech 1994 – 1997 německý misionář Christian Heim, který církev v Bratislavě vedl. V roce 1995 pak byla oficiálně vyhlášena církev „Slovo života International“ a v roce 1997 se jejím pastorem stal Martin Hunčár.
Po návratu ze studia se Čuřík oženil s absolventkou biblické školy a po vojně a ročním civilním zaměstnání v pozici obchodního manažera pak v roce 1999 nastoupil na plný úvazek již jako druhý pastor. Od roku 2002, po potvrzení vůdci Slova života z Uppsaly, se stal prvním pastorem sboru v Bratislavě a je rovněž zodpovědným redaktorem časopisu Víťazný život. Jeho vizí je „vybudovať a vytrénovať veriacich, aby zasiahli a zmenili svet.“ Svoji službu Čuřík přirovnává k reformátorovi Nehemjášovi a cítí se povolán ke službě „celému tělu Kristovu“, které – zdá se – shledává v krizi, když říká: „Som ako Nehemiáš, ktorý obchádzal múry Jeruzalema, ktoré boli zborené a spálené ohňom… Opravujeme bránu za bránou. Najprv v životoch služobníkov evanjelia, potom v miestnych zboroch a hnutiach a nakoniec aj v celom tele Kristovom.“
Stejně jako v České republice i na Slovensku se Slovo života, navzdory své teologii hnutí Víry, prohlašuje za „evanjelikálnu a charizmaticko-letničnú cirkev“. Ačkoliv má sbor Slova života v Bratislavě samostatnou právní subjektivitu, respektuje kazateľov a vedúcich Slova života v Uppsale. Sbor má i mezinárodní biblickou školu, která byla založena podle vzoru kontroverzní biblické školy v Uppsale. Na základě rozhovorů s bývalými studenty této školy v Uppsale vznikla i známá studie manželů Swartlingových o psychiatrických problémech a sebevraždách. Závěry této studie zejména vedoucí a stoupenci hnutí intenzívně zpochybňují, zatímco řada kvalifikovaných vedoucích a odborníků ji cituje. Všechny mezinárodní biblické školy Slova života byly založeny na základě vize, se kterou Ulf Ekman v roce 1983 založil církevní sbor Slovo života a Biblické centrum Slova života v Uppsale. Svědčí o tom i slova Martina Hunčára, který při představení bratislavské biblické školy, které je děkanem, prohlásil, že „touto biblickou školou prošlo za 26 roků v celém světě téměř 30 000 studentů“.
Video je možné spustit v následujícím odkazu:
Kritika z řad letničních a charismatiků
Letniční reakce
Voda života a pod vlivem švédských misionářů vznikající Slovo života však vyvolaly negativní ohlas v řadách českých církví, zvláště mezi samotnými charismatiky. Způsob práce při zakládání brněnského sboru vyvrcholil v roce 1993 Otevřeným dopisem brněnských křesťanů Ulfu Ekmanovi. Tento dopis byl podepsán staršími prvního sboru Apoštolské církve v Brně a upozorňoval Ekmana na etické přestupky, jako je nábor křesťanů z jiných církví, kteří mají problémy ve vlastních sborech. Jeden sbor, který Flekovi pomáhal s evangelizací, podle zpráv uvedených v dopise, zcela zanikl a druhý ztratil 25 lidí. Dále jsou zde uvedeny „bombastické reklamy“ a nepravdivé zprávy o uzdravení deseti hluchých a dvou slepých uvedených v časopisech, kterých je Ekman šéfredaktorem. Flek na evangelizaci, kde se snažil založit sbor, podle dopisu, na adresu církví v Brně řekl, že svým členům dávají „odpadky“ a že „teď tu bude církev“, což je označeno jako shazování jiných církví, exkluzivita a zveličování. Dopis nebyl původně otevřeným. Stal se jím až poté, kdy Ekman po více než měsíci na dopis neodpověděl a Micael Lundin, který spolu s Alexandrem Flek dostal kopii, poznamenal, že Ekman na odpověď zřejmě nebude mít čas. Nato byl dopis zveřejněn v časopise Život víry.
Několik dobových ukázek z typického vystupování Ulfa Ekmana v devadesátých letech
Přestože Ulf Ekman na odpověď nereagoval, na dopis písemně odpověděl Alexandr Flek. Ten vytkl pisatelům, že jejich praxe mu připomíná „protokoly estébáků“ a získávání informací uvedených v dopise mu připomínala praxi „skryté kamery“. Prohlásil, že nechce sborům „konkurovat“ a izolaci svého sboru chápe jako „pronásledování“. Chování časopisu Život víry, který mimo jiné dopis zveřejnil, Flek ve svém dopise přirovnal k vedení války, zatímco lidé jdou do pekla. Ekman podle něj na dopisy neodpovídá, neboť je vytížen a cestuje po Evropě.
Kritika zaznívá i z Apoštolské církve, která již hnutí Víry kritizuje jako celek a která o něm v roce 1994 zorganizovala konferenci. Na ní došlo i k nepřímé konfrontaci mezi přednášejícími z letničního sboru v Uppsale a Alexandrem Flekem, který konferenci navštívil spolu se švédským misionářem Slova života Micaelem Lundinem. Dotyční na konferenci sdělili, že letniční sbor v Uppsale se Slovem života spolupracuje, což přednášející, kteří byli členy této církve, na místě popřeli. Vykazováním se spoluprací s letničními církvemi si Slovo života zřejmě dodávalo kredit i v minulosti a často se jeho představitelé v České republice za letniční hnutí sami označovali.
V té době vycházejí ve vydavatelství Apoštolské církve Křesťanský život, k nelibosti Křesťanské misijní společnosti, i dvě knihy kritizující hnutí Víry a potažmo charismatické hnutí. Jednalo se o knihu charismatického pedagoga na univerzitě Orala Robertse D. R. McConnela „Jiné evangelium“ a zakladatele letniční univerzity v Koreji Johna Stetze „Svrablavé uši“. V Životě víry dokonce vyšel článek, který za vydání Stetzovy knihy volal vydavatele k pokání a Život víry odmítl pak v plném rozsahu otisknout podrobnou obhajobu knihy od ředitele vydavatelství. Kniha McConnellova byla mezi charismatiky přijata shovívavěji a v mnohém McConnellovi dali Drápal i Dittrich zapravdu.


Reakce charismatiků
Kritice Vody života se věnovalo rovněž číslo časopisu Život víry 7/1993. Obsahovalo článek od pozdějšího biskupa Jednoty bratrské Jaroslava Plevy, který jako první misionáře Slova života přivítal na domácí půdě a od šéfredaktora Života víry Tomáše Dittricha. Dittrich zde ohledně jedné evangelizace konstatuje, že Voda života zveličuje počty návštěvníků shromáždění i počty uzdravených a poukazuje na skutečnost, že Voda života směřuje obrácené exkluzivně do svého sboru a přehlíží přitom ostatní. Kritizuje i praktiky v osvobozování od démonů nebo křik na modlitbách, které ve svém učení prezentuje Vodou života vydávaný autor, (který byl mnohem později shledán homosexuálem), Roberts Liardon. Liardona kritizoval i Dan Drápal a jedno číslo Vody života bylo v křesťanských společenstvích dokonce i „zakázané“ prodávat, protože jeden Liardonův zveřejněný článek v něm starší označili za bludný.
Ze strany Vody života – podle informací Tomáše Dittricha – byl zase v pražském sboru Voda života zákaz prodeje Margiesových knih. Pravdivost této informace však Alexandr Flek popřel. Za zmínku stojí, že to byl původně Margies, kdo Liardona za tyto praktiky kritizoval. Dittrich si ve svém kritickém článku dále všímá, že členové Vody života se získávají z jiných sborů a houfně pak mizí v sekulární sféře. Kritizuje zde neochotu přijmout nebo i jen slyšet kritiku (což bývá ovšem podle mnohých kritiků typické pro celé charismatické hnutí), kvázináboženskou výlučnost, konfrontačnost, syndrom přestupní stanice atd… Centrem kritiky je také fakt, že Voda života ani Slovo života nepodporují vizi jednoty zastávanou Křesťanskou misijní společností. Speciálně Slovo života v Brně mělo vlastní akci, když Křesťanská misijní společnost organizovala evangelizaci Prochrist'93, což Dittricha v článku vedlo k vyjádření touhy po pokání Micaela Lundina a dalších.
Toto kritické číslo Života víry obsahuje i rozhovor Dittricha s Flekem. Vyplývá z něj právě velký rozdíl v pojetí jednoty Božího lidu. Podle Dittricha by měl být v jednom městě jeden Boží dům, jehož adresa by měla být známa. Podle Fleka je dům také jeden, ale má více adres. Jednotu Flek chápe jako obraz orchestru a dirigenta, kde Kristus vede jednotlivé církevní společenství. Tuto vizi dirigenta a orchestru Dittrich v témže čísle Života víry nazývá „doktrínou vlastního písečku“ a „starání se o sebe“. V dalším, neveřejném dopise už Flek šéfredaktorovi Života víry netyká, ale striktně ho oslovuje „pane“ a vizi jednoty na základě „dirigenta a orchestru“ zase Dittrich na stránkách Života víry kritizoval i po letech.

Schéma bylo zveřejněno v Životě víry 7/93 a má dokumentovat získávání a odchod členů u Vody života
Další vývoj
Později se ovšem Alexandr Flek se Slovem života i s hnutím Víry rozešel. Svůj dřívější postoj kritizuje: „Zásadní věc, ve které jsme se vzdálili svému původnímu ideálu a za kterou se dnes stydím a omlouvám, bylo zacházení s autoritou… Když měl člověk nějaké charisma… docházelo někdy k jejich zneužívání tím, že se takový „Boží služebník“ (a i já sám) choval dost autoritativně… Členy sboru jsem pak spíše jako cíl své pastorační služby vnímal jako činitele, sloužící k naplnění mé vize. To dnes vidím jako hřích. Dotklo se nás i učení o tzv. „delegované autoritě“, podle něhož Bůh např. člověku dá požehnání, když uposlechne Božího služebníka, i kdyby tomu nerozuměl a i kdyby se nakonec ukázalo, že ten služebník neměl pravdu.“ Samotné učení hnutí Víry má podle něho „až ideologickou konstrukci světa.“ Flek mluví dále o „firemním duchu“, který převládl ve Vodě života pod vlivem Slova života z Uppsaly. Informaci o pyramidální struktuře sboru, který kopíruje vedení soukromé nadace, potvrdil i letniční teolog Ove Gustafsson, který referoval o hnutí Víry na konferenci Apoštolské církve v roce 1994 a o autoritářství, neochotě slyšet kritiku a striktně hierarchické struktuře Slova života v Uppsale svědčí i traktát vydaný centrem Dialog v Dánsku.
Církev Voda života se pak transformovala na církev typu Slovo života v Uppsale, a od roku 1996 ji vedou čeští pastoři.
Na cestě k ekumenismu
Počátkem nového tisíciletí se začínají prolamovat vzájemné vztahy mezi Slovem života a dalšími charismatiky. V roce 2006, po tom, co se Slovo života otevřelo ekumenické spolupráci, Dittrich natočil rozhovor s Ulfem Ekmanem. Už v úvodu rozhovoru ho nazývá „křesťanskou celebritou“ a „profesionálem“, rozhovor s nímž "netřeba redakčně upravovat“. Ekman má podle něj v Uppsale „nepopiratelné ovoce“. Při poslechu Ekmanova kázání se z Dittricha přestává být novinář a stává se „posluchačem biblického poselství“.
Ekman však na učení hnutí Víry trvá, ale otevírá se i učení o „reálné přítomnosti Krista v eucharistii“ a nověji u něj přibývá důraz na jednotu, tradici a posvěcení. Při dotazu na skutečnosti uvedené v otevřeném dopise brněnských křesťanů Ekman odpovídá, že o ničem neví a že se mu dopis vůbec nedostal do rukou. Odpověď byla v kompetenci Micaela Lundina, která se však Dittrichovi zdála nedostatečná. Tak vlastně aniž Slovo života muselo odvolat svoji extrémní teologii, jeho aktivní snaha o jednotu zřejmě stačí k tomu, aby se mu v charismatickém táboře – a nejen zde – dostalo rehabilitace v plném rozsahu. (Podle vyučujícího na Teologickém semináři v Uppsale, Čecha Pavla Hoffmana, však přece došlo k teologickému posunu a v Uppsale se již – po diskusi s americkými teology – nezastává typická doktrína hnutí Víry – Kristova duchovní smrt.)


Pastor a apoštol Ulf Ekman tradičně v Brně (1993 vs 2006)
O rok později je Slovo života již zcela ekumenickým sborem a pastor Vaněk se chopil přípravy „pozvání celého města Brna na kurzy Alfa“, kterou vidí jako svěřenou mu Bohem. Ekumenická angažovanost, touha po jednotě a probuzení imponuje většině církví v Brně a ty pak Slovo života akceptují a od Vaňka se učí, jak pomocí kurzů Alfa evangelizovat společnost.
Zatím nevyřešenou kontroverzí zbývalo napětí mezi hnutím Víry a letničním hnutím, reprezentovaným Apoštolskou církví. Její tehdejší biskup ještě v roce 2005 potvrdil, že postoj Apoštolské církve je k tomuto hnutí odmítavý. Avšak již v roce 2000 nastal zlom, protože Apoštolská církev, spolu s dalšími charismatickými církvemi, včetně Slova života, poprvé organizovala společné evangelizace. Šlo o akci Impressionate, která slibovala obrácení tisíců lidí v České republice ke Kristu. Avšak ta vzhledem k malému zájmu nevěřících, podle časopisu Život víry, skončila na mnoha místech „naprostým fiaskem“.
Tyto evangelizace se začaly jako důsledek návštěvy jihoamerických evangelistů, z nichž někteří do ČR přiváželi tzv. Torontské požehnání, vycházející z argentinského probuzení, kterému se Apoštolská církev zcela otevřela.

Společné evangelizace AC, JB a SŽ s Carlosem Jimenézem měly přinést mnohokrát v minulosti prorokované probuzení do ČR.
Také brněnský sbor Apoštolské církve, který prostřednictvím svých starších napsal otevřený dopis Ulfu Ekmanovi, je nyní vůči Slovu života, které pracuje pod přímým Ekmanovým vlivem, více než vstřícný. Nejprve se připojil k zmíněné akci Kurzů Alfa vedené Vaňkem a v roce 2007 pak zaštítil projekt soukromé základní školy Slova života v Brně. V současné době spolupořádá se Slovem života evangelizaci s kontroverzním evangelistou s letničním pozadím, který se pohybuje právě v kruzích hnutí Víry, Reinhardem Bonnkem.
Asi největším zlomem Slova života je vztah k Římskokatolické církvi. Ještě v devadesátých letech Ulf Ekman, při návštěvě Prahy, kázal proti ní a Alexandr Flek při návštěvě Jana Pavla II. vymítal dokonce démona katolicismu. Kritice Římskokatolické církve se počátkem devadesátých let dokonce věnovalo celé číslo časopisu Vody života, kde byla označena jako „Babylónská nevěstka“. V současnosti je už orientace Slova života ekumenická. Na Kurzech Alfa, které jsou doménou brněnského sboru Slova života, spolupracují téměř všechny církve a Ulf Ekman směřuje nejen k eucharistickému pojetí Večeře Páně, ale spolupracuje s římskými katolíky, aniž musel své dřívější učení odvolat. Stejné je to i s církví Slovo života.
Registrace církve Slovo života
K další přelomové události došlo 6. srpna 2010, kdy byla církev Slovo života zaregistrována na ministerstvu kultury v ČR. Současný brněnský sbor se dokonce opakovaně přihlásil k letničnímu hnutí, přičemž celosvětová, zejména severoamerická orientace letničního hnutí je podstatným kritikem hnutí Víry v celosvětovém měřítku. Slovo života se podle Vaňka přesto nadále vidí jako součást hnutí Víry v Uppsale, kterému je přiznána apoštolská autorita a které prostřednictvím brněnského sboru udává směr této větvi hnutí v ČR. Skrze registraci pak dochází k centralizaci vedení, což bude nutně znamenat i větší vliv uppsalského sboru. Sbory v ČR byly dosud samostatné, ale registrací má docházet k větší jednotě a tvořit se společná vize.
Staronově se v Brně také naskýtá možnost teologického vzdělání, nabízí se bakalářské a magisterské studium v pastoračním vzdělávacím programu pro vedoucí církevní pracovníky. Jde o aktivitu teologického semináře v Uppsale a zaštiťuje ji autorita Ulfa Ekmana, který zde vystupuje jako teolog. Rovněž v Bratislavě Ulf Ekman inzeruje Biblické centrum Slova života zaměřené na výuku služebníků ze všech církví, kterou již absolvovalo 80 studentů.
Slovo života je dnes, měřeno množstvím pořádaných seminářů, přednášek, publikací na Internetu a v křesťanských médiích zřejmě nejaktivnější denominací mezi ostatními církvemi. Nabízí vysokoškolské teologické vzdělání, má svou základní školu a mateřskou školu, její pastor je národním předsedou rady nejmasovější ekumenické akce Kurzy Alfa a v počtu těchto svých aktivit Slovo života přesahuje aktivity početnějších církví, které jsou v ČR registrovány. V současnosti hodlá tato církev oslovit i vládu a požádat ji, aby jí pomohla zorganizovat shromáždění s Nickem Vujičičem na dvou velkých stadionech v Praze a Brně pro 20 až 30 tisíc lidí.
Vliv australského hnutí Víry
Evangelizace Steva Rydera
Od března 1990 začal australský evangelista Steve Ryder sloužit na pozvání charismatické Křesťanské misijní společnosti i v Československu. Reakce církví byly různé. Většina z nich, včetně letničních, byly zdrženlivé. Sbor Apoštolské církve v Brně, který byl svou orientaci spíše charismatický než letniční, pořádal evangelizace s Ryderem navzdory nesouhlasu tehdejšího předsedy. Přesto pod patronátem Křesťanské misijní společnosti Ryder rozvíjí svou misijní práci. Po jeho dramatickém kázání a burcujícím životním svědectví se mnoho lidí v Praze, Brně, Liberci nebo Hradci Králové obrátilo a někteří z nich zakotvili i v pořádajících sborech. V roce 1991 se Ryderová služba, prostřednictvím misionáře Todda Levina, rozšířila i na severní Moravu. Levin se stal ředitelem Reach Out For Christ Czech Republic (ROFC), založil některé sbory a denní Biblické výukové centrum v Bruntále. Sborům, které s Ryderovým týmem na evangelizaci spolupracovaly, byli nabízeni poradci. Od roku 1993 sloužilo ke vzdělávání R.O.F.C. Biblické centrum Vítězství v Bruntále.
Sbory R.O.F.C.
Podle informací Zpravodaje R.O.F.C. z roku 2005 bylo založeno celkem jedenáct sborů: Jesenník, Bruntál, Šumperk, Olomouc, Šternberk, Vrbno pod Pradědem, Mohelnice, Přerov, Zlaté Hory v Jeseníkách a v Ostravě – přidruženém sboru R.O.F.C v ČR. Tým českých pastorů působil a pracoval společně pod vedením Petra Pakosty. V současnosti působí aktivně sbory R.O.F.C. v Šumperku a ve Šternberku.
Kritika z řad církví i společnosti
V některých městech si však křesťané stěžovali na podivné praktiky, důrazy a nadřazené chování členů Ryderova misijního týmu. Lidé při evangelizaci padali do bezvědomí a jiní je v obavě odnášeli a modlili se za ně. Na některých evangelizacích se objevila „mlha“, kterou služebníci Ryderová týmu považují za oblak Boží slávy, pro jiné šlo o spiritistickou mlhovinou. Kriticky se k Ryderovi staví i některé články v světském tisku. Následuje výměna názorů na stránkách časopisu Život víry mezi Michaelem Polou (manažerem Rydera v Československu) a různými křesťany. Po několika článcích se Život víry k Ryderově službě staví kriticky, avšak retrospektivně ji hodnotí jako přínos. Dan Drápal však hovoří o tom, že se od Rydera oddělil, protože nereagoval na kritiku a měl zřejmě pouze svůj vlastní záměr založit v ČR své sbory.
V roce 1998 televize Nova v pořadu Na vlastní oči uvedla příběh dívky, která se stala nadšenou stoupenkyní sboru hnutí Víry, vzniklého na popud misijního působení Steva Rydera, a za záhadných okolností ukončila svůj život pod koly vlaku.
Video je možné spustit v následujícím odkazu:
Tento program Křesťanská misijní společnost podrobila kritice s tím, že byl neobjektivní. Avšak z programu bylo zřejmé, jak se vedoucí R.O.F.C staví k učení o uzdravení. Misionář Todd Levin řekl přímo na kameru, že pokud by u člověka, který má víru v uzdravení, k uzdravení nedošlo, byl by Bůh lhářem.
Vliv maďarského hnutí Víry
Vliv sboru Víry
K maďarskému pastorovi Sándorovi Némethovi se v Čechách i na Slovensku hlásí množství sborů. Jde například o seskupení Křesťanských společenství Milost na Slovensku, ke kterému se hlásí i Křesťanské společenství v Prostějově. Přestože zde neexistuje žádná společná struktura ani formální návaznost na sbor Víry v Maďarsku, časopis Logos často obsahuje komentáře a články z okruhu Némethová hnutí. Sblíženost s učením hnutí Víry, resp. s Németovým sborem, potvrzuje i Jaroslav Kříž, pastor sboru KSM v Banské Bystrici, když v úvodníku časopisu Logos z října 2010 uvádí, že Kenneth Hagin nebo Ulf Ekman „svou službou v pozitivním slova smyslu zasáhly doslova desetitisíce lidí“ a uvádí, že nejblíže KS Milosť stojí Sándor Németh. Když byli v jednom slovenském časopise tito učitelé hnutí Víry kritizováni, Kříž to označil jako „zbytečné a podlé pomluvy samozvaných odborníků, kteří nikdy nic nedokázali“. Tím Kříž mimo jiné ukázal, že učení Křesťanských společenství Milost na Slovensku stojí věroučně ve stejné linii s hnutím Víry.


Křesťanská společnost Nový život
Némethem je ovlivněno i společenství Nový Život z Ústí nad Labem pastora Mikuláše Töröka, které vzniklo již před změnou politických poměrů v roce 1989. Od roku 1994 působí Nový Život jako občanské sdružení, které bylo registrováno pod názvem Křesťanská společnost Nový Život. Má své sbory a skupiny „téměř v desítce měst po celé republice“.
Rozdílné směřování
Némethův vliv způsobil i rozepři mezi představiteli Křesťanského společenství v Čechách a na Slovensku. Vedoucí Křesťanského společenství Milost na Slovensku Gabriel Minárik, který vlivem Křesťanského společenství v Praze prožil velký duchovní dotek, ve svém dopise zveřejněném v časopise Život víry uvedl, že směrování Křesťanské misijní společnosti bránilo vstoupit sborům v Dunajské Stredě a Komárně do svazku Křesťanských společenství. Dva maďarské sbory, které původně chtěly být ve svazku Křesťanských společenství na Slovensku, od toho ustoupily. Tyto sbory vznikly působením sboru Víry v Budapešti, jehož pastorem je právě Németh. Minárik vysvětluje, že maďarským sborům nevadí současné trendy projevující se v Křesťanských společenstvích, jako je Torontské požehnání, konference s Derekem Princem nebo konference s Claudiem Freidzonem. To vše hodnotí velmi kladně. Obávají se však odklonu od původního nasměrování Křesťanských společenství a zřejmě jejich současného ekumenického nasměrování. Minárik uvádí, že maďarští pastoři se „soucitem i rozčarováním sledují dění v Čechách“, a tento pohled sdílí i on.
Dan Drápal na dopis odpověděl, že poté, co navštívil sbor Víry v Budapešti to nepovažuje za žádnou „tragédii“ a rozumí tomu. Následně Tomáš Dittrich vyjádřil překvapení, že bratři v Budapešti „úzkostlivě sledují“ dění v Čechách, když mohou sami kontaktovat vedoucí v této zemi. Nakonec ovšem vzpomíná na společenství se sourozenci z budapešťského sboru v Praze na Konferenci smíření před dvěma roky, kde spolu s dalšími protestantskými a římskokatolickými křesťany prosili o milost pro Balkán s střední Evropu.
Podle Života víry došlo ovšem vlivem Nemethova hnutí k rozdělení KS v Hodoníně. Dva sbory KS v Olomouci a v Prostějově, které podle stejného zdroje byly rovněž pod vlivem tohoto hnutí, byly na jaře 2011 vyloučeny z důvodu, že porušují některé hodnoty KS jako je „chození ve světle a rozvíjení hlubokých vztahů a jednoty a spolupráce s dalšími křesťany“. Zdá se tedy, že to podstatné, v čem se charisamtické sbory dnes dělí, je postoj k jednotě resp. k ekumenismu. To byl zřejmě i hlavní důvod vystoupení Života víry proti Vodě života, přestože sama KMS byla a je jedním z majoritních šiřitelů učení hnutí Víry v ČR .
Vliv amerického hnutí Víry
Církev živého Boha
V lednu 2006 proběhlo v Brně setkání několika pastorů svobodných sborů – ti společně vstoupili do vize založit Církev živého Boha v ČR. V přípravném období byly vytvořeny stanovy a po zaregistrování na ministerstvu v listopadu 2007 se Církev živého Boha stala státem oficiálně uznanou církví. Jedním z biskupů je Daniel Kolinger, který poskytl rozhovor pro časopis Dingir. Kolinger uvádí, že původně patřil do Křesťanských společenství, ale jejich důraz na učení Pastýřského hnutí ho vedl k tomu, že je třeba více respektovat soukromí křesťana. Nejbližší mu bylo americké hnutí Víry prezentované na biblické škole Dómata v Praze, vedené Glennem Cottonem, jehož studentem Kolinger byl.

Kolinger v souladu s hnutím Víry věří, že nemoc nikdy nepochází od Boha, ale od Satana. Nicméně uvádí, že „na člověka, který ještě nemá zjevenou prosperitu… nebo na člověka, který není ihned uzdraven, se nemá vytvářet tlak a obviňování, že věří špatně nebo že má tajný hřích.“
Církev má sbory v Českých Budějovicích, ve Frýdku Místku, v Hradci Králové, Hořovicích, Ostravě, Příbrami, Praze 4 – Michli, Praze – Říčanech, Teplicích, Ústí nad Labem, ve Valašském Meziříčí a na Slovensku v Levicích. Je vedena dvěma biskupy.
Církev Nová naděje
I zde jde o nově registrované společenství, které obdrželo registraci 7. října 2008. Na jejím čele stál zakládající pastor a bývalý biskup církve Mark Zechin, který rověž zastává učení hnutí Víry. Sama církev vznikla spojením Křesťanského centra Nové začátky a církve Nová naděje a hlásí se k celosvětové Church of God, která má celkem 7 milionů věřících po celém světě a působí v Čechách i na Slovensku. Zahrnuje sbory v Praze, Jesenníku, Ostravě, Opavě, Olomouci, Příboru, ve Velké Kraši, Kroměříži a ve Zlatých Horách. Na čele církve stojí biskup Jerry W. Lillard.
Netradiční uskupení
V České republice existují i netradiční sbory hnutí Víry, které, zdá se, nejsou v jeho hlavním proudu, ale přesto ho k němu religionisté zařazují.
Cesta Panujícího
Jde o olomoucký sbor Cesta Panujícího Johna Podmolika, reemigranta z Austrálie. Proslavil se překladem Nového zákona do češtiny s použitím mnoha anglických výrazů. Tento překlad vyšel roku 2000 pod názvem Nový Kovenant.

Triumfální centrum víry
Dalším netradičním sborem je Triumfální centrum víry absolventa Haginovy biblické školy Rhema a bývalého pastora Křesťanských společenství v Dobříši, Miloše Kozohorského. O tomto sboru byl dokonce natočen amatérský film „Ježíš je normální!“ zachycující atmosféru sborového života. Některé vulgární výrazy použité kazatelem během kázání pak prosluly nejen na internetu, ale i ve světských masmédiích. Triumfální centrum víry má sbory v Praze, později také v Brně, Olomouci a v Ostravě.
Holy Ghost Endime Ministry
Skupinu samostatných společenství zastřešuje občanské sdružení Holy Ghost Endimes ministry. Jeho zakladatelem je Festus Nsoha, nigerijský misionář, který zde založil několik sborů, kam patří sbor Praha, Teplice, Kladno, Most, Žďár nad Sázavou a Třebíč.
Kritické zhodnocení
Na hnutí Víry obecně nebyl mezi teology vždy jednoznačný pohled. Nejkritičtější, jak ostatně vyplývá z výše uvedených řádků, byli zpravidla letniční a někteří konzervativnější charismatici. Důvodem této kritiky bylo i to, že sbory tohoto hnutí se často k letničnímu a charismatickému hnutí hlásí. Letniční a „klasičtí“ charismatici pak cítili nutnost se od jeho extrémů distancovat nebo před nimi dokonce varovat. Zatímco letniční nejvíce kritizovali vadnou věrouku, charismatiky, resp. Křesťanské misijní společnosti vadilo, že sbory Slova života resp. Vody života odmítaly podporovat vizi jednotné církve a podléhaly exkluzivizmu. Když se tyto sbory začaly orientovat ekumenicky, kritika Křesťanské misijní společnosti skončila a dostalo se jim přijetí a často i reklamy.
Dnes už však není snadné vést dělicí čáru mezi hnutím Víry a ostatními charismatiky nebo mnoha letničními, neboť vlivem mnoha společných aktivit a nárůstem ekumenického hnutí, pro které učení není příliš podstatné, se tato hranice stírá. Dalším a zřejmě nejpodstatnějším aspektem zanikání rozdílů je příchod Torontského požehnání, které bylo v Čechách i na Slovensku akceptováno téměř bez výjimky letničními i charismatiky. Samo Torontské požehnání, jak potvrzuje i stanovisko Církve bratrské, z hnutí Víry vychází.
Církve dnes vesměs pozitivně hodnotí evangelizační nasazení a misijní zanícení sborů, které se k hnutí Víry hlásí. Někteří však kriticky poukázali na to, že při evangelizacích se používají nadsazená nebo dokonce nepravdivá svědectví a nadsazené počty konvertitů.
Bylo by jistě velmi lákavé a celkově prospěšné, kdyby se sbory hlásící se k hnutí Víry začlenily do rodiny křesťanských církví a společně vedly evangelijní zápas. Přitom by ale musely přistoupit k veřejně nápravě učení, které nikdy představitelé hnutí Víry ani v Čechách ani na Slovensku, snad na naprosté výjimky, neodvolali. Namísto toho dále kolují Haginovy, Margiesovy a Ekmanovy brožury z devadesátých let slibující zdraví a prosperitu s extrémní démonologií. Hnutí se sice dnes snaží ukázat „vlídnější tvář“ a někteří jeho stoupenci nejsou potěšeni, když jsou jim předloženy excesy 80. a 90. let. Paradoxně ovšem nepřipouštějí, že by v těchto letech byli nějak výrazněji mimo zdravý rámec a věci se snaží oddiskutovat maximálně selháním jednotlivců. Vše podle nich bylo správné, jen je někdo nesprávně pochopil.
Dnes ovšem můžeme sledovat trend, kdy se klasičtí letniční a charismatici – především díky Torontskému požehnání a hnutí Církevního růstu – hnutí Víry přibližují a stále více akceptují a kopírují jeho „teorii a praxi“. A to ať už jde o posilování autority vůdce, apoštola nad společenstvím, pragmatické zaměření na růst, hledání moci církve nad démony nebo pořádání megaakcí s identickou službou uzdravování a vysvobozování.
Příloha
Ukázka z Nového Kovenantu
Dobrá zpráva podle Marka
Kapitola 1
Vláda dobré zprávy Ježíše, anointujícího syna božského, jak bylo napsáno v prorocích: Hle, já odstavuji mého zpravodaje před tvou tváří, který důkladně připraví tvou cestu před tebou; hlas burácejícího v pustině, Připravte cestu panujícího, udělejte dobře umístěné jeho rutiny! Jan se stal ponořujícím v pustině a prohlašujícím ponoření obrácení do odpuštění hříchů. A vyrazili k němu všichni z Judské krajiny i ti Jerusalemští a všichni byli pod ním ponořovaní v řece Jordánu, plně potvrzujíce jejich hříchy. Ale Jan byl potopený ve velbloudích vlasech a koženém pásu okolo jeho beder a sytil se kobylkami a divokým medem. A prohlašoval, vykládaje, Přijde ten silnější za mnou než jsem já, kterému nejsem dostatečný se sehnout a uvolnit řemínky jeho sandálů! Já vás opravdu ponořil ve vodě, ale on vás ponoří ve světícím spiritu! A stalo se v oněch dnech, že přišel Ježíš od Galilejského Nazarethu a byl ponořený pod Janem do Jordánu. A ihned vystoupiv od vody, viděl rozdělená nebesa a spirit, jakoby holubici sestoupivší přes něho. A nastal hlas z nebes, Ty jsi ten můj syn, ten milující, ve kterém mám zalíbení! A dobře umístěného jej spirit vyhodil do pustiny. A byl tam v pustině čtyřicet dnů, zkoušený pod Satanem a byl uprostřed bestií a zpravodajové mu přisluhovali.
Literatura
1. Drápal, D.: Jak to všechno začalo. Historie Křesťanského
společenství Praha (I), Křesťanské společenství Praha, 2008, s.
81–82
2. Chybí-li radost, nastupuje protiklad: s Wolfhardem Margiese
o všem možném, Život víry roč. 4, č. 7, 1993, s. 228–230
3. Dittrich, T.: Berlínská Phliladelphia na cestě, Život víry, 1993,
roč. 4. č. 2, s. 54
4. Drápal, D.: Léta růstu. Historie křesťanského společenství
Praha (II)., Křesťanské společenství, 2008, 70–71
5. Drápal, D.: Léta růstu Historie křesťanského společenství Praha
(II)., Křesťanské společenství, 2008, 69 – 70
6. Drápal D.: Vznik jednoty někdy připomíná porod, Život víry,
roč. 2, červen, 1991, s. 122
7. Go East, Smíření mezi Čechy Němci, články, aktuální zprávy
-http://go-eastmission.
de/seiten/cz/struktur.php?seite=berichte&kategorie=3
8. Zasedala ústřední rada, Výběr z usnesení ze 69. zasedání
ÚR CČSH (1. 4. 2006), Český zápas, 16. dubna 2006, s. 4 –
http://www.ccsh.cz/…-cz16web.pdf
9. Wagner C. P.: Teritoriální duchové, Logos, Praha, 1991
10. Drápal D.: Recenze: Dvojí přístup k Božímu uzdravení
– http://dan.drapal.org/index.php?…
11. Dittich, T.: Učit se rozhovoru, Život víry č.3 roč.6, 1995,
s. 73–75
12. Zvolská, H.: Osvobození a zatracení, Dingir 3/199, s. 27
13. Margies W.: Osvobození, Logos, Praha, 1991
14. Dittrich, T.: Pár poznámek k Vodě života, Život Víry, 1993,
roč. 4, č. 7, s. 202–205
15. Bubik, R.: Curriculum vitae Milana Bubana, Historie letničního
hnutí V. Autentické dokumenty, Křesťanský život, Albrechtice, 2007, s.
371–376
16. Buban, M.: Referát na konferenci o tzv. hnutí Víry, Letniční
biblická akademie, Kolín, 19 – 22. 10. 1994
17. Bubik, R.: Curriculum vitae Milana Bubana, Historie letničního
hnutí V. Autentické dokumenty, Křesťanský život, Albrechtice, 2007, s.
371–376
18. Vojtíšek, Z.: Cesta Slova života. Malá historie největšího
společenství hnutí víry, Dingir, 2008, roč. 11, č. 2, s. 56–59
19. Bubik, R.: Curriculum vitae Milana Bubana, Historie letničního
hnutí V. Autentické dokumenty, Křesťanský život, Albrechtice, 2007, s.
371–376
20. Kadlec, O.: historie Prehistorie Křesťanské misijní společnosti,
roč. 1, č. 1, 1990, s. 2
21. Vojtíšek, Z.: Cesta Slova života. Malá historie největšího
společenství hnutí víry, Dingir, 2008, roč. 11, č. 2, s. 56–59
22. Dittrich, T.: Pár poznámek k Vodě života, Život víry, roč.
4. č. 7, 1993, s. 202–205
23. Gustafsson, O.: Seminář pro přípravu konference, Konference
o tzv. hnutí Víry, Letniční biblická akademie, Kolín, 19 –
22. 10. 1994
24. Spreading the Good Word, The Jerusalem Post, Wed, Sep 29, 2010 http://www.jpost.com/…Article.aspx?…
25. Dittrich, T.: Pár poznámek k Vodě života, Život víry, roč.
4. č. 7, 1993, s. 202–205
26. Historie církve Slova života v Brně, Slovo život, církev on
air – http://www.slovozivota.cz/…torie_cirkve
27. Dittrich, T.: AC2 → KS2, Život víry, č. 6, roč. 4, 1993, s.
171
28. Dittrich, T.: Rozhovor s Alexandrem Flekem, Život Víry, 1993,
č. 7, roč. 4, s. 199–202
29. Historie církve Slova života v Brně, Slovo život, církev on
air – http://www.slovozivota.cz/…torie_cirkve
30. Šrámková, J.: Překladatelé 21. století, Reflex, 14.04.2009
– http://www.reflex.cz/…aliteratura/
33439/prekladatele-21-stoleti.html
31. Vojtíšek, Z.: Kenneth E. Hagin a hnutí Víry, Společnost pro
studium sekt a nových náboženských směrů http://www.sekty.cz/…studie/6.pdf
32. Mlčení jen na jedné straně. Brněnští křesťané píší Ulfu
Ekmanovi, Život víry, 1993, č. 5, roč. 4, s. 137–138
33. Flek, A.: Odpověď na dopis. V Praze 15. února 1993 In:
Život Víry, 1993, č. 7, roč. 4, s. 219
34. Flek, A.: Ad Voda života. Nad vašimi dopisy, Život Víry, 1993, č.
7, roč. 4, s. 218–219
35. Konference o tzv. hnutí Víry, Letniční biblická akademie,
Kolín, 19 – 22. 10. 1994.
36. Dittrich, T.: Rozhovor s Alexandrem Flekem, Život Víry, 1993,
č. 7, roč. 4, s. 199–202
37. Dittrich, T.: Rozhovor s Alexandrem Flekem, Život Víry, 1993,
č. 7, roč. 4, s. 199–202
38. Dittrich, T.: Rozhovor s Alexandrem Flekem, Život Víry, 1993,
č. 7, roč. 4, s. 199–202
39. Dittrich, T.: Pár poznámek o Vodě života, Život Víry, 1993,
č. 7, roč. 4, s. 202–205
40. Dittrich, T.: Rozhovor s Alexandrem Flekem, Život Víry, 1993,
č. 7, roč. 4, s. 199–202
41. Dittrich, T.: Pár poznámek o Vodě života, Život Víry, 1993,
č. 7, roč. 4, s. 202–205
42. Snad zůstalo i dobré ovoce. Rozhovor s Alexandrem Flekem,
Dingir, roč. 11, č. 2, 2008, s. 57
43 Vojtíšek, Z.: Cesta Slova života, Dingir roč. 11, č. 2, s.
56–57
44 Gustafsson, O.: Referát, Konference o tzv. hnutí Víry,
Letniční biblická akademie, Kolín, 19 – 22. 10. 1994.
45. Vojtíšek, Z.: Cesta Slova života. Malá historie největšího
společenství hnutí víry, Dingir, 2008, roč. 11, č. 2, s. 56–59
46. Dittrich, T.: Můžeme toho v Evropě opravdu hodně změnit,
říká švédský pastor Ulf Ekman, Život víry, 2006, č. 12, roč. 17, s.
4–6
47. Dittrich, T.: Důrazy Ulfa Ekmana v Brně, Život víry, 2006,
č. 12, roč. 17, s. 7–8
48.Hoffman, P.: Kam kráčíš, Uppsalo? Život víry, 2006, č. 12, roč.
17, s. 8–9
49. Rozhovor s biskupem Apoštolské církve Rudolfem Bubikem pro
portál Echo, 15. 9. 2005 – http://www.apologet.cz/?…-
a-charismatickych-uskupeni/page/2
50. Dittrich, T.: Mí Pražané mi rozumějí? Život víry č. 7/8, roč.
11, 2000, s. 9 – 11
51. Křesťanská základní škola v Brně, Slovo života,– http://www.slovozivota.cz/…_kola_v_brne
52. Remeš, P.: Překlady Bible v 21. století, diskusní fórum
Christnet, 14.4.2009 19:28 – http://www.christnet.cz/…rispevek.asp?…
53. Historie Slova života v Brně, Slovo života – http://www.slovozivota.cz/…torie_cirkve
54. Michal Vaněk: Registráciou Cirkvi Slovo života dochádza
k väčšej jednote, tvorí sa spoločná vízia, Křesťan dnes, 27.
srpna 2010 – http://cs.christiantoday.com/…adza-kvacsej-
jednote-tvori-sa-spolocna-vizia/17187.htm
55. Livets Ord Theological Seminary, Pastorační Vzdělávací Program
II, http://www.loteol.se//default.aspx?…
56. Si pripravený? Biblické centrum slovo života Bratislava –
Stredná Európa 15. septembra 2011 – 18. mája 2012 – http://www.slovozivota.sk/…stuff/BS.pdf
57. Jak to bylo s Nickem Vujičičem? Slovo života, http://www.slovozivota.cz/…_vujicicem_0
58. Zpravodaj křesťanského společenství Reach Out For Christ Zlaté
Hory, duben 2005, http://slovologos.sweb.cz/…_04_2005.pdf
59. Polemika kolem Steva Rydera, dopis M. Poly, Život víry, roč. 4, č.
1, 1993, s. 5–9
60. Polemika kolem Steva Rydera, Život víry, ročník 4, leden 1993, s.
5 – 9
61. Drápal D.: Varování před varováním – http://dan.drapal.org/index.php?…
62. Aleluja R.O.F.C. – http://www.rozmer.sk/…ideo/view/42
63. Zpravodaj křesťanského společenství Reach Out For Christ Zlaté
Hory, duben 2005, http://slovologos.sweb.cz/…_04_2005.pdf
64. Kdo jsme, Nový Život – http://www.novyzivot.cz/?…
65. Minarik, G.: KS a Slovensko, Života víry roč. 6, č. 11, 1995, s.
326
66. Dittrich, T.: KS a Slovensko, Života víry roč. 6, č. 11, 1995, s.
326
67. Kořínek, M.: Cílem je rozpuštění, Dingir roč. 11, č. 2, 2008,
s. 58–60
68. Církev živého Boha – http://www.cirkevzivehoboha.cz/…-cirkve.html
69. Církev Nová naděje – organizace – http://www.nova-nadeje.cz/Organizace.htm
70. Cesta Panujícího – Olomouc – http://www.cestapanujiciho.cz/
71. 2× VIDEO: když boží království vaří, smaží a paří,
Týden.cz – http://www.tyden.cz/…i_65276.html
72. Holy Ghost End Time Ministries Int – http://www.holyghost.cz/
73. Stanovisko Rady Církve bratrské k Torontskému požehnání,
Rada Církve bratrské, září 1995 – www.cb.cz/…/tor_poz.doc