O věčném Božím předzvědění a vyvolení
V poslední době se mezi křesťany dostávají na přetřes otázky o Božím vyvolení a vykoupení. Zde je překlad XI. článku Formule svornosti „O věčném Božím předzvědění a vyvolení.“ Toto krédo je v podstatě sumarizací Lutherova učení, které je tvořeno sbírkou základních teologických spisů luterské reformace. Pomůže nám nahlédnout, jak toto téma chápe luterská tradice a jistě nejen ona.
O věčném Božím předzvědění a vyvolení
O tomto článku není zjevného rozporu mezi teology augsburského vyznání. Avšak proto vysvětlujeme v tomto spise i tento článek, neboť je v něm mnoho potěšení, když se jím správně zachází, tak proto, aby se předešlo v budoucnu pohoršujícím debatám.
Affirmativa
Čisté, pravé učení o tomto článku.
1. Předně třeba usilovně dbát na to, že je rozdíl mezi praescientia et praedestinatione, to je mezi předzvědění a věčným Božím vyvolením.
2. Neboť předzvědění Boží znamená, že Bůh o všem ví dřív, než se stane; jako je psáno: „Ale je Bůh na nebi, který vyjevuje tajemství; On dal vědět králi Nebukadnesarovi, co bude v posledních dnech“ (Dán. 2, 28).
3. Toto předzvědění se vztahuje i na zbožných, i na špatných. Avšak ono není příčinou zla, ani hříchu, ani páchaných nepravostí (což pochází původně od ďábla a ze špatné, převrácené lidské vůle), ani jejich zatracení, za což jsou si sami vinni, ale jej pouze řídí a určuje mu hranici trvání. A vše, bez ohledu na to, že je něco špatné jako takové, má posloužit k spáse Jeho vyvoleným.
4. Avšak praedestinatio, čili věčné Boží vyvolení, se týká pouze pobožných a milých dítek Božích, je příčinou jejich spásy, kterou také připravuje a zařizuje vše, co k ní náleží. Na tomto je naše spása tak mocně založena, že ji „pekelné brány nepřemohou“.
5. Toto nelze vykoumat v tajném Božím rozhodnutí, ale jej lze najít v slově, ve kterém je vyjevené.
6. Boží slovo nás však vede ke Kristu, který je „Knihou života“. V ní jsou všichni zapsáni a vyvolení, kteří mají být navěky spaseni, jak je psáno: „Vždyť ještě před stvořením světa vyvolil nás v Něm (Kristu)“ (Efez. 1, 4).
7. Kristus volá k sobě všechny hříšníky a slibuje jim občerstvení. A opravdu chce, aby všichni lidé přišli k Němu a dali si pomoci. Nabízí se jim v slově a chce, aby Ho slyšeli a nezacpávali si uši ani nepotupovali slovo. K tomu slibuje moc a účinkování Ducha svatého, Boží pomoc vytrvat a dosáhnout věčné spasení.
8. Proto o tomto našem vyvoleni k věčnému životu nemáme soudit ani podle rozumu, ani podle zákona Božího, což by nás mohlo svést buď do divokého, bezuzdného, epikurejského života, nebo do zoufalství, a vzbudit v lidských srdcích škodlivé myšlenky; totiž aby si mysleli, a takovým myšlenkám by se nemohli ubránit, dokud by poslouchali svůj rozum: jestliže mě vyvolil Bůh k blaženosti, tak nemohu být zatracen, ať dělám cokoli, a naopak: pokud nejsem vyvolen k věčnému životu, tak mi nic nepomůže, i kdybych dobře dělal. Všechno je nadarmo.
9. Ale o tom se třeba poučit ze svatého evangelia Kristova, ve kterém (Řím. 11,32) je jasně potvrzeno, že „zavřel Bůh všech pod neposlušnost, aby se nad všemi smiloval“ a že "nechce, aby někdo zahynul, ale aby se každý kál a věřil v Ježíše Krista "(Ezech. 18, 23; 33; 11; 2. Petra 3,9; 1. Jan 2,2).
10. Kdo se tedy zabývá zjevnou Boží vůlí a sleduje postup svatého Pavla v dopise Římanům, který vede lidi nejprve k pokání, poznání hříchů, k víře v Krista, k Boží poslušnosti a až pak mluví o tajemství věčného Božího vyvolení, tomu je toto učení užitečné a ho potěšuje.
11. To, že je „mnoho povolaných a málo vyvolených“ netřeba chápat tak, jakoby Bůh nechtěl každého spasit. Příčina je v tom, že nebo nechtějí vůbec poslouchat slovo Boží, nebo jím drze opovrhují, zatvrzují si uši a srdce a tak lemují Duchu svatému jeho cestu, takže nemůže v nich jednat své dílo. Nebo i když ho slyšeli, znovu ho vypustí z mysli a nedbají na něj. Na tom však nemá vinu Bůh ani Jeho vyvolení, ale jejich zloba.
12. Křesťan má přijmout článek o věčném Božím vyvolení tak, jak je zjeven v Božím slově, které nám představuje Krista jako „Knihu života“, kterou nám otevírá a vyjevuje kázáním svatého evangelia, jak je psáno: „Kterých předurčil, ty také povolal“ (Řím. 8,30). V Něm máme hledat věčné vyvolení Otcovo, které ustanovil ve svém věčném Božím rozhodnutí, že nikoho nespasí kromě těch, kteří znají Krista, Jeho Syna, a opravdově věří v Něj. Třeba se vzdát jiných myšlenek, které nepocházejí od Boha, ale z vnuknutí zlého nepřítele. Takovými myšlenkami se opovážil tento nepřítel člověka oslabit nám potěšení nebo zcela vzít skvělou útěchu, kterou máme v spasitelném učení, když víme, že jsme vyvoleni k věčnému životu jedině z milosti, v Kristu, bez jakýchkoliv našich zásluh, a že nás nikdo nemůže vytrhnout z jeho ruky. Toto milostivé vyvolení nám nezaslibuje jen pouhými slovy, ale potvrzuje přísahou a zpečetil svátostmi. Na ně se můžeme rozpomenout ve svých největších pokušeních a jimi se utěšovat a tím uhasit ohnivé střely ďáblovy.
13. Přitom máme se všemožně snažit žít podle Boží vůle a upevňovat své „povolání“, jak napomíná svatý Petr (2.Petra 1,10), a zejména vytrvat při zjeveném slově, které nás nemůže klamat a ani nelže. Nemá příčinu k malomyslnosti ani k volně žijícímu a nevázanému životu.
Antithesis nebo negativa.
Falešné učení o tomto článku
Proto věříme a tvrdíme, že když se učení o milostiplném vyvolení Božím k věčnému životu káže tak, že se jím znepokojení křesťané nemohou potěšit, ale zmalomyslnět nebo si zoufají, nebo posiluje nekajících v jejich svévoli, takové učení se nepodává v souhlasu s Božím slovem a boží vůlí, ale podle lidského rozumu a vnuknutím zlomyslného satana. Protože vše, co je napsáno (jako svědčí apoštol), je napsáno na naše poučení, abychom měli naději v trpělivosti a v útěchu Písma. Proto zavrhujeme tyto bludy:
1. Učení, že Bůh nechce, aby všichni lidé činili pokání a věřili evangeliu.
2. Také, že když nás Bůh k sobě volá, nechce opravdu, aby všichni lidé přišli k Němu.
3. Také, že Bůh nechce, aby byl každý spasen, ale že některé bez ohledu na jejich hříchy, jen podle své rady, předsevzetí a vůle určuje na zatracení, aby nemohli být spasení.
4. Také, že příčina Božího vyvolení není jen Boží milosrdenství a nejsvětější zásluhy Kristovy, ale že i v nás samých je příčina, pro kterou nás Bůh vyvolil k věčnému životu.
Toto všechno jsou rouhavé, pohoršlivé, falešné učení, což připravují křesťanů o veškerou útěchu, kterou mají v svatém evangeliu a v přijímání svátostí; proto se nemají trpět v Božích církvích.
Toto je krátké a jednoduché vysvětlení sporných článků, o kterých se za jistý čas teologové augsburského vyznání hádali a o nich protichůdně učili Z tohoto každý jednoduchý křesťan může pochopit podle slova Božího a podle svého prostého Katechismu, co je správné a co ne. Zde se nejen čisté učení předkládá, ale se také odmítá a zatracuje falešné učení, které odporuje čistému učení. Tím se od základu odstraňují vzniklé pohoršující rozpory.
Všemohoucí Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista ať nám udělí milost svého Ducha svatého, abychom v Něm byli všichni jednotní a v takové křesťanské a Jemu milé jednotě pevní a vytrvalí.
Amen.