Udílení (impartation) duchovních darů

Věří Assemblies of God v praxi některých křesťanů, kteří tvrdí, že mají schopnost udělit specifické duchovní dary skrze vzkládání svých rukou na jiné?
Praxe údajného udělování duchovních darů skrze vzkládání rukou není v letničních kruzích ničím novým. Assemblies of God čelily vlivem této nauky v průběhu 40. let téměř rozdělení. Tato nauka a praxe patřila mezi klíčové doktríny krátce působícího hnutí, které se nazývalo Nový řád Pozdního deště.
Tato chybná praxe, která obvykle začíná vzkládáním rukou, je většinou doprovázena proroctvím o darech Ducha a službě, kterou skrze to Bůh uděluje věřícímu, na něhož jsou ruce vloženy. Taková praxe vychází ze špatného chápání samotných účastníků, kteří věří, že se jedná o lepší pochopení ordinační praxe, která je vykonávána pouze skrze modlitbu a vzkládání rukou a neobsahuje prorocké označení služby a duchovního daru, který by měl ordinaci provázet. Nicméně podle Písma jen Duch a pouze Duch uděluje své dary Duchem naplněným věřícím.
Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. (1 Kor. 12:8–11).
Když Duch uděluje svůj dar, až teprve následná služba potvrdí, zda se v dané službě podílí něco nadpřirozeného a nejde jen o přirozený talent. Je-li člověku oznámeno, že dostal konkrétní dar, může jej to vést spíše ke snaze konat věci z jeho přirozených schopností, než z nadpřirozeného zmocnění Ducha.
K nejúčinnějšímu zmocnění Duchem svatým dochází tehdy, pokud příjemce není zaujat tím, co on, či ona může skrze Ducha vykonat, ale když je věřící nadpřirozeně Duchem použit způsobem, který přesahuje veškeré lidské nadání nebo záměry. Ti, kteří praktikují vzkládání rukou spolu s domnělým prorockým označením duchovních darů riskují, že dávají „mluvené slovo“ na roveň Písmu. Pavel totiž korintské církvi řekl, že po proroctví by "ostatní měli rozsuzovat, co bylo řečeno“ (1 Kor. 14:29). Skutečnost, že Duch svatý člověka používá k mluvení Božího slova při konkrétních příležitostech, tohoto člověka ještě neopravňuje k tomu, aby v prorockých předpovědích mluvit rutinně, údajně z Ducha. Vzhledem k tomu, že Duch používá připravené nádoby skrze jeden, či více svých darů, Kristovo tělo pak duchovní obdarování rozpoznává a potvrzuje. Prediktivní proroctví o předávání duchovních darů diskredituje dílo Ducha, protože tyto dary pak nejsou vidět v praxi. Jen Duch svatý může udílet nadpřirozené dary. V Písmu neexistuje jediný záznam, že by člověk duchovní dary prorocky předával.
Zpráva Generální rady starších z roku 1949 sledovala učení a praxi v hnutí Pozdního deště, oddělující se od biblické pravdy, a rovněž tendenci k oslavování lidského ducha skrze poselství vyhlašující moc, výlučnost a duchovní dary. Assemblies of God věří, že Duch svatý propůjčuje duchovní dary a následně je potvrzuje nadpřirozenou evidencí. I když jsme nádobami připravenými k dílu Ducha, Duch svatý nespoléhá na to, že člověk vyhlásí dary, které On uděluje podle toho, jak se On sám rozhodl.