Katechismus o učeních rozdílu církve evangelické a římsko-katolické
Závěrka.
101. Čím sráží církev římská vzdor vším učením bludným předce evangelickou?
Ona dokazuje stále z novu: že učení evangelické jest nové, a již proto falešné, ona ale že má staré, a tudíž pravé učeni.
102. Co máme o tom držeti?
Jest to právě naopak. Neboť právě evangelíci zjevně staré učení písma svatého, od katolíků novým ustanovením potlačené, opět na světlo vynesli jasné.
103. Co máte pak odpovědi ti, táží-li se vás katolíci: Kde byla církev vaše před Lutherem a Kalvínem?
Církev naše byla zde za čas svatých apoštolův; byla zde po všecky časy, v kterýchž praví křesťané u víře žili, bojovali a zemírali; neboť bývalo takových křesťanův evangelických po všecky časy, ať by si i v skrytosti tiché chodili, aneb jako věřící starého zákona byli pronásledováni, co kacíři nenáviděni a zavražděni.
Žid. 11, 36—40. Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři. Kamenování jsou, sekání, pokoušíni, mečem zmordováni, chodili v kožich ovčích a kozelčích, opuštěni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno; jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země. A ti všickni svědectví dosáhše skrze viru, neobdrželi zaslíbeni: proto že Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.
104. Co máte jim odpovědíti, předhazují-li nám: že nejsme mezi sebou jednostejní?
Že i na jejich straně nikdá dokonalé nebývalo jednoty, protože ve všech stoletích dílem v míře rovné uznané církevní hlavy vyučovací, dílem sněmy rozličných krajin a časův, a posléz i papežové sobě odporovali. Za druhé, že každá církev zde na zemi jest nedokonalá; a za třetí, že i vyznavači knihy církve evangelické vykazují srovnalost ve všech věcech hlavních.
105. Jaký jest pak obsah veškerého učení posavádního?
Evangelíci nejen přiznávají se k písmu svatému, nýbrž mohou i ve všech částích dokázati své učeni z písma svatého, a jich vyznávací knihy pouze vyšly z písma svatého. Ale učení římsko-katolické církve vězí ve všech uvedených částkách hlavních v uvažitelných a nebezpečných bludech, a mnohokrát odporuje slovu Boha živého.
106. Co pravil nejhorší nepřítel církve evangelické Doktor Ek, r. 1530 v Augsburku popředení vyznání augsburského?
S otci církevními, důvěřoval bych si, je vyvrátiti, nikoliv ale písmem.
107. Co vynesl na to Vilém, vévoda katolický z Bavor?
Tak právě slyším: Evangelíci sedí v písmě, a my vedle něho.
108. A co přidal k tomu katolický biskup z Augsburku Kristof ze Stadiona?
Jest všecko, což čteno čistá a neomylná pravda.
109. Kteréž zaslíbení může sobě tudíž přivlastniti církev evangelická?
To zaslíbení Páně Mál. 16, 18: Že brány pekelné nepřemohou církev jeho evangelickou; a Mat. 28, 20: A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.
___
1.
Hrad přepevný jest Pán Bůh náš,
Zbroj výborná i síla;
Onť nás chrání když satanáš
Proti nám své vysílá.
Ten starý nepřítel
Zkazitby nás chtěl;
Moc a mnohá lest,
Hrozná zbraň jeho jest,
V světě nemá rovného.
2.
Nástroj lidský jest v tom špatný,
Snadnit' jsme my k zmožení;
Než hájí nás rek udatný,
Jejž Bůh nám dal k spasení.
Kdoby len byl nevíš?
Jest Kristus Ježíš,
Bůh a Pán všeho,
A neníť jiného
Ten plac jistí obdrží.
3.
Byť svět plný i ďáblů byl,
Chtějících nás shltiti,
Však žádnýby z nás neubyl,
Musejíť odstoupiti.
Kníže světa toho,
Ač bouří mnoho,
Co chce nespraví,
Soud Boží ho dáví,
Slovíčko jej porazí.
4.
Ďábel, svět musejí jistě
Ustoupit slovu jeho;
Neb s námi jest v každém místě,
Pán s dary Ducha svého.
Přijdeliť na zmatek,
Čest, hrdlo, statek,
Nechť sobě mají,
Nic tím nezískají,
Nebes nám však nechají.
Luther.
Tiskem J. F. Steinhausa (D. B. a T. G. Wiemanna) v Barmenu