Katechismus o učeních rozdílu církve evangelické a římsko-katolické
Část VII.
O smíšených manželstvích.
96. Při kteréž příčině mají okázati křesťané evangeličtí zvláštní zavázanost, že si velice vážejí požehnáni reformace?
Při otázce o smíšených manželstvích.
97. Co máme o nich držeti?
V pravidle jsou uvažitelné, často nebezpečné, pročež obě církve mají příčiny, nutně jich se varovati.
98. Má-li křesťan evangelický, vstupující ve smíšené manželství, slíbiti, že dítky jeho se stanou katolické?
Nikoliv, neboť tímto zapírá svou víru evangelickou, nejdražší dědictví, jehož od svých předkův byl obdržel.
99. Jak se má chovati křesťan evangelický, pakli by předce takto byl slíbil?
Jak mile byl poznal hříšnosti toho slibu, jest povinen, zvrátiti téhož, a neodejímali dítkám svým požehnání církve evangelické.
100. Proč nemá připustiti křesťan evangelický, aby jeho o dílky nebyly vychovány v církvi katolické?
Církev evangelická nezatracuje svých bratru katolických. Než ale otci a matce nemá nic více na srdci ležeti, jako pravé dílek svých spasení. Jelikož tuze velice obtíženo jest těmto dítkům v církvi katolické pro všecky její bludy a nadužívání, aby přišly k pravému poznání spasení, jako v církvi evangelické: tedy nemají rodičové dítek svých dávati v nebezpečenství, aby musely zbaveny býti pravé útěchy a opravdového posilnění v životě a v smrti; křesťan evangelický má mnohem více se o to starati, aby cesta k spasení, bez toho tak úzká a tak příkrá, se více ještě nezatemňovala dítkám lidskými ustanoveními, aby se jim mnohem více požehnání věčného slova Božího čistého nezrušeně v církvi evangelické přinášívalo.