Alan Vincent, apoštol Království nyní?
Analýza věrouky Alana Vincenta
Josef Marván
Abstrakt
Učení Alana Vincenta lze shrnout následovně: Bůh ustanovil člověka jako vládce nad stvořením. Člověk se v ráji rozhodl pro nezávislost na Bohu, upadl do hříchu a tím předal vládu nad stvořením satanovi, který se tak stal „právoplatným“ vlastníkem celé země. Protože Bůh toto satanovo „vlastnické právo“ respektoval, Ježíš svojí obětí zaplatil satanu, a tak od něj člověka i s celým stvořením vykoupil. Zároveň svojí obětí utišil Boží hněv. Po své smrti na kříži byl Ježíš ještě na tři dny svržen do hlubin běsnícího pekla. Během těchto tří dnů v pekle bylo z Ježíše vytvořeno zcela nové pokolení, neboť vstal z mrtvých jako zcela odlišná osoba od té, která zemřela na kříži. Při znovuzrození se člověk rodí do tohoto „nového druhu lidství“ a získává tak „Boží přirozenost“, je považován za zcela mrtvého, „vymazaného“, a jeho tělo a osobnost jsou nyní používány a řízeny Bohem.
Ježíš během svého pozemského života byl sice Bohem, ale moc svého božství během své služby ani jednou nevyužil. I vědomí jeho božství spočívalo pouze ve víře založené na porozumění Písmu a vnitřním svědectví Ducha svatého. Veškeré zázraky, které konal, jakékoli vystoupení proti moci ďábla, nebylo činěno v moci Ježíšova božství, ale vírou a vytrvalou modlitbou, v moci poslušného bezhříšného člověka naplněného Duchem svatým.
Když člověk uvěří v Ježíše Krista, narodí se jako Boží dítě, ale zatím není Božím synem. Do podoby syna musí nejprve dorůst vírou. Křesťan, který dorostl do synovství, je duchovně dospělý, jeho život vykazuje stejné znaky, jako život vzkříšeného Ježíše a plně si nárokuje své duchovní dědictví. Zdrojem víry je Bůh, který je sám „dokonalým věřícím“, který věří ve své vlastní slovo. Začne-li věřící hovořit a myslet pozitivně, eliminuje tím v sobě veškerou nevěru a začne do něho proudit Božský život, který víru produkuje. Tato víra je ze své podstaty mocí, skrze kterou lze přivést do reality jakoukoli věc, ať minulou, přítomnou i budoucí, neboť tyto jsou již Bohem nadčasově stvořeny. Věřící svým synovstvím nabývá práv, která má nyní vírou prosadit. Jde o právo okamžité odpovědi na modlitbu, o právo vlastnit svět, o právo na uzdravení a o právo na odškodnění a náhradu za zkoušky a újmu, kterou způsobil satan. Právo o náhradu má být vymáháno před Božím soudem.
Hlavním významem znovuzrození není odpuštění hříchů, ale vstup do Království, které je definováno jako místo, kde se naplňuje Boží vůle. Království se vyskytovalo již v ráji, v době Starého zákona a v novozákonní době se má zjevit ve své plné slávě a moci. Jeho sláva a moc nemá být jen duchovní, ale i fyzická. Až Království ovládne celý svět, navrátí se do něj Ježíš a usedne na trůn jako král. Klíčovou oblastí Království je autorita. Ta je slovy samotného Vincenta „despotická“, hierarchická a vychází de facto z absolutního podrobení se nejen Bohu, ale i jím delegovanému člověku. Tato „vážnost a tvrdost“ autority je vyvážena zjevením otcovství (jak Božího, tak lidského), takže se jí věřící podrobuje dobrovolně a s radostí. Bez správného systému autorit nemůže Království fungovat. Kdo by tuto autoritu nerespektoval, toho je třeba odstranit.
Posláním církve je násilně ničit ďáblovo království a na takto získaném místě ustanovovat království Boží. Strategií ustanovování Království je přeměna denominací do smluvních společenství, vedených otcovským vůdcem, který má být podporován staršími, neboť vůdce je hlavou, a starší jsou rameny. Vůdce přijímá od Boha vizi a předává jí ostatním, kteří jsou mu plně poddáni a vykonávají jeho vůli. Má-li být vize naplněna, musí být většina společenství v jednotě, poslouchat a podporovat svého vůdce.
Život opravdového věřícího i církve spočívá v neustálém boji se satanem a jeho anděly, kteří se různým způsobem snaží postup Království zastavit.
Obsah
1. Životopis
2. Christologie
2.1 Ježíšovo božství
2.2 Ježíšovo lidství
2.3 Ježíšovy skutky
3. Soteriologie
3.1 Pád člověka
3.2 Teorie výkupného ďáblovi
3.3 Dvě stránky vykoupení
3.4 Nový druh Ježíše a nový druh lidí
3.5 Znovuzrození
3.6 Synovství
4. Víra
4.1 Boží víra
4.2 Jak získat víru
4.3 Jak působí víra
4.4 Nevěra
5. Práva věřícího
5.1 Právo na vyslyšení modliteb
5.2 Právo vlastnit svět
5.3 Právo na uzdravení
5.4 Právo na odškodnění a náhradu
6. Boží Království
6.1 První fáze Království
6.2 Druhá fáze Království
6.3 Třetí fáze Království
6.4 Čtvrtá fáze Království
6.5 Království v reflexi evangelikální a letniční teologie
7. Autorita
7.1 Boží vládní autorita
7.2 Autorita Božího slova
7.3 Autorita svědomí očištěného Božím slovem
7.4 Delegovaná autorita
7.5 Smluvně ustanovená autorita
7.6 Úcta k rodičům
7.7 Funkční autorita
8. Církev
8.1 Smluvní společenství
8.2 Úloha struktury
8.3 Otcovství jako vůdcovství
8.4 Jednota
8.5 Pohled na současné církve
9. Učení o satanu a démonech
9.1 Království Zlého
9.2 Teritoriální duchové a druhy démonů
9.3 Duchovní boj a práva démonů
10. Závěr
1. Životopis
Alan Vincent je v současné době jedním z nejvlivnějších stoupenců Nové apoštolské reformace, zaujímající prominentní postavení mezi řečníky na křesťanských konferencích a seminářích v České republice. Těší se reputaci Božího muže, který již přes čtyřicet let působí jako kazatel, učitel a apoštol v mnoha zemích na více kontinentech světa (Indie, Afrika, Evropa a USA).
Před svým obrácením pracoval jako vědec v oblasti fotografického průmyslu, kde na základě svědectví svého kolegy uvěřil Kristu. V roce 1958, krátce poté, kdy se stal křesťanem, prožil povolání k misii v Indii, kam o pět let později, se svou těhotnou manželkou a malým dítětem, odjel. Dalších třináct let pracoval v Bombaji.
Od počátku své misie byl těžce nemocný. Jeho přežití nezřídka záviselo na schopnosti jeho ženy včas zastavit krvácení. Po několika letech nemoci skrze spisy Smitha Wiggleswortha a osobní duchovní prožitek uvěřil, že je zdráv, a ve víře o tom začal vydávat svědectví. Symptomy nemoci u něj však ještě dalších pět let přetrvávaly (do roku 1974).[1]
Svoji misi vidí zpočátku jako neúspěšnou. Všude kolem pozoroval démonickou aktivitu, zatímco za jediné světlo ve městě považoval svůj baptistický sbor. K průlomu došlo až tehdy, když jej navštívil muž, který mu donesl knihu misionáře Dr. E. Stanley Jonese. „Neotřesitelné království a neměnný člověk“. Muž mu řekl, že „knihu musí přečíst, věřit jí a kázat ji.“ Když Vincent poslechl, došlo u něho ke změně:
„Začal jsem vidět království. Pochopil jsem, co to je království. Začal jsem kázat království. Další lidé mě v tom následovali a dnes společně postupujeme v království kupředu. První věc, která se stala, byla ta, že se náš sbor změnil v živou, mocnou a efektivní církev. Zázraky se staly běžnými. Démonicky posedlí šílení lidé běželi na naše shromáždění. Napomenul jsem démona ve jménu Ježíše a oni padali před shromážděním na zem. Démoni vyšli a lidé byli slavně osvobozováni a změněni. To se dělo ve sboru, který býval respektovaným baptistickým sborem. Teď už sbor nebyl tak respektovaný, ale o to více byl biblický.“[2]
Když ukončili svoji misijní činnost v Indii, přestěhovali se Vincentovi do Hertfordshiru v Anglii, aby zde zakládali sbory. Zároveň spolupracovali s evangelistou Reinhardem Bonkem, který působí v Africe. Od roku 1991 žijí Vincentovi v San Antoniu v Novém Mexiku. Mají tři dospělé děti a sedm vnoučat.“[3]
Vincentovi v posledních třech letech vyšla v češtině řada knih. Jeho vliv na české křesťany začal již v polovině devadesátých let, kdy bylo v časopise Apoštolské církve „Život v Kristu“ otištěno jeho vyučování o autoritě. V té době bylo v Apoštolské církvi respektováno reformační pojetí autority, církev se ještě neotevřela argentinskému probuzení a skupinkovému hnutí, a proto radikální učení o autoritě, jak ho známe z pozdějšího pojetí Nové apoštolské reformace, mohlo vyznít uším českého křesťana značně kontroverzně. Nicméně početní růst sborů tohoto typu zasliboval tento model vyzkoušet. Byl si toho vědom i šéfredaktor časopisu a biskup Apoštolské církve v jedné osobě, který poznamenal:
„Jeho [Vincentova] přednáška je značně netypická a je možné, že vyvolá různé ohlasy. Bratři z Polska ji však přijali a začali podle ní jednat. Neříkám, že je to pouze proto, ale dnešní letniční církev v Polsku má kolem 20 000 členů v asi 170 sborech.“[4]
Není to ovšem jen netypické učení o autoritě. Jak se snaží zdokumentovat tato studie, Alan Vincent má netypické pojetí mnoha podstatných témat rozvíjených v rámci systematické teologie. Specificky chápe Kristovo božství a lidství, rozvíjí originální učení o stvoření, vykoupení, církvi, eschatologii apod. Toto Vincentovo učení je jeho stoupenci chápáno jako „prorocké zjevení“, které je má vést k tomu k tomu, aby se dostávali do hlubší zralosti a porozumění života a služby v Království. Jeho posluchači jsou skrze jeho vyučování vyzváni, aby „jako synové Boží rozšířili své myšlení“ a „aby Boží lid v České republice vstoupili v plnosti do svého dědictví a stal se tak mocným nástrojem šíření Božího království.“[5]