Biblická apologetika

Církev Slovo života a hnutí Víry

Kritka z křesťanské perspektivy

ZPĚV ULFA EKMANA MODLITBA ULFA EKMANA KÁZÁNÍ ULFA EKMANA

Zveřejněno na: „Das elektronische Informationssystem über neue religiöse und ideologische Gemeinschaften, Psychogruppen und Esoterik in Deutschland. Impressum Religio Jena, 1994–2010.“ http://www.religio.de/

Hnutí Slovo víry pochází z náboženského hnutí, které vzniklo na půdě křesťanské církve. Je známo též pod jmény „Evangelium prosperity“, „hnutí Víry“ nebo „Kázání víry“.

Za zakladatele a vůdce teologie prosperity je všeobecně považován americký kazatel Kenneth E. Hagin. Od počátku sedmdesátých let stál Kennath Hagin jako vedoucí osobnost v čele biblického studijního střediska zvaného „Rhéma“, které je rozsáhlým vzdělávacím Institutem a Biblickou Školou v Tulse, Oklahoma, USA. Haginovo učení bylo rozšiřováno časopisem „Slovo víry“ (The Word of Faith) a dalšími publikacemi. K význačným kazatelům tohoto hnutí patří také Kenneth Copeland, Jim Kaseman a John Brandström.

Slovo života ve Švédsku a v Dánsku

V roce 1983 vznikla ve Švédské Uppsale nadace (středisko) zvané „Slovo života“, v jejímž čele stojí od počátku švédský kazatel Ulf Ekman, vedoucí muž teologie prosperity v celé Skandinávii. V letech 1981–82 Ulf Ekman studoval na Haginově biblické škole v USA. Shoda názorů mezi americkou a skandinávskou větví teologie prosperity se zde projevuje ve vysoké míře.

Nadace „Slovo života“ je soukromou organizací, která je legálním vlastníkem všeho, co „Slovo života“ má. Jejím jménem je vyvíjena řada různých aktivit: vede shromáždění (sbor) věřících, biblickou školu, střední školu, mateřskou školu, nakladatelství atp. Sám Ulf Ekman je ředitelem biblické školy, ředitelem křesťanské školy Slovo života (Livets Ord), ředitelem nakladatelství „Slovo života“ a je též vedoucím redaktorem časopisů zvaných „Časopis pro vítězný život“ a „Slovo života“. Kromě toho vede i soukromou střední školu, která vznikla v srpnu 1990.

V současné době je toto hnutí „úspěšnější“ ve Švédsku než v Dánsku. Ve Švédsku má časopis „Slovo života“ 35 000 odběratelů a celé hnutí čítá ve Švédsku 200 odboček. V Dánsku se toto hnutí nazývá buď „Severojutské biblické středisko“, jehož sídlem je Hjörring, anebo se nazývá „Biblické středisko Rhéma v Horsensu“ nebo „Biblické vzdělávací středisko v Kodani“; toto středisko vede kazatel Jens Garnfeldt. Kromě toho je v Dánsku i několik malých skupin, které se nazývají bud „Strom života“, anebo „Středisko evangelia“ atp. Všechny tyto skupiny navazují na teologii prosperity. O některých základních tezích této teologie se nyní zmíníme.

Duch, duše a tělo

Teologie prosperity vytváří spíše volně se vyvíjející než pevně daný konzistentní systém. Člověk je podle ní definován jako „duch, který má duši a žije v těle“. Je zde položen důraz na jasné rozlišování mezi tělem a duší na jedné straně a lidským duchem na straně druhé. Identitu člověka vytváří jeho duch.

Při srovnávání s biblickým poselstvím zjišťujeme, že Bible mluví o člověku různým způsobem, avšak všechny tyto odlišné koncepce jsou v podstatě zajedno. Ani židovské ani křesťanské pojetí člověka nemluví o tomto ostrém rozlišování, tj. lidského ducha na jedné straně a lidské duše a těla na straně druhé. Tak tomu však je v teologii „Slova života“. Křesťanská víra ve stvoření zdůrazňuje naopak především integritu, tj. jednotu lidské bytosti, která může být chápána z různých hledisek: bud jako tělo, nebo jako duše, duch, intelekt, mysl, srdce atp. Z toho vyplývá, že tělo člověka není něčím „méně“ než jeho duše a duch.

Satanova přirozenost

Podle učení této teologie člověk, který není křesťanem, v sobě nese satanovu přirozenost, ale svým „obrácením“ nabývá přirozenosti Boží v oblasti svého ducha. Důsledkem toho je, že se duch člověka stává dokonalým a osvobozeným od hříchu.

Teologie prosperity předpokládá, že budeme zřetelně rozlišovat mezi světem fyzickým, tj. světem viditelným, a mezi neviditelným světem duchovním. S tím souvisí v teologii prosperity zřejmá tendence vyvozovat mnohé, zcela obyčejné, lidské a pozemské projevy jak o důsledky působení duchovních sil. Předpokládá se, že v duchovním světě platí řada zákonitostí, které je důležité znát a chápat.

K tomu u člověka dochází „obrácením“ a následným duchovním vybavením. Ty člověku umožňují získat vliv a moc v duchovním světe, který je širokým polem působnosti ďábla a jeho démonů. Křesťanu se tak dostává nejen možnosti, ale též práva být úspěšným ve všech oblastech života. V duchovním světě existují ovšem též i některé „blokády“, tj. zábrany, které je třeba nejdříve odstranit. Původcem těchto „blokád“ je ďábel se svými démony, kteří jsou skutečnou příčinou nemocí, chudoby a jakékoliv životní stagnace. Rozumová vysvětlování těchto věcí se nepřipouští.

Rozkazování démonům

Teologie prosperity trvá dále na tom, že Ježíš svěřil svoji moc křesťanům. Křesťané jsou tak povinni této autority a moci užívat vůči všem věcem, které lidé prožívají jako zlé; mají poroučet nemocem, chudobě, utrpení a neštěstí. Mají se však postavit i proti hrozbě války a proti levicovým politickým odpůrcům. Všechny tyto problémy prý vznikají z duchovních důvodů, tj. činností démonů. Podle učení teologie prosperity je dokonce i sám Ježíš závislý na tom, nakolik křesťané užívají jim svěřené autority a moci nad démony. Ježíš nemůže učinit nic více, než to, co už udělal, když svěřil svoji autoritu a moc těm, kdo v něho věří.

Slovo života a politika

Teologie prosperity je výrazem radikálního obratu „doprava“, a to jak v oblasti náboženské, tak i ve sféře politické. Podle slov Ulfa Ekmana jeho posledním cílem je, aby byla zlomena „socialistická duchovní moc, která chce vládnout, manipulovat lidmi, kontrolovat je a usiluje o infiltraci mezi švédské občany“. Ulf Ekman jde dokonce tak daleko, že se netají ani přáním, aby byla vybudována silná vojenská obrana s důstojníky, kteří – vedeni Duchem svatým – by měli být „daleko militantnější, než kdykoliv dříve“.

Tvůrčí moc lidského slova

Teologie prosperity klade důraz na to, že lidské promluvené slovo má tvůrčí moc, a proto její kazatelé víry zdůrazňují především prioritní význam, který je dáván prohlášením a rozkazům, jimiž se děje „svazování“ a „rozvazování“ v oblasti duchovního světa. Podle toho zvláště tak zvaný „zákon vyznání úst“ působí, že to, co bylo prohlášeno, či vyznáno, se stane. Vyznáním svých úst je člověk zavázán a svázán. Proto je prý nebezpečné vyslovovat jakákoliv negativní prohlášení, jako je na příklad povzdech „jsem nemocen“ anebo „cítím se zle“. Tím, že člověk tyto věty vysloví, sám si způsobí nemoc nebo jinou těžkost svého života.

Bohové jste

V roce 1986 se konala konference hnutí „Slovo života“, jejímž tématem tylo „BOHOVÉ JSTE“. Později pak, ještě dodatečně, vysvětloval Ulf Ekman, že prý se téma nemělo chápat doslovně. Avšak mnozí kritikové tohoto hnutí jsou toho názoru, že shora uvedená věta je vlastně nepominutelným důsledkem teologie prosperity, která to chápe tak, že se obrácením úplně mění přirozenost člověka, tj. místo dřívější přirozenosti satanovy se mu dostává přirozenosti Boží.

To je další nebiblické učení v rámci teologie prosperity. Ve své knize „Jiné evangelium“ „A Different Gospel“, ukázal její autor D. R. McConnell, že Kenneth Hagin byl ve velké míře inspirován americkým kazatelem Essekem W. Kenyonem (1867–1948). Ve svých knihách K. Hagin opakuje dlouhé pasáže z Kenyona, aniž je uvádí jako citáty. Také i hnutí „Slovo života“ navazuje na Kenyonovy knihy. Essek W. Kenyon byl na přelomu století inspirován tehdejším hnutím „Nové myšlení“, které se zrodilo v Bostonu. „Nové myšlení“ zdůrazňovalo ostrý protiklad mezi světem materiálním a metafyzickým; svět metafysický byl pro ně daleko důležitější.

Ježíš zemřel duchovně

Nauka o tom, že „Ježíš zemřel duchovně“ zapadá do celkové koncepce Kenyonova pochopení a výkladu Ježíšovy smrti. Kenyon učil, že Ježíšovo dílo smíření se mohlo začít uskutečňovat pouze v tom případě, že Ježíš zemřel na kříži duchovně; tím na sebe vzal satanovu přirozenost. Po tři dny až do svého vzkříšení byl Ježíš satanem v pekle mučen a trýzněn. Vzkříšením pak prožil „znovuzrození“, podobně jako je i dnes prožívají věřící lidé. Tím pak na sebe vzal božskou přirozenost.

Toto učení je jednoznačně nebiblické. Ukazuje, že „teologie prosperity má své kořeny ve výrazné dualistické filozofii“. Podle ní může totiž jen duchovní utrpení, ne utrpení fyzické, vést k duchovním výsledkům. Setkáváme se zde s naprosto nekřesťanským způsobem myšlení. Bible přece učí, že Kristus „v jednom těle na kříži“ (Ef 2, 14–16), ano – „v jednom těle“ – „odstranil zákon ustanovení a předpisů“ (Ef 2, 15) a tím též i zrušil nepřátelství mezi Bohem a člověkem. A kromě toho – jestliže někdo tvrdí, že „Ježíš umřel duchovně“ a tím přijal satanovu přirozenost, odmítá tím učení o Ježíšově božství.

Bůh je omezen ve své moci

Stejně problematickou je v teologii prosperity i koncepce modlitby. Vychází z toho, že Boží moc je omezena duchovními zákonitostmi, což znamená, že při modlitbě všechno záleží především na člověku, zda tyto zákonitosti pochopí a zda jich využije. V této teologii nezbývá mnoho místa pro Boží suverenitu, což ve svých důsledcích znamená, že Pán Bůh nemůže konat všechno, co by chtěl. Proto má podle teologie prosperity správné užívání „vyznání úst“ přednost před důvěrnou modlitbou k Bohu jako Otci, jemuž je možné všechno svěřit a vždy důvěřovat. Na rozdíl od tohoto nebiblického pojetí je nám v oblasti ryzí křesťanské víry darován také i neotřesitelný dar vztahu k Bohu jako k Otci. To je základním kámenem stavby našeho života víry. V modlitebním vztahu k Bohu jako k Otci může najít každý, kdo v Krista věří, plný pokoj.

Duchovní boj

Důraz na „duchovní autoritu“ věřícího člověka je jednou z klíčových myšlenek teologie prosperity. Člověk je zde chápán jako duchovní bytost. Proto je pro něho možné vstupovat do duchovního světa, ze kterého podnikají své bojové operace démoni, a může se odvážit vést válku proti satanově armádě duchů. Tím je věřícímu člověku dána i pravomoc lámat moc zlých duchů, kterou ovládali buď jednotlivou osobu nebo geografickou oblast, či dokonce abstraktnější fenomén, jako jsou například vysoké daně atp.

Zvláštním druhem vedení duchovního boje jsou takzvané modlitební porodní bolesti. K těm patří také i ničím neomezované a nezadržované křičení, vřískání nebo hlasitý „svatý“ smích modlící se osoby. Pro Ulfa Ekmana je dokonce tento druh modlitby důležitější než mluvení jazyky. Říká doslova toto: „V takové chvíli vkládá Duch svatý na lidi něco, co člověk prožívá jako fyzickou bolest; něco podobného, jako když žena rodí dítě. Když nás Pán vede touto cestou, může nám třeba přijít na mysl i to, že jsme ztratili zdravý rozum“… Převalujeme se po zemi, vřískáme úzkostí anebo kvičíme, jako když zabíjejí prase. To je ohromně mocná přímluvná modlitba, kterou ďábel nenávidí. Proto na nás křičí, že jsme blázni a fanatikové“.

Okultismus – gnosticismus

V teologii prosperity se dostává do středu všeho dění člověk. V důsledku toho na sebe bere i lidská modlitba charakter lidské manipulace v oblasti duchovního světa, a to se záměrem dosáhnout tak konkrétních výsledků v oblasti světa fyzického. Z tohoto teologického pozadí vyvozují někteří kritikové teologie prosperity, že pojetí modlitby zde nese rysy okultních prvků. Termín „okultní“ znamená „skrytý“. Lidé aktivní v oblasti okultismu se pokoušejí cestou různých praktik uvolnit skryté síly a dosáhnout tak vhledu do tajných duchovních zákonitostí. A právě to Pán Bůh podle Lv 19, 30 –31 a podle Dt 18, 10–12 svému lidu zakazuje.

Také i tak zvané „zjevené poznání“, na které klade teologie prosperity veliký důraz, je neprávem chápáno jako bezprostřední poselství od Božího Ducha přímo duchu lidskému. Toto „poznání“, jak říká teologie prosperity, odhaluje například, jak je třeba chápat daný text Písma. Samozřejmě, že potom ti, kdo nepatří k teologii prosperity, nemají toto „zjeveného poznání“.

Pastýřské rozhovory a případy odpadnutí

Hnutí „Slovo života“ má hierarchickou strukturu vedení. Každá kritika je důsledně potlačována. Hodlá-li některý člen vznést proti hnutí vážnou kritiku, smí předem vědět, jaké odpovědi se mu ze strany hnutí dostane. Teologie prosperity totiž učí toto: „Vážná kritika se rodí z ducha kritiky, kterého lze vlastně nazvat „duchem Jezábel“ (Zj 2,20), a to je duch démonský.

Při pastýřských rozhovorech s příslušníky tohoto hnutí vyšlo najevo, že někteří z nich trpí depresemi, pokoušejí se o sebevraždy, a proto musejí být v nepoměrně vysokém počtu posíláni do psychiatrických zařízení. Od roku 1988 je evidováno 16 případů sebevražd členů hnutí „Slovo života“. Pro dobu od 1984 – 1988 chybí evidence záznamů psychiatrických léčení.

Mnozí, kteří chtějí teologii prosperity obhajovat tvrdí, že taková statistika nic nedokazuje. Avšak řada lidí v Uppsale, kteří to prožili, nemají o hloubce a rozsahu problému pochyb. Potíže bývalých členů jsou velmi podobné. Jeden z důvodů vážných psychických problémů by mohl spočívat v uplatňování pozitivního vyznávání. Člověk by neměl negativně vyznávat nebo se negativně vyjádřit, protože by tím byl vázán. Ten, kdo již přijal modlitbu za uzdravení, by měl ústy „vyznat“, že je uzdraven, i když se necítí zdráv. Nad hříchy, selháními a nedostatky je třeba uplatnit autoritu, ne je vyznávat. Tak je jedinec sám vyslán do bitvy se svými myšlenkami, aniž by mu ostatní mohli pomoci.

Ovládání myšlenek, pocitů a těla je považováno za cestu k dokonalosti. Ale samozřejmě je mnoho těch, kteří se ve své opuštěnosti s tímto tlakem nevypořádají.

Mnozí kritici si myslí, že učení Slova života je jen pro silné. Avšak vytrvale bojovat se svými myšlenkami a odmítat je vyžaduje téměř nadlidské úsilí. K tomu ještě přistupuje skutečnost, že pokud věci nejdou jak mají, prožívá člověk pocit viny, neboť z Boží strany bylo již vše potřebné učiněno.

Jeden kritik poznamenal. „V teologii prosperity není vnější, fyzický svět skutečnou realitou a duchovní svět je plný nečistých duchů, ve kterém Bůh své děti ponechal samotné. Pokaždé, když máte pocit, že se setkáte s problémem – například s nemoci, únavou, depresí, úrazem, nebo čímkoliv jiným – je třeba zaútočit na duchovní svět. Musíte zmobilizovat všechnu svou duchovní sílu a odhodlání a přejít do agresivního protiútoku. Ale to je přesně ta věc, které nejste schopni – alespoň ne z dlouhodobé perspektivy.“

Křesťanská církev nebo sekta?

Teologové nejsou jednotní v názoru, zda lze sbory teologie prosperity ještě považovat za křesťanskou církev. Mnozí kritici poukazují na velký počet věroučných bodů, které se zde vyskytují, a které jsou na samé hraně toho, nebo až za tím, co lze z biblických a historických důvodů ještě nazvat křesťanstvím.

Ze všech těchto bodů je to v neposlední řadě názor, že křesťanská víra zaručuje bohatství a úspěch, což je z křesťanského pohledu zvláště neudržitelné. Jednoduše to není v souladu s mnoha oddíly Nového zákona (např. L 6, 20–26, 9, 23; F 14, 26). Tyto pasáže vyjadřují teologii kříže, bez které je křesťanská víra povrchní a špatná.

Nakonec je důležité zdůraznit, že kritici teologie neodmítají jednotlivé členy hnutí, ale věroučný systém počínaje jeho teologií až po jeho praktické důsledky.

Literatutura

• D.R. McConnell: „A Different Gospel“, Massachusetts 1988, deutsch: Ein anderes Evangelium? – Eine historische und biblische Analyse der modernen Glaubensbewegung, Hamburg 1990, ISBN 3–922–349–63–3 • Sven Reichmann:„Allt är inte Gud som glimmar“ (Es ist nicht alles Gott, was glänzt) 1990 (3. Auflage), Interskrift, Stockholm „Framgangsteologi i Sverige“ (Fortschrittstheologie in Schweden), EFS, Stockholm 1985, Stefan Bjuvsjv und andere. • „Tro pa Succes?“ (Glaube an Erfolg?) Red. Martin B. Christensen, Dialogcentrets forlag 1991. • Anders Bergem: „Himmelen pa forskud? Opgor med fremgangsteologien“ (Der Himmel im voraus zu bekommen? Bewältigung der Fortschrittstheologien). Credo 1988, Kobenhavn.

Poznámka redakce

Diese kritische Information faßt skandinavische Erfahrungen und die Kenntnisse des Dialog Centret Dänemark zusammen. Wir wollen unsere eserinnen und Leser gern über die Lage in den deutschsprachigen Ländern und in Osteuropa informieren und bitten daher dringend um Erfahrunsgberichte, Stellungnahmen und Kommentare.

Konference

• für Mitarbeiter des DCI Konsultation Landeskirchlicher Beauftragter (KLB) in Verbindung mit • Dialog Center International (DCI): Internationale Vkumenische Konsul Tation 13. – 16. März 1995. Rothenburg ob der Tauber • Konsultation Landeskirchlicher Beauftragter (KLB) in Verbindung mit Dialog Center International (DCI): Spezialkonsultation zur Wort des Glaubens- und Wohlstands-Theologie, 21. – 23. März 1995, in Berlin • Dezember-Seminar des Dialog Center International-Networks: Workshop und Austausch 8. und 9. Dezember 1995 in Aarhus, Dänemark • Konferenz des ABCD, A Buddhist-Christian Dialog, 7. Dezember 1995 in Aarhus, Dänemark • Konferenz der Community of St. Paul and St. Peter „Die Arbeit des DCI und der DCI-Partner in den früher kommunisti schen Ländern, vor allem in Rußland“,7. Dezember 1995 in Aarhus, Dänemark Příležitostní akce • Hinweise auf weitere empfehlenswerte Veranstaltungen anderer Veranstalter: Tagung der Eltern- und Betroffeneninitiative Berlin in Verbindung mit der Ev. Akademie Berlin und dem Provinzialpfarramt: Jugendreligionen und Politik 31. März – 2. April 1995, Evangelische Akademie Berlin • 20. Jahrestagung der Elterninitiative zur Hilfe gegen seelische Abhängigkeit und religiösen Extremismus (EI) „Sekten und Psychokulte als Heraus forderung für die freiheitliche Gesellschaft“ 23. – 25. Juni 1995, München