Boží království
Position Papers jsou oficiální stanoviska církve AoG, které byly vydány její Generální radou. K uskupení AoG se hlásí i Apoštolská církev v ČR. Toto prohlášení o Božím království bylo přijato Generální radou Assemblies of God 9–11. srpna 2010
Království Boží
S pojmy království Boží a království nebeské se často setkáváme v Písmu svatém, a tyto pojmy jsou často v současnosti křesťany používány. Přesto v použití těchto výrazů obvykle panuje nesoulad. Některé z těchto nesouladů jsou výsledkem drobné, odlišné interpretace některých bodů, ale některé jsou zásadní, odporující základním principům evangelikální a letniční víry. Proto je vhodné formulovat základní aspekty království Božího, které jsou společně sdíleny v Assemblies of God.
Gramatický význam pojmu království
Základním významem pojmů malkuth (hebrejsky) a basileia (řecky) je autorita, vláda nebo právo krále. Území, subjekt a činnost království jsou až jejich druhotným významem.
Boží království je sférou královské vlády (Žalm 22:28). Ačkoliv jsou padlí lidé ve vzpouře vůči Bohu a jeho autoritě, právem spadají pod Boží vládu (1 Jan 5:19, Zjevení 11:17,18). Muži a ženy se skrze víru a poslušnost vymaňují ze své neposlušnosti, jsou obnovováni Duchem svatým, a stávají se součástí a chodu Božího království. Ačkoliv k účasti na Božím království nejsou lidé přinuceni, toto království je zde přítomné bez ohledu na to, zda jej lidé rozpoznávají, či akceptují.
Království je popisováno různě: jako „království nebeské“ (Matouš 13:11), „království Boží“ (Marek 4:11), „Kristovo království a Boží“ (Efezským 5:5) a „království našeho Pána a jeho Mesiáše "(Zjevení 11:15). Ježíš o něm občas mluvil jako o "mém království "(Lukáš 22:30). Pavel s odkazem na Ježíše Krista mluvil o „jeho království“ (2 Timoteovi 4:1). Všechny tyto termíny odkazují na jediné království Boží.
Království Boží ve Starém Zákoně
Jednou se pojem „Království Hospodinovo“ vyskytuje ve Starém: Malkuth Yahweh (1 Paralipomenon 28:5). Existuje pak samozřejmě mnoho výskytů pojmu „království“ označující území nebo panství. „Panství“ nebo „vladařství“ je občas vyjádřením myšlenky Boží autority a moci (Žalm 22:28, 66:7, 103:19, 145:11–13). V celém Starém Zákoně (ale zejména v Žalmech a Prorocích) je zřetelně vyjádřena představa Boha jako krále, vládnoucího nad jeho stvořením a nad Izraelem. Ačkoliv Boží bezprostřední vláda královského majestátu je ve Starém zákoně jasně patrná, je zde také velký důraz na budoucí zaslíbení univerzální Boží vlády. Toto očekávání se často shoduje s mesiánským zaslíbením, spojeným s prvním i druhým příchodem (srov. Iz 9:6,7; 11:1–12; 24:21–23; 45:22,23, Zachariáš 14:9). Daniel popisuje Boží vládu jako „věčné panství“ a „království [které] přetrvává z generace na generaci.“(4:34).
Království v Novém Zákoně
Zatímco myšlenka univerzální Boží vlády prostupuje Starým Zákonem, království Boží dochází dalšího významu v učení a službě Ježíše, která začíná s proklamací, „blízko je království Boží“ (Marek 1:15; srov. Matouš 13:2; 4:17). Ačkoliv Ježíš nikdy jasně nevymezil pojem království, popsal jej v podobenství (Matouš 13, Marek 4) a jeho přítomnost prokázal mocí své služby. Když své učedníky vyslal k službě, pověřil je, aby provolávali blízkost království (Matouš 10:7, Lukáš 9: 2, 10:9,11). Každý popis Ježíše Krista jako Pána je připomínkou toho, že Kristus je vládcem v Božím království.
Z různých souvislostí slova království v evangeliích, je Boží vláda nahlížena jako [1] současná oblast nebo sféra, do níž lidé nyní vstupují a [2] budoucnost apokalyptického řádu, do kterého spravedliví vstoupí na konci věku.
Tak je Boží království současně realitou a zároveň příslibem budoucího naplnění. Království bylo přítomné na zemi v osobě a činech Ježíše v době jeho vtělení. Po vzkříšení je zmrtvýchvstalý Kristus přítomen skrze svého Ducha, a kde je jeho Duch, tam je přítomné i království. Zatímco se království projevuje v církvi, království není omezeno na církev. Plnost království se očekává s konečným, apokalyptickým příchodem konce věků (Matouš 24:27,30,31, Lukáš 21:27–31).
Stát a současné království
Stejně, jako se někteří, kteří následovali Ježíše, domnívali, že Boží království se zjeví náhle" (Lukáš 19:11), některé skupiny dnes očekávají, že křesťané vyhlásí plnost království ve formě jeho pozemské vlády. Když se farizeové Ježíše ptali na dobu, kdy přijde království Boží, odpověděl, že „království Boží je mezi [Entos, „uvnitř“, „uprostřed“, nebo „mezi“] vámi"(Lukáš 17:21). Obnovené království Boží se stalo realitou pro toho, jenž nárokoval uloupené území k dokončení Svého díla vykoupení. Svržení satanovy nadvlády již začalo. Dnes je spasitelské dílo dokončeno a realita konečného království je stanovena. Moc království v přítomném věku nezastaví ani stárnutí a smrt. Ačkoli Bůh (jen) občas suverénním jednáním nebo v odpovědi na modlitby nebo víru věřících zázračně překoná přírodní zákony, království stále funguje navzdory porušené lidské přirozenosti. I když má církev silný ozdravný účinek na svět, ke konečné obnově nedojde před druhým příchodem. I když správněné politické a společenské aktivity podstatně zlepšují veřejný život, hlavní cíl království je duchovní proměna osob, které společně tvoří tělo Kristovo. Milénium, s výrazy používanými k popisu konečného království, nenastane, dokud se Ježíš Kristus fyzicky nevrátí na zem (Lukáš 21:31). Království je již přítomné, ale ještě není dokončeno. Je jak přítomné, tak budoucí.
Mezidobí mezi prvním a druhým příchodem Krista (současnost), se vyznačuje silnou duchovní konfrontací mezi mocí království a sílami, které ovládají v současném věku tento svět. Přijetím plné Boží zbroje musí věřící vzdorovat silám temnoty (Efezským 6:12).
V tomto konfliktu nemáme zaručené okamžité vítězství. Každé vítězství nad nemocí, hříchem, útiskem nebo posedlostí je připomínkou moci království a přicházejícího konečného vítězství, které zajistilo Kristovo vzkříšení. Jsme povoláni, abychom vedli boj proti nemoci, ale čelíme realitě, že ne všichni, za které se modlíme, budou uzdraveni. Nechceme kapitulovat před zlem a zápasy tohoto přítomného věku, ale nemůžeme zazlívat Bohu nebo obviňovat druhé, když každé žádosti není vyhověno. Podstatou Duchem naplněného života je postupovat proti silám temnoty s plným vědomím, že vítězství je možné, ale ne vždy se dostaví okamžitě (viz Římanům 8:18–23). Někteří z hrdinů víry (Skutky 12:2; 2 Korintským 11:23 – 12:10; Židům 11) trpěli, dokonce zemřeli a jejich vysvobození bylo odloženo na pozdější dobu. Nechceme přihlížet běsnícímu zlu. Jako nádoby království stále v této současné době věrně bojujeme proti zlu a utrpení.
Duch svatý a království Boží
Jako letniční rozpoznáváme úlohu Ducha svatého jako počátku a pokračování služby království. Při svém křtu byl Ježíš pomazán Duchem (Matouš 3:16, Marek 1:10, Lukáš 3:22). Jeho činy a moc, skrze zmocnění Božím Duchem, přinesly uzdravení nemocným a duchovní obnovu pro hříšné muže a ženy. Sestoupení Ducha při křtu bylo významným bodem v Ježíšově službě. „Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti“ (Lukáš 4:1). Působení Ducha ve službě Ježíše svědčí o přítomnosti království.
Ježíš popsal roli Ducha svatého v Božím království jako součást naplnění starozákonního proroctví, když svým učedníkům řekl: „Budete pokřtěni Duchem svatým“ (Skutky 1:5). Moc království, zjevená v kříži, vzkříšení a nanebevstoupení, byla předána všem, kdo byli naplněni Duchem. Období Ducha je věkem církve, která – Duchem vytvořena – je také společenstvím Ducha. Duch pokračuje službou království samotného Ježíše především skrze církev, ale není na církev omezen.
Království jako budoucí skutečnost
Od doby vystoupení Krista až do současnosti jsou rozlišovacími znaky Božího království biblické duchovní dary, zmocněné zvěstování Božího slova potvrzené znameními a zázraky. Ačkoliv Satanovo království již napadl Ježíš v moci Ducha (Matouš 12:25–29; Koloským 1:13, 2:15), přesto konečné zničení satana a úplné vítězství nad vším zlým je součástí až budoucího eschatologického završení (Zjevení 20:10).
Věříme v premilenialní návrat Krista před obdobím tisíce let, popsaném ve Zjevení 20. Věříme, že žijeme v posledních dnech tohoto věku. Dalším hlavním naplněním proroctví Bible bude vytržení, kdy budou zemřelí v Kristu vzkříšeni a církev bude uchvácena ze země, aby navždy byla s Pánem (1 Korintským 15:51,52; 1 Tesalonickým 4:14–17). Věříme, že vytržení církve bude bezprostřední (Marek 13:32–37), ke kterému dojde dříve, než k velkému soužení (1 Tesalonickým 4:17,18, 5:9), a že je to "požehnaná naděje“ (Titovi 2:13), na kterou hledíme, zatímco znamení na nebi i na zemi nasvědčují blížícímu se konci tohoto věku (Lukáš 21:25–28). (Na tento aspekt existuje v současnosti více pohledů. Pozn. překladatele.)
Druhý příchod Krista nezahrnuje jen fyzické vytržení svatých, ale bude také následován viditelným návratem Ježíše Krista s jeho svatými, aby tisíc let vládl na zemi (Zachariáš 14:5, Matouš 24:27,30; Zjevení 1:7, 19:11–14, 20:1–6). Satan bude svázán a poprvé od doby jeho vzpoury a pádu nebude aktivní (Zjevení 20,2). Tato tisíciletá vláda Krista povede k období všeobecného míru (Žalm 72:3 – 8; Izajáš 11:6–9, Mich 4:3–4), poprvé od doby před pádem člověka. Jak zaslibuje Písmo, „celý Izrael bude spasen“ (Římanům 11:26) a nastane doba tisícileté vlády (Ezechiel 37:21,22, Sofoniáš 3:19,20, Římanům 11:26,27).
Království a církev
Království Boží není církev. Přesto mezi oběma existuje nerozlučný vztah. Pravá Církev je tělo, jehož hlavou je Kristus (Efezským 1:22,23, Koloským 1:18). Je to duchovní společenství, které zahrnuje všechny, kteří uvěřili, nebo uvěří v Krista jako Spasitele od počátku církve až do doby, kdy je Bůh vezme ze světa.
Boží království existovalo před začátkem církve a bude pokračovat, dokud nebude činnost církve završena. Církev je proto součástí království, ale ono je více než církev. V současné době se království Boží viditelně projevuje skrze církev. Až bude evangelium království zvěstováno „po celém světě na svědectví všem národům“ (Matouš 24:14), vyvrcholí drama konce věků. A konečně, Kristus bude majestátně vládnout nad svým věčným královstvím, které bude zahrnovat oslavenou církev.
Boží království a království tohoto světa
Boží království a království tohoto světa existují v současnosti vedle sebe. Tato království ovšem nemohou být jedna a totáž, dokud se Kristus nevrátí a z království tohoto světa se nestane „království našeho Pána a jeho Mesiáše“ (Zjevení 11:15). Boží království může fungovat v rámci současných politických systémů, ale nemůže s nimi být ztotožněno. Věřící nesou evangelium království do světa, aby si jednotlivci mohli dobrovolně zvolit panství Ježíše Krista.
I když Bible odkrývá, že všechny lidské vlády jsou v současné době, do jisté míry, pod vlivem zla (Daniel 10:13,20, John 12:31, 14:30, Efezským 6:12; 1 Jan 5:19), zároveň učí, že vláda je ustanovena Bohem k udržení pořádku a trestání zločinců (Římanům 13:1–7). Vládní autority jsou Božími služebníky (Římanům 13:6), ať si to uvědomují nebo ne. Ideály spravedlnosti a slušnosti, které se ve vládě nacházejí, jsou odkazem Boží milosti ve světě (Římanům 1:20; 2:14). Království světa jsou doposud odpovědná Bohu a musí být za nespravedlnost a špatnost volána k odpovědnosti, i když mohou být ve vzpouře.
Ačkoliv Boží království není současným politickým subjektem, občané království mají odpovědnost pozitivně působit na společnost. Zatímco Bible nedává v boji proti sociální nespravedlnosti přítomné ve struktuře naší společnosti křesťanům jasná pravidla, upřímní věřící dovedou rozlišit prostředky, kterých má být použito. Křesťané jsou jednoduše solí a světlem (Matouš 5:13,14). Mají se starat o potřebné (Jakub 1:27, 2:16) a utlačované (Jakub 5:4–6). Ti, kdo jsou naplněni Duchem svatým, mohou ovlivňovat společnost, jsou vedeni k odmítnutí nespravedlivých zákonů (Izaiáš 10:1,2) a hledání spravedlnosti a dobra (Amos 5:14,15; Micheáš 6:8).
Bez rozporu mohou jako Boží děti sloužit ve světě a nebýt přitom ze světa (Jan 17:11,14,16). Boží království (Boží pravidlo v našem životě) se v nás prokazuje skrze „spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém“ (Římanům 14:17).
Království Boží nepředstavuje plán pro radikální změnu kultury na základě nějakého tělesného teokratického či revolučního programu. Namísto toho radikálně mění lidskou osobnost a život. Boží království mění proud dějin skrze muže a ženy, kteří uznávají jeho autoritu a žijí podle jeho požadavků. Tento proces začal prostřednictvím božích lidí před potopou, uplatnil se v teokratickém Izraeli, přiblížil se v osobě Mesiáše, prostupuje církví a na konci věků bude završen Kristovou vládou.
Chybný pohled na království Boží
Učení o Božím království mají tendenci směřovat k jednomu ze dvou extrémů. První předpokládá, že království dosáhne během věku církve příliš málo. Druhý očekává, že království naopak dosáhne příliš mnoho. Někteří zdůrazňují nebeskou povahu království a z jeho nadpřirozeného projevu očekávají na zemi jen málo. Vzhledem k tomu, že plnost království je zatím budoucností, může církev příliš rychle ustoupit ze sociální a občanské odpovědnosti. Jiní hledají království především na zemi. Tvrdí, že většina z nadpřirozené moci království je v současné době k dispozici militantní církvi a plnost království se uskuteční ve věku církve. Obou extrému je nutné se vystříhat.
Přijď království tvé
Kristus učil své učedníky, aby se modlili „přijď království tvé " (Matouš 6:10). Království je již mezi námi v tom, že zaútočilo satanovu vládnu a zajistilo konečné vítězství. Království přichází tehdy, když člověk přijímá Krista jako Spasitele, je uzdraven nebo osvobozen, nebo jakýmkoli způsobem Bohem dotčen. Přesto budoucí naplnění Božího království – v době, kdy dojde k odstranění veškerého zla a vzpoury – je vroucí nadějí křesťana. Proto se s učedníky modleme, "přijde království tvé“, jak to současné, tak to, které nastane Kristovým návratem.
Vytržení církve, příchod Krista pro ty, kdo jsou jeho, uvede do pohybu události, které povedou k dovršení věčného království. „Království světa se stala královstvím našeho Pána a jeho Mesiáše, a on bude kralovat na věky věků“ (Zjevení 11:15). S Janem, vzácným zjevovatelem říkáme: "Amen. Přijď, Pane Ježíši "(Zjevení 22:20).