Mezinárodní dům modlitby v Praze - IHOPP
Co je mezinárodní dům modlitby?
Krátká historie
Mezinárodní dům modlitby je organizace, která vznikla na popud někdejšího pastora sboru Kansaských proroků Mika Bickla. Toto hnutí se u nás stalo známým díky lidem jako Rick Joyner nebo Paul Cain které svého času propagoval Život víry. Bickle tvrdil, že modlitba pro něho byla velkým břemenem, a proto ji vylepšil o prvky moderního uctívání, jako je rocková hudba a styl tzv. „chval a uctívání“, které mají přivádět lidi „do Boží přítomnosti“ a pomoci jim setrvávat v modlitbě. Definice chvály, jakožto cesty do Boží přítomnosti, kterou hnutí modlitebních domů prezentuje, pochází z tzv. hnutí Chval, mající kořeny v poválečném hnutí Pozdního deště, které vzniklo v USA a ovlivnilo hnutí Obnovy a celého pozdějšího charismatického hnutí. Rovněž celá teologie Kansaských proroků vychází z hnutí Pozdního deště. Toto učení stojí na alegorizaci Starého Zákona resp. veršů, týkajících se obnovy Izraelského národa. Tyto verše jsou pak vztaženy na „církev poslední doby“, ve které se nyní nacházíme. Podle tohoto učení tím pádem celý svět stojí před dalekosáhlým a nebývalým probuzením – pozdním deštěm, kdy církev získá zjevené pravdy, které překonají dosavadní teologii, a sláva církve poslední doby překoná slávu církve apoštolské.
Hlavním teologem hnutí Pozdního deště byl George Warnock, který přišel s originální myšlenkou, tzv. „učením o Davidově stánku“, což má být „obnovená služba uctívání“, jakou praktikoval David ve svém bohoslužebném stanu. Tato učení u nás bylo v devadesátých letech rozšířeno díky skriptům „V trůnním sále Božím“, které vydala Apoštolská církev a které šířilo teologii hnutí Chval. V hnutí Vinice, kde se tato doktrína objevila v době vlivu s Kansaských proroků, kteří byli v devadesátých letech jistou dobu dokonce její součástí, se věřilo, že hudba bude tvořit mohutný evangelizační nástroj, který povede k celosvětovému probuzení. Prorok hnutí, James Ryle, dokonce obdržel zjevení, že k tomuto probuzení Bůh obdaroval skupinu Beatles, která ovšem zbloudila z cesty.
Ačkoliv snad prvním tištěným materiálem, který toto učení již v roce 1991 šířil, byla Apoštolská církev, byla to o dva roky později opět ona, která se tomuto učení vymezila na semináři s Reinholdem Ulonskou. Text tohoto semináře pak byl vydán i písemně v samizdatu.
Video streaming by Ustream
Bližší charakteristka učení o Davidově stánku
V čem tedy spočívá učení o Davidově stánku? Protagonisti tohoto učení vycházejí z Jakubových slov, který na Jeruzalémském sněmu pronesl: „Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji, jako byl dřív…“ (Sk 15, 17). Jednalo se o citaci z proroka Ámose o zbudování padajícího Davidova stánku. (Am 9, 11) Zastánci této doktríny věří, že Jakub zde má na mysli obnovu starozákonního uctívání levitů, které David oddělil k tomu, aby chválili Hospodinovo jméno. Toto uctívání tak nebylo obnoveno při vzniku církve, ale prakticky k němu má dojít dva tisíce let poté, co Jakub toto slovo pronesl. Dovolávají se při tom Iz 56,5–8, kde se mluví o tom, že dům Boží má být nazván „domem modlitby“, což je prý „chrámová modlitba, zpívaný projev“.
Stoupenci tohoto učení pak z několika narativních částí Písma vyčetli postup, jak Boha tímto chrámovým způsobem uctívat. Nabízejí liturgii, spočívající v různých polohách těla, jako například „padnutí na kolena a sehnutí se k zemi“ nebo prý „je nejdříve potřeba se s Králem pořádně poveselit“ resp. „mít v něm rozkoš“, což vytvoří „podmínky“ pro vyslyšení modlitby. V tom prý spočívá i vyslyšení modlitby, které se dostalo Ester. Součástí „otevření se“ během chval a uctívání je i očekávání zjevení resp.proroctví.
Samotný Davidův stánek je odrazem nebeské bohoslužby a podle jeho vzoru mají být zbudovány „Domy modliteb“ v každém větším městě, které zajistí Boží přítomnost skrze 24 hodinovou službu chváličů, kteří plně vstoupí do služby levitů. Tyto domy mají sloužit k ekumenickému setkávání křesťanů z různých denominací a chvála zde má i klasický, charismatický rozměr duchovního boje a samozřejmě moderního „ovlivňování celé společnosti“. Dům je prý „místo, kde jsou bitvy vyhrávány v duchu, ovlivňujíce celou společnost k Boží slávě.“ Skrze nepřetržitou přímluvu, Bůh zjedná na Zemi právo (L 18,7): „Pojďme tedy splnit tu opomíjenou podmínku, aby Pán zjednal právo na Zemi, a to rychle.“
Toto učení není něčím novým. Starozákonní uctívání, odvozené od „chrámové bohoslužby“ skrze charismatické hnutí ovlivnilo současný evangelikalismus. Přineslo důraz na střídání tělesných poloh při bohoslužbách a rozvinulo citové prožívání během pomalých písní, s opakujícími se refrény, které mají za cíl uvádět účastníky bohoslužeb do Boží přítomnosti. Aspekt „uctít Boha“ se rozšířil o rozměr „zakoušení Boží přítomnosti“ skrze chválu. Spojením moderní hudby s teologií Obnovy vznikly na základě obrazu služby levitů tzv. úřady worship leaders, vedoucích chval, které – podobně jako starozákonní kněží – měli prý přivádět skrze „zvučnou chválu“ lid do Boží přítomnosti. I v protestantských sborech tak de facto vznikla část „jeviště“ s profesionály a část „hlediště“ s laiky. Citací dalších starozákonních míst, jako je 2 Pa 20, 21 se pak chvála stala i součástí tzv. duchovního boje s mocnostmi temna, což se odrazilo mnohdy v agresivitě textů, které atakovaly tyto mocnosti.
Celé učení připomíná římský katolicismus, kde je rovněž propracovaná mše, která je v podstatě chrámovou bohoslužbou, kde plane oheň Boží přítomnosti, a kde je propracovaná bohoslužba ve formě anafory, sestávající se s anamneze a epikleze, které zaručují správný a důstojný přístup k Bohu. Poloha těla včetně správného Božího oslovení v Božím chrámu, včetně služby kněží namístě levitů, jsou zde nezbytné a vychází ze starozákonních obrazů.
Jedná se o nové zjevení?
Pokud se chceme na celou věc podívat ve světle Písma, je nutné nahlédnout na uvedené biblické pasáže v jejich kontextu. Předně, chvála nikdy nezajišťovala Boží přítomnost. Ž 22,4 říká: „Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.“(K) „Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.“(E). Tedy je zde popsána skutečnost, že Bůh je chválen Izraelem. Neplatí to ovšem naopak. Tedy, že správně zvolenou chválou je možné do svého středu Boha přivolat. Izraelité v době Jeremjášově měli bohatou liturgii, přesto jim bylo řečeno: "Tento lid se přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem.“ (Iz 29,13) Novozákonní podmínkou je sejití se dvou nebo tří v Kristově jménu (Mt 18,20), nikoliv vybudování starozákonního stánku v podobě domu s propracovanou strategií uctívání. Novozákonní chvála spočívá „v duchu a v pravdě“, nikoliv v zaujetí správných poloh těla nebo dodržení nějakého zaručeného modlitebního místa, jak se domnívala samařská žena, které Kristus tato slova adresoval (J 4, 24). Pravda na poloze těla nezáleží. Pokud někdo zvolí liturgické formy, je to jistě v pořádku, neboť vše se má dít podle řádu (1 K, 14,40). Nicméně podmínka vyslyšení modliteb v žádném případě nezáleží na zaujetí tělesné polohy nebo na zvolení té správné formy nebo místa.
Očekávání proroctví skrze vytvoření Boží přítomnosti zprostředkované hudbou opomíjí skutečnost, že v Novém Zákoně přichází proroctví v reakci na zmocněné slovo (1 K 14,30), nikoliv jako projev duchovního entusiasmu během hudební produkce.
Samotná pasáž, která se zmiňuje o Davidovu stánku, je citací Jakubových slov a týká se toho, že pohané se stávají spoludědici Božího požehnání a jsou uznáni jako právoplatná součást Božího lidu. Celé jednání navíc spočívá v tom, že křesťani již nemusí dodržovat Mojžíšův Zákon a v tomto duchu nelze ospravedlnit, že by měla být obnovena chrámová bohoslužba levitů, ustanovených v rámci Zákona. Právě levitární bohoslužba byla Kristovou smrtí překonána. Naše kněžství již není levitární, protože náš velekněz je Kristus, který ustanovil řád kněžství Melchísedekova. On jednou provždy otevřel svojí obětí vstup do svatyně svatých a jedinou podmínkou vstupu do Boží přítomnosti je víra. Není to poloha těla, hlahol ani jásot nebo radování se na správném místě.
Když Jakub citoval slova Ámose, mluvil o přítomnosti. Ámos v celém kontextu píše o znovuobnovení Davidova stánku z pohledu, že i jiné národy, nad nimiž bude vzýváno Hospodinovo jméno, se stanou Hospodinovým dědictvím (Am 9, 11–12). Ani slovo o chrámové bohoslužbě. Jakub pak tento verš vztáhl do přítomnosti a na základě svědectví o misii mezi pohany navrhl, aby „ti, kteříž se z pohanů obracejí k Bohu… ať se zdržují od poskvrn model, a smilstva, a toho, což jest udáveného a od krve.“ (Sk 15, 19–20), což pak ihned potvrdil celý koncil (Sk 15, 23–24). Tak došlo k naplnění onoho proroctví, které se skrze misii potvrzuje dodnes.
Závěr
Učení o „Davidovu stánku“ jakožto nepřetržité službě uctívání specielních „misijních bohoslužeb“ prostřednictvím „levitárních chváličů“, jež mají za cíl usilovat o jednotu církve a přivádět křesťany do chválou vytvořené Boží přítomnosti s cílem „ovlivnit společnost“ a „zjednání práva na Zemi“, je třeba odmítnout jako nebiblické. Jednak vychází z pochybného učení hnutí Pozdního deště, které bylo rozeznáno jako bludné a jednak neodpovídá učení Nového Zákona. Hledání jednoty na základě stejně tak pochybného učení o „chvále a uctívání“, kde chvála je nahlížena jako „cesta do Boží přítomnosti“ a zároveň jako prostředek „duchovního boje“, jehož cíl je navýsost pozemský: „ovlivnění společnosti“, již v minulosti nepřineslo dobré ovoce v historických hnutích jako je hnutí Pozdního deště, hnutí Obnovy, Království nyní a naposledy v hnutí Kansaských proroků.
Jedinou cestou do Boží přítomnosti je Kristova krev (nikoliv chvála), skrze níž přistupujeme k Bohu, pronikáme do svatyně, a nepotřebujeme k tomu vytvářet zvláštní atmosféru.
Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. (Žd 10,19–20)
Navíc sami charismatici, ve své Výzvě charismatickým vedoucím prostřednictvím The Centre for Contemporary Ministry v UK, již v roce 1996 rozeznali Kansaské proroky jako falešné.
__________________________
Citace pocházejí ze článku Biblický základ stránek Mezinárodního domu modliteb v Praze (IHOPP)
Nepřehlédněte!
Více informací o historii, učení, etice a cílech sboru Kanasaských proroků je v angličtině uvedeno ve Zprávě charismatického pastora Ernie Gruena