Napsali o Willow Creek
Přiznejme si, že někteří lidé mají tendenci vidět svět kolem sebe jako tajná spiknutí, zednářská a jiná lóže a mít sklon vidět se jako bezmocnou loutkou v rukou obrů, které nemohou nijak ovlivnit. Historie, a zejm. církevní historie, zná však i situace, kdy pár jedinců kriticky poukazovalo např. na nastupující moc rekatolizace, která by následovala po volbě Habsburků českými stavy. Marně. Stalo se. Jiní varovali před nástupem fašismu, či komunismu a byli vysmíváni ze spikleneckých teorií. Marně. Stalo se. Před útokem na americký Pearl Harbor američtí důstojníci bombardovali své generály depešemi a varovali před japonským útokem. Marně. Stalo se. V minulém stolení americký senátor McCarthy varoval před infiltrací komunistů. Když se však zjistil jeho sklon k alkoholismu, byl zesměšňován. Teprve o řadu let později se zjistilo, že měl pravdu…
Dnes někteří varují před „neortodoxní církevní globalizací“, vzestupu nedoktrinální jednoty v podobě kurzů Alfa, evangelia bez pokání, nové reformace pod vedením „vyvolených nevolených“ apoštolů skrze ekumenická hnutí atp. Tyto aktivity jsou nápadně přátelské jednotě směrem k římskokatolické církvi. Dívat se na podobná „odhalení“ můžeme rozdílně: s pousmáním, se strachem nebo se můžeme cítit dotčeni. I pro mne je někdy těch teorií až příliš.
Jenže… nedávno se mi dostal do ruky traktát „České evangelikální aliance“, kde se mj. píše: „Podpora, know how a reflexe nových směrů evangelizace a růstu církve, Kurzy Alfa, Willow Creek, zakládání sborů, konference ČEA.“ Nechme nyní stranou kurzy Alfa i zakládání sborů, i když jsou to jistě pozoruhodné fenomény, a podívejme se na Willow Creek, jehož „know how“ chce nyní ČEA podporovat. Jak je vidět, evangelium je v pohledu moderní strategie „církevního růstu“ asi pouhé „know how“. Zřejmě stačí jen vědět jak na to, najít tu správnou metodu a přijde probuzení. Proto jsem si dovolil převzít popis Willow Creek od autorů Jiřího Novotného a Františka Poláka z jejich kontroverzní knihy „Tajné dějiny jezuitů“, který jsem si dovolil zkrátit o spekulace se spojením s jezuity (které sice implicitně nepopírám), ale chtěl jsem, aby vynikly zejm. citovaná fakta:
”Sdružení Willow Creek »Willow Creek Community Church« zahrnuje téměř 1200 sborů z 19 zemí, které představují více než 70 denominací. Zakládající sbor, Willow Creek poblíž Chicaga, oslavil 14. 10. 1995 své 20. výročí za přítomnosti 20 000 lidí. Sbor začínal se 125 lidmi v pronajatém kinosále. Nyní je umístěn v interdenominačním evangelickém sboru o rozloze 141 arů a za týdenní docházky 15 000 lidí. Bohoslužby jsou ve středu a v neděli.
Článek z 23. ledna 1991 v časopise The Christian Century, napsal Anthony B. Robinson pod názvem „Učíme se ze sboru Willow Cree“: ”Willow Creek se rozkládá na 120 akrech v South Barringtonu ve státě Illinois, v severozápadním předměstí Chicaga. Jedná se o skupiny přízemních budov, které z dálky vypadají jako řídící centrum nějakého prosperujícího podniku. Nejsou tam žádné kříže ani náboženské symboly, které by připomínaly, že se tu nachází nějaká církev. Obřady, které se dnes konají ve Willow Creek, se nepodobají ničemu podobnému na americké půdě. Dobře osvětlené a prostorné hlediště s proskleným stropem vypadá jako luxusní divadlo s plyšovými divadelními sedadly a širokými uličkami. Luxusní zařízení láká ty lidi, kteří se v tradiční církvích cítí nepohodlně. Když lidé zaplňují hlediště na víkendové »služby hledajícím«, hraje jim k tomu skupina tlumený jazz nebo rock. Bohoslužba začíná roztažením opony na obrovském jevišti za postupně zvyšujícího se tempa živě odlehčené hudby. Skupina hraje současný jazz a rock s náboženským textem, který je snímán na široké obrazovce, zpívá 16 zpěváků a tanečníků. Herci předvádějí dramatické scénky. Celé shromáždění zpívá jen velmi málo a prostě. Vše má příchuť profesionálního šou. Na závěr zábavné části propukne bouřlivý aplaus. Lidem je řečeno, že se jedná o aplaus určený Bohu. Začíná kázání – to je v souladu se zvyky amerických evangelistů. Avšak není třeba znát nějakou církevní teologii. Kázání jsou omezena na téma: láska, soucit, milosrdenství, přátelství s každým a další křesťanské ctnosti a nebo na potřeby přicházejících nekřesťanů.”
”Willow Creek deklaruje své evangelické a protestantské základy, ale… Robert Schuller, duchovní vůdce tohoto sboru, při návštěvě papeže v září 1987 v USA prohlásil: »Přišel čas, aby protestanti šli k pastýři (papeži) a řekli: ‘Co máme udělat pro to, abychom přišli domů?’«
Před nedávnem Schuller vykonal zvláštní cestu do Říma, aby požádal o papežské požehnání stavebních plánů pro svou Křišťálovou katedrálu (Foundation, březen – duben, 1990)… Jeho mottem k hlásání je: ”Můžeme používat hudbu, divadlo a moderní jazyk, abychom předávali Boží slovo dnešní kultuře, ale naše poselství je tak staré jako sama Bible.… Schuller se ve Willow Creek důsledně vyhýbá biblickým termínům, jakým je např. hřích.” (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, Northwestern University, 836 str., citace ze str. 209)
…”Robert Schuller je univerzalista. Nevěří, že Kristus je jedinou cestou do nebe. Hřích definuje jako ztrátu sebeúcty (1/24 Christian News), nebo »nedostatek víry v sebe sama«. Tvrdí, že Kristus vytrpěl kříž, aby posvětil svou a naši sebeúctu. Pro své »zvažování všech možností« je nazývám »Normanem Vincentem Pealem západního pobřeží«. Stojí v čele ekumenických církví spojených v Globální Misii (CUGM). V roce 1987 Schuller řekl, že je čas, aby šli domů do Říma. Před stavbou své Křišťálové katedrály jel do Říma, aby mu tam papež požehnal. (9/15/90 CC).” (citace z časopisu Calvary Contender, 1. listopadu 1994)
”Willow Creek používá zábavu jako prostředek a cíl. Pokud jde o zábavu jako cíl, pak je úspěchem, když návštěvník odchází uspokojen a pobaven. Když se používá zábavy jako prostředku, pak je úspěchem, že návštěvník dojde v nějaké otázce ke svému obrácení se na křesťanství.” (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, str. 327)
Podle dizertační práce Dr. Pritcharda ekumenický sbor ve Willow Creek praktikuje prodávání křesťanství podle marketingové strategie, zaměřuje se na audiovizuální prostředky, prosazuje větší pocitovost, zakrývání důkazů a věrohodnosti, aby nedošlo ke ztrátě zábavy, snahy ztotožnit se s přicházejícími nekřesťany, stále větší psychologizování křesťanství a snahy získat křesťany pro svět. (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, str. 806–811)
”Cho a Hybels se připojili k Schullerovi – Korejský pastor David Yonggi Cho a pastor megasboru Willow Creek Bill Hybels se podílejí na »Kampani v lednu 1996 za úspěšné církevní vůdcovství«. Schullerovo sebejisté poselství o »myšlení, které bere v úvahu všechny možné pravděpodobnosti«…, které rozřeďuje evangelium. Nicméně se svou Křiššálovou katedrálou a televizním pořadem „Hodina moci“ je nejsledovanějším televizním kazatelem.” (Calvary Contender, 1.11.1995) ”O Hybelsovi Schuller řekl: »Jsem na něj hrdý,… považuji ho za syna. Pokládám ho za jednu z největších událostí, které se v křesťanství naší doby dějí. Bill Hybels dělá nejlepší práci ze všech lidí, které znám.«”
”Robert Schuller, pastor (kazatel) Křišťálové katedrály, bude 27.-30. ledna uvádět svou 27. kampaň za úspěšné církevní vůdcovství. Podle reklamy v Christianity Today z 11.9.1995 budou mezi hlavními řečníky John Wimber z denominace Vineyard Christian Fellowship, Bill Hybels z Willow Creek Community Church (Jižní Barrignton, Illinois) a David Yonggi Cho z Yoido Full Gospel Church (Soul, Korea). Konference je sponzorována »Církvemi sdruženými v Globální misii« (CUGM). Členové CUGM podepsali prohlášení, že hledají »ducha jednoty, který je právě tak katolický, protestantský, ortodoxní a evangelický, jako charismatický«.” (What in the World!, sv. 20, číslo 8, 1996) ”Hybels chce nyní oslovovat lidi přicházející z necírkevního prostředí a vyprávět jim evangelium běžnými hovorovými výrazy – jak to Schuller nedělá. V interview Hybels oznámil, co řekl Schullerovi: »Ve Willow Creek káži o hříchu. Místo slova požívám jen písmeno ‘S’, Bobe«.” (pozn.: hřích je anglicky ”sin”) (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, str. 209)
”Supersvětové supersbory – Lidé se dnes shromažďují do megasborů…, které mají vypadat tak, aby tam mohl přijít bezbožný, světský člověk a necítil se nijak ohrožen… Není zde agresivně vykládaná Bible, jen praktická, vtipná poselství zaměřená na to, aby se dotkla posluchačů právě v tom, co prožívají. O Billu Hybelsovi a dalších církevních vůdcích se říká, že jsou »ekumenickou a mládežnickou základnou«. Polovina návštěvníků je z katolického prostředí, a proto se uprostřed týdne koná tradiční »svátost přijímání«.” (Calvary Contender, 15. října 1992)
”Rasové usmíření bylo ústředním tématem šesti místních akcí Ochránců zaslíbení (Promise Keepers), které se uskutečnily tohoto léta. V 7/1 CC vyšel článek s názvem »Ochránci zaslíbení míří na rasismus«. K mnoha ekumenickým mluvčím při těchto událostech patřili Hill a Tony Evans, dále Bill Bright, Bill Hybels a prezident Moodyho biblického institutu Joseph Stowell. Hybels řekl, že mnozí lidé značně přeceňují, jak jsou v očích svatého Boha dobří. »Ale zeptejte se sami sebe,« řekl, »jak vypadáte ve srovnání s Matkou Terezou a Billy Grahamem.« Jako mluvčí sem přicházejí charismatici, kteří budou vydávat nový časopis Ochránců zaslíbení pro muže. Doufají, že do Washingtonu, DC tato akce přitáhne v roce 1996 asi milión lidí.” (Calvary Contender, 1. září 1994). ”Jeden člověk o Hybelsovi poznamenal: »Měl by být politikem.« To nebyla záporná kritika, ale spíše lichotka na adresu toho, jak obratně Hybels zachází s ožehavými tématy… .” (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, str. 472)
”Luis Palau bude po osm týdnů provádět v Chicagu v roce 1996 své ekumenické evangelické tažení. Bill Hybels říká: »Modlím se, aby se všechny církve sešly dohromady, aby po celém Chicagu hlásaly evangelium…« Do těchto evangelizačních tažení se zapojují i kazatel Moodyho církve Erwin Lutzer a představenstvo Wheaton College, někdy také katoličtí vůdcové.” (Christianity Today, 8. dubna 1996) V roce 1990 napsal Hybels knihu »Čestný vůči Bohu«. V ní mimo jiné tvrdí, že existují dvě rozdílná evangelia – jedno pro muže a druhé pro ženy… Jedná se očividně o dvě soběstředná evangelia, která se úplně vyhýbají otázce hříchu… Ale co lze očekávat od člověka, který svou službu vidí v tom, že hříšníci, kteří necítí potřebu vyznávat své hříchy se mají cítit příjemně v přítomnosti svatého Boha?
Přesto (nebo možná kvůli tomu) ostatní církve hladoví po růstu v Hybelsově stylu, a proto se v zástupech hrnou do Willow Creek, aby se tam vyučily technikám »růstu církve«. V současné době navštěvuje shromáždění v sobotu večer a v neděli ráno asi 15 000 lidí, účastníci se »služeb pro hledající«, na kterých se hraje současná hudba, promítají multimediální projekce, hrají divadelní scénky a poselství je přizpůsobováno lidem, kteří »zkoumají křesťanství«. Hybels říká, že jeho tým ani nestačí zvládat narůstající počet žádostí o pomoc v ostatních církvích. Proto před nedávnem vytvořil Asociaci Willow Creek (WCA), což je mezinárodní síť podobně smýšlejících církví. Tato organizace bude pořádat zvláštní konference, kurzy a konzultace. Vytvořil také Fondy Willow Creek (WCR), publikační středisko spojující novou asociaci se Zondervanským nakladatelským domem. WCR bude vydávat knihy, audio a video nosiče z produkce zaměstnanců sboru ve Willow Creek i dalších členů asociace WCA.” (The BDM Letter, Biblical Discernment Ministries, říjen 1992)" Toliko autoři. Můžeme si o jejich kapitole z knihy myslet cokoliv. Pro přehled však uveďme, že Willow Creek nyní spolupracuje na Kurzech Alfa neboť shledal, že se zde využívá stejného způsobu „nekonfrontačního evangelia“.